Bezejmenná stránka: Bestiář
obsah
předchozí část
následující část

Bestiář
část osmdesátá osmá

Marduk

Yamabiko

Stejně jako mnoho bohů, stojících v čele svých pantheonů, ani akkadský Marduk nebyl původně Nejvyšší bytostí. Stvořitelé a první generace božstev málokdy a málokde vydrží v činné službě; má to své příčiny, ať už vnitřní, z pohledu náboženského systému, nebo vnější,  které můžeme odhalit když chůzí proti proudu času dorazíme až do dob, v nichž byl budoucí vládce světa, do té doby zastávající nezajímavou nebo nedůležitou funkci, novými/mladšími uctívači vystrčen až nahoru. Nebo někdy i ke chvíli, v níž právě přechází hranice, aby se na skromné pozici připojil k původním starousedlíkům. A protože historii píší vítězové, dochází často i k úpravám do té doby pevně daných příběhů. (Vznikají tak někdy – jak může potvrdit například prakticky jakýkoliv do větší hloubky zkoumaný řecký příběh – drobné, či větší rozbory a chyby ve vnitřní logice. Lidé je ale pro svou dokonalou schopnost pomíjet nehodící se informace, vesele ignorují, takže se vlastně nic neděje.)

I Mardukův osud patřil k výše uvedeným.

Ač není jediné, které ho zmiňuje, nejvíce informací o něm máme z díla, známého dnes podle jeho prvních slov: Enúma Eliš. Tento kosmogonický mýtus, který vysvětluje vznik světa i lidí, je podle všeho především spisem, jenž má – co je psáno, to je dáno – víceméně úředně potvrdit Mardukův nárok na funkci. Vyprávění o bojích s nejstaršímu bytostmi a tvůrci světa, kteří se rozhodli své dílo zničit, je oslavou jediného, kdo se Tiamat, Životadárné rodičce, mohl postavit.

 

Mnohem vznešenější, nad ostatní vynikal ve všem.

Nepředstavitelně dokonalé byly jeho údy.

Nemožno jest to pochopit, obtížno jest to uzřít.

Čtvero bylo jeho očí, čtvero jeho uší.

Když pohnul svými rty, oheň vzplál. Čtyři uši vše slyšely

a čtyři oči vše viděly. 1)

 

Takový byl syn Eův a vnuk Anuův. (Opatrně, ať nenarušíme hrdinův obraz, si připomeňme, že příčinou božské války bylo právě Mardukovo dovádění a dětské hry, které prastarou Stvořitelku, personifikaci oceánu, přivedlo k běsnění.) Do boje nastoupil až jako třetí velitel, předchozí (i generačně) dva, Anšar a Anu, selhali. A ani Marduk neměl vítězství dané a na dosah ruky. V těžkém zápase, vedeném jak zbraněmi, tak kouzly a potopou i vichřicí, měl sám namále. Nakonec ale přece jen zvítězil. Tiamatu zabil, roztrhl vedví a vytvořil (ačkoliv už existovalo jak dílo Eovo, tak vesmír prvotní, stvořený právě Tiamat a Apsúem) z ní svět. Z jedné poloviny vzniklo nebe, na němž si dal opravdu záležet, z druhé Země. I meteorologie vzešla z mrtvé Pramatky. Přispěl i návrhem na stvoření lidí, božího služebnictva, a to z Kingua, Tiamatina manžela. Na závěr poválečného uspořádání pak založil Marduk pozemské sídlo bohů a lidí: Babylon.

Proto je sedmá tabulka Enúma Eliš věnována padesáti jménům, která bohové svému nově zvolenému vůdci, spojovanému i s planetou Jupiter, dali; každé je opatřeno vysvětlivkami. A pokud jde o na začátku zmíněný vnější pohled, stalo se tak ne na úsvitu světa, ale za vlády Nebuchadnezzara I. (ne toho Nebuchadnezzara, který je dobře znám z Bible, ten měl pořadové číslo Druhý), za jehož panování Marduk, do té doby nijak zvlášť významný bůh, vystoupal až na příčky nejvyšší.

 

1) Mýty staré Mezopotámie: sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. Přeložil Jiří PROSECKKÝ Praha: Odeon, 1977. Živá díla minulosti (Odeon).
Marduk, na obrázku se svým ochočeným drakem, je takto znám z babylonské pečeti.
See page for author [Public domain], via Wikimedia Commons

3.12.2017


Kusarikku

Mezopotámské monstrum vcelku lidského vzhledu, až na uši, rohy a pozadí, které si vypůjčilo od býka. V malované podobě střežilo vchod do domu před nevhodnými návštěvníky a odrazovalo zlé duchy, v mýtické skutečnosti bylo jedním z Tiamatiných dětí, zlikvidovaných tu Ninurtou, tu Mardukem, podle toho, kdo který příběh vyprávěl.

10.12.2017


Ili u'Mete

Duchové předků sloužili jako ochránci domácností prakticky po celém světě. Ili u‘Mete – doslova Zbožštění mrtví – ukazují, že  prakticky také od nepaměti, spoléhali se na ně ve staré Mezopotámii.

10.12.2017


Bašmu

Jedovatý had, další z jedenácti potvor, které stvořila Tiamat a které měly přispět ke zničení světa. Skončily jako ilustrace; poté, co je zlikvidoval, nechal Marduk vymalovat jejich obrazy na bránu Apsú, Eova sídla. Také šlo o jednu ze sedmi oblud, které porazil Ninurta. Šedesát dvojích mil dlouhé mořské monstrum, šest úst, sedm jazyků (tedy sedmihlavé). Křídla, někdy k hadímu tělu dvě nohy. Na akkadském nebi se Bašmu také předvádělo stejnými hvězdami jako Ptolemailova Hydra.

10.12.2017


Men

Frýžský bůh Měsíce. Měl v pracovní náplni i uzdravování, patrně s velkou úspěšností, neboť ho za svého vzali i Řekové a později Římané. Byl možná i vzorem antiochijského ochránce, známého jako Men Ascaenus, který se na mincích v třetím století před rokem nula ukazoval jako býčí hlava nad měsíčním srpkem a vavřínem.

10.12.2017


Mansinskiri

Arawacký Mansinskiri, jemuž Warrauové říkají Maihisikiri, je lesní démon, zaměřující se na ženy. Bere na sebe podobu jejich partnerů; pokud přestrojení dotyčná neprohlédne, hrozí jí brzy na to smrt. Na první pohled ničím, či nikým nezaviněná. Přihodí se někdy, že žena následuje démona do pralesa (podvodem i násilím) a stává se jeho družkou; jak jeden takto postižený Indián potvrdil, proměnila se jeho manželka též v lesního ducha, a její paže, když se ji pokusil chytit, byla měkká a bez kostí. Sám Mansinskiri je pro muže neviditelný, proto se mu těžko mohou postavit.

10.12.2017


Ma'at

Podstata. Pravda, Spravedlnost, Pořádek. To vše, a ještě další, vpravdě abstraktní a dnes mnohdy s hořkou ironií vyslovované pojmy byly ve starém Egyptě pojmenovány a symbolizovány bohyní stejného jména. Jak složitý a těžko uchopitelný koncept, tak jeho personifikace pak bývali představovány, identifikovány či označovány pštrosím perem.

Ve své nejdůležitější úloze působila bohyně Maat při rozhodování o posmrtném osudu. Právě jako pštrosí pero, vyvažující srdce zesnulého před vstupem do Usíreovy zásvětní říše; na toho, kdo touto zkouškou neprošel, čekala Amemait, monstrum, jež se s člověk vypořádalo jednou provždy.

 

Ilustrace by No machine-readable author provided. Jeff Dahl assumed (based on copyright claims). [GFDL or CC BY-SA 4.0-3.0-2.5-2.0-1.0], via Wikimedia Commons

17.12.2017


Adze

Vnikne do domu v podobě světlušky, brouka čeledi Lampyridae, aby pak hodoval na krvi nic netušících spáčů. Není proti němu obrany, jak vědí lidé národa Ewe, obyvatelé západoafrického pobřeží. Je nebezpečný i v lidské podobě, do níž se přistižen promění. V ní může člověka posednout; jeho oběť je pak stravována závistí a žárlivostí, jejíž následky okolí – zvláště rodina – rozhodně pocítí. Když adzem posedlý závidí majetek, příbuzný nečekaně zchudne. Když mládí, je následek ještě horší.

17.12.2017


Karas

Na hranicích mezi Kostelcem a Doudleby nad Orlicí, v místech, kde stával po něm pojmenovaný kříž, obcházel v poledne pole Karas. Usuzovala Antonie Šedivá z Kostelce, že pokud straší, pak to musel rozhodně být zlý člověk. Však se také povídalo – jak vyprávěla v roce 1845 Františka Čechová – že to byl dědeček starého Karase a že za svého života poposazoval mezníky. A že matka paní Hesové byla toho strašení svědkem. Ozývalo se za jejími zády, raději se tedy neohlížela. Pan Hes, jemuž nesla oběd, sice nic neviděl, ale znáte přízraky... Proto se Karasovu kříži lidé po soumraku raději vyhýbali a chodili jinudy.

17.12.2017


Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? Nebo přímo konkrétní přání? Zde můžete klást požadavky . Také je tu Pátrání po bubácích, které vám může pomoci najít ty správné informace.
Můžete se seznámit i s prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy s bibliografií
Pokud chcete na jednotlivé kapitolky Bestiáře odkazovat, zde je seznam odkazů.

obsah
předchozí část
následující část

 

 
Google+ Facebook Instagram Flickr

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist