Bestiář, část sto dvacátá osmá

Bestiář
část sto dvacátá osmá

Esus

Jako u většiny jeho kolegů a kolegyň, tedy starých keltských božstev, dnes jeho funkci víceméně odhadujeme. Snad byl ve spojení s plodností, a podle všeho se stromy; dochovaná zobrazení (například Sloup lodníků, nejstarší pařížská vykopávka) ho ve společnosti dřevin ukazují. Na zmíněném artefaktu – vidíte vlevo – jednu takovou kácí. Soudilo se, a někde stále píše, zvláště novopohané ten fakt adoptovali, na Esusovo spojení konkrétně s jeřábem.

Ale asi ne.

Jinak by to napovídalo roli příbuzné té, kterou plnil u Germánů Odin. Taky si někdo dal dohromady jména Esus (Hesus) a Jesus, tedy Ježíš.

Co je velmi pravděpodobné: lidské oběti, kterých se bohovi dostávalo. Zprávu o tom zanechal Lucanus.

Radost má Trevirů kmen, že boj byl přenesen jinam,

s nimi i Ligur – teď stříhá se, holí, však dříve mu kštice

splývala, zdobila šíji, byl v Galii Vlasaté první –,

ti, kteří příšernou krvavou oběť tam Teutatu nosí,

krutému božstvu, a hroznému Esovi v svatyni hrůzné,

oltáři Taranise – je krutý jak Diana skythská.¹⁾

(to když Caesar stáhl z Galie vojska a vypravil se na Řím).

Sdělení spisovatelovo navedlo později učence brát citované pány jako uznánou nejvyšší keltskou trojici. Byť existuje i skromný názor, že Lucanus prostě vybral z nabídky tři zvučná, hrozivá jména, jedno se musí přiznat: ke galským bohům tady není připojen žádný římský ekvivalent. To výjimečnost Esuse, Taranise a Teutatise potvrzuje, obvykle totiž byli cizozemští nebešťané srovnáním s apeninskými opatřováni.

Oblíbená indoevropská trojice pak samozřejmě navádí k dalším pravděpodobnostem, odvozovaným ze širšího civilizačního kontextu.

Ve středověku, který si Lucana považoval, se jeho dílo dočkalo komentářů. A komentářů komentářů. V nich srovnání Esuse s Martem, taky s Merkurem – uctívali ho prý obchodníci. I doplnění (nebo odvození) informace o tom, že jeho oběti byly věšeny na stromě. Nebo přibíjeny ke stromu, aby jim byly trhány údy, představivost vykladačů (převážně ne tak minulých) posiluje jazyková nejednoznačnost a strohost starých textů; zprávy o galských bozích byly jen doplňkem Lucanova i dalších spisů, ne hlavním námětem.

Faktických památek se mnoho nedochovalo, zato jednotlivé nálezy a nápisy potvrzují Esusovu přítomnost prakticky v celém římsko-keltském světě, přičemž svobodná území za Dunajem a Rýnem se víře v něho jistě také nevyhýbala. Kromě již zmíněné Paříže byl Esus potvrzen také v korutanském Dellachu. Dokonce i v Africe, ovšem v tomto případě bude pravdou, že se na starý římský náhrobek v alžírském Cherchellu (tehdy ovšem zvaném Caesarea Mauretaniae) dostal pro galský původ a vyznání v Africe sloužícího římského vojáka.

1) LUCANUS, Marcus Annaeus. Farsalské pole: Chvalozpěv na Pisona. Přeložil Jana NECHUTOVÁ. Antická knihovna. Praha: Svoboda, 1976.
Esusova strana Pilíře lodníků: No machine-readable author provided. Clio20 assumed (based on copyright claims)., CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons

15.6.2025

Türst

Vedoucí Divoké honby, děsící na venkově švýcarského kantonu Lucern. Se smečkou třínohých psů se prohání v bouřlivém zimním počasí před Třemi králi krajem. V Horwu jsou ti hafani malí, přičemž hlavní psisko je jednooké, zatímco v Rickenbachu, kde pán obléká mysliveckou zeleň, ho doprovází stvoření napůl psí, napůl svinská. Tedy prasečí. Však víte, Švýcarsko je země mnoha údolí...

Divoký lovec vytrubuje při své jízdě na lovecký roh, a kdo ani přes jeho varování neustoupí stranou a neuvolní mu cestu, ten je začarován ve psa a připojen do fantomatické smečky. Necílí jen na lidi, jeho obvyklou obětí bývají též krávy, jež šokem ztrácejí dojivost.

Nechávaly se někde v tom čase otevřené stodoly, aby Türst vrata nerozlámal. Jinde zase zaháněl křížem.

22.6.2025

Gitziteifel

Malbun je známé lyžařské středisko v Lichtenštejnsku. Jednou z místních pamětihodností je Mírová kaple, postavená jako poděkování za to, že se zemi vyhnula druhá světová válka; stejně tak nepostihla i sousední Švýcarsko, jehož armáda při cvičení v roce 1968 odpálila z minometů mimo jiné i pět granátů, které omylem dopadly právě do téhle lichtenštejnské vesnice. Rozbily prý jen několik židlí na zápraží, jinak nic.

Vsí protéká stejnojmenný potok – a už jsme skoro tam, totiž u důvodu, proč se tu o vzdáleném místě tak zeširoka rozepisuji. Pod vysokohorskými pastvinami – 360 hektarů po staletí v užívání, stáje a stodoly, sýrárna – známými jako Alpe Hahnenspiel, je místo, zvané Gitzihöll, kudy dle místní pověsti Gitziteifel (lichtenštejnsky tedy neumím ani slovo, ale tipl bych si na Kůzlečího čerta) tahal mrtvá kůzlata k potoku, aby tam maso před konzumací omyl. Protože hltal maso syrové, barvila krev lilie v údolí do ruda.

Gitzihöll současnosti je mimochodem malbunská (dle hodnocení slušná) pizzerie, mající zmíněného ďáblíka i v logu.

22.6.2025

Bergmanderln

Podobné historky se vyprávěly všude po Evropě, tahle konkrétní v rakouském Waldviertelu. Na Dyji (na tamních mapách Thaya) mezi Eibensteinem a Raabsem tam stával mlýn Rothmühle. Zaslechl jednou mlynář večer slabé volání po přívozu – a když se podíval, kdo vyžaduje jeho služby, spatřil na druhém břehu skupinku dětí. Aspoň podle slabých hlásků a výšky to tak vypadalo. Jenže když se pro ně vypravil, zjistil, že to jsou skřítci. A že jich není málo, a že stále přibývají. Přicházeli z Kollmitzbergu, kopce za řekou, v němž – jak místním dobře známo – Bergmanderln, čili skřítci z hory v hojném počtu žijí.

Celou hodinu převážel přes Dyji jednu loďku plnou pasažérů za druhou, než všechny přepravil. Ztráceli se prý v lese, příznačně zvaném Teufelskirchenhöhe. Kam a proč měli ve skutečnosti namířeno, mlynář nevěděl. Jisté jen bylo, že od toho večera se mu dařilo, na co sáhl.

22.6.2025

Bräzglaväc

Bezhlavec. Duše nekřtěňátka v podobě poletujícího světýlka. Objevuje se za soumraku a při úsvitu, obvykle v okolí hřbitovů a cest. Ne modlitby a znamení kříže, ale klení a nadávky pomohou tento rychle se pohybující slovinský příznak zahnat.

V Prekmurje se ještě před sto lety věřilo, že Brezglavljeki se kromě téhle světelné podoby (v níž občas lidé zahlédli skutečně bezhlavou postavu) někdy posedávají jako ptáci na vrbách nebo poletují jako můry. A modlitby, respektive pobyt v přítomnosti takto zbožnost projevujících živých, naopak jejich vysvobození urychlí.

29.6.2025

Podlegaj

Napadne-li vás svést se v okolí slovinské Ilirske Bistrice na volně stojícím oslu, dejte pozor abyste jste nenatrefili na tuhle zlomyslnou potvoru. Sotva na ni usednete, vznese se vysoko k obloze (až si na hvězdy můžete sáhnout, povídají).

Načež vás shodí.

Jste v lidovém vyprávění, takže neshoříte při průletu atmosférou, ani se nerozmáznete o zem, Podlegaj vás včas chytí. Ale ty nervy...

29.6.2025

Kozmoč

Svrchu člověk, zdola kozlík. Znali ho Slovinci z Valli del Torre (Terske doliny po jejich), údolí řeky Torre, protékající severovýchodní Itálií.

29.6.2025

Lithobolia

Démon, vyvolaný pro katastrální spory sousedkou rodiny Waltonových, Great Island, New Castle, New Hampshire. U.S.A. V létě roku šestnáctistého osmdesátého druhého tak měli Waltonovi o zábavu postaráno, ať už byli kde chtěli, na poli nebo doma, všude na ně létaly kameny. A nejen geologie, též industrie; Lithobolia vrhal i kladiva, hřebíky, cihly... Vytrhl vrata z pantů, vyrážel kameny ze stropů. Objevoval se v podobě černé kočky a jeho útoky skončily poté, co déšť kamení prorazil nejen dno člunu, ale taky Waltonovu hlavu.

29.6.2025

Old Jeffrey

Poltergeist, provozující obvyklé skopičiny, t.j. třískání dveřmi, zvuky rozbíjeného skla, trojí zaklepání znovu a dokola, v domě rodičů zakladatele metodismu Johna Wesleye v anglickém Lincolnshiru. Objevil se o Vánocích roku 1716, aby Old Rectory už v lednu opustil. Dospělí projevovali jisté obavy, Wesleyovic děti ovšem neviditelný přízrak nijak nevyděsil, právě naopak. Budoucí básnířka Mehetabel (tehdy jí ovšem říkali Hetty) mu dala i jméno.

29.6.2025

Tauros Aithiopikos

Tauroi Aithiopikoi, aneb Tuři etiopští nejsou rasou známou ani zoologům ani zemědělcům, leda by tito ve chvílích volna četli klasiky.

Od ostatních sudokopytníků se na první pohled neliší. Při bližším zkoumání (nedoporučuje se), ovšem dojde k odhalení jistých rozdílů od běžného standardu.

Rudá kůže těchto krav je neprůstřelná. Běžný evropský dobytek přerůstají dvakrát. Rychlost, jíž dokáží vyvinout, je rovněž mnohem vyšší. Agresivita úměrná síle. Odchylka zcela zásadní: Tauroi Aithiopikoi (Silvestri čili lesní, jak je označuje Plinius) se živí masem. Subsaharští pastevci, poznamenává Aelian, proto nezavírají svá ovčí a kozí stáda do ohrad, takové překážky by divocí býci snadno překonali. Ohrazují pastviny raději hlubokými příkopy. Masožraví útočníci spadnou dolů a zadusí se vzteky.

Pokud vám při čtení zběžného popisu vytanul na mysli buvol pralesní, nejmenší (tváří v rohy třem metrům a dvěma tunám rozběsněného hovězího je to ovšem přídavné jméno nevýznamné) poddruh buvola afrického, pak je vám zřejmě jasné, co starověcí turisté tam dole vlastně zahlédli.

Tauros aithiopikos středověkého Bestiáře: Jacob van Maerlant, Public domain, via Wikimedia Commons

6.7.2025

Pegasus Aethiopicus

Etiopie a Indie byly v očích starověkých Středomořců krajinami monstrům, respektive nezvyklým formám života zaslíbenými. Pinnatos equos et cornibus armatos, quos pegasos vocant, oznamuje Plinius ve své Naturalis Historia, kniha VIII. Etiopští pegasové jsou kromě pověstných křídel opatřeni navíc ještě rohy.

6.7.2025

Sphinx Aethiopicus

Napůl žena a z poloviny lvice je Sfinga etiopská. Opět nám o ní zanechal zprávu Plinius. Jestli ono tu ale nebylo užito sfingy řecké a egyptské jen jako modelu pro stručný popis: sphingas, fusco pilo, mammis in pectore geminis, zní celá ta poznámka. Aneb, jak bych vám to, mí drazí Římané, popsal? Sfingu znáte? Znáte. Doplňte přidanými detaily (tady žádné nejsou, vyjma zmínky o tmavé srsti) – a vidíte. Divné zvíře, které za jedno a půl tisíciletí budou lidé znát jako Papio hamadryas, a konkrétně ti ze středu Evropy říkat pavián pláštíkový.

6.7.2025

Drakôn Aithiopikos

Drak – v tomto případě spíš had – etiopský je padesátimetrový plaz, o němž nás informuje Aelian. Tihle opravdu dlouhověcí tvorové se prý živí slony.

(Tak tady přírodní vzor nenajdu. Rozdílná jména dnešních hostů – jednou latinská, podruhé řecká – poukazují mimochodem na původní nebo hlavní zdroj. Ač byli oba dnes zmínění autoři Římané, Aelian psal kupodivu řecky)

6.7.2025

Knurremurre

V Dánsku příliš mnoho kopců není, každý jen trochu vzrostlý pahrbek má šanci stát se pověstným. V jednom takovém kopci na ostrově Sjælland, mezi Lyng a Pedersborgem (dnes část města Sorø), vršku jménem Bröndhöi, kdysi bydleli trollové. Stranou od lidí. Knurremurre byl jedním z těch, kteří tam žili. Pověst, která ho zmiňuje, patří k historkám, v nichž lidé nehrají prakticky žádnou roli. (V našich končinách bývají aktéry takových příběhů vodníci.)

Chodil mladý troll starému za manželkou. Ten starý byl v místní komunitě známý bručoun a kverulant, taky horká hlava. A na záletníka přišel.

Mladý troll na nic nečekal a utekl. Proměnil se v kocoura a nastěhoval k lidem, kde by ho Knurremurre nehledal. K nepříliš zámožnému, leč ke zvířeti štědrému muži jménem Plat. Žil si, jako většina koček domácích v naprostém klidu po dlouhý čas, teplý pelíšek a mlíčko, co víc potřeboval.

Až jednoho dne jeho pán potkal cestou jiného trolla. Právě nedaleko Bröndhöi se náhle objevil, aby překvapenému člověku prostým veršem, oznámil, že Knurremurre už je na věčnosti, ať to poví své kočce.

„Hör du Plat, Siig til din Kat, At Knurremurre er död.“²⁾

Když se vrátil domů, hned mezi dveřmi Plat vzkaz předal, byl to člověk poctivý, navíc mu ta situace asi přišla zajímavá. Koneckonců, lidi se svými kočkami často vedou monology. Reakci ovšem nečekají.

Tady přišla, aby zvláštnost situace potvrdila.

Jak ho kocour uslyšel, nechal vylizování hrnce, které ho právě zaměstnávalo, postavil se na zadní a k Platově údivu lidskou řečí zajásal: „Tak to už se můžu vrátit domů!“

Což bez prodlení učinil.

2) KEIGHTLEY, Thomas. The fairy mythology. London: H. G. Bohn, 1870.

13.7.2025

Blutschink

Tyrolský vodník. Chlupatý černý medvědoid, s krvavýma lidskýma nohama, což je vlastně překlad jména, které se dá rozložit na Blut a Schinken. Ovšem je taky možné, že jméno není až tak popisné, jak by se zdálo. Totiž, je popisné, prakticky všechna jména jsou popisná, jenže tohle mohlo přijít z naprosto jiného jazyka. Od sousedních Slovinců zkomolením Tyrolům nesrozumitelného jména podobné příšery: błudnik. Proč by ne, my máme třeba hastrmana.

Byť se obecně počítá s tím, že Plutschinke, který před konzumací z člověka nejdřív vysaje krev, číhá ve vodě, na jihu Tyrolska se nastěhoval i do makových a fazolových polí, aby tam lovil dětské škůdce.

13.7.2025

Jimplicute

Ještěr – povídá se, že přímo dinosaurovitý –, který na temných arkansaských (i okolních) cestách přepadá neopatrné chodce. Jde po krku, respektive po krkem procházejících tepnách, z nichž se může občerstvit krví. Folkloristé kladou jeho původ do časů po americké občanské válce; jisto je, že i sto let poté, v roce 1954 budil hrůzu natolik, že v severní Karolíně se po stopě netvora, napadajícího psy a dobytek, vydalo více než tisíc mužů. Co ulovili, byl docela obyčejný rys. Faktem ovšem budiž, že útoky tajemného tvora od té doby ustaly.

13.7.2025

Will-Am-Alone

Zlomyslná veverka severoamerického dřevorubeckého folkloru. Sbírá jedovaté kytky, aby z nich vyráběla drobné jedovaté střely, jež pak hází po spících drvoštěpech. Zásah pod víčka či do uší působí noční můry nebo nepříjemnou bolest hlavy.

13.7.2025

Ambi Jakbyryt

Plíží se – to je dost špatné slovo pro nenápadnou levitaci, ale budiž – za chodci bezměsíčnou nocí džunglí východoindického Meghaláje. A ve chvíli, kdy to člověk nejméně čeká, mu tahle ruka (nic jiného, žádná paže, tělo a jiné končetiny už vůbec ne) poklepe na rameno.

Načež spokojeně odlétne do tmy.

20.7.2025

Nishi

Nikdy nereagujte na noční volání svého jména, dokud nezazní potřetí. Dvakrát totiž volají tihle bengálští a bihárští démoni; koho probudí ze spánku a kdo se jde podívat, kdo mu to co chce, toho Nishi odvede do míst, odkud se ještě nikdo nevrátil.

20.7.2025

Marie LeMoyne

Takto se představil duch, vyvolaný dvacátého září 1948 při spiritistické seanci, konané v anglickém Northamptonshire pro odhalení tajemství jedné z tamních zřícenin, Barnwell Castle. Pamatovala prý stavbu hradu – ta byla rodinou Le Moyne (respektive najatými dělníky) dokončena roku 1266, kteréhož roku se Marie ovšem nedočkala. Zahynula v hladomorně rozestavěného sídla; proč a kdo ji odsoudil, ovšem nesdělila.

20.7.2025

Makiawisug

Malí lidé Moheganů a Pequotů. Jako mnoho jejich severoamerických příbuzných, i oni jsou v jádru dobří a hodní přírodní duchové, kteří se ovšem dokážou pěkně naštvat, když se k nim někdo nechová jaksepatří slušně. Byť vzrůstem malí, ovšem kouzel a především umění stát se neviditelnými znalí, stávají se nepříjemnými protivníky.

20.7.2025

Moshup

Můžete souhlasit s faktem, že severoamerický ostrov Nantucket vznikl před pěti tisíci lety na konci Wisconsinského zalednění z tillu, tlačenému před sebou ledovcem. Pokud ovšem máte bližší vztah k mytologii než geologii, pak se možná přikloníte k vyprávění, zaznamenanému Williamem Bayliesem v roce 1786: když obr Moshup dokouřil dýmku, nacpanou úrodou tabáku, jež mu byla předložena jako obětina, vyklepal popel do moře – a navršil tak dvě stě sedmdesát čtverečních kilometrů tohoto ostrova. (Jedna z pozdějších verzí přidává i důvod: vytvořil tak úkryt pro mladé milence ze dvou znepřátelených rodin).

Byl to důležitý muž, tenhle Maushop, alespoň pro Pequoty a Mohegany. Seznámil totiž tenhle lid s lovem velryb, čímž mu poskytl dostatek potravy k bezpečné existenci. V obrovské mořské savce se pak on i jeho potomci také proměnili. Metamorfóza pro Moshupa byla ovšem běžná nejen v onom kulturně-historickém pojetí, dokázal se proměňovat dle libosti v různé tvory. I ne-tvory, respektive být tělem nepřítomen, vnímán pouze jako závan studeného větru.

27.7.2025

Squannit

Ačkoliv její manžel byl obr Moshup, ona sama patřila k moheganskému Malému lidu, Makiawisug. Kouzelnice ovšem byla velká, byť ji obvykle vídali jako starou dlouhovlasou paní ani ne metr výšky. Stopy drobných chodidel lidé zaměňovali s králičími, existenci Babičky Squant ale rozhodně potvrzovaly silné bouře na moři, někdy zvednuté manželskou hádkou s Moshupem.

27.7.2025

Bulgasari

Starším přepisem Pulgasari. Podle pověsti stvořil tohle korejské monstrum buddhistický mnich, když v časech, v nichž byla tato víra na poloostrově pronásledována, unikal před pronásledovateli. Ukryl se u své sestry, kde z vařených rýžových zrnek uplácal malé zvířátko, aby ho jehlami vykrmil do pořádné velikosti a – díky stravě – neprůstřelnosti. Tak se zrodila nebezpečná obluda medvědího těla se sloním chobotem a nosorožčíma očima, tygřími drápy a buvolí oháňkou.

Když pak s vidinou odměny sestra navrhla svému manželovi vydat bratra úřadům, staly se dvě nečekané věci. Za prvé, manžel švagra nejen neudal, ale navíc, rozhořčený její chamtivostí, manželku zabil. A za druhé, monstrum uniklo. Přikrmilo se zbraněmi vojáků, a i oheň na něj byl krátký, v plamenech navíc proběhlo vesnicí a zapálilo ji.

Kovožravce podle některých pověstí zdolal až mnich, jiná vyprávění ovšem připomínají, že nešlo o žádného krvežíznivého netvora, ale tvora, který své ničivé moci využíval k nápravě mocného zla a velkých nespravedlností. Takže o existenci nepřišel, ba právě naopak, protože takové potřebujeme pořád. Nejen jako ochránce před přírodními katastrofami, nočními můrami a nemocemi, působenými zlými duchy, což je úloha, v níž se Bulgasari osvědčil v běžném životě, pročež jeho zobrazení lze nalézt na zdech i komínech.

Bulgasari na obrázku: See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons

27.7.2025

Woman in White (Haverhill, Massachusetts)

Zahlédnou ji nejen noční návštěvníci, ale i kolemjedoucí řidiči, Bílou paní, procházející mezi náhrobky Walnut Cemetery v severoamerickém městě Haverhill.

Tenhle přes tři století starý – ovšem stále provozovaný – hřbitov ležící na křižovatce tří cest (což mu jistě přidává na okultním rozměru) je domovem vícero zjevení, Žena v bílé je ovšem nejpopulárnější. (Výprava paranormálních vyšetřovatelů, která v roce 2009 Walnut Cemetery zkoumala, a která zaznamenala paní v černé nebo neurčitého mužského ducha, ji ovšem nepotkala. Pardon, nevnímala). Podle nejrozšířenější verze je duchem čtrnáctileté Lydie Ayerové, někdejší spolužačky pozdějšího básníka Johna Greenleafa Whittiera. Jak ale Peter Muise upozorňuje: lidé, kteří ji zahlédli, viděli dospělou ženu, ne mladou dívku. Ovšem, přidává, ten přízrak je dnes přes dvě staletí starý...

27.7.2025

Man in Black (Boston, Massachusetts)

Přízrak v černém (ne vládní agent pronásledující uprchlé mimozemšťany), ukazující se u výtahu v někdejším bostonském hotelu Charlesgate. Noční zjevení, jemuž se všichni raději vyhnou.

Zdvihací zařízení téhle budovy, která se poté, co ji v druhé polovině dvacátého století koupila Bostonská universita, proměnila v dívčí koleje, je vůbec místem okultně prominentním. Do jeho šachty prý při hře s míčem spadla a následkem toho začala strašit maličká Elsa, dcera stavitele Johna Pickeringa Putnama, jehož sebevražda v roce 1917 prokletí stavby odstartovala. (Příčinou Putnamova úmrtí byla choroba, a Elsa se navzdory pověsti dožila vysokého věku i vlastních potomků, ovšem lidské jazyky tak podružné detaily neberou v patrnost). V třicátých letech minulého století prý hotel vlastnili gangsteři, a výtahovou šachtu užívali k odstraňování nepohodlných svědků.

Pokud přidáme nešťastné přízraky zasebevražděných studentek Bostonské university, které v budově pozorovali pozdější obyvatelé z časů, kdy dům patřil jinému vzdělávacímu zařízení, Emerson College, samovolně se splachující toalety, nezvykle studená místa, a třeba teorii studentů zmíněné druhé university o Charlesgate Hotel jako sídle démonického kultu, pak bych si nájem bytu (dnes je Charlesgate bytový dům) asi rozmyslel.

27.7.2025

Ximbi

Malí bílí lidičkové, starající se o pitnost vody v povodí Konga. Chrání též hady, které lze na říčních březích najít, pravděpodobně i proto, že se v plazy proměňují. Respektive převtělují a to nejen do nich. Věřilo se v kraji, že pokud se nastávající matce zdá o vodě, hadech nebo rovnou o ximbi, bude příchozí človíček reinkarnací právě tohoto vodního ducha.

Takový porod pak následoval speciální rituál. Za prvé: nikdo se nesměl dozvědět novorozencovo pohlaví, ani otec. Jedině nganga, místně příslušný kouzelník. Ten pak zahájil celonoční tanec, zvaný Ekinu, doprovázený přemírou jídla a pití. A dalšími kroky, pečlivě sestavenými a prováděnými, jimiž vesnici dítě oficiálně představil, neboť spřízněnost s ximbi a hady provázela člověka po celý jeho život.

3.8.2025

Noeri Simeri Jahpramma

Dům téhle obryně, o níž si vyprávějí východoindičtí Gárové, se nachází až na konci světa. Což je jen dobře, protože ráda útočí na lidi.

Vlastní obrovskou sbírku kladiv všeho druhu, je to ovšem kolekce užívaná, ne vystavená v původních obalech. Někdy si Noeri Simeri Jahpramma vezme jedno s malou hlavicí, a když narazí na člověka (byť je to baba enormní velikosti, oči vás před ní nevarují, protože se umí udělat neviditelnou), ťukne ho do kloubů; takhle zrádně nás postihuje revmatismem i jinými dysfunkcemi pohybového aparátu. Horší je, když popadne palici rozměrnější a těžší. To potom rovnou zabíjí.

Kdysi se ji pokusil vyřídit Goera, bůh hromu. Sebral největší kladivo její sbírky, to k pobíjení slonů, a spící obryni jím udeřil. Načež se musel zachránit útěkem, protože Noeri Simeri Jahprammu božská rána do hlavy jen rozčílila.

3.8.2025

Otte Molechi

Jít v noci po silnici mezi Mogralem a Kumblou v indické Kérale není zrovna dobrý nápad. Zvlášť, svítí-li si chodec na cestu. To ho může oslovit krásná slečna nahoře bez, a požádat o trochu betelu; když muž sáhne pro váček, aby jí špetku ze svého nabídl, zjistí, že krasavice má jen jedno ňadro.

Které se zvětšuje a zvětšuje, až se dotkne země.

Otte Molechi se poté zatočí, což samozřejmě uvede do pohybu i nepřehlédnutelný prs, a pokud člověk nezareaguje rychle a nedřepne, aby se úderu letícím ňadrem vyhnul, je po něm. Na kousky ho ta rána rozmlátí, povídají.

3.8.2025

Baalu

Skřítci z hor severoindického Ladákhu. Lapit jednoho – svět je malý, známe to prakticky odevšad – je zkratka ke štěstí a bohatství. Povede se vám to – znovu, kdo by to byl řekl – na křižovatce.

V klícce držený Baalu se sice vzteká, trucuje, ale pracuje. Nesmíte se s ním ale dát do řeči, to by vás mohl hypnotizovat a přimět, ať ho pustíte.

3.8.2025

Gaysorn Singha

Lev šedé srsti s nohama buvola. Popis napovídá o původu: samozřejmě Thajsko.

3.8.2025

Tichakorn Jatubod

Čtyřnohý pták to jméno znamená. Staré thajské pověsti (a výtvarníci) popisují tohoto tvora jako lva barvy světle zelené, s křídly a se žlutým ptačím ocasem.

3.8.2025

To Thep Ussadorn

Další z nepatrně nezvyklých obyvatel Himmapanského lesa. Kůň s lví hlavou, oranžový, hřívu má ovšem zelenou a ocas a kopyta červené. Důležité vědět: masožravý.

3.8.2025

Uvažujete o tom, odkud tato stránka čerpá, rádi byste bibliografii? ☞ Tímto směrem

Přišlo vám to zajímavé a nemáte nic proti pokračování? ☞ Tudy ke knihám

Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? ☞ Kontakt zde

obsah
předchozí část
následující část