Bezejmenná stránka: Cokoliv > Holmesiana

Holmesologové: Ronald Arbuthnot Knox


Monsignore Knox

(1888-1957)

Zakladatel holmesologie nebyl jen praktikem a teoretikem detektivní literatury, ale také esejistou, překladatelem a v neposlední – vlastně v té úplně první – řadě teologem.

Narodil se v leicestershirském Knibworthu jako čtvrté dítě Ellen Penelope Frenchové a reverenda Edmunda Arbuthnotta Knoxe, pozdějšího manchesterského biskupa. Dlouho to vypadalo, že bude neochvějně kráčet v otcových stopách, po Etonu zamířil na Qxford, kde studoval anglikánskou teologii, v jedenáctém roce se stal diakonem a ve dvanáctém knězem. Ale v devětadvaceti letech k hrůze svého otce konvertoval ke katolismu (stejně jako jeho pozdější souputník z Detektivního klubu Gilbert Keith Chesterton). I když jeho první knihou byla sbírka latinských, řeckých i anglických veršů Sigma Severe (1906), po celý život, od počátků své literární dráhy až do jejího konce, zůstal věren teologii. Neznamenalo to ovšem, že by se po jiných žánrech neohlížel, od vážné práce je třeba si odpočinout a detektivky byly, jsou a budou jednou z nejlepších únikových cest.

První (The Viaduct Murder) vydal v roce 1925, svého Velkého Detektiva Milese Bredona uvedl na svět v románu The Tree Taps (1927). Po šesti knihách na biskupské doporučení přestal s něčím tak nevážným, jako jsou kriminální případy a pokračoval v záslužné práci teologické.

Knox se jí nevyhýbal. Nedal si za úkol nic menšího, než nový anglický překlad bible; toto v podstatě celoživotní dílo bylo dokonáno v čtyřicátých letech, kdy v čtyřiačtyřicátém vydal Nový zákon, a v rocích 1949 a 1950 Zákon Starý. Mezitím i potom publikoval celou řadu knih a překladů s křesťanskou tématikou, svého literárně-detektivního koníčka však neodsedlal.

V roce 1929 jako předmluvu ke sbírce detektivních povídek The Best Detective Stories of the Year 1928 představil veřejnosti dnes proslavené Desatero autorů detektivních příběhů (1), dobře míněných rad jimiž by se měli spisovatelé řídit. Podílel se na několika společných dílech, nejznámějším je The Floating Admiral (1932), román, kam tehdejší význačná jména žánru napsala každá po jedné kapitole.

 

Slavná zakládající listina holmesologie – esej Studies in the Literature of Sherlock Holmes, se objevila na světle světa roku 1911 (tiskem vyšla v Blue Book Magazine rok později). Knox v ní zacházel s Holmesem i Watsonem jako s reálnými postavami, smyslem téhle hry ovšem bylo především vystřelit si z tehdejšího stylu literární kritiky. Milovník detektivek tu využil své záliby k satirickému výpadu, nakolik pronikl pod hroší kůže kritiků není známo, jeho druhotný následek na sebe nenechal dlouho čekat. Holmesovské spolky se začaly rodit jako houby po dešti. Satira byla další přirozeností dobrého pátera. Byl dokonalým průnikem svých sourozenců – jeden z jeho bratrů byl teolog, zatímco druhý editorem humoristického časopisu Punch. O tom, že nedělil svůj život jen mezi náboženství a detektivky, svědčí i dnes polozapomenutý vtip, který kdysi zahýbal celou Británií.

Předešel v něm Orsona Wellese a jeho realistickou inscenaci Války světů o dobrých dvanáct let, když v roce 1926 o jednom zimním víkendu zosnoval v rozhlasovém vysílání BBC fiktivní reportáž o právě probíhající revoluci. Díky sněhu se celá řada Angličanů nedostala k nedělním novinám, což vedlo k lehké panice. Rozměr wellesovského šílenství to nemělo.

 

Odkazy

Ronald A. Knox na Wikipedii

Studies in the Literature of Sherlock Holmes

 

Poznámky:

1.) I když lze nalézt na mnoha místech, nebude od věci zde slavné detektivní desatero zopakovat:

1. Zločinec musí být někdo, o němž je zmínka brzo na začátku příběhu.

2. Všechny nadpřirozené nebo nepřirozené faktory jsou zcela vyloučeny.

3. Není přípustná víc než jedna tajná místnost nebo tajná chodba, i ta je přípustná pouze tehdy, odehráva-li se děj ve stavbě, kde lze takové zařízení předpokládat.

4. Nesmí být použito žádněho dosud neobjeveného jedu ani přístroje a metod, které vyžadují dlouhého vědeckého vysvětlování na konci příběhu.

5. V příběhu nesmí vystupovat žádný Číňan.

6. K řešení nesmí detektivovi dopomoci náhoda, ani nesmí být veden nevysvětlitelnou intuicí.

7. Pachatelem nesmí být sám detektiv.

8. Detektiv nesmí odkrýt žádnou stopu, aniž ji hned neodhalí také čtenáři.

9. Duchem chudý přítel detektivův jeho Watson, nesmí zatajit žádné myšlenky, které se mu honí v hlavě, musí mít inteligenci mírně, ale jen velmi podprůměrnou.

10. Nesmí se vyskytovat dvojčata nebo dvojníci.

[zpět]

(10.09.2006)

 

 
Google+ Facebook Instagram Flickr

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist