Bezejmenná stránka: Bestiář
obsah
předchozí část
následující část

Bestiář
část šedesátá

Tau

Tau a Kerana

Zlý duch a otec sedmi oblud, jak o něm vyprávějí jihoameričtí Guaraní. Taua samotného stvořil Nejvyšší bůh Tupá spolu s Angatupyryem, představitelem Dobra. Oba se starají o lidskou duši, coby průvodci světem a životem. Koncept víceméně obvyklý.

Dobrodušný Angatupyry zasáhl do Tauovy existence nejvíc v době, kdy se zloun pokoušel o krasavici Keranu. Podbízel se jí, samozřejmě maskován za pohledného mladého muže, po sedm dní, než se definitivně rozhodl Indiánku unést. Než ale k zločinu došlo, Angatupyry se do Taua pustil. Po sedmidenním a sedminočním souboji zlý princip prohrál a byl odsunut bohem války ze Země. Tečka. Vlastně středník. Protože Tau se, jak už to se zlem chodí, vrátil a Keranu stejně unesl. Znásilnil ji, nebo se s ní oženil, nic z toho, nebo obojí, jsou to mýty a ty mívají různé podoby. Pár Kráska a Pán démonů pak zplodil sedm potomků, kteří zaplnili mýtický prostor Guaraní. Monstra, která byla při narození prokleta a která vyvolávají strach, hrůzu i respekt, ale nebyla jen černobíle zlá a škodící. Někteří z nich se etablovali jako ochránci (k takové funkci se trochu té nekompromisní hrůzy vždycky hodí.) Třeba takový papouškohlavý had Mbói Tu'ĩ hlídá vodu a vodní živočichy, zatímco jeho bratr Moñái si oblíbil pole a Kurupi se stal představitelem sexu a plodnosti. Nejmladší Luison je naopak Pán smrti a Ao Ao prostě jen obřím lidožravým monstrem. Nejstarší Teju Jagua, půl pes a půl ještěr vládne jeskyním, a prostřední (tedy čtvrtý ze sedmi) Jasy Jatere se stal bohem a ochráncem důležité části dne, polední pauzy, známé jako siesta.

 

Doprovodný obrázek, představující Keranin únos: Patty P (Own work) [Public domain], via Wikimedia Commons

19.5.2013

Spes

Římská personifikace Naděje, v jejíž náklonnost doufali především rolníci a sadaři, tedy osoby v podstatě velmi zainteresované na náhodných výkyvech počasí, které, kromě obvyklých a předpokládaných sezónních jevů může nenadále překvapit třeba takovým krupobitím.

Spes byla zobrazována jako dívka s květinou v ruce a mívala svůj svatostánek, Spes vetus, nedaleko jedné z východních římských bran.

26.5.2013

Nemestrinus

Podle jména, o němž nám, hovořícím toliko jazyky živými, zběhlý latiník prozradil, že vychází ze slova nemoralis (a které rozhodně neznamená to, co si myslíte), jde o ducha lesního biotopu. A taky že ano, Nemestrinus byl ochranným démonem lesů a hájů a jejich zvířecích obyvatel.

26.5.2013

Áranjaní

Hinduistická lesní víla, kterou nelze jen tak zahlédnout, skrývá se a bývá neviditelná. Její přítomnost lze poznat podle zvuků stromů. Obzvláště za šera – kdo se kdy vyskytoval v lese za soumraku, dá mi za pravdu, že zní někdy opravdu zvláštně. Občas v ozvěně opakuje, nebo napodobuje lidské hlasy, či zvířecí zvuky, což může zmást, ale jinak je Áranjaní bytost víceméně neškodná; ono příslovce upozorňuje na to, že i povahou mírné nadpřirozené bytosti to umí pěkně roztočit, přičemž je dobré pamatovat i na to, že lidská psýcha i tělo jsou nádoby křehké.

26.5.2013

Upulvan

Na jedné straně je tento sinhálský bůh spojován s Višnuem, na druhé proti náboženství, Višnuem představovanému, stojí. Je to nejstarší ze čtveřice srílanských nejvyšších bohů a zatímco podle jedněch má chránit někdejší Cejlon před buddhismem, podle druhých naopak pomáhal Buddhovi proti hinduistické Maře. (Nebo si někdo spletl pohlaví a jde o buddhistického Máru?)

26.5.2013

Nisaba

Jinak též Nidaba či Nanibgal byla jednak sumerskou, jednak babylonskou bohyní. Ta druhá měla na starosti obilí, té první toho naložili Sumerové mnohem víc. A z různých oborů.

Podobně jako její babylonská kolegyně byla bohyní sklizně, k tomu ovšem obdržela dohled nad moudrostí a nad uměním písma. Rohatá koruna, jíž podle některých zobrazení nosí, pak upomíná na Měsíc a jeho oblasti vlivu. Gilgamešova teta se narodila božskému páru An a Uraš, Enki ji pověřil vedením božích zápisů a kronik. Ve své babylonské verzi o kontrolu vědění a učení písma přišla. Nejdřív ovšem vyškolila svého nástupce (a občas manžela) Nabua, než jí definitivu sebrali a začali věřit, že to Nabu je onou důležitou, od nepaměti v oboru působící figurou.

26.5.2013

Elpis

Řecká personifikace Naděje se rozhodně nevyrovnala své římské kolegyni Spes, alespoň co do oficiálnosti kultu. Mladá dívka s květinami ve vlasech, vybavená rohem hojnosti byla dcerou bohyně noci Nyx a pravděpodobnou matkou Fémé (řecké Fámy). K existenci a k pověsti pak přišla v známé Pandořině skříňce, v níž při známém incidentu zůstala sama, zatímco zbylý obsah chvátal seznámit se s lidmi.

Mimochodem, jsem sám, kdo tu historku tak trochu nechápe? Z Pandořiny skříňky se rozletěly do světa všechny Strasti a Nepříjemnosti, jediná Naděje zůstala uvnitř: logikou prostého pasáka delfínů z toho usoudím, že tedy máme všechny ty špatné věci, ale naděje nám zůstala odepřena a neznámá, protože je stále zavřená, jako Blaničtí rytíři. Ono je to možná něco jako jako jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet; smysl toho úsloví chápeme dobře, ačkoliv takto řečeno ukazuje, že ten druhý je vlastně důvěryhodnější. Jednoduchým matematickým jazykem je totiž Bez dvou za dvacet asi takhle: x-2=20. Což... chvilka strpení, než najdu kalkulačku... má výsledek x=22. Aha. Ono se Za dvacet bez dvou vyslovuje přece jen hůře, než matematicky špatná varianta. Nebo se nám ohledně Naděje staří vypravěči snažili něco naznačit?

Existuje varianta, vyprávěná pozdějšími autory, podle níž naopak z Diem zapečetěné nádoby utekly všechny dobré věci a odlétly vzhůru k Olympu, lidem zůstala právě pouze Naděje. A to už dává smysl. Jak píše například Theognis z Megary. elegický básník, žijící v šestém století před Kristem, byla Naděje jediným z božstev, které zůstalo s lidmi, ostatní odešli na Olymp. Pomineme-li, že Elpis se mezi bohy nikdy nepočítala, byla jen ztělesněnou představou, máme tu srozumitelnější vysvětlení. Škoda jen, že jde o básnickou licenci a nikoliv mýtus. Naděje se ostatně stala jakýmsi majetkem starověkých básníků a dramatiků, díky jí a jejímu příběhu se Sofoklovi, Aischylovi, i jiným, méně známým autorům lépe moralizovalo.

2.6.2013

Spinning Jenny

Straší v zajímavém domě jménem Knebworth, proslulém kromě duchů také někdejší živou přítomností sira Bulwera Lyttona, známého okultisty, člena řádu Zlatého úsvitu. Pověstí se tato stavba může rovnat tuzemskému Faustovu domu, vyměníme-li pražské alchymisty za britské duchy. Mezi nimi se – pravda, pouze pocitem jeho přítomnosti ve studovně, nikoliv osobně – dá započítat i sám Bulwer Lytton. Pozorovanými jsou zářící (případně žlutý) chlapec, jehož zjevení předpovídá násilnou smrt; posledním z pozorovatelů byl prý lord  Castlereagh, jemuž duch naznačil prsty podříznutí hrdla, a což na sobě  šlechtic v roce 1822 také aplikoval.

Ani Spinning Jenny není vidět, pouze slyšet. Prý je duchem dívky, kterou zavřeli do jejího pokoje, aby mezi ní a neurozeného milence postavili zeď, přeneseně i doslova. Jak ovšem zjistila folkloristka Jennifer Westwoodová, tenhle příběh se nejspíš narodil v hlavě slečny Jamesové, návštěvnice vánočního večírku A.D.1800. A ujal se.

2.6.2013

Kono-Hana-Sakuya-Hime

Mladší sestra bohyně kamene Iha-Nagy je bohyní třešňových stromů. Obě sourozenkyně se kdysi dostaly do sporu, jak jinak, kvůli muži. Obě se totiž zhlédly ve vnuku bohyně Amaterasu (a pozdějším pradědečkovi prvního japonského císaře) Ninigim – a objekt jejich zájmu zvolil sestru mladší. Iha-Naga reagovala v božských kruzích obvyklou vzteklou kletbou, podle níž potomci Ninigiho a Kono-Hany budou žít krátce, jako  žijí třešňové květy, zatímco její by žili dlouho jako kámen. Těhotná ovšem byla Kono-Hana. Ninigi si otcovstvím nebyl příliš jist, manželé se pohádali, a naštvaná bohyně se rozhodla nedůvěřivému otci dokázat legitimní původ budoucího potomka radikálně: před porodem se zavřela do domu bez dveří, obklopeného ohněm. Na manželské věrnosti pak záleželo, zda matka i dítě uhoří, či nikoliv. Pochopitelně, že test otcovství dopadl kladně a bohyně vyšla ven, poté, co porodila trojčata Hoderiho, Hosuseriho a Hooriho.

2.6.2013

Mujaji

Slavná kniha H.R. Haggarda She je vlastně založená na skutečnosti. Tedy: ne že by v Africe narazil na nesmrtelnou královnu, ve skutečnosti šlo o řadu Dešťových panovnic, a spisovatel jen využil příležitosti a využil mýtus ku prospěchu světového čtenářstva. Tradice prý vznikla v šestnáctém století, kdy dcera jednoho z místních panovníků (v přesné identifikaci se prameny rozcházejí) vládla dešťovou a vodní magií a vstoupila do příběhu (o jehož počátku, průběhu a vyvrcholení je prameny taktéž rozcházejí). První Dešťová královna nastoupila vládu v roce 1800, prozatím poslední, šestá, v roce 2003, v současnosti je trůn neobsazen, za následnici, princeznu Masalanabo (která se jmenuje stejně jako ta z královen, která prý Hagagrda inspirovala) vládne regent Mpapatla.

Ať už tradice vznikla jak vznikla, jisté je, že za úplně první, tedy nultou panovnici a zakladatelku matrilineární dynastie, se bere sama Mujaji. Lovedská bohyně deště a plodnosti. Disponuje jak srážkami příznivými, tak fatálními. Bývala jí obětována mladá děvčata, později dobytek a nyní nastoupila civilizace, takže už nic krvavého. Dnes se tančí. Od nepaměti sídlí na severu Jižní Afriky, v Dračích horách (sothsky Maluti, v každém případě tisíc kilometrů dlouhý a přes tři vysoký horský pás, táhnoucí se napříč kontinentem), odkud mokré počasí přichází.

9.6.2013

Ilat

Pro lid národů Soo a Pokot, žijících v Ugandě a Keni, je Ilat potomkem Stvořitele jménem Tororut a Sety. Dostal na starosti vodu. V její vzdušné podobě, tedy déšť. A déšť přichází, když Ilat nese vodu svému otci. Vždycky totiž trochu vylije.

9.6.2013

Jü-š‘

V Číně se o déšť, nutný k udržení a nárůstu zemědělské produkce stará Pán deště Jü-š‘ (Yu Shi nečeským přepisem). Jak už to v takových meteorologických případech chodí, často je doprovázen kolegou Lej-kungem, Vévodou hromu, zodpovědným za bouře.

9.6.2013

Wuluwaid a Bunbulama

Severní Austrálie je působištěm dvojice Wuluwait a Bunbulama, takto Tvůrce deště a Tvůrkyně deště. Ti vyrábí shora padající vláhu tak, že namáčejí snopy trávy do bažiny. Dokud je tráva ve vodě, tvoří se mraky a prší.

9.6.2013

Huayra-tata

Otec větru Huayra-tata byl aktivní v Andách, kde si ho Aymarové  kdysi představovali jako dvouhlavého, hady obtočeného boha, který ovládá a na zem sesílá jak úrodné deště, tak vichřice. Zjevoval se i v podobě větrného víru.

9.6.2013

Antaboga (a Bedawang Nala)

Antaboga

Hadi jsou častými osobami, zodpovědnými za existenci našeho světa. Objevují se v mýtech a pověstech různých kultur, často ovšem jen coby páteř či nosná konstrukce příslušného světa, Midgardsomr kupříkladu. Nebo jako víceméně filozofická představa Uroboros. O hadech – dracích, jakým je třeba maďarský Sarkány ani nemluvě. Vyskytují se ovšem i plazi ještě vyššího postavení.

Balijský Antaboga stál u zrodu všehomíra coby Stvořitel, nikoliv jako konstrukční prvek či živé lešení. Na počátku byl pouze on a obvyklé Nic. Meditací, což je jeden z nejobvyklejších postup při tvorbě kosmu, vytvořil Svět. Stvořitelé bývají všemocní a tak jim často pouhé přemýšlení stačí.

Jen tak na okraj, další běžnou možností, často meditaci následujícím technologickým postupem, bývá Pojmenování, popisované i v Bibli (Genesis 2:19), které dává stvořeným věcem život a především smysl. Jestli k němu došlo i v tomto případě, nevím, zato vím, že Antaboga stvořil coby nosiče svého světa i v jiných vesmírech ověřenou želvu. Což je zoologicky mimochodem také plaz. Je docela zvláštní, že ač se většině lidí plazi eklují, v dávné minulosti jsme jim svěřovali docela důležité úlohy.

Ale želvičky jsou fajn.

Ta balijská se jmenuje Bedawang Nala, její jméno je v překladu Vroucí voda a oheň. Doprovází ji dva nágové (taky hadi). Seismická i vulkanická činnost naší planety pak pochází z Bedawanginých prudkých pohybů.

Nosná želva není jedinou důležitou personou, kterou má Antaboga v portfoliu. Pokud jde o člověka a jeho přežití, tak neméně důležitou je i bohyně rýže (a tedy plodnosti a dalších důležitých aspektů) Dewi Sri, která se prý vyklubala z vejce, stvořeného z jeho slz. To je ovšem trochu jiný příběh, v němž hadí bůh Antaboga proléval slzy lítosti, protože končetin nemaje, nemohl pomáhat při stavbě nového nebeského paláce, který si vyžádal Batara Guru (indonéská verze Šivy).

 

Obrázek, představující Antabogu: By Wayangprabu.com [Public domain], via Wikimedia Commons

16.6.2013

Leyak

Pěkně ošklivé stvoření, poletující balijským folklórem. Ošklivé v obou výkladech ono slova, jak opisem, tak popisem. Je to létající hlava. Jak už jsem připomínal v případě fidžijského obra Tui delai Gau, spatřil podobné baron Prášil na Měsíci. Ty z Bali by se ale svobodnému pánu von Münchhausenovi nezamlouvaly. Tato létající hlava totiž za sebou táhne ještě nějaké obnažené vnitřnosti, žaludek, střeva, plíce... A v téhle podobě vyráží za obětmi. Podobně se v sousední Malajsii chová upírka Pontianak, i její hlava putuje za kořistí.

Leyak se soustřeďuje na těhotné ženy, respektive jejich plody, a na novorozence. Jinak straší na hřbitovech, podobně jako ghúlové se živí nebožtíky. Umí se proměnit v létající prase či jiné zvíře. V původní podobě má dlouhé tesáky a jazyk, ve dne se maskuje za člověka, v noci, jak už bylo zmíněno, posílá příslušnou část těla ven.

Patří do zástupu zlých stvoření pod velením královny démonů Rangdy.

16.6.2013

Kala Rau

Jako hlava bez těla se objevuje i Kala Rau, démon, pronásledující balijskou bohyni Měsíce Ratih. Obvykle mu uteče, není to však pokaždé, a pokud stíhající hlava svůj cíl dostihne, nastává – jak jinak – zatmění Měsíce. Tohle pronásledování má svůj důvod: měsíční bohyně totiž prozradila Višnuovi, že se Kala Rau podílel na krádeži lektvaru nesmrtelnosti. Bůh za zlodějem hned vyrazil a přistihl ho, an přikládá  nádobu s elixírem k ústům. Neprodleně, protože nápoj byl určen toliko bohům, démonovi usekl hlavu. Svým způsobem pozdě, kouzelná tekutinu zrovna protékala hrdlem. Proto zůstala Kalu Rauovi existující a živá hlava, zatímco o tělo přišel.

16.6.2013

Cipitio

Navždy desetiletý chlapec s velkým bříškem a velkým kloboukem je synem Jitřenky a jisté indiánské královny, aspoň tak se to v Salvadoru vypráví. Královnin manžel, sotva zjistil, že mu astronomický objekt svedl ženu, se odvolal k bohu Teotlovi, a Teotl nevěrnici i dítě proklel. Cipitiovi (jméno pochází z nahuatlištiny, kde Cipit znamená Dítě) byl určen osud a podoba nestárnoucího chlapce, který se toulá krajem, háže kamínky po hezkých děvčatech a zanechává stopy v polích, které zemědělce často zmatou, když se jejich sledováním snaží nezvaného návštěvníka sledovat a dostihnout: díky zmíněné kletbě má Cipitio – podobně jako české divoženky – chodidla obráceně.

23.6.2013

Graf Hardegg

Bezhlavý hrabě z Hardeggu nestraší na rodovém hradě Hardegg, ale v chodbách zámku Riegersburg. Obě místa neleží daleko od sebe, neboť nejde o hrad Riegersburg ve Štýrsku, ale novější stavbu téhož jména v městečku, ležícím na hranicích Rakouska s Českou republikou. O hlavu přišel roku 1595 rozhodnutím soudu, který probíral jeho (údajnou) velezradu v boji s Turky. Skutečnou příčinou bylo možná protestantství, k němuž se rodina hlásila.

Jeho bezhlavá existence (a existence chůze neviditelného těla) pak byla v zámku několikrát zaznamenána. Stejně jako rozestlané postele, v nichž někdo zcela očividně spal, ačkoliv běžná past v podobě rozsypané mouky nic nezaznamenala.

23.6.2013

Aunt Crecy

Tetička Crecy je (nebo bývala, k tomu se ještě dostaneme) domovem na adrese 610 North Jefferson Street, Shelbyville, Tennessee. Za svého života se jmenovala Lucretia Pearsonová, a Shelbyvillané ji znali jako milou a příjemnou paní. Pokud nepomáhala v kostele, sedávala na verandě svého domu. Velmi si tu budovu, kterou jí nechal postavit manžel, aby to měla blíž k lidem a presbyteránské kongregaci, pro niž tak ráda pracovala, oblíbila. Natolik, že dům neopustila ani po své smrti v roce 1892. I jako duch zůstala jemnou dámou, ochotnou vždy pomoci, což dokazovala kupříkladu zavíráním oken před bouřkou. Na rozdíl od jiných strašidelných domů se v tom jejím návštěvníci cítili příjemně a bez strachu. V roce 1931 bohužel na uvedené adrese vypukl požár a Tetiččin pokoj zničil. Tajemné úkazy ustaly.

23.6.2013

Tregeagle

V okolí cornwallského jezírka Dozmary straší bubák mnohých původů. Vypráví se, že je duchem starého druida, nebo že Tregeagle byl obr.

S největší pravděpodobností existoval i skutečný a ověřený muž tohoto jména, Jan Tregeagle, jeden z místních úředníků, jehož přístup k nájemcům půdy a poddaným dobře známe i z pověstí tuzemských. Specializoval se prý i na legální okrádání sirotků. Podle jiné historky zavraždil manželku, podle další se upsal ďáblu. Žádná následováníhodná osoba, tenhle pán. Však také skončil coby bubák; od své smrti vede Divokou honbu v oblasti Bodminských blat. Nebyl to jediný trest, jehož se mu dostalo, podle některých legend přenáší písek zpod kamene na berepperské pláži na Porthleven, cílem je kámen na pláži vykopat, jako na potvoru ale každý příliv přinese další písek. Zmíněné jezírko, jehož jméno v překladu znamená Kapka moře, a které je mimochodem (také) onou vodní plochou, kam byl po Artušově smrti vhozen Excalibur, a je v něm tedy adresou Paní z jezera, měl Tregeagle v popisu prokletí také: měl ho za pomocí děravé škeble vysušit. V roce 1869 skutečně na čas vyschlo, těžko říci, zda přičiněním prokletého, nebo z důvodů vysvětlitelných i běžnými prostředky.

30.6.2013

Henwen

Kouzelná prasnice, případně bohyně těchto hospodářských všežravců, podobná velšské Cerridwen. Z mýtů tohoto národa také vzešla, stejně jako u původních Britů se jí však dostalo jistého přijetí i u nastupujících germánských Anglů. Coby zdroj plodnosti prý zanechala porůznu po Anglii tu první pšenici, tu úvodní včelí roj, tam ječmen, či původní orlí populaci.

30.6.2013

Wachilt

Stejně jako předchozí, patřila i Wachilt v Anglii jak Keltům, tak Germánům. Původně celkem nevýznamná mořská bohyně se později stala důležitou, nicméně stále nenápadně v pozadí stojící postavou, porodila totiž Waylanda, božského kováře anglosaské mytologie.

30.6.2013

Boann

Bohyně irské řeky Boyne a bohyně plodnosti, jejímž symbolem byla posvátná bílá kráva. Měla několik manželů, ať už jednoho po druhém, nebo v různých paralelních pověstech. Jedním byl Nechtan, vodní bůh, jemuž zahnula s vysoce postaveným bohem Dagdou. Románek nebyl bez následků, a aby to neprasklo, zadrželi oba provinilci Slunce na celých devět měsíců, aby neutekl víc než jeden den, než narodí následek jejich vztahu, pozdější bůh lásky Aengus.

30.6.2013

Alisanos

Galský bůh, o jehož původu a účelu můžeme jen spekulovat, jak bývá u kontinentálních keltských božstev dnes bohužel běžné. Alisanos byl místním bohem pravděpodobně spojeným s pohřebnými mohylami, případně s jeřábem (stromem, ne ptákem, nebo strojem). Podle novodobých keltských pohanů (konkrétněji Edain McCoyové) byl též bohem vztyčených kamenů (tedy Karnak a jemu podobná místa). Následuje výklad víceméně freudovský: vztyčený kámen, matka Země, asi si sami dokážete představit, kam paní EMC míří.

30.6.2013

Nain

Kopýtka na nohách, kočičí drápy, černá barva. Zcuchané tmavé vlasy, zářivé oči, nepříjemně ostrý hlas. Lokalita: Bretaň, cesty s nepatrným provozem. Bydliště – dolmeny, kolem nichž nainové tančí. Za svitu hvězd a za zpěvu jednotvárné melodie s jednotvárným textem:

Pondělí, úterý, středa

Čtvrtek a pátek

Zbývající dny nezmiňují, protože jsou posvátné, a nadpřirozené bytosti v nich nemají moc.

Běda člověku, který je při tanci vyruší; tohle tabu je panevropské, dobře známé i z našich pověstí o vílách či lesních ženách. Mají mnoho dalších společných zvyků, taktéž několik druhu vlastních a některé, které v detailech rozvíjejí známé motivy. Kupříkladu obvyklé vílí zlato, rozdávané jejich příbuznými (včetně již zmíněných našich víl), které se mění v listí, používají bretaňští nainové cílevědomě, ne jen jako odměnu poslušným (nepodíváš se, co si odnášíš). V jeskynních dílnách své zlaté mince vyrábějí a na okolních trzích za ně nakupují. V kapse prodejce pak zůstane jen několik fazolí, případně pár listů ze stromů.

Kromě činnosti padělatelské jsou skřítci aktivní i v magii a okultismu. Vymysleli okultní abecedu, jejíž ukázky lze nalézt na některých menhirech – pokud se vám podaří tyto nápisy rozluštit, odměnou vám bude znalost lokalizací pokladů.

Dnem nejvyšší nainské aktivity je středa. Dnem (vlastně nocí) opravdu důležitým, kdy nainové slaví velký svátek pak bývá první středa v květnu.

7.7.2013

Nicole

Trápí bretaňské rybáře ze Saint-Brieuc a Saint-Malo, tahá jim sítě, pouští z nich ryby. Rozplétá kotevní lana. Tenhle zlomyslný mořský bubák dostal jméno po jistém puntičkářském důstojníkovi, jehož bretaňští branci neměli příliš v lásce.

7.7.2013

Černí Teurstové a bílý Bugelnoz

Velcí, černí a děsiví Teurstové strašívali v okolí města Morlaix (Bretaň). Brávali na sebe podobu domácích zvířat. U Vannes (nějkaých sto a nějaký navíc kilometrů jihovýchodně od Morlaix zase potkávali po nocích bíle oděného obra Bugelnoze. Mezi půnocí a druhou ráno se zabýval zachraňováním zbloudilých duší před Ďáblem.

7.7.2013

Abhartach

Jak upozorňují někteří literární historikové, byl pravěký irský trpaslík Abhartach možným kandidátem na hlavního hrdinu Stokerova slavného románu Dracula. Vzhledem k tomu, že skuteční folklórní upíři nebývali v Rumunsku tak populární, jako u jejich slovanských (a slovansko-mongolských, tj. bulharských) sousedů, je to věc velmi pravděpodobná. A Vlad III. dal krvavé historce jen firmu.

Pověst, o kterou tu kráčí, zaznamenal Patrick Joyce v The Origin and History of Irish Names of Places (1875), kde vypráví o místě jménem Slaghtaverty, původně zvaném Laghtaverty, protože na něm žil a vládl zmíněný abhartach. Byl zběhlý v magii a zběhlý v krutém zacházení s lidmi. Nejen vlastními, což přimělo samotného Fionna Mac Cumhaila, známého irského hrdinu (nebo jen vládce sousedního údolí, pardon, království) zasáhnout. Ať kouzlícího sadistu porazil a zabil jeden či druhý, o výsledku se vypráví stejně: Mrtvý se stal nemrtvým, každé noci vylézal z hrobu a strašil. Trápil a mučil někdejší poddané a podle některých jim vysával i krev. Coby duch byl v ještě lepší formě, než zaživa, takže situaci první vítězství vlastně jen zhoršilo. Bylo nutno znovu bojovat a nemrtvému znovu nakopat zadní část těla a znovu ho zahrabat. Bezvýsledně, protože jak známo, ve světě mýtů, pověstí a pohádek funguje mystická matematika, nejčastěji reprezentovaná číslem Tři.

Napotřetí tedy sousední král (či Finn) ducha vyřídil a znovu ho pohřbil na tom samém místě.  Po poradě s učenými muži (druid, případně kněz, podle stáří verze) ale zvolil trochu odlišný rituál, jednu ze známých praktik, užívaných k definitivnímu odložení nebezpečné mrtvoly. Pohřbil tělo hlavou dolů.

A byl pokoj.

14.7.2013

Finvarra

Velekrál národa Daoine Sidhe, jednoho z těch, kteří bydleli v Irsku před Iry, a s nimiž se museli lidé vypořádat. Finvarra má přídomek Král mrtvých, protože Daoine Sidhe je Lid z mohyl, s manželkou Oonou žije v mohyle Cnoc Meadha nedaleko Galway v Connachtu.

Kromě toho, že občas unášel lidské samičky, býval ctěn, protože dokázal zajistit dobrou úrodu, silné koně a bohatství. To všechno bývá spojováno se záhrobím, takže v hlubinách času s kalendářním cyklem, pročež je zřejmé, že tu máme co do činění s mýtem opravdu starým. Ale dnešní, nebo nedávné historky jsou už pouhou ozvěnou.

Jezdí na černém koni s rudými nozdrami. Rád a dobře, celý tenhle vílí národ miluje rychlou jízdu, což odjakživa lákalo nezodpovědné mladé muže se ke Štvaní připojit. Finvarra také ty, kteří s ním, (jistě: jejichž koně s jeho koněm) udrželi tempo, pozval do svého paláce na hostinu. Jiskřivé červené víno a tanec (pozor, tanečnice, jakkoliv krásné a zkušené, jsou mrtvé) a jemná hudba pak takto vyznamenaného človíčka uspali, a když se ráno probudil, byl zpět na světě. S touhou znovu se do Jiného světa vrátit. V očarování pak nedlouho poté Finvarrovi hosté obvykle zemřeli, v evropských pověstech, které často návštěvu vílího světa dovolují, ale bez možnosti opakování, to je celkem běžné vyvrcholení.

Ne nezbytné, přesto vždy fatální, jak dokazuje příběh pana Kirwana, který si takový závod s Králem mrtvých dal, který ho vyhrál a který pak strávil noc na večírku v Finvarrově sídle. Ačkoliv bylo celkem jasné, s kým že to závodil a nad kým vyhrál stříbrný pohár, oslava to propíchla dokonale, Kirwan mezi hosty narazil na muže, který se rok předtím utopil, na známého, jenž se zabil při lovu, na pány a dámy bledých tváří a rudých očí. Dorazila ho až krásná tanečnice, z níž se vyklubala jeho dávná láska, jíž kdysi dal perlový náhrdelník, ale která zemřela před svatbou; poté se raději věnoval vínu, aby šok zmírnil. I nekouzelný alkohol umí vyčarovat příjemnou mlhu a padající víčka; pan Kirwan  usínal, usínal, až usnul, a když se probudil, byl Finvarrův hrad pryč. Zůstal jen stříbrný pohár pro vítěze onoho zvláštního dostihu, a znamení v kůži, jež mu při tanci vypálily prsty jeho mrtvé lásky. Ta se mu pak zjevovala každou noc, jako memento světa, který už nenavštíví.

14.7.2013

Caoránach

Dračice Caoránach, zlikvidovaná Fionnem Mac Cumhaillem, nebo později Svatým Patrikem, dala jméno vodní ploše Lough Derg, Rudému jezeru. Jak jste jistě pochopili, byla to vlastně krev, a ne dračice, považovaná za matku oblud a ďáblů. Finn ji propíchl stehenní kostí staré čarodějnice, jak bojoval irský světec, to nevím, zato je zaznamenáno, že ho doprovázela tichá žena, která po úspěšné drakobijské operaci zmizela.

14.7.2013

Zajímají vás prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy bibliografie? ☞ Tímto směrem

Chtěli byste odkazovat na jednotlivé kapitolky Bestiáře? ☞ Seznam odkazů

Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? ☞ Kontakt zde

obsah
předchozí část
následující část

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Mastodon

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv

Poslední změny