Bezejmenná stránka: Bestiář
obsah
předchozí část
následující část

Bestiář
část osmdesátá pátá

Hercinia

Hercinia

Už Plinius Starší se v kapitole XLVII desátého dílu své Naturalis Historia, věnovaném zoologii, zmiňuje o zvláštním opeřenci, žijícím v Germánii, přesněji v Hercynském lese. Poctivě připomíná, že o něm jen slyšel, přesto ho, spolu s jinými, z jeho pohledu poněkud zvláštními ptáky, uvádí. Jde prý o tvora, jehož peří v noci září.

Pliniovo dílo bylo dlouhou dobu považováno za dokonalou encyklopedii věd, proto není přítomnost jeho obsahu ve spisech o několik staletí mladších nijak zvláštní. Další záznam, v němž už pták dostal podle svého geografického rozšíření jméno – Hercinia – pochází z jiné velké encyklopedie své doby, Origines sive Etymologiae biskupa Isidora Sevillského. V knize dvanácté, De Animalibvs (tedy opět zoologické) se píše:

„Hercyniae aves dictae ab Hercynio saltu Germaniae, ubi nascuntur, quarum pinnae adeo per obscurum emicant ut quamvis nox obtenta densis tenebris sit, ad praesidium itineris dirigendi praeiactae interluceant, cursusque viae pateat indicio plumarum fulgentium.“

Stručným překladem (doplněno k již známému: V Germánii, v lese Hercynském, žije zvláštní pták...): Peří, vydávající světlo, lze využít při pouti tímto temným územím.

 

Hercinia na ilustraci:
See page for author [Public domain], via Wikimedia Commons

28.5.2017


Mjölkhare

Zajíc, který krade po nocích mléko kravám. Tenhle čtyřnohý příbuzný židovského ptačího Broxy, působící už drahně staletí ve Švédsku, je ovšem účelově sestaveným tvorem. Pomocí magie ho dávají dohromady čarodějnice, aby si takto obstaraly přísun mléka, neboť kouzelné zvíře poctivě lup své velitelce odevzdá. Nemusí jít vždy jen o zajíce, norské ježibaby dávají přednost kočičímu vzhledu a jejich dodavatelem je Trollkatt, jindy má pak zloděj nezvířecí vzhled šedé koule. Vždy jde ale o pomocníka, vytvořeného za asistence temných sil. V některých končinách Skandinávie je dokonce k jeho oživení zapotřebí několika kapek krve.

A příslušného zaříkadla, jímž výměnou za animaci odevzdá tvůrce duši peklu.

28.5.2017


He-Há-Pe

Vodní panna kalifornských Miwoků. Krásná, dlouhých černých vlasů, obývající studánky a říční tůně, v jejichž hlubinách číhá na kořist. Lidskou, kterou jako každý cti dbalý vodník stahuje pod hladinu a topí.

28.5.2017


Tilberi

Je zapotřebí žebra nebožtíka, pohřbeného o Letnicích, aby žena (mužům je tato schopnost, a tím i možnost ho vlastnit zapovězena) mohla Tilberiho vytvořit. Zmíněnou kost je pak nutno omotat šedou vlnou (ukradenou, některé předpisy jsou ještě přesnější a zmiňují se o vlně z ovce, patřící vdově) a držet tři týdny mezi ňadry a kropit svěceným vínem, načež tato ožije a je připravena. Protože jde o islandskou variantu kontinentálně-skandinávského Mléčného zajíce (či Trollí kočky), pak k vysávání mléka kravám, kteréžto pak u majitelky stejně jako jmenovaní vypustí do připravené díže.

Aby tilberiho nevlastnící chovatelé dobytka ztrátám v mléčné výrobě ubránili, stalo se od sedmnáctého století (dřívější záznamy o existenci této entity nemáme) zvykem opatřovat krávy znamením kříže. Nebo symbolem, zvaným smjörhnútur, variantou běžné můří nohy, tedy pěticípé jednotahové hvězdy, doplněné kolmou čarou navíc.

Tohoto zlodějíčka nelze pro jeho rychlost chytit, Islanďané ale záhy zjistili, že odhalen, prchá ke své stvořitele a schová se jí pod sukně. A ujistili se, že takto pak mohou (a upálit) oba.

Na jihu a západě ostrova znají toto stvoření pod jménem Snakkur. Nebo tvrdí, že snakkur je pomocník stvořený z delší kosti, obvykle stehenní, a povolaný ke krádežím ovčí vlny a sena.

Jako každého takového raráška je těžké se tilberiho, či snakkura zbavit – kromě již zmíněného nebezpečí z nařčení z čarodějnictví a následné hranice jde i o přímé ohrožení a o život vlastních dětí, na které se může soustředit. A jako u každého takového raráška, i k odstranění tilberiho existuje návod: poručit mu, aby snědl všechny ovčí bobky z tří pastvin. Ať už pro svaté číslo tři, nebo pro rychlost, s níž úkol splní, tilberi na poslední louce vybuchne a zůstane po něm jen holá kost, hromada trusu a špetka vlny.

 

Smjörhnútur by Schwerdf (Own work) [CC BY 3.0], via Wikimedia Commons

4.6.2017


Airi

Duch zavražděného se v Bengálsku, podobně jako jinde, také často odmítá vzdálit z místa činu. Tento je však mnohem nebezpečnější, než smutná mementa našich pověstí: jeho sliny jsou prudce jedovaté, pohled k smrti děsivý, a doprovod, tvořený dvěma nosiči odpadků a smečkou loveckých psů, majících ve zvyku oběť roztrhat, také na klidu nepřidá. Zvláště, víme-li, že vytí hafanů (jejichž obojky jsou opatřeny zvonky) je předzvěstí opravdu velkých potíží.

Proti otravě naštěstí existuje pomoc: zaříkání, prováděné během vymetání místa střetu větví. A následující několikadenní půst.

4.6.2017


Agta

Obyvatelé velkých stromů filipínských lesů. Silní kuřáci černé pleti, oškliví, většinou ale neviditelní. Zahlédnout je lze pomocí dobře známé (nebo aspoň povědomé) praktiky: člověk se musí sehnout a pohlédnout mezi nohama. Procházet kolem rezidence těchto přírodních démonů není bezpečné, respektive vyžaduje trochu diplomacie. U známého, nebo podezřelého místa je lepší srozumitelně požádat o povolení, než riskovat napadení.

Agta se živí životní energií. Ne snad, že by ze skrytu větví útočili na kolemjdoucí. Své lesní domovy si vybírají v blízkosti míst vhodných k rybaření; když pak rybáři zabíjejí své úlovky, stromový duch se unikající životní silou nasytí.

4.6.2017


Akakasoh

Barmští natové slouží jako duchové prakticky ve všech oborech a oblastech, ať už jde o prostředí, nebo činnosti, a Akakasoh je jedním z nich. Tento stromový nat patří k takovým svého druhu, kteří nenechávají násilí, páchané na bezbranné flóře jen tak. Bleskurychlý obyvatel nejvyšších větví se nerozpakuje po ekologických škůdcích házet kamení. Mířit umí. Aby jeho útokům předešli a aby ocenili Akakasohovu práci, nabízejí mu tedy lidé komfortnější ubytování v domečku u paty stromu.

11.6.2017


Mahagiri

Mahagiri

Mahagiri patří mezi naty prominentní, vysoce postavené, počítá se mezi třicet sedm natů oficiálních, státních. I on byl duchem stromu, v jeho případě šlo ovšem o kmen, k němuž byl připoután, aby mohl být upálen. Neboť Min Mahagiri býval původně člověk, a jako takový si prožil své.

Narodil se do rodiny proslulého kováře U Tint Dawa jako Maung Tint De. Proslul svou enormní silou, jíž demonstroval kupříkladu ulamováním sloních klů, což ho, spolu s dalším, postavilo v očích krále Tagaungu do špatného světla. Panovník se obával, že ho silák připraví o trůn, rozhodl se tedy postavit budoucnosti čelem a vzal si za manželku jeho sestru. Nebyl to ovšem trik politický, kterým chtěl kovářova syna podplatit, jak se vzápětí ukázalo. Novopečená tagaunžská královna Shwe Myet-hna, Zlatá tvář, měla svého bratra přesvědčit, ať beze strachu navštíví dvůr, když je už je v rodině. Silák bezelstně souhlasil, objevil se na veřejnosti, byl okamžitě zatčen a promptně odsouzen k smrti ohněm.

Připoutali ho k magnolii. V jejím kmeni pak zůstal jeho duch, stejně jako duch jeho sestry, která se snažila bratra zachránit a uhořela také. A pro tuto do nebe volající nespravedlnost stali se oba, Mahagiri i Shwe Myet-hna, jiným jménem Hnamadawgyi, zlými naty a začali útočit na kolemjdoucí. Zákeřný vládce nechal tedy strom porazit a kmen pustit po vodě k sousedům do Baganu, jimž vládl král  Thinligyaung. Tomu se oba natové zjevili ve snu a nabídli své služby: pokud jim poskytne slušné ubytování, budou ochraňovat jeho město.

Thinligyaung souhlasil. Nechal kmen přeříznout na dvě poloviny, vyřezat do nich stylizované lidské tváře a usadit v městské bráně (jediné, která po staletích zůstala dodnes stát), bratra vpravo, sestru na levé straně. Jako Pán velké hory a Královská sestra, se pak sourozenci stali, jak už víme, jedněmi z oficiálních ochránců a symbolů Barmy.

 

Obrázek, pocházející z roku 1906 by Sir Richard Carnac Temple [Public domain], via Wikimedia Commons

11.6.2017


Agbanli

Labutí princezny jsou známy po celém světě, nejen u nás. Jednou takovou je beninská Agbanli. Svou druhou podobou antilopa. I ona, podobně jako dívky z evropských pověstí, přišla o svůj zvířecí převlek, i ona souhlasila s morganatickým sňatkem a i ona zavázala svého nastávajícího mlčenlivostí. Příběh pokračuje, vzhledem k místu původu, lehce odlišným směrem (ovšem ve známých kolejích). Byla to lovcova první žena, kdo při neustálých hádkách s mladší manželkou, odhalila její tajemství a takto ji přiměla odejít.

Africká historka ovšem nemá na tomto místě tečku, pouze středník.

Po nějakém čase lovec svou ztracenou antilopí manželku znovu vystopoval. Včas ji naštěstí poznal, respektive ona ho včas upozornila, na koho že to vlastně míří, čímž se vyhnuli rodinné tragédii, k jaké v těchto pověstech někdy dochází. Ba co víc, lovec, naštěstí znalý ptačí řeči, později vyslechl, že trus jistého druhu ptáků, rozředěný vodou, může jeho problém vyřešit, neboť mění zvířecí podobu do lidské nastálo. Zbývalo jediné, přesvědčit Agbanli. Ta s návratem souhlasila, ovšem pouze s podmínkou, že ji starší manželka nechá na pokoji.

11.6.2017


Aje

Jorubská bohyně bohatství, beroucí na sebe, jak jinak, nejčastěji podobu peněz. Také pětiprstého kuřete; tento tvar měla Aje na počátku světa, když hrabala a hrabala jalovou hlínou, až se prohrabala k úrodné půdě.

11.6.2017


Andriana

Madagaskarské vodní panny, domovem nejen v řekách a potocích, ale i v bažinách. Různého původu i osudu. Andriambavirano žila kupříkladu kdysi na nebesích, život lidí tam dole ji ovšem natolik zaujal, že nevydržela a snesla se v podobě lístku na hladinu jezera. Ocitla se pod zámkem, neboť princ, jehož pozorovala, podivný list zabavil a zavřel. Když se mu však zjevila ve své pravé podobě následoval happyend, aneb: Žili spolu šťastně a jejich potomci se stali slavnými předky národa. Stejně tak se stala pramatkou víla Ranoro; v rodinné historii klanu Antehiroka se ovšem připomíná, že krásná manželka jejich praotce se vrátila pod hladinu poté, co manžel porušil daný slib: nesolit.

Andriana nejsou pouze rezervoárem vhodných partnerek, jiná dobře známá nymfa, Rasoalavavolo, je například pověstná svou podporou dětských přání, jsou-li tato doprovázena drobnými obětinami v podobě stříbrných šperků či hladkých oblázků.

19.6.2017


Selkhet

Méně známá, ale ve své podstatě důležitá egyptská bohyně. Tato dáma s hlavou štíra (nebo se štírem na hlavě) a schopnostmi působit i léčit nemoci, se zavedla především jako strážkyně nádob, do nichž byly ukládány vnitřnosti mumifikovaných zesnulých.

19.6.2017


Imentet, jinak Ament

V egyptském zásvětí plnila tato žena v královském rouše malou, ale důležitou funkci: vítala na prahu posmrtné pouště nově příchozí, nabízejíc jim chléb a vodu. Obývala strom, který v bráně do záhrobí rostl, a její přezdívka zněla Ta ze západu. V tom směru nejen zapadá slunce, ale nacházely se i egyptské nekropole. Jejím partnerem byl Aqen, jinak průvodce boha Ra a v námořnickém oblečený ochránce bárky, převážející mrtvé.

19.6.2017


Ch‘ang O

Čínská bohyně Měsíce byla kdysi manželkou známého lučištníka Yia. Muži, jehož zásluhu o svět (postřílel devět z deseti Sluncí, která osvětlovala Zemi a jejichž společný žár hrozil vše zničit) ocenili bohové elixírem nesmrtelnosti, ovšem nepatřila ani z lásky, ani z rozumu; lučištník nejprve zastřelil jejího bratra a potom poslal jeden ze svých šípů i do dívčiných vlasů , aby Ch‘ang O upozornil, že kdykoliv může vystřelit znovu a přesněji. Nešťastný vztah skončil útěkem – když manželka nalezla a vypila zmíněný elixír, uprchla na nebesa, kde si vyprosila u Měsíčního zajíce azyl. Proměnila se pak v žábu a na Luně už zůstala. Vypráví se někde, že Yi (známý též jako Houyi) byl naopak muž a manžel pozorný, který elixír sám neupotřebil, protože nesmrtelnost bez milované ženy ho nelákala. Násilí v tomto případě přišlo s jeho učedníkem Fengmengem, který chtěl zázračný lektvar získat pro sebe, a který napadl Ch‘ang O v čase Mistrovy nepřítomnosti. Výsledek je ale stejný: útěk na Měsíc, nová adresa, nesmrtelnost a po mnoha staletích i propůjčení jména čínskému výzkumnému lunárnímu programu.

19.6.2017


Changxi a Xihe

Měsíční dcery

I Changxi (Čchang-si přepsáno foneticky česky) patří v čínské mytologii k bohyním Měsíce. Byla jednou z manželek Di Juna, Císaře východu, a jako taková požívala kdysi velké vážnosti, časem její kult ale zeslábl. Zmínka o ní se objevila už v Knize hor a moří, Shan-hai Ching, kde ovšem padla jen lakonická poznámka o tom, že se Changxi provdala za zmíněného boha a porodila mu dvanáct Měsíců, respektive Lun, neboť šlo o dcery. Tolik nočních poutníků plulo (nebo se na ní střídalo) pradávnou čínskou oblohou, a jejich matka je, jak vidíte na obrázku, koupávala v tůni.

Podobně jako Xihe (Hsi-ho zápisem Wade-Giles, Si-che v přepisu českém), první Junova žena, jež byla rodičkou deseti Sluncí. Právě těch, která přišla na svět v podobě třínohých vran a která ho svou pouhou existencí hrozila zničit. Nedošlo k tomu okamžitě, původně – a v původní mýtické představě – vzlétala každého rána z morušovníku, rostoucího na východě pouze jedna z nich, aby Sluneční vůz, pilotovaný Xihe, přesunula oblohou. Pozdější lidová verze pradávné kosmologie ale přidala příběh, v němž se z větví stromu, zvaného Fusang, vzneslo jednoho rána všech deset slunečních vran najednou. Nastala situace, jíž bylo nutno rychle řešit – ke slovu tak přišla dokonalá koordinace paží a oka zdatného lučištníka Houyia, který promptně nadbytečná nebeská tělesa odstranil.

 Obě dámy, bez ohledu na to, jak hluboko do zapomnění se dnes ponořily, přežily a v určitém smyslu se dostaly do povědomí prakticky celého světa, jsou totiž také součástmi dobře známého čínského symbolu Jin a Jang, každá sobě příslušící, tedy sluneční či měsíční polovinou.

 

Ilustrace By Tao Kai (Shan hai jing) [Public domain], via Wikimedia Commons

25.6.2017


Silewe Nazarate

Manželka Nejvyššího boha Lowalangiho, Měsíční bohyně a zosobnění všeho živého, uctívaná na indonéském ostrově Nias.

25.6.2017


Bahloo

Slunce často prohání Měsíc, podobně se k nebeské mechanice postavili i Kamilaroi, jedni z původních obyvatel australského Nového Jižního Walesu. V jejich pojetí je Slunce dáma jménem Yhi a Měsíc pán, který odmítl její nabídky a utekl. Ačkoliv Sluneční paní se zapřisáhla, že pokud někdo umožní Bahloovi utéct z nebe na Zemi, schová se i ona a utopí svět v temnotě, přesto Měsíc tu a tam dole potkají. Neradi, protože venčí tři jedovaté hady.

25.6.2017


Shui-mu Niang-Niang

Město Sizhou (Ssu-chou) na mapě Číny nenajdete. Ne dnes. Postarala se o to Shui-mu Niang-Niang, Vodní stařena. Tahle říční bohyně (obvykle jsou v této pozici stejně jako v Řecku i v Číně muži, ale bez výjimek by nebyl svět zajímavý), zobrazovaná jako usměvavá starší dáma se dvěma vědry, podrobovala město každoročním záplavám tak dlouho, až už se z nich nevzpamatovalo a zůstalo pod hladinou. Vzniklo tak jezero, které na zahraničních mapách, popisovaných latinkou najdete pod jménem Hongze (česky Chung-ce-chu). Zkáze se snažil zabránit i nejvyšší vládce nebes, sám Nefritový císař, ale ani on neuspěl. I trik s kouzelným oslem, jenž měl nenápadně vypít všechnu vodu z bábiných věder, selhal.

Zkáza vzkvétajícího města ovšem nemohla nezůstat nepotrestána, proto se po stopě Vodní stařeny vypravil král opic Sun Hou-tzu, známý v jiných příbězích jako Sun Wukong. I přes svou rychlost nedokázal říční bohyni dopadnout, požádal tedy o pomoc Kuan-yin, bohyni (respektive bódhisattvu) soucitu. U ní, přestrojené za prodavačku pouličního občerstvení, si Shui-mu Niang-Niang, vyčerpaná útěkem, koupila nudle, aby zahnala hlad. Těstoviny se jí ale v žaludku proměnily v železné okovy. Spoutaná na věčné časy skončila pak ničitelka města Sizhou pod horou.

2.7.2017


Tien-mu

Nebeská bohyně, vybavená dvěma zrcadly, jejichž překřížené záblesky vytvářejí blesky. O hrom se pak stará její manžel Lei Gong.

2.7.2017


Luduan

Luduan (někdy jueduan) má jelení tělo zeleného kožichu, s koňským ohonem a rohem na čele, jde tedy dalšího z řady čínských jednorožců. Tvor, přinášející štěstí, hovořící všemi jazyky světa a tak rychlý, že zdolá vzdálenost devíti tisíc kilometrů za pouhý den, se kdysi setkal i se samotným Čingischánem a dokonce obávanému dobyvateli rozmluvil plány na dobytí Indie.

2.7.2017


Navagunjara

Navagunjara

Tohle vzhledem velmi zajímavé monstrum se zjevilo Ardžunovi (a  mělo by mít v českém přepisu tvar Navagundžara, patrně i s nějakými dlouhými samohláskami), ve chvíli, kdy hrdina činil pokání a rozjímal na svahu kopce. S hlavou kohouta, krkem páva, hřbetem býka a zadní částí lva, opatřené hadím ocasem, stálo na třech končetinách: jedné sloní, druhé tygří a třetí jelení; čtvrtou sice také mělo, ale stát na ní nemohlo, jednak to byla lidská paže a jednak třímala lotos (nebo kolo). Vyděšený Ardžuna sáhl okamžitě po luku, pak ale zbraň odložil, neboť mu došlo, že má před sebou Višnua v přestrojení.

Obrazy z devíti tvorů poskládaného monstra naleznete v umění východní Indie, přesněji na území dnešního státu Uríša (Odisha), příběh sám pak jen v té verzi Mahábháraty, kterou v patnáctém století v orijštině převyprávěl (a svým si doplnil) básník Sarala Das.

 

Ilustrace: See page for author [CC BY 4.0], via Wikimedia Commons

9.7.2017


O tokata

V některou ze variant zlovolného moluckého záhrobního ducha se promění ta duše, která se po smrti z nějaké příčiny nepřiřadila k duším předků. Obvykle, kromě špatně provedeného pohřebního rituálu, jde o oběti násilné smrti. A zatímco O tokata o tonakino vylézá ze země a O tokata o ngootika je přízrak z moře, O tokata o honganino se v noci plíží z lesa, aby potrápil spáče noční můrou. Doporučuje se tedy spát s hlavou k vnitrozemí.

9.7.2017


Gajamina

První polovina jména znamená v balijštině slon, zatímco druhá ryba. A téměř dokonale tohoto tvora, který v podobě sošek, plastik či maleb chrání před zlými duchy, popisuje. Podmínka na začátku věty chce pak upozornit na to, že ryba se sloní hlavou má ještě jeden nepřehlédnutelný prvek, totiž křídla.

9.7.2017


Airavata

Indra na Airávatovi

První sloni indičtí se mohli objevit někdy před čtyřmi tisíci lety evolucí z předků (v Africe, odkud do Asie emigrovali), první sloni indicko-mýtičtí přišli na svět při Bráhmově zpěvu nad skořápkami vajec, jež vyseděl Višnuův osobní pták Garuda. Vypráví se též, že osm slonů, kteří v první variantě vznikli z pozůstatků ochranných obalů zárodků, jež držel Bráhma v pravé ruce a osm slonic ze skořápek v ruce levé, se dostalo ve skutečnosti k existenci při míchání Mléčného oceánu (pátého ze sedmi, které obklopují svět), stejně jako to, že (podle Rámajány) je jejich matkou Iravati.

Prvorozený čistě bílý Airavata s pěti choboty a deseti kly (biologický předek dnešních slonů Primelephas měl mimochodem kly čtyři; tohoto nezvyklého tvora, žijícího v pliocénu, ovšem lidé nepamatují) se stal králem všech slonů, samička Abhramu pak jeho manželkou. Airavatovým hlavním úkolem je vozit někdejšího Stvořitele, pána počasí Indru. O čemsi to vypovídá, víc napoví přezdívka Oblaka splétající. Přišel k ní při Indrově boji s Vritrou, kdy svými choboty nasál podzemní vodu a vystříkl ji na nebesa, kde z ní pak bůh vyrobil mraky a démona sucha patřičně zchladil.

Sloni té doby vůbec mívali k obloze blíž, než by se dnes při pohledu na tlustokožce, dusající savanou, zdálo. (Pokud vám ovšem nepřijdou cumuly a cumulonimby na obloze velikostí i tvary napovídající). První generace i její potomci totiž mívali křídla.

Jak o ně přišli, to je historka stejně zajímavá jako představa pachydermů, poletujících po obloze.

Stalo se to na sever od Himaláje, kde se pod velkým stromem usadil mudrc Dirghatapas se svými žáky. Rostlina ovšem nelákala jen svým stínem, k odpočinku si její mohutné větve vybrala i skupinka slonů. Bohužel.

Slon je slon, ať má křídla, nebo ne. Tři tuny živé váhy jedince, násobeno počtem hřadujících strom prostě nezvládl. Větev se odlomila a padla i s nákladem dolů.

Na hlavy nešťastných Dirghatapových žáků.

Při pohledu na zmařené životy se mudrc, jeho jméno zní v překladu Dlouhé odříkání, neudržel a slony, kteří se vyděšeni pádem snažili přelétnout na jinou větev, proklel. Odsoudil je ke ztrátě křídel a službě člověku.

 

Bílému slonu se dostalo úcty v celé jihovýchodní Asii. Ať pod původním jménem, nebo s titulem pozměněným. V Thajsku ho znají jako Erawana, tříhlavého, někdy třiatřicetihlavého slona, zatímco v Laosu to kdysi dotáhl až na státní vlajku.

 

Obrázek Indry, jedoucího na na Airávatovi: See page for author [Public domain], via Wikimedia Commons

16.7.2017


Babi ngepet

Zajímavý – a z určitého pohledu velmi nebezpečný – indonéský démon.

Je produktem černé magie; v něj, tedy do podoby černého divočáka, se převtělují kouzel znalí nedobří lidé. Jejich úmysly jsou známé, když se totiž Babi ngepet objeví za tmy ve vesnici (kde se chová jako obvyklé prase, drbe si hřbet o stěny či nábytek), pak jejím obyvatelům zmizí hotovost, šperky i zlato.

K proměně v divočáka a zpět potřebuje adept nejen černé oblečení, ale i pomocníka, strážícího plamének svíčky, plující v umyvadle. Je ve spojení s kancodlakem a ukazuje jeho stav; začne-li se chvět, nebo dokonce uhasínat, je převtělený zloděj v ohrožení života.

16.7.2017


Jimmy Squarefoot

Podobu zčásti prasečí má i tvor z opačného konce světa, Jimmy Squarefoot z ostrova Man. Vypráví se, že na dně Ballagilbert Glen, v Grenaby, v místě, kde se setkávají vody několika říček a potoků, se kromě po louce pobíhajícího vodního býka, bezhlavého dlouhána, tajemné krabice na cestě a černé kočky s ohnivýma očima objevuje též postava lidského těla a kančí hlavy. K hlavě prý kdysi patřilo obvyklé příslušenství rodu Sus a jako takový sloužil Jimmy coby jízdní vepř obru z Cronk yn Irree Lhaa.

16.7.2017


Old Coles

Přízrak, děsící worcestershirský Leigh. Proháněl svůj přízračný povoz velkou stodolou, aby pak spřežení kočíroval k řece Teme, kde si fantomatičtí tahouni chladili nozdry.

K jeho zažehnání bylo zapotřebí dvanácti duchovních, kteří ho o půlnoci při svitu svící (odhořet při tom obřadu musel palec jejich délky) zakleli do blízkého rybníčku. Uzavřeli s ním dohodu, podle níž se přízrak nesmí vrátit dřív, než se svíce spálí celá. Tento druh  smlouvy s duchem o přerušení služby se v Anglii používal celkem často, stejně jako trik, který zajišťoval, že se navržený čas prodlouží prakticky do nekonečna: svíce byly zhasnuty a pro jistotu, aby je někdo nevysvítil omylem, uklizeny na dno zmíněného vodního zdroje.

23.7.2017


Nickel

Zatímco v německém vnitrozemí se vodníkovi většinou říká Neck, na Rujáně Nickel. Jak zaznamenali bratři Grimmové v prvním svazku německých pověstí Deutsche Sagen (1816), stalo se jednou, že rybáři, kteří nechali loď přivázanou na břehu, našli ji nazítří vysoko ve větvích blízké břízy. Když si pak jeden z nich ulevil, kterýže to čert tohle provedl, odpověděl mu neviditelný hlas: „Žádný čert, to já a můj bratr Nickel.“

23.7.2017


Skynd

Troll jménem Skynd (to jméno je významové, ale vy, dánštinou nehovořící, nechte ještě chvíli slovníky spát) bydlel spolu se svými druhy v skjelverodském kopci, později zvaném Kirstens Bjerg, Kirstenin vrch, nedaleko dánského města Ringstedu. Nebyl nijak výjimečným, až na přítomnost v příběhu, který dal krajinnému prvku ono ženské jméno. Kdysi totiž unesl tři manželky jednoho muže z vesnice Englerup. Jednu po druhé, stejně jako si je venkovan jednu po druhé, v dobré víře, že je vdovec, bral.

Ztráty milovaných osob nejspíš považoval za krutý osud a smířil se s ním, jednoho večera, cestou z města, si ale vesničan všiml, že na úpatí kopce probíhá nějaká veselice. Tančilo se tam. Bulo sice jasné, že na tomto místě a v tento čas nemůže jít o nikoho jiného, než Kouzelný národ, přesto ale přemohla muže zvědavost a šel se podívat. Skutečně se v na úpatí v divokém reji proplétaly nadpřirozené bytosti – ale mezi nimi tančily i všechny tři ztracené manželky!

Ač to nebývá bezpečné a lidé celé Evropy to vědí, přesto se venkovan neudržel a zavolal na jednu z nich. Na tu, kterou měl nejraději, v pořadí druhou, jménem Kirsten. Nepřišla k němu ovšem ona, ale únosce Skynd.

Přeměřil vetřelce přísným pohledem.

„Proč jsi volal právě ji?“ zeptal se.

Muž mu po pravdě odpověděl. A dal se do nářku a přemlouval trolla, aby Kirsten pustil. Že ji miluje jako nikoho a nemůže bez ní žít.

„Když je to tak,“ kývl Skynd, „dobře. Vrátím ti ji. Pokud mi  ovšem slíbíš, že ji nikdy nebudeš při ničem popohánět, jasné?“

„Jasné!“

Jako všichni aktéři podobných příběhů, i tenhle měl pocit, že jde v podstatě jen o úřední formalitu. Přece, kdo by takovou jednoduchou podmínku nedodržel?

Ačkoliv nejde o vílu nebo prokletí, pořád je tahle pověst variantou Labutí princezny a stejně tak i končí. Také už můžete klidně nahlédnout do slovníku: skynde znamená v dánštině spěchat. Dalo by se s trochou básnické licence přeložit trollovo jméno jako Pospěch, to ovšem není nijak důležité. Podstatné je, že vesničan skutečně vydržel dlouhou dobu, než jednoho dne podvědomě na čímsi se zdržující manželku zavolal: „Skynde dig Kirsten.“

Jak tu větu dopověděl, v tu chvíli se žena znovu – a už natrvalo – ztratila. Vrátila se do kopce, který od té doby nese její jméno.

23.7.2017


Vae

Ke střídmosti v konzumaci alkoholických nápojů nabádá událost, jež se přihodila v dánském Øster Hæsinge. Přesněji nedaleko něho. Když se při svatebních oslavách, které se protáhly až k ránu, začali přítomní při zapřahání k odjezdu překřikovat, kdo z nich dal novomanželům větší svatební dar, vyšla náhle z blízkých blat dáma v zeleném s pokrývkou hlavy spletenou z rákosu.

Obrátila se na nejhlasitějšího z pozdních opilců.

„A co by jsi dal panně Vae?“ zeptala se přímo.

„Deset ran bičem!“ promluvil bez prodlení alkohol, který také pro ilustraci po zmíněném nástroji sáhl.

A stejně rychle pak muž padl mrtev k zemi.

30.7.2017


Pikkepoot

Vodník, zaměstnaný v okolí nizozemského Utrechtu (zprávy o něm podány z vesnice Wilnis) jako pedagogické strašidlo. Aneb: když budete, dětičky, běhat pozdě večer venku, může se stát, že vás Pikkepoot, který v tu dobu vylézá z vody, chytí a odnese.

30.7.2017


Blauwe Gerrit

Bývá neviditelný, pokud ovšem vystaví svou postavu na odiv, nosí obvykle modrou, proto jméno, které někde zní i Blauwbroek. Působí na středovýchodě Nizozemí, v kraji Veluwe (dnes části provincie Gelderland), kde v tamních lesích a u cest číhá na nic netušící oběti. Pozorovatelům poněkud připomíná opici, někdy ovšem láká i jako pouhý světelný zdroj, čili bludička. Není nijak zvlášť nebezpečný, byť má  silně podvyživený smysl pro humor: rád kupříkladu (v tomto případě neviděn) sedává na věcech, aby je pořádně zatížil, a to tak, aby ani silné koňské spřežení nedokáže s vozem pohnout. Nahlas – stále bez těla – se pak někdy chechtá. Skáče též lidem za krk, nebo do nich strká, aby na cestě klopýtli. Stalo se, že přiměl k lidskému chování lakomého mlynáře, stejně tak ovšem ohrozil i osoby slušné a poctivé; však se také povídá, že přišel na náš svět rovnou z pekla.

30.7.2017


Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? Nebo přímo konkrétní přání? Zde můžete klást požadavky . Také je tu Pátrání po bubácích, které vám může pomoci najít ty správné informace.
Můžete se seznámit i s prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy s bibliografií
Pokud chcete na jednotlivé kapitolky Bestiáře odkazovat, zde je seznam odkazů.

obsah
předchozí část
následující část

 

 
Google+ Facebook Instagram Flickr

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist