Bezejmenná stránka: Cokoliv > Opravník

Opravník #20


Konec světa zažila naše civilizace už tolikrát, až to začíná být tak trochu nuda. Současnost je momentálně ohrožena hned dvakrát. Příští rok, jak nám předověděli staří Mayové, a když bychom náhodou přežili, za několik měsíců naši civilizaci dorazí mateřské Slunce. Konec světa už jednou vlastně málem nastal, byť jen místně, na východním pobřeží Spojených států. Stalo se tak v roce 1938 a najdete ho v druhé části povídání. Jedno mají všechny zmíněné společné. Velmoc, zvanou Tisk.


Konec světa? Zeptejte se jindy

 

Pro čtenáře Blesku to bude překvapující, ale obě mediálně zajímavé světové katastrofy (nejdřív bude konec světa, poté sluneční bouře zametou s naší elektronickou a elektřinou napájenou civilizací) při bližším pohledu prostě plavou na vodě.

Vezmu to pozpátku, od ohromujícího zjištění, že sluneční aktivita v roce 2013 způsobí elektronickou smrt internetu a dlouho trvající výpadky elektrických sítí, o dalším nemluvě. Vytěžil jsem sice z očekávané katastrofy nápad na sci-fi povídku (přišel mimochodem právě při čtení článku, který celou záležitost uváděl na pravou míru), ale protože vím, jak zpravodajství funguje, nechala mě ta záležitost chladným.

Novináři (stopy vedou do Daily Telegraphu) si přečetli zprávu NASA o nadcházejícím vrcholu sluneční aktivity (která poletuje v jedenáctiletém a dvaadvacetiletém cyklu) a s fantazií sobě vlastní jí dodali šmrnc. Mohutné elektromagnetické bouře, silné erupce a radiační záření položí naši technickou civilizaci na lopatky. Ach jé.

Skutečnost je jako obvykle hořce prostá. Sluneční aktivita v roce 2013 sice naroste ale bude mnohem nižší, než podobný vrchol na začátku tohoto století (odhadem poloviční). Vzhledem k tomu, že za deset let jsme se stihli ve větší míře svěřit dokonalejší a dokonalejší elektronice, problémy budou. Místy možná i většího rozsahu, v žádném případě ale jejich odstranění nebude záležitostí měsíců, ale času mnohem kratšího.

Každej dělá, co umí. Dřív každé léto podle opravdu zaručených zpráv tuzemského tisku spotřeboval jadranský žralok 1ks české učitelky per sezóna. Dneska je v módě konec světa.

A jak to s ním vlastně je?

Podle konce mayského kalendáře by měl nastat 21. prosince 2012.

Jasný fakt. Oni dál už nepočítali - a to přece měli v oblibě, měřit čas a počítat, ti Mayové. Šikovní chlapíci.

Což o to, šikovní byli. Jenže se středoamerickým počítáním času je to trochu složitější, než se na první pohled zdá.

Dodnes se totiž neví, kdy se vlastně začal počítat. Vědci tápou a hledají nějakou rosettskou desku identifikovatelných astronomických úkazů, ale jistí si zatím nejsou. Existuje proto hned několik korelačních konstant, jimiž se mayský kalendář srovnává s tím naším, a podle nich kalendář (dle Mayů) a s ním i svět (dle naší interpretace) skončil 26.4. 1493, v osmnáctém století, případně ho to čeká roku 2116 nebo ve století pětadvacátém.

Další data, plus zasvěcené vysvětlení problému naleznete v článku na Astro.cz.

Na závěr fakt nejdůležitější: je to prostě jenom konec kalendáře. Vezměte si nějaký stolní z letošního roku a zjistíte, že konec světa kupodivu nastane 31.12.2012.

 

Válka světů Orsona Wellese

 

O Halloweenu 30. října 1938 odvysílala stanice CBS v rámci cyklu The Mercury Theatre on the Air rozhlasovou hru podle Wellsova románu Válka světů. Inscenaci měl na svědomí Orson Welles a pojal ji jako fiktivní reportáž. Z přijímačů se ozýval komentátor, popisující přistání nájezdníků z Rudé planety, hrdinné boje a nezadržitelný postup útočníků, vypouštějících otravné plyny a používajících energetické zbraně.

Přes milion a půl posluchačů fiktivnímu vysílání uvěřilo.

Lidé vybíhali ven, na vlastní oči viděli přistávající kosmické lodi, cítili otravné plyny, které Marťané vypouštěli. Nastalo velké zmatení davu, lidé začali opouštět města, než se vše vysvětlilo.

Tolik legenda. A co na to skutečnost?

Ukazuje se prozaicky střízlivější.

Ano, několik lidí opravdu „cítilo plyn“. Jak už se stává, existovali i očividní svědci přistání invazních kosmických lodí. Policie vzala pár desítek telefonátů. Posluchači, kteří zapnuli přijímače až během vysílání, se (v předvečer druhé světové války tak trochu pochopitelně) mnohdy opravdu vyděsili. Stovky, možná tisíce lidí. Ale určitě ne sta tisíce. Někdo zpanikařil a opustil domov. V tom pověst rozhodně nelže.

Nadmíru zveličený je ale postoj, chování a především velikost postiženého davu. Později tolik zdůrazňované davové šílenství ani masový exodus se prostě nekonaly. Až na několik desítek případů. Proč se ale hysterie kolem povedené rozhlasové hry stala tak populární?

Inu, média.

Noviny, které tehdy v rozhlasovém vysílání viděly nepřítele, loupajícího perníček z jejich zisku, si situaci, navozenou realistickým vysíláním, pěkně a rády vychutnaly. Novináři dostali do ruky odjištěnou zbraň přímo z protivníkovy ruky (a navíc možnost dobrého výdělku) a využili ji beze zbytku.

Dvanáct a půl tisíce novinových článků během následujícího měsíce udělalo své. Svět se dozvěděl o panice, která zachvátila Spojené Státy v onen říjnový podvečer. Čím dále od míst, popisovaných v novinových reportážích, tím více čtenáři věřili. Někdy stačí k vytvoření iluze pravdy i několik hodin, během nichž fáma naroste geometrickou řadou. Až je vzata za bernou minci.

Existuje hezké české rčení, které celou situaci plně vystihuje. Dělat z komára velblouda.

V tomto případě se dromedár opravdu povedl.

 

Zmíněný cyklus rozhlasových her, v jehož rámci byla Válka světů odvysílána, obsahující mimo jiné i adaptace dalších klenotů světové dobrodružné (i jiné) literatury, včetně Draculy, Cesty kolem světa za osmdesát dnů či Hraběte Monte Christo, mohla (a většinou se tak také stalo) posluchačům napovědět. Stejně jako datum v kalendáři. Tím nechci říct, že by Orson Welles inscenaci nepojednal jako fiktivní reportáž jen coby zajímavý dramatický záměr, podobné vtipy se dělaly vždycky (a uvedení Wellesovy adaptace Války světů v Ekvádoru v roce 1949 pak mělo opravdu tragické následky). Několik let před touto legendou – a tentokrát šlo opravdu o čistý vtip - odvysílala například britská BBC reportáž o právě probíhající revoluci. Byla zima a plno sněhu, noviny se na venkov dostaly se zpožděním, nelze se tedy divit jisté nervozitě jinak klidných Angličanů. Za tímto podfukem stál mimochodem Ronald Arbuthnot Knox, takto katolický kněz a milovník detektivek a zakladatel fiktivní vědy, zvané holmesologie.

Konečně, i Česká televize natočila někdy v šedesátých nebo sedmdesátých letech minulého století fiktivní dokument o záhadných úkazech a důkazech přistání mimozemšťanů kdesi v Čechách.

Určitě i jeho tvůrci někoho nachytali.

 

12.4.2011

 

 

 
Google+ Facebook Instagram Flickr

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist