 |
obsah předchozí část následující část |
Bestiář |
Tjenenyet
Tenenet, taky Zenenet. Přepis písma, které ignoruje samohlásky, není jednoduchý, takže i Tanenet nebo Tenenit. V Egyptě starém, ale ne nejstarším, známá je od ptolemailovských dob čili třetího století před naším letopočtem, zastávala funkci bohyně porodů, ochránkyni dělohy. Patřila ovšem i k slunečním božstvům.
Jejím partnerem byl Montu, bůh se sokolí hlavou, respektive Tjenenyet byla jednou z jeho partnerek; ne, že by podle pozdějších místních zvyků měl tenhle pán harém, šlo o božstva lokální, takže každá ves jiný… bůh. Nebo bohyně.
Kteří později splývali jedni s druhými, případně ustupovali před úspěšnějšími bohy jiných vesnic. Měst.
Dcera Amona a Mut je brána i za jednu z možných matek řecko-egyptského Harpokrata. Původním zněním Har-pa-khereda, jednoho z nepochopených (tj. špatně vyložených) bohů. Skutečnost, že šlo o Hóra v jeho dětské fázi, cizinci úspěšně minuli a dětské gesto si vyložili jako znamení ticha a tajemství. Nestalo se to poprvé. Nebylo to naposledy.
V podezření (které napovídá jeden zachovaný záznam) je Tenenet i z mateřství v případě Iunit. Takto další partnerky zmíněného boha, aspoň v Armantu, města nedaleko egyptských Théb, Řekům známého jako Hermonthis. Sluší se ještě poznamenat, že armantský Montu nebyl tak docela totožný s Montuem thébským; v každém z měst přijal trochu podoby trochu jiných bohů. Tenenet sama později splynula nejen s Iunit, ale i s Raet-tawy a především s Eset. Jako bohyni mateřství jí nic jiného, než podlehnout úspěšnějí kolegyni nezbývalo.
ilustrace PharaohCrab, CC0, via Wikimedia Commons
5.7.2026
Raet-tawy
Ženský protiklad slunečního Ré. Plným jménem Réa Dvou zemí, míněn je Horní a Dolní Egypt. Jejím partnerem ale nebyl Slunce osobně, ale Montu, personifikace jeho spalujícího žáru. Doložena už v pětadvacátém století před Kristem, tedy v době, kdy Egyptu vládla pátá dynastie, a kdy kult slunečního boha dospěl vrcholné formy.
5.7.2026
Kileken
Venuše ve své jitřní přítomnosti obvykle bývá dívka. V mýtu východoafrických Masajů je to chlapec, který kdysi navštívil Zemi a spřátelil se se starým farmářem. Pracoval pro něho, nic nechtěl, jen si vymínil, ať se farmář nepokouší zjistit, odkud Kileken přichází.
Jsou to mýty, pokračování je tedy jasné. Samozřejmě, že člověk chlapce špehoval, aby zjistil, že sestupuje z nebe. A samozřejmě, že se zrazený Kileken proměnil v zářivé světlo a odlétl zpět na oblohu. K jeho ranní podobě se s prosbou obracejí ženy, jejichž muži se ještě nevrátili z lovu, zatímco ta večerní, známá pod jménem Leken, ohlašuje nový Měsíc.
5.7.2026
Tunnituaqruk
Velké – a hojně potetované – hlavy mají tihle Inuitům z oblasti Hudsonova zálivu známí tvorové. Samičkám druhu se říká Katytayuuq a k poznání jsou snadno – ňadra mají na tvářích, genitálie pod pusou.
Spolu se samečky sledují stopu lidských lovců a živí se zbytky, které tito zanechají.
12.7.2026
Luz Mala
Vznáší se nízko nad zemí, jak i dnes potvrzují argentinští a uruguayští pozorovatelé, včetně řidičů kamionů. Podivné světlo, přinášející smůlu. Vůbec se nespletele, když si vsadíte u těchto bludiček na stejný původ, jaký mají jejich evropské příbuzné. Duše nesprávně pohřbených.
12.7.2026
Wasgol
Haidové z pacifického severozápadního pobřeží dobře věděli, že mořští Vlčí lidé, žijící v podvodních vesnicích, mají co říct k hojnosti úlovku, proto si je předcházeli drobnými úplatky, pardon, obětinami v podobě tabáku, parádních per a tuku.
12.7.2026
Ban Jhakri
Něco přes metr vysoké, opici podobné noční stvoření, o němž nám zanechali zprávy Tamangové, národ domovem v Nepálu, Bhútánu a severovýchodní Indii. Tmavé chlupy, velké uši. Pokud vůbec něco obléká, tak sukýnku z peří. Mívá po ruce zlatý bubínek, v kraji známý jako dhyāngro; takový, jaký běžně užívají nepálští šamani i buddhisté (samozřejmě až na ten materiál). Což prozrazuje cosi o jeho zvycích.
Ban Jhakri unáší děti. Ne zlobivé a nezvladatelné. Naopak, slídí po těch chytrých a čisté mysli. Většinou po klucích od šesti do deseti, najde-li vhodnou, pak bere i holku. Ve svém vysokohorském zlatém jeskynním příbytku z nich pak vychovává šamany. Třicet dnů obvykle telepaticky vedenou výukou budoucí šamani v jeskyni stráví. Často nazí a na dietě růžových červů. Učitel sám je vegetarián, pročež by odvedeným nedospělcům nemělo hrozit to, co jinde. Hrozí. Tenhle stravovací návyk totiž neplatí pro Ban Jhakrini, tedy učitelovu partnerku. Když do jeskyně vrazí tahle napůl žena napůl medvěd s chodidly obrácenými dozadu a velkými povislými prsy (ano, narazili jsme na takové i v těchto končinách), co má vždy po ruce velký zakřivený nepálský nůž kukri a věčnou chuť na maso, Ban Jhakri raději své žáky schová. Zamotá do pavučin a pověsí do rohu.
Neposlušného studenta ovšem manželce někdy předhodí. Ačkoliv rozdává moudro, a k tomu v kultuře, známé meditacemi patří i rozvaha, je Ban Jhakri tvor vznětlivý. Drobné porušení pravidel – a žák letí. Nevhodné vyrušení – a žák letí. Nezvládnutí učiva – a žák letí.
Doslova. Chlupatý učenec dítě popadne a z jeskyně prostě vyhodí. Pro svou značnou sílu prudce a daleko, takže si neúspěšný student do budoucna odnese nějakou tu jizvu, způsobenou poraněním při dopadu.
Úspěšný žák se ovšem naučí létat, měnit tvar a zneviditelnit se, metat blesky a odrážet magické útoky (pro účely tohoto tréninku užívá Ban Jhakri cvičeného dikobraza, který vystřeluje cvičné magické bodliny. Je to zvíře neméně kouzelné jako jeho pán, už jen proto, že běžný dikobraz bodliny rozhodně střílet nedokáže). Onen třicetidenní kurz je pouze základ, který má odhadovaný potenciál budoucího kouzelníka potvrdit. Pokračuje několikaletou distanční výukou ve snech.
19.7.2026
Nok Hussadee
Pták se sloní hlavou. Velký jako dům a jako zmíněný tlustokožec silný. Ještě silnější. Rodný biotop Himmapánský les.
19.7.2026
Sumpatee
Garudův syn rudého peří. Obětavý starší bratr – když si jeho mladší bráška Sadayu coby malé ptáče spletl Slunce na obloze s ovocnou ňamkou a pokusil se ho sezobnout, postavil se Sumpatee zpětnému úderu rozhněvaného slunečního boha za něho. Paprsky mu sežehly všechno peří, navíc ho Slunce proklelo. Kletba a vyhnanství v jeskyni Hemarantee měla pominout až ve chvíli, kdy Ráma nalezne a zachrání Sítu (verze thajská).
19.7.2026
Janas
Na dobu bronzovou, kdy Sardinii obhospodařovala kultura, dnes známá jako nuragská zůstalo mnoho památek. Nejznámější jsou právě nuragy, kuželové kamenné věže, po nichž dostala tamní civilizace jméno.
Podle mínění pozdějších, prakticky současných obyvatel ostrova, žily na vrcholcích těch staveb Jany, přívětivé víly, které rády každému pomohly a jejichž nejběžnější činností bylo tkaní na zlatém stavu. Najít jeden takový zapomenutý byla výhra; vždy byl pod ním ukryt poklad. Častěji, což prozrazuje jejich jméno, respektive označení – Domus de Janas – ale byly domovem těchto bytostí ještě starší budovy, pohřební komory, stavěné dávno předtím, než v osmnáctém století před Kristem položili Sardiňané základy prvním nuragům. Ostrov měl své architektonicky aktivní obyvatele už dávno předtím, v době kamenné.
26.7.2026
Bechard
Podléhá Asmodeovu vedení. Pracuje v oboru meteorologických jevů, nejsou mu cizí bouře a vichřice, krupobití i lijáky. Nejsilněji dokáže tenhle démon udeřit v pátek.
26.7.2026
Nieh-erh kuo yan
Už tu bylo poznamenáno, že nejen staří evropští objevitelé nacházeli ve vzdálených končinách prapodivné národy. I o kus zeměkoule dál, v jihovýchodní Asii měli stejné zkušenosti. Číňané poznali hned několik zvláštních ras, Nieh-erh kuo yan mezi ně patřili. Byl to lid s velmi dlouhými ušními boltci, sahajícími až k pasu.
26.7.2026
Banebdjedet (Banebdžedet)
Dolnoegyptský protějšek později obecně známého Chnuma. Beraní bůh, na prastarých vyobrazeních dobře rozpoznatelný pro své čtyři rohaté hlavy. Centrem jeho kultu byl Džedet, později známější pod řeckým jménem Mendes (začátkem čtvrtého století před naším letopočtem, za vlády dvacáté deváté dynastie dokonce hlavní město Egypta) a dnes jako Tell er-Ruba. To lze vyčíst i z beranova jména, znamenajícího Ba pána Džedetu. Nebo taky Beran z Džedetu, obě ta slova znějí podobně. Pro upřesnění, Ba byla jedna z pěti složek egyptského člověka (i boha), představovala Osobnost. Zbývající čtyři byly Ka (životní síla) Ach (duch), Šut (stín) a Ren (jméno). Zmíněné čtyři hlavy pak mohly představovat čtyři ba sluncešního boha. Nebo zastupovat Usíreho, Geba, Šua a Ra-Atuma, první čtyři boží vládce světa, na něž v Džedetu pamatovali příslušnými oltáři.
S manželkou Hatmehit měl syna, známého jako Harpokratés, původně Har-pa-khered, aneb Hór v dětské podobě. Představiteli vycházejícího Slunce se v tomto případě dostalo jiných rodičů, a tím i jiného osudu, Banebdžedet, Hatmehit a Harpokratés tvořili mendeskou svatou Trojici. Opravdu důležitou roli ale hrál beraní bůh při známém nebeském soudu o Usíreho dědictví, kdy se o egyptský trůn přetahovali Sutech s Hórem. Banebdžedet tehdy trval na tom, že nárok Sutechův, jako Usírova bratra je legitimnější.
ilustrace PharaohCrab, CC0, via Wikimedia Commons
2.8.2026
Liluri a Manuzi
Ona obsluhovala v dávné Sýrii hory, on počasí. Obětovali se jim býci.
2.8.2026
Inguma
Noční můra, působící v Baskicku, kde mu místy říkají taky Maumau. Do domu proniká jako mlha klíčovou dírkou nebo třeba rozbitým oknem. Přináší zlé sny. Škrtí. Na spáčově hrudi někdy posedává v podobě černého psa.
2.8.2026
Gaizkiñe
Baskický démon s kohoutí hlavou. To proto, že se formuje z peří v polštáři, aby člověku, který ho pak má pod hlavou, předal nějakou opravdu ošklivou nemoc. Jedině spálením téhle polštářové potvůrky lze pak chorobu vyléčit.
2.8.2026
Ole-Higue
Jamajská a guyanská ježibaba, ve dne skrytá pod identitou docela obyčejné ženy, v noci létající tmou a hledající mimino, kterému by vysála krev. Pomáhá onen známý trik s miskou nevařené rýže, strategicky umístěné u kolébky; upírka neodolá touze zrnka přepočítat, zdrží se až do svítání a pak už je to na domácích. (Dle tamních tradic je příprava poněkud složitější, dítě musí spát v modrém, rýže doplněna čertovým lejnem a příslušným zaříkáním, atd., ale Karibik je naštěstí dost daleko, takže se podrobnostmi nemusíme zatěžovat.)
9.8.2026
Ikwaokinyapippilele
Zahlédnout můžete tohoto démona, rozdávajícího panamským Indiánům kmene Cuna bolesti hlavy, na noční obloze. Nepotřebujete žádné speciální vybavení ani znalosti, dokonce ani hvězdné mapy. Ukazuje se totiž jako dvě ze tří hvězd Orionova pásu.
9.8.2026
Polkonji
Polkonji, tedy Polokoně, aneb slovinští kentauři (běžného vzhledu, horní člověčí polovina posazená na koňský trup) žili mezi řekami Murou a Drávou (nebo obecně u vody), pyšnili se dlouhými vousy a nenávistí k Pesoglavcům. A křesťanům.
9.8.2026
Pesoglavec
Pasjeglavec, pesjan, případně pasjedlan. Postavou člověk, až na psí hlavu (a občas kozí nohy). Někdy opatřený jedním okem v čele, druhým v týlu. Některé druhy jednonohé, jednooké. Jiné, po vzoru kentaurů spodní polovinou psí a vrchní lidskou. Nebezpečný lidem, zvláště křesťanům, jimiž se živí. Podle slovinských pověstí byli psohlavci i Attila a jeho Hunové.
9.8.2026
Syqenhenjeri
Jednoocí lidožrouti albánských pověstí. Lidožrout se psím okem, zní prý překlad (nebo rozklad) toho jména. Kořist pekli v troubě, nehltali maso syrové.
9.8.2026
Uvažujete o tom, odkud tato stránka čerpá, rádi byste bibliografii? ☞ Tímto směrem
Přišlo vám to zajímavé a nemáte nic proti pokračování? ☞ Tudy ke knihám
Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? ☞ Kontakt zde
obsah
předchozí část
následující část
