Bezejmenná stránka: Cokoliv > Opravník

Opravník #1

 

V žádném případě není mým záměrem kritizovat překladatele (především proto, že na to nemám potřebné znalosti). Tuto stránku vezměte, prosím, jako malou sbírku doplňujících údajů. Doba renesančních pansofistů je dávno pryč a název Opravník je extrahován z názvu jedné docela milé knížky Obrazový opravník obecně oblíbených omylů, který není obrazový ani dokonalý (k čemuž se jeho autor, Ludvík Souček, sám přiznává), a já ho použil jenom proto, že se mi to slovo líbí.

 

Robin of Sherwood, televizní seriál společnosti HTV, 1984 - 1986, v české televizi vysílaný jako Robin Hood

 

Jeden z dílů této skvělé série se – v českém překladu – jmenoval Sedm mečů Waylandu. Šlo v něm, pochopitelně, o celou sbírku magických zbraní, jež se snažila shromáždit temná moc. Což mělo háček – jeden z nich vlastnil právě Robin z Locsley, podporovaný bohem lesů Hernem. A další háček se samozřejmě skrývá v překladu, kde právě pro ono -land vyrozuměl překladatel, že se jedná o území. A střelil – naštěstí pro českého diváka nepoznatelně – vedle.

Wayland je totiž jednou z mytologických postav Anglie; božský kovář, který se oženil s labutí princeznou (stejně jako jeho dva bratři.) Manželka mu později utekla – toho nejsou bohužel ušetřeni ani bohové – a Wayland byl nucen pustit se do dobrodružství, které – mimo jiné – stálo hlavu krále Niduda. Více například příslušné heslo Encyclopedia mythica.

Televiznímu příběhu tenhle omyl naštěstí vůbec neuškodil.

 

Larry Niven: Svět Ptavvů a Protektor, česky vydal Klub Julese Verna a United Fans v překladu Miroslava Martana, 1996

 

Taková maličkost – klub, v němž se spodní věková hranice pro členství neustále zvyšuje ( tuším od sto čtyřiceti v první knize po sto osmdesát v druhé) se v originále jmenuje Struldbrugs' Club, což ovšem není Struldbrugův klub, neboť jeden takový metuzalém neexistoval. Bylo jich víc, říkalo se jim Struldbrugové a seznámil se s nimi Lemuel Gulliver v zemi jménem Luggnagg. Tedy pán, který nejdřív procestoval zemi Lilliput (už jste doma?), poté Brobdignag, kde se setkal pro změnu s obry, aby si nedal pokoj a potřetí vyrazil do světa, skonče na létajícím ostrově Laputa. Z Gulliverových cest je ovšem nejznámější ta první, jako mnoho letité literatury bylo Swiftovo dílo označeno za dětské a pro dnešního čtenáře už tak neprůhledná satira třetí a čtvrté knihy je dětem absolutně nesrozumitelná. Nepřečíst si celého Gullivera v dospělosti je ovšem škoda (stejně jako Franceho Ostrov tučňáků, před Rabelaisem varuji jedince se slabším žaludkem, zvyklé na sestřihy typu Reader Digest).

Každopádně Struldbrugové byli genetickou odchylkou vybavení jedinci, kteří neumírali přirozenou smrtí – Swift na jejich příkladu demonstroval zbytečnost touhy po nesmrtelnosti (přečtěte si – originál lze najít například v projektu Gutenberg, česky v antikvariátech).


(20.3.2001)

Nevěříte?

Přesvědčte se tady:

Encyclopedia Mythica – Wayland

Jonathan Swift: Gulliverovy cesty, Albatros Praha 1970

 

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Mastodon

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv

Poslední změny