Bestiář, část sto dvacátá devátá

Bestiář
část sto dvacátá devátá

Surtr

Strážce hranic ohnivého Múspelheimu, jednoho ze dvou světů, existujících před počátkem světa nám známého (tím druhým byl Niflheim, říše ledu).

Nejmocnější z ohnivých obrů je známý takříkajíc na úvěr: čas jeho zcela zásadního příspěvku k světové, tedy severské mýtické historii, totiž ještě nenadešel. Až poté, co kohouti zakokrhají ke konečnému vyřízení účtů, Ragnaröku. Do poslední bitvy povede bohům ukradeným mečem ozbrojený Surtr, jehož jméno znamená Černý, případně Špatný, právě ohnivé obry, Múspellsynir.

Surt jede z jihu

se zhoubcem větví,

meče se blýskají

sluncem bohů,

pukají skály,

padají běsové,

po cestě v podsvětí

putují muži,

nebe se roztrhlo

rachotem hromu.

Někteří badatelé upozorňují na podobnost s křesťanským Andělem posledního soudu, a já znovu připomínám, že Snorri Sturluson, jehož dílo tvoří základ současného povědomí o staré severské mytologii, byl křesťan několikáté generace, Islanďané přijali novou víru sto osmdesát let před jeho narozením. Jistěže na povel althingu, islandského parlamentu (ano, fungoval už v desátém století), se na staré bohy a příběhy rázem nezapomnělo, oficiální víra ale ustupující starou, stejně jako lidová vyprávění, rozhodně kontaminovala, to je nutné neztrácet ze zřetele.

Stejně tak mohla být v obrově existenci ozvěna islandských sopek, spekuluje se o původu keltském. Nebo zapomenutém islandském; v devátém století se do jeskyně, dnes známé jako Surtshellir (jméno dostala po Surtrovi jakožto bytosti ohnivé, neboť jde o lávový tunel) pravděpodobně vydávali poutníci vzdát úctu – třebas jen pro zajištění bezpečnosti – tam ubytovanému (nejmenovanému) obru.

Jisté je, že ve zmíněném posledním boji Surtr vyřídí Freye, načež jeho plameny pohltí svět; je to ovšem stav pouze dočasný.

Vídar a Váli

vládnout budou,

až Surtova vyhasne výheň.

Módi a Magni

budou mlat třímat

po Vingniho pádu

Ale to už víme.

Co je nám o ohnivém pánovi ještě známo? Nemnoho. Jeho partnerkou mohla být Sinmara, považovaná jinak ovšem za Mímiho manželku. Víc nic, úvahy, studia a teorie znatelně převyšují počtem písmen zdroje. Se starými bohy i jejich protivníky to někdy bývá stejné jako s dinosaury, proslavenými po celém světě a přitom zpočátku (pro mnohé to platí dodnes) doloženými jen několika fragmenty kostí.

citáty: Edda. V MKP 1. elektronické vydání. Přeložil Ladislav HEGER. Eposy. Praha : Městská knihovna v Praze, 2019. ISBN 978-80-7602-689-6.
Surtr z knihy Danmarks, Norges og Sverigs Historie, populært fremstillet efter de bedste trykte Kilder: British Library, No restrictions, via Wikimedia Commons

10.8.2025

Beola

Obr z rodu Firbolgů, čtvrtého národa, jenž osídlil Irsko. Jeden z těch, kteří dodnes zůstali v obecném povědomí, jeho jméno nese jak connemarská vesnice Toombeola, (Beolova hrobka), tak i horský hřbet za západě ostrova, z map známý jako The Twelve Bens, irsky Na Beanna Beola, Beolovy vršky.

Každého rána se ze své hory zdravil s obřím kamarádem z ostrova Inishmore (Árainn Mhór po irsku). Jednou si přispal, a přítel po něm hodil kámen, aby ho probral. Což se mu povedlo. Když vás ale někdo probudí takovýmhle způsobem, ne vždycky to přijmete, byť by šlo o dobrého přítele. Beola vzteky popadl první balvan, který mu přišel pod ruku a pozdrav opětoval. A v rychlém sledu vrhl další. Obři nehážou jen tak nějaké oblázky, takže od té doby měla početná kamarádova rodina na čem sedět. Prý jsou ta velká kamenná sedátka, co přilétla z Connemary, na Inishmore k vidění dodnes (nebo aspoň do roku 1884, kdy tuhle pověst G. H. Kinalian ve Folk-lore Journal publikoval).

17.8.2025

Curreel a Moidaun

Byli kdysi v Irsku dva opravdu velcí přátelé. Obři Curreel a Moidaun. Stalo se ovšem to, co se někdy stává, a to nejen obrům a jiným nadpřirozeným bytostem, ale především lidem. Když jednou Curreel navštívil Moidauna na Corcogemore, kopci v hrabství Galway (dvě stě osmém nejvyšším vršku Zeleného ostrova), zjistil, že pan domácí má pohlednou manželku. Ona pak, že pan manžel má sympatického kamaráda.

Takže spolu utekli, když si Moidaun zdříml.

Sotva se probudil, zjistil corgemorský obr nepřítomnost manželky i hosta. Rozhlédl se, spatřil v dáli prchající dvojici. Popadl kámen, který používal jako polštář a hodil. Jestli zasáhl nebo ne, to můj pramen neprozradil. Jen, že celý ten příběh je podle místních naprosto pravdivý, protože ten kámen v hrabství Donegal opravdu leží – a jak G. H. Kinalian osobně potvrzuje, je v něm vytlačeno pět prstů a palec.

Irští obři, jak známo, mají šest prstů.

17.8.2025

Hrust

Slovinský obr. Jeden takový, domovem na Šmarne Goře u Ljubljaně, kterému říkali i Dovjež, navršil kdysi na břehu Sávy kopec; když ale na něj vylezl – folklorní obři mají tendenci dělat se ještě většími – propadl se pod zem. Ta díra je tam dodnes, povídá se.

17.8.2025

Preklesa

Prokletá duše, naříkající po slovinských nocích. Někdy jde o krkavčí matku, která se provinila vraždou vlastního dítěte. Jindy o ducha zlého člověka, který žadoní o přímluvu živých. Zaslechnout přízrak druhého typu (který též po sobě zanechává otisky rukou) znamená, že dům stihne neštěstí.

24.8.2025

Kuga

Personifikace moru se ve Slovinsku předváděla coby ošklivá stařena, černá dívka nebo různobarevné tele, které se zničeho nic objevilo na dvoře.

24.8.2025

Órkul

Přízrak ze slovinsko-italského pomezí, známý též jako Lárgo bórgo, lórgo, orko nebo óspel. Dovede zamotat pocestným hlavu tak, že zoufale bloudí náhle neznámou krajinou, aby nakonec skončili na místě, z něhož vyrazili. Užívá různé podoby, někde (a někdy) je to malý človíček, jinde obr, který se umí rozkročit přes řeku (potvrzena Soča, kde jednou nohou stál na Sabotinu a druhou na Svete Goře, a skláněl se k vodě, aby se napil). Oblíbeným trikem je podoba malé kuličky, ležící na cestě; sotva ji člověk překročí, koule se rázem zvětší, a to opravdu velmi.

24.8.2025

Iovantucarus

Když je vaše víra uchovávána toliko v paměti kněžích a jediné, co po nich zbude, jsou zápisky úspěšnějších sousedů, nezbývá než odhadovat, čemu vaši bohové sloužili. Keltského Iovantucaruse přidávali Římané ke svým Martovi a Merkurovi, což znamená, že tenhle bůh, jehož jméno znamená Mladé milující, a který tedy mohl být ochráncem dětí a dospívajících, nebyl jen tak někdo.

24.8.2025

Mogetius

Víme o něm ze čtyř nápisů, dvou z dnešní Francie, dvou ze Štýrska. A taky, že Římané tohoto keltského boha srovnávali s Martem.

24.8.2025

Agares

Pekelný vévoda, vládnoucí Východu, který dle okultní tradice zvládne jak učit cizí řeči, tak zastavit uprchlíky. Zajistit šlechtický titul. Než se začnete shánět po příslušném rituálu, tak pozor, tenhle jezdec na krokodýlu, nosící na ruce jestřába, velitel jednatřiceti legií démonů (třicet šest dle Livre des Esperitz kde je zapsán jako Agarat), též působí zemětřesení.

Podle Liber Officiorum Spirituum sedlá namísto krokodýla baziliška a podléhá velení Oriensově, Grand Grimoire mu zase za přímého nadřízeného určuje pekelného ministerského předsedu Lucifuge Rofocala. Agaresovým nebeským protějškem je pak Jelial, jeden z andělů, jejichž jména obsahuje Šem ha-mforaš.

Ilustrace: Louis Le Breton, Public domain, via Wikimedia Commons

31.8.2025

Palici (Palikoi)

Božská dvojčata domovem na Sicílii a v římských mýtech. Dnes nijak zvlášť známá a populární, ostatně i v dobách pradávných byl jejich kult víceméně jen místní. A zmínky o podsvětních, lépe řečeno podzemních bozích, se už kdysi objevovaly pouze v souvislosti s krajem nedaleko dodnes aktivního vulkánu Etny, kde byli doma. Tehdy Dís (Pluto čili Hádes), unášející Proserpinu

...žene se hlubokou vodou a plesem Palíků božských,

které sírou páchne a z rozpuklé vyvěrá země ¹⁾

sděluje například Ovidius v Páté knize Proměn. Ve Vergiliově Aeneis se pak dozvíme, že i přes komunální charakter nebyl oltář na břehu řeky Symaethus (dnes Simeto) nikterak chudý.

1) OVIDIUS. Proměny. Přeložil Ferdinand STIEBITZ. Městská knihovna v Praze, 2023.

31.8.2025

Aetna

Řečtí osadníci zapisovali dceru Úrana (nebo Briareia nebo Ókeana) a Gaie po svém jako Aitnē (Αἴτνη přesněji). Do prastarých mýtů se zapsala tahle nymfa drobným příspěvkem; posloužila jako rozhodčí mezi Héfaistem a Démétér při jejich sporu o Sicílii. Zmíněný božský kovář (nebo Zeus, bez závorek se v případě starověkých příbuzenských vztahů prostě neobjedeme) mohl být též otcem dvojčat, které porodila, a které známe jako Palici.

31.8.2025

Ch'blanc qu'vo

Jedna z nadpřirozených bílých kobyl, které za nocí probíhají severofrancouzským departmentem Pas-de-Calais. Tahle v okolí města Maisnil, a od ostatních – stejně jako ona sloužících většinou k výchově dětí – ji lze rozpoznat podle zvonků v hřívě. Jinak nic nového: kdo na ni vyleze, už nemůže dolů a skončí obvykle ve vodě.

31.8.2025

Wütende Heer

Jedna z krušnohorských Divokých honeb. Strašila na saské straně v okolí Annabergu, a to především v první polovině sedmnáctého století. Čas třicetileté války přinesl hodně strádání a hodně bubáků, Rozzuřený houf k nim patřil. Ozýval se jednak hlasitým pokřikem svého vedoucího, jednak štěkotem psů a zvuky štvaní. Následovat ho nebyl nejlepší nápad, jak se přesvědčil kupříkladu Rudolf von Schmertzing, když se, ne zcela střízlivý, vracel jednoho večera z Annabergu na svůj statek. Loveckou družinu po zvuku nenašel, vjel do bažiny a měl co dělat, aby se zachránil.

Obecně se Wütende Heer považovala za špatné znamení. I v případě, že Divoký lovec svým příjezdem varoval před blížící se nepřátelskou armádou.

7.9.2025

Schamprich

Městský hlídač, který dostal od neviditelného přízraku takovou facku, až mu z hlavy (a z kopce dolů) sletěla čepice, tvrdil, že ho udeřil právě tenhle bubák. Obvykle ale Schamprich skákal na záda nočním chodcům na cestě z dolní části saského Nossenu do čtvrtí výše položených. Pěkně se pronesl, než u dubového pařezu pod zámkem seskočil. Odešel do penze, když byla zrušena i cestička, kterou nahradila pohodlnější Dresdner Straße.

7.9.2025

Bösen Seidelmann

Zlý Seidelmann je přízrakem dobře známým i z našich pověstí. Krutý správce, který zaživa provedl tolik špatností, že po smrti musí strašit. Jak se prokletého úředníka, ječícího na chodce lesem mezi Auerswalde a Chemnitzem, zbavit, nikdo nevěděl.

7.9.2025

Fred

Poltergeist, který počínaje srpnem 1966 po tři roky otravoval život rodině v anglickém Pontefractu. Říkali mu také Mr.Nobody aneb Pan Nikdo a projevoval se řádně. Nejen boucháním a hlasitými zvuky, jak je těmto přízrakům vlastní, ale též závadami na elektroinstalaci poblíž parkujícího auta. Také samovolným otevíráním zásuvek a přesouváním nábytku. Nacpáním mohérového svetru do mouru. Teleportací vajec ze zavřeného košíku. Shozením hodin po babičce ze schodů. Vylitím mléka ze levitujícího džbánu na hlavu osoby, která v jeho činnost odmítala věřit. (Taky ale vytažením magnetofonu ze zásuvky, když se jeho projev lidé pokusili nahrát.) Vržením brambory napříč místností. Mnoha a mnoha dalšími nepříjemnostmi. Nakousnutím sendviče, strašidelným podstrkáváním rukavic škvírou pode dveřmi, kalužemi vody na podlaze a marmeládou pomazanou kuchyní. Záhadným světlem, které za okny sousedé v noci pozorovali.

Jak se připomíná, účty za elektřinu byly v čase Fredova řádění spíš nižší než obvykle, ze zásuvky tedy energii ke svým zlomyslnostem nebral.

14.9.2025

Uahti

Malý a chlupatý inkubus, obdařený velkým přirozením pod velkým břichem. Nohy bez prstů. Loví na březích Amazonky pubertální dívky a dospělé muže, živě se jejich životní a sexuální energií.

14.9.2025

Jurua

Mořští lidé dle obyvatel Andamanských ostrovů. Živí se vším (a každým) co spadne do vody. Aby se zajistili, vrhají neviditelné oštěpy do nohou rybářů a námořníků; zásah takovou zbraní působí kulhání čili chůzi nejistou, pro níž se budoucí oběd lépe strhává pod hladinu.

Kromě takto ulovených utopenců patří na jídelníček Juruwin také ryby, a pro cestování mezi svými podmořskými vesnicemi (neboť jde o bytosti společenské, rodiny zakládající) užívají podmořských lodí.

14.9.2025

Tsavoojok

Obr se zálibou v mladých ženách. Ne lidožravou, je to prostě chlípný stařík, který si nepočíná zrovna hloupě: vyvolá v mladých párech neshody, a manželky se pak únosu tolik nebrání.

Jako mnoho obrů, ani Tsavoojok není v důsledku nejchytřejší. V pověsti, kterou si o něm Paiuté z Velké pánve vypráví, nakonec stejně spadne do pasti, kterou na něho manželé ukradených žen nalíčili.

14.9.2025

Hồ ly tinh

V jihovýchodní Asii dobře známá nadpřirozená šelma. Respektive nadpřirozená fáze přirozené šelmy. Lišky. Ty jsou obecně považovány za zvířata až podezřele inteligentní prakticky všude; vietnamské to pak dotáhly tak daleko, že se pouštějí i do magie. No, a když nějaká taková šelma podniká v kouzlech sto let, přirostou jí k původnímu ještě dva další ocasy. To se jí pak říká Yêu hồ nebo Tam vĩ yêu hồ. Vydrží-li roků tisíc, dostane se jí titulu Lục vĩ ma hồ, prozrazujícího, že těch ocasů už má šest. Za nějaký čas to dotáhne na obvyklých devět a ke jménu v nadpisu. Nebo taky Cáo chín đuôi. Výběr je velký.

Podobně jako japonská kitsune, ani Hồ tiên není jednoznačně záporná ani kladná, její postavení se liší příběh od příběhu. Nebezpečná je ovšem v každém případě.

Obdařena uměním metamorfózy, dokáže Devítiocasá liška svádět muže v podobě křehké krasavice, dívky coby pohledný mladík, přemlouvat mládež jako důvěryhodný muž. Všeho uvedeného užívala kupříkladu liška, lákající takto kořist do své jeskyně, jíž podle nejznámější pověsti musel vyřídit sám Lạc Long Quân, praotec Vietnamců. A nebyl to boj jednoduchý, ani pro dračího krále. Trvalo celé tři dny, než za pomoci větru a hromu bestii zdolal. Kromě záchrany mnoha lidských životů přišlo na svět i hanojské jezero Hồ Tây, neboť Lac Long Quan (respektive jím povolaný Lục bộ thủy phủ, vládce vodního elementu) útočil na jeskyni i vodou, kteár tu už zůstala.

Na druhou stranu, Lê Lợi, první z císařů dynastie Le, byl v dobách, kdy vedl povstání proti čínským okupantům, dle jiné známé pověsti, kouzelnou liškou zachráněn. Ho ly se pak stala státním ochranným božstvem, a to v kombinaci podob, v jakých ji Le Loi spatřil. Krásné mrtvé dívky v bílém, jejíž tělo spatřil plout ve vodě, a které slušně, bez ohledu na blížícího se nepřítele, pohřbil. A bílé lišky, jež svedla na poslední chvíli vojáky z povstalcovy stopy.

ilustrace z knihy Kỹ thuật của người An Nam (1909): Henri Oger, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

21.9.2025

Hồ Ly Cửu Vĩ tiên nương. Phấn Nhĩ Quỷ Vương tiên nương

Objevily se v nouzi nejvyšší, když lidé z vesnice Xuân Thiều už už podléhali nepřející divočině, močálům, nemocem a útokům divé zvěře. Devítiocasá kočka, co vylezla z jeskyně, a pták, který se snesl z hory. Dvě božské sestry, které se po efektním příchodu proměnily do lidských podob. Vyléčily nemocné vesničany, zahnaly nebezpečnou faunu. Odvedly svou práci a nikdo už je nespatřil, přesto je vesničané od té doby nepřestali uctívat.

21.9.2025

I-mu Kuo Yan

Okřídlení obři z čínských pověstí. Po vzoru řeckých Kyklopů jedno oko uprostřed čela, těla opeřená.

21.9.2025

Kilyakai

Provádějí zlodějské nájezdy z hlubin novoguinejské džungle do novoguinejských vesnic, kradou děti a prasata. Taktéž střílejí po lidech šípy, otravující malárií.

21.9.2025

Tigolopes

Další z mnoha středověkých ras, obývajících svět tam za obzorem. Někde ve vzdálené Asii tehdy žil lid s kachními chodidly, nohama opatřenýma blanami mezi prsty.

28.9.2025

Dogirs

Ve dne člověk, v noci upíří démon. Domovem v núbijské vesnici Dabod (dnes pod hladinou asuánské přehrady, ruiny tamního starého chrámu věnovány Egyptem Španělsku, prohlédnout si je můžete v Madridu). V lidské podobě k poznání podle hrbolku dole na zádech, což byl pod kůží ukrytý ocas.

28.9.2025

Tornit

Velký a silný a rychlý, ovšem poněkud nemotorný a psů se bojící obr inuitských pověstí. Obvykle na dobré straně, některé pověsti mu ale přisuzují unášení lidských žen, které si vyšly v mlze.

28.9.2025

Ōzake no mushi

Rudý horký pytlík s červovitými výrustky, který se uhnízdí v žaludku a nutí hostitele konzumovat větší množství alkoholu.

28.9.2025

Toire no Hanako-san

Přízrak japonských základních škol byl na vrcholu své slávy v osmdesátých a devadesátých letech minulého století. Duch strašící ve třetí kabince dívčích záchodů na třetím patře. Holka v bílé košili a červené sukni, čekající, až někdo třikrát zaklepe na dveře zmíněného místa a zeptá se, jestli je uvnitř. Odpoví, že ano, a i když přes toto jasné varování žák otevře, Hanako ho chytí a v záchodě utopí.

Někdy prý před duchem, zvaným též Sanbanme no Hanako-san, ochrání nastrčit mu před oči písemku, zvládnutou na jedničku nebo krabici školního mléka, tedy věci, které nesnáší.

Objevila se někdy v padesátých letech, prý přízrak dívky, která si v čase války hrála na schovávanou, schovala se na záchodech v třetím patře a neslyšela sirény poplachu při náletu. Podle jiných děvčete, které pro šikanu spáchalo v těch místech sebevraždu. Nebo zahynulo nešťastnou náhodou.

5.10.2025

Zennyo Ryūō

Když postihlo v devátém století Japonsko velké sucho, obrátil se tehdy vládnoucí císař Junna (Džunna) s žádostí o pomoc na opaty dvou chrámů, Saiji a Tōji. Sedmidenní rituály nepřinesly víc, než nepatrné svlažení hlavního města pokusem Shubina ze Saiji; Kūkai z Toji dokonce nevymodlil ani kapku. Což ho zarazilo. Představení obou svatostánků se neměli příliš v lásce, proto pojal jisté podezření – a ono se potvrdilo: sucho má na svědomí právě Shubin, který zaklel dračí bohy, což jsou bytosti v jihovýchodní Asii odpovídající za vodní zdroje, do láhve.

Všechny, až na jednu dračí princeznu. Dceru jednoho z osmi dračích králů Shagary Ryūōa. Jednak žila Zennyō Ryūō daleko odtud v severoindickém jezeře, jednak byla Buddhovou žačkou a bodhisattvou, pročež na ni síla Shubinova kouzla nestačila. Kukai proto obrátil své modlitby k Zennyo; po dvou dalších dnech se princezna ve své dračí podobě objevila a přinesla tři dny trvající spásonosný déšť.

5.10.2025

Meppōkai

Jméno a vzhled. Víc o velké škebli s očima, ploutvemi, s myším ocáskem a vousky známo není. Osud mnoha japonských bubáků, známých dnes jen z obrázku bez komentáře.

5.10.2025

Pla Seau

Není to doménou pouze japonských strašidel, identifikovat se současnosti jen průkazkou se jménem a fotkou. Stejně postižené je i Thajsko s bohatou mýtickou faunou Himmapanského lesa a okolního světa. Pla Seau je ryba s tygří hlavou. A to má i ve jméně, které je prostě popisné: Rybotygr.

5.10.2025

Pla Kwai

(Viz předchozí text.) Rybůvol.

5.10.2025

Karura

Nepřátelé hadího lidu, nágů. Taky draků. Domovem na středové hoře světa Méru, neboť tihle japonští obři s ptačí hlavou vzali (nejen) jméno od ptáka Garudy. Trochu může mást skutečnost, že jak Karurové, tak i nágové patří k Hachibushū, Osmi legiím, nižším božstvům ochraňujícím svět. Všech osm nadpřirozených ras se ovšem ke své funkci dostalo díky následování Buddhova učení, takže před oheň chrlícím Karurou je v bezpečí pouze ten nága či drak, který je opatřen buddhistickým talismanem, prokazujícím nositelovu pravou víru. Není-li opatřen, je sežrán. Před obrem, jehož křídla dosahují rozpětí desítek kilometrů, a jejichž mávnutí vysušuje jezera, není jednoduché uniknout.

Tvor zlatého a rudého peří je pak samozřejmě považován jako ochránce před uštknutím a podobnými nesnázemi, jakož – pro svou velikost – i neúnavný ničitel hříchu.

Photography by Kazuma Ogawa ("Sculpture Photo Book") 撮影・小川一真 (「彫刻写真帖」), Public domain, via Wikimedia Commons

12.10.2025

Mahoraga

Maha-Uraga, v Japonsku Magoraga, patří mezi oněch osm národů, chránících dle buddhistického přesvědčení svět. Jsou příbuzní nágů, jde rovněž o plazí lid, jsou ovšem obrovští, žijí v podzemí a zajišťují rotaci Zeměkoule. Což někdy vede k zemětřesením.

12.10.2025

Arakkan

Vyprávěli si Tamilové o svalnatých rudých obrech, žijících na vrcholcích lesních kopců.

Tihle prchliví samotáři nesnáší vyrušení, po každém vetřelci hodí kámen; vzhledem k jejich vzrůstu nejde o žádný oblázek, ale pořádný balvan, který prchajícího člověka rozdrtí. Pokud nehážou, pak chytají, aby za ně zajatci vykonávali těžké práce.

Někteří – a hup, máme tu tak klasický příběh, že se můžeme hodiny dohadovat o místě jeho původu, komu náleží a co k němu vlastně vedlo – unáší pohledné člověčí samičky za účelem sňatku. Přidejme si k tomu jeden konkrétní případ jednoho konkrétního Arakkana, který kromě házení uměl taky své protivníky v kámen proměňovat, a který věren starým dobrým zásadám vysoce postavných zlounů schovával svou duši mimo tělo, aby nedošel smrtelné úhoně. Jistěže naletěl a porozumění předstírající dívce své tajemství svěřil. Ukrýval duši do hada, jehož pak nebyl pro aspirujícího manžela lidského rodu problém zabít.

Happy end.

12.10.2025

Uvažujete o tom, odkud tato stránka čerpá, rádi byste bibliografii? ☞ Tímto směrem

Přišlo vám to zajímavé a nemáte nic proti pokračování? ☞ Tudy ke knihám

Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? ☞ Kontakt zde

obsah
předchozí část
následující část