Bezejmenná stránka: Bestiář
obsah
předchozí část
následující část

Bestiář
část třicátá čtvrtá

Andělé

Anděl

Dostalo se mi výtky, že za dlouhých osm let sepisování Bestiáře se na jeho stránkách objevila celá řada démonů, zatímco anděl ani jeden. Uznal jsem ji. A spěchám napravit, co jsem zanedbal.

Nebylo to zanedbání neúmyslné.

Z hlediska těchto textů patří totiž andělé k oné obtížnější skupině nadpřirozených bytostí, k těm obecným, nebo obecně známým. Ani ti, ani oni se nedají odbýt několika řádky a předstírat, že téma bylo vyčerpáno. Berte tedy, prosím, i tento text jen jako stručné (až příliš) seznámení s něčím, co jiní jinde zpracovali mnohem lépe.

Ale začněme od začátku, v tomto případě jménem a základní představou o jeho nositeli.

Slovo Anděl, jak známo, pochází z řeckého angelos, posel. Vyjadřuje tak oblíbenou a známou představu o Božích poslech, čili prostřednících mezi Ním a námi. Tak jednoduché to samozřejmě není, což dokazuje fakt, že nejběžnějším zástupcem svého druhu je anděl strážný, duchovní průvodce, kterého Bůh přidělí každému člověku při jeho narození; tato představa koresponduje s odvěkou a všechny kultury zasahující vírou ve dvojníky. Populárními se stali i cherubíni, strážci Edenu s ohnivými meči, archandělé (které si laikové mnohdy spojují nebo pletou se serafíny).

Stejně jednoduchá je i základní představa o vzhledu.

V křesťanské tradici, respektive v lidovém povědomí, je anděl spojován s postavou lidského vzhledu, opatřenou labutími křídly. Drželi se jí i umělci, zobrazující je povětšinou právě v téhle podobě, s ohledem na přání zákazníka či očekávání veřejnosti.

Skutečnost je samozřejmě mnohem složitější.

Anděly v podobě (tentokrát myšleno přeneseně) jak je chápeme dnes, nalezneme už ve Starém zákoně. Je možné, že šlo o adaptovaná mezopotámská božstva, v každém případě se objevují jako Malachim, Poslové, což koresponduje s už uvedenou představou, ale také jako Synové boží (Bnej Elohim). V téhle roli nejde o obvykle kladné bytosti, kámen úrazů popisuje například kniha Genesis:

Že vidouce synové Boží dcery lidské, any krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, kteréž oblibovali. Pročež řekl Hospodin: Nebude se nesnaditi duch můj s člověkem na věky, proto že také tělo jest, a bude dnů jeho sto a dvadceti let. Obrové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí.

Genesis, 6

Ano, andělé se stali jednou z příčin potopy. Jejich základní vlastností je totiž svobodná vůle, což dokazuje i známý rozkol v jejich řadách, kdy (menší) část z nich, podle známější verze vedená serafem Luciferem, podle starší Azazelem, se postavila proti Bohu. Což už je jiná historie.

Ani andělský vzhled tak trochu nekoresponduje s obecným povědomím. Podle oficiálních autorit jsou totiž andělé nehmotní, tvar na sebe berou jen výjimečně, pokud musejí jednat s lidmi. Existují ovšem i andělé vzhledu okřídlených hadů (draků), s více páry křídel, andělé podobní monstrům, bytosti z čistého ohně … Protřelý čtenář těchto stránek už jistě tuší, co bude následovat. Místo pro odkazy na konkrétní jedince či skupiny.

Tady je:

Abuzaha, Adnachiel, Amabiel, Ambriel, Amitiel, Anael, Anafiel, Arcan, Archandělé, Armisael, Arragon, Asmodel, Assasiel, Barakiel, Barbiel, Bilet, Camael, Cambiel, Carmax, Cassiel, Castiel, Crocell, Dokiel, Domiel, Diniel, Friagne, Gabriel, Hadraniel, Haniel, Hamaliel, Hyniel, Cherubové, Ireul, Jehoel, Jibrail, Jofiel, Knížectva, Kola, Machatan, Malchidiel, Metatron, Midael, Miel, Michael, Missabu, Mocnosti, Muriel, Nathanael, Nelchael, Nuriel, Ofanim, Ofniel, Onoel, Orifiel, Panstva, Puriel, Rachiel, Rafael, Rathanael, Sachiel, Samael, Satael, Serafiel, Serafové, Shemhazai, Síly, Simiel, Sother, Temeluch, Trůny, Uriel, Valoel, Verchiel, Yahuel, Zachariel, Zazahiel, Zerachiel, Zuriel

 

Příští týden ho začneme zabydlovat.

 

Abrahám a tři andělé na rytině Lucase van Leydena, CC0, via Wikimedia Commons

25.5.2008

Andělské kůry

Stejně jako je tomu u jiných podobných entit či obecných skupin nadpřirozených bytostí, mají andělé svou hierarchii. Respektive několik systémů.

Pro tento případ, jiné mohou následovat v budoucnu, se přidržím křesťanské katolické angelologie. Ta člení anděly do kůrů, obývajících příslušné nebeské sféry. Ty jsou tři, ke každé tedy patří tři řekněme andělské rody. V té první hledejte Serafíny, Cherubíny a Trůny. Druhou sféru představují Panstva, Síly a Mocnosti, zatímco třetí sféře přináleží Knížectva, Archandělé a Andělé. Dnes si je ve stručnosti představíme.

 

Serafové

Patří k těm nejvýše postaveným, střeží Boží trůn a nepřetržitě přitom zpěvem chválí Pána. Jsou vytvořeni z čistého světla, mívají tři páry křídel. Nejznámější z andělů náleží právě k nim: Gabriel, Michael, Metatron, k serafům patřil i Lucifer (což ostatně prozrazuje i jeho jméno).

 

Cherubové

Vzhled cherubů připomíná legendární monstra. I když je umělci často zobrazovali v podobě dětí, biblické prameny hovoří jinak: o kombinaci lidských a zvířecích znaků. Jak praví Ezekiel:

Čtyři tváři mělo každé. Tvář první tvář cherubínová, tvář pak druhá tvář člověčí, a třetí tvář lvová, čtvrtá pak tvář orličí. I zdvihli se cherubínové. To jsou ta zvířata, kteráž jsem viděl u řeky Chebar.

Ezekiel, 10:14-15

Stojí u Božího trůnu jako poradci a stráže, někdy se říká, že nepatří k andělům, ale k bytostem, postaveným ještě výše než oni. Vyzbrojeni plamennými meči také strážili Eden, respektive cestu ke Stromu vědění dobrého i zlého; jak víme, neuhlídali ji.

 

Trůny (někdy též Kola, hebrejsky Ofanim)

Pokud se některý z andělských řádů nejvíce vzdaluje obvyklé představě o humanoidních bytostech s křídly, pak jsou to právě Trůny. Vypadají totiž jako kola, posetá po obvodu očima, bývají spojováni s Božím trůnem a představují Boží spravedlnost.

 

Panstva

U této skupiny se naopak předpokládá obvyklý vzhled krásných lidských bytostí s labutími křídly, ačkoliv je vysoce nepravděpodobné, že by se kdy někdo z nich zjevil lidem. Jejich úkolem je totiž řízení činností nižších andělských sort.

 

Síly

Nacházejí se za Trůny a v první řadě se starají o to, aby se nebeské sféry pohybovaly v náležité harmonii.

 

Mocnosti

Ztělesněné Svědomí a určitá forma nebeské Akademie věd; teologové, filozofové, politologové a političtí plánovači. Také nebeské ozbrojené síly, jedna z verzí uvádí, že Mocnosti jsou jediným andělským řádem, který byl stvořen po známé roztržce a pádu nespokojených do pekel. Jiná naopak tvrdí, že Satan býval původně hlavou Mocností; i téhle variantě lze uvěřit.

 

Knížectva

Našemu světu mají předávat Boží požehnání, dohlížet na lidstvo, inspirovat umělce a vědce. Také provádět úkoly, vzešlé od Mocností. Jejich atributem je koruna na hlavě a žezlo v ruce.

 

Archandělé

První mezi anděli, už tenhle termín prozrazuje vše. I když se často uvádí několik jmen, v Novém zákoně jsou za archanděly vysloveně označeni pouze Michael a Gabriel (u něhož to ovšem není jisté). Ostatní, k nimž se vrátím někdy příště, protože patří k další hierarchii, vzešli z pozdějších pramenů a studií. Takový Rafael je kupříkladu archandělem pro katolíky a pravoslavné, zatímco u protestantských církví jen výjimečně. Přesto se tradice ustálila na sedmi nejvyšších a nejbližších Bohu, ochránců zemí a národů, těch, kteří spatřili Tvář boží a proto žijí v dokonalé rovnováze (v pravoslaví se ovšem hovoří o tisících archandělů, z nichž je sedm známo jménem).

 

Andělé

Poslední sortou jsou pak běžní andělé, boží poslové, obvyklý plebs nižších mytologických bytostí. S mnoha rozličnými funkcemi, s mnoha kontakty s lidským světem. Prostě andělé, jak si je představujeme v běžném životě.

 

A to by bylo pro dnešek vše. Stručně, možná trochu chaoticky, však jsem si také nechal v záloze původní biblická jména andělských tříd, abych se k nim mohl někdy v budoucnu vrátit.

1.6.2008

Metatron

V hlavních textech židovských, křesťanských ani islámských jeho jméno nenajdete, přesto patří Metatron k populárnějším andělům, zvláště v judaismu. Je jedním z nejvýše postavených, někdy dokonce přímo tím nejvyšším andělem, nazývaným menším JHVH (Bohem). Je hlavou serafínů a podle talmudu převzal od Michaela funkci Knížete světa.

O jeho původu se tradují dvě hlavní verze. Podle první z nich se Metatron objevil už při stvoření světa, aby byl Pánu při téhle výjimečné práci k ruce, zajímavější variantu uvedu známým biblickým citátem:

A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více viděn; nebo vzal ho Bůh

Genesis, 5:24

Metuzalémův otec se z člověka proměnil ve vyšší bytost.

Ale ať už je Metatronův původ jakýkoliv, v každém případě jde o celebritu, jedinou jíž je dovoleno u Božího trůnu sedět, ostatní musí stát. Není to ovšem jen postavením, Metatron totiž plní i funkci nebeského písaře a ve stoje se zapisuje těžko. Podle Eliši ben Avuyaha a jeho následovníků je Metatron ovšem nejen písařem, ale také advokátem, zastupujícím u nebeského dvora židovský národ. Také, jak vyvozují jiní, andělem, kterého Bůh seslal jako průvodce izraelitským kmenům při jejich pouti z egyptského zajetí. Tohle všechno je samozřejmě podloženo důkladným studiem náboženských textů, učení mužové odhalili zmínky o Metatronovi na mnoha místech, Wikipedia uvádí přes sto jmen, pod nimiž lze ho (pravděpodobně) lze v různých textech nalézt.

Byl to prý právě on, kdo na poslední chvíli zadržel Abrahámovu ruku při obětování Izáka.

8.6.2008

Hadraniel

Andělský strážce druhé nebeské brány je přes dva miliony kilometrů dlouhý. Podle židovské tradice se s ním setkal Mojžíš, setkání ho ovšem tak vyděsilo, že ztratil řeč. Nebylo to ovšem jen kvůli majestátnímu vzhledu, Hadraniel se domníval, že Mojžíš tu prostě nemá co dělat. Na Boží zjevení a pokárání rychle otočil a stal se prorokovým průvodcem.

Jiný (nebo jinak pojatý) Hadraniel, byl podle gnostiků jedním ze sedmi podřízených knížete ohně Jehuela.

15.6.2008

Ireul

Jeden z málo známých křesťanských andělů, jehož jméno, znamenající Respekt před Bohem, se často objevovalo na amuletech těhotných žen.

15.6.2008

Puriel

Spolu s Dokielem tvoří dvojici andělů zkoušejících duše před vstupem do nebe. Říká se o něm, že je nelítostný, v takové službě je to vlastnost jistě k nezaplacení.

15.6.2008

Michael

Jeden ze sedmi nejvýše postavených archandělů bývá často ztotožňován se starozákonním ochráncem Izraele. Stojí u Božího trůnu, zároveň navštěvuje každého umírajícího, aby mu před smrtí nabídl vykoupení. Duše před vstupem na nebesa též váží.

Často je zmiňována jeho role ve válce proti odpadlíkům. Zúčastnil se jí jako vrchní velitel Božích vojsk, dosáhl vítězství a zopakuje si ho, podle populárního Zjevení sv. Jana, ještě na konci světa. Válečné zkušenosti mu zajistily patronaci nad rytíři – jeho jméno nesly řády francouzské, portugalské či britské. Výčet jeho funkcí, respektive aktivit, nad nimiž drží ochranou ruku, je ale rozsáhlejší. Stará se o výsadkáře, policisty, rentgenology a radioterapeuty, obchodníky s potravinami, dohlíží na bitvy. Také na Německo a Anglii, a v spoluúčasti i na město Brusel.

Ve Starém zákoně ho výslovně zmiňuje Proroctví Danielovo a to hned dvakrát, teologové ovšem, dle jistých indicií (totiž meče a tvrzení, že je velitelem sil Hospodinových), nalezli i v knize Jozue. Samozřejmě u Jericha, před jeho dobytím. Talmud i další židovské prameny ho někde vykládají stejně jako Metatrona (který po něm zdědil titul Kníže světla), jinde mu přidávají. Nese titul nebeský místokrál, jež původně patřil Satanovi. Učil prý Mojžíše.

Doba historická pak zaznamenala hned několik Michaelových zjevení, počínaje pátým stoletím, kdy se prý objevil poprvé, až po slavné zjevení v bitvě u Mons roku 1914, kde spatřili vyděšení němečtí vojáci, jak nad britskými jednotkami jede v oblacích v čele andělské armády.

Mezi uznávané autority patří i u muslimů, kde je součástí archandělské čtyřky a jeho křídla jsou plná úst, prosících Boha o milost pro lidstvo.

20.6.2008

Rafael

Druhý z nejznámějších archandělů, jehož jméno znamená Bůh uzdravuje. Což ho předurčilo k roli patrona lékařů, za dlouhá staletí ovšem funkcí posbíral mnohem více, byť je většina z nich spojena s nemocemi či těmi, kteří s nimi bojují.

Nejkonkrétněji, díky starému příběhu, v němž vyléčil Tóbitovu slepotu, je zaměřen právě na zrakové problémy. Z téhož pramene, totiž apokryfu Tóbijáš, vychází i další z jeho funkcí, ochrana mladých lidí a poutníků, doprovázel totiž Tóbitova syna Tóbijáše a jeho snoubenku Sáru z Ninive do Médie a zpět. Dívka byla navíc posedlá démonem Asmodajem, který zlikvidoval sedm jejích manželů dřív, než se vůbec mohli manžely stát, i této potíže (démona, ne toho druhého problému), ji anděl, maskující se za Azarjáše, syna velkého Chananjáše (Tobijáš, 5:13) zbavil. Ostatně, příběh je to docela hezký, a ne příliš dlouhý, takže pokud jste ho ještě nečetli, vzhůru na to.

Navzdory popularitě, které se dodnes jeho jméno těší, se pod ním kupodivu neobjevuje ani v Novém zákoně, ani v Koránu, jakkoliv s ním jak křesťané, tak muslimové počítají, podle islámu to bude prý on, kdo zatroubí k Poslednímu soudu.

Rafaelovy atributy, jakož i častá zobrazení, vycházejí z výše uvedeného příběhu, ať už je to poutnická hůl, láhev, nebo ryba. Neopomněli se ho chopit ani okultisté, pro něž je jedním ze sedmi andělů apokalypsy (obvyklých sedm (arch)andělů kteří jsou připraveni, aby vcházeli před Hospodinovu slávu, zmiňuje – dnes už po třetí – připomínaná kniha Tobijáš), podle Johanna Trithemia velí Rafael cherubínům a archandělům, a vládne též Druhým nebesům, čili Raquii.

1.7.2008

Gabriel

Gabriel

Gabrielovi vybral Bůh opravdu elitní úkoly. Je z jeho poslů nejznámější a podle všeho také nejvýše postavený.

Vysvětloval Danielovi jeho vidiny kozla a berana, Marii oznámil, že do ní vstoupí Duch svatý a že její příbuzná Alžběta, považovaná za neplodnou, už těhotná je a porodí dítě, které také bude velkou roli v osudu světa, totiž Jana Křtitele. Muslimům, (kteří mu říkají Jibrail) respektive Mohamedovi, nadiktoval korán. Odtroubí konec světa.

Podle talmudu je jediný z andělů, který hovoří syriacky a chaldejsky, takže i on mohl být tím, kdo zabránil v obětování Izáka. I tím, který vysvětlil Noemu jak a co udělat ku přežití potopy, i když podle Genesis (6:13-21) i podle mnohem starší babylónské verze, diktoval návod sám nejvyšší bůh. Svatí posledních dní (čili mormoni) ovšem tvrdí, že sám Noe byl jen lidskou podobou Gabrielovou. Ale zpět k talmudu – z hořícího keře, z něhož v třetí kapitole knihy Exodus promlouval k Mojžíšovi Bůh, prý také hovořil v jeho zastoupení náš dnešní archanděl. Jakubovi pak při přípravě na zápas s Ezauem dělal sparring partnera.

Oblíbený Enochův spis prozrazuje, že Gabriel, spolu s dalšími archanděly Michaelem, Rafaelem, Urielem a Surielem, vyslyšel nářky lidí na chování Nefilim, potomků lidských žen a božích synů. Byl to právě on, kdo čtyři z těchto obrů navedl proti ostatním, což vyústilo v bratrovražednou válku.

 

Gabriel, jako si ho představil El Greco, Public domain, via Wikimedia Commons

6.7.2008

Římští dohližitelé

Boží dohled je jedna ze základních funkcí, které musí každý náboženský systém plnit. Většinou se něho stará úzká skupina specialistů, případně jeden přidělenec pro jednu lidskou bytost.

Jenže tam, kde křesťanům stačí anděl strážný a jiné kultury to také nijak nepřehánějí, staří Římané povolali hned celé zástupy nižších bohů a nadpřirozených tvorů, aby dohlíželi a chránili a starali o každičký aspekt běžného života. Hezkou – a neúplnou, to přiznávám – ukázku tvoří děti.

Už kolem prenatálního vývoje a porodu se motá celkem slušný počet božských pomocníků. Počínaje například Vitumnem, který vdechne do počatého dítěte život.

Starostlivost o dítě i nastávající rodičku se pochopitelně stupňovala s blížícím se porodem, kdy nastupovala službu Nona, později kooptovaná do trojice sudiček Park, zodpovědná za devátý měsíc těhotenství. Rodičky vyvolávaly i Prorsu Postvertu, dvojitou bohyni, mající na starosti polohu plodu v děloze. O samotný porod se přičiňovala stvoření, známá jako Nixi, také bohyně Candelifera, jinak známá jako Carmenta či Lucina, její třetí jméno, které se později stalo jedním z přídomků samotné Junony, vychází z latinského lux čili světlo a v tomto případě souvisí s příchodem dítěte na světlo světa. Carmentiným hlavním úkolem ovšem bylo tlumit porodní bolesti a dohlédnout, aby se věci udály dobře.

K ruce měla nastávající matka také Partulu, bohyni specializovanou na porody, nebo Picumna, boha růstu a plodnosti, obvyklou figuru širšího záběru, neboť růst a plodnost se vztahují nejen na lidi, ale především na agrikulturu, Picumnus získal i jména Sterquilinus či Stercutus, z nichž latiník zručně vyčte jeho největší přínos lidské kultuře, totiž objev hnojení polí, která takto stimulována přinášejí podstatně větší úrodu. V našem dnešním povídání se ovšem představuje jako patron mateřství.

Čímž se dostáváme o krok dál, k tvorečkovi, který už je na světě. Tento okamžik, kdy otec poprvé sevře své dítě do náručí (což přítomné ženy už tisíciletí pozorují s nebetyčnou hrůzou v očích) stráží Levana. Samozřejmě, jak bylo v Římě obvyklé, na to není sama a novorozenci se dostává boží pozornosti třeba takové Matuty, která mimo tuto funkci dohlíží i na moře a přístavy; vzhledem k římské přímočarosti a častému nepochopení přeneseného významu, bych si dovolil skromně usoudit, že k přístavům mohla přijít i přímým výkladem opisu legalizovaného partnerského svazku jako bezpečného přístavu (tahle teorie se ovšem odvíjí od toho, zda podobný opis Římané používali). Jisté je, že Matutin svátek, Matralia, konaný jedenáctého června v jejím chrámu ve Foru Boariu, navštěvovaly pouze ženy v prvním manželství.

Ale pokračujme.

Nad kojícími matkami a kojenými dětmi držela ochrannou ruku Rumina. Nerozlišovala přitom živočišný druh, dohlížela jak na lidi, tak na zvířata, což ve světle římské legendy o vlčici, kojící Romula a Rema, vyhlíží zcela logicky. Není mi jasné, jestli se mateřské mléko počítalo k prvnímu dětskému napití, nebo kontrolovala první doušek z jiného zdroje, ale každopádně tento okamžik náležel Potině, zatímco devátý den po porodu, kdy dítě dostávalo jméno, měla na starosti Nundina. Ze jmen obou bohyň lze jejich funkci vyčíst.

Picumnův bratr Pilumnus vyjma stejného úkolu, tedy dohledu nad růstem a vývojem, odvracel od mimina i nemoci, a protože už tehdy lidé věděli cosi o hygieně jako prevenci, bývalo zvykem pořídit rodičce i dítěti novou postel, což Pilumnus, jinak vynálezce mletí obilí, dokázal ocenit. Človíčka v jeho prvním vlastním loži, tedy v kolébce, ochraňovala Cuba, zatímco bohyně Edusa ho učila jíst a dbala na správnou výživu.

Za první slovo se děkovalo Fabulinovi, čímž se dostáváme k prvním krůčkům. A hned i k dalším krůčkům, protože tento moment, jistě náležitě ošetřený, se mi nepodařilo vystopovat.

Značná pozornost byla věnována prvnímu opuštění rodného domu. Na něj dohlížely dvě bohyně, Abeona při odchodu a Adeona při návratu, kompletní první vycházku strážil Statanus s manželkou Statinou. Další šťastné návraty z pobíhání mimo domov už zaopatřovala Domiduca.

Ještě přihodím Sentii, bohyni prvního dětského uvědomění si sama sebe, Cardeu, bohyni domácího prahu a dveřních závěsů, která chránila malé děti před upírskými čarodějkami (povšimněte si, že i Římané předpokládali, že zlá stvoření musí do domu přes práh – tudíž být nějakým stylem pozvána) a Paventii, zajišťující před nečekaným vyděšením, a to by bylo pro dnešek asi tak vše.

13.7.2008

Men-Šen

Ozbrojena luky a šípy stráží dvojice, zvaná Men-šen hlavní vchody do čínských budov. Než se stali ochránci dveří, byli prý Čchin Šu-pao a Chu Ťing-Te generály z dynastie Tang, proto jsou zobrazováni v uniformách či ve zbroji, a to včetně hodnostního označení. Jako většina čínských ochránců se také tváří velmi rozzlobeně a děsivě, aby to démoni slabší nátury vzdali bez boje.

Bez ochrany nezůstávají ani zadní dveře, o ty se stará méně populární Wej Čcheng. I on je lidského původu, za svého života pracoval jako ministr císaře Tchanga Tchai-cunga.

20.7.2008

Fravaši

Pomáhali Ahuru Mazdovi při stvoření světa a v podobě jezdců s kopími teď stráží nebesa a doprovázejí do nich duše zemřelých, především jsou však Fravaši ochránci rodiny. Každý rod má svého vlastního fravartina (to je jednotné číslo), podle tradic zoroastrismu je duší pravého věřícího.

27.7.2008

Ombwiri

Domorodé kmeny v středoafrickém Gabunu mají, stejně jako mnoho kultur po celém světě, za strážné anděly duše předků. Objevují se jen jsou-li vyvoláni, a to v podobě bílých duchů. Nebo ve snech, při horečce či po požití měkkých přírodních drog. Jako všichni duchové tohoto povolání umí zajistit rodině zdraví a prosperitu, někdy ovšem stejně úspěšně způsobují pravý opak, čili nemoci a bídu.

27.7.2008

Hermes

Hermés

Už od narození začal tento syn Dia a Plejády Máie dokazovat, že není jen tak obyčejný levoboček vysoce postaveného otce. Za první den života toho stihl tolik, že by to jinému vystačilo na mnohem delší dobu.

Dopoledne utekl z kolébky, v poledne vynalezl lyru a sotva se na ni naučil hrát, vyrazil na lup, sebral padesát krav z Apollónova stáda, ukryl je v jeskyni a spoléhaje na alibi novorozence, v klidu se vrátil do peřinek. Slunečního boha tím sice neošálil, i když se z toho za celý ten dlouhý den, plný učení už mluvně, snažilo vylhat. Malý zloděj tak skončil u svého prvního soudu, před nejvyšším bohem, jenže Zeus, obvykle na své potomky mimořádně pyšný, byl výkonem svého nejmladšího syna spíš potěšen, než vyděšen. Ke smíru se starším bratrem pak došlo směnou ukradeného dobytka za lyru a Hermés mohl nastoupit studijní léta, která – na Apollónovu radu – strávil na Parnasu učením věštění. Nějaký čas se potom potuloval Arkádií, pásl stáda, vynalézal – kromě pastýřské píšťaly také křesadlo, písmo, číslice a měrnou soustavu – než se rozhodl odejít za otcem na Olymp. Kde ho čekalo vysoké postavení, otec si ho vybral za svého posla, a tak Hermés přidal k funkcím boha obchodníků, zlodějů, podvodníků, cestovatelů a vynálezců ještě post průvodce duší do podsvětí. Na rozdíl od své doručovatelské kolegyně Íris navíc Diovy zprávy také vykonával.

Stejně jako u jiných řeckých bohů, i u Herma se zachovaly podrobné informace o jeho potomcích. Byť neměl oficiální manželku, s několika milenkami zplodil hezkou řádku dětí, ať už bohů nebo smrtelníků. Mezi nejznámější patří Hermafroditos, pověstný zloděj Autolykos, či (podle některých pramenů) Pán, Silénos a Satyrové.

Ve starém Řecku patřil mezi nejzobrazovanější bohy, jeho hlava totiž zdobívala čtyřhranné sloupy, stavěné na rozcestích. Než začaly sloužit jako ukazatele a božský dohled nad poutníky, šlo o falické symboly plodnosti, proto je někdy Hermés uváděn i jako otec Érotův. Vážili si ho – pro jeho rychlost – sportovci, a pro znalost léčivých bylin lékaři, proto i v jejich zařízení se podoba posla bohů objevovala.

Jeho římským protějškem byl Merkur, syn boha nebes Caela; na Apeninském poloostrově se zbavil podpory zlodějů a podvodníků, kteří pro tyto účely požadovali pomoc po bohyni Laverně, zůstal mu patronát nad obchodníky (jméno merkur vychází z latinského merx, mzda či mercor, obchodovat), a svátek slavil 15. května u sobě zasvěceného pramene Caelia, kde v ten den kupci omývali vodou zboží i sebe, aby spláchli vinu obchodů, provedených podvodem.

 

Scénu z Hermových (Merkurových) mladých dní, kdy se smířil s Apollonem namaloval Noël Coypel, Public domain, via Wikimedia Commons

3.8.2008

Zajímají vás prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy bibliografie? ☞ Tímto směrem

Chtěli byste odkazovat na jednotlivé kapitolky Bestiáře? ☞ Seznam odkazů

Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? ☞ Kontakt zde

obsah
předchozí část
následující část

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Mastodon

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv

Poslední změny