Bezejmenná stránka: Film a TV a ... > Mel Brooks

Drákuloviny

 

Je ještě hluboká noc! To se mi zdálo ... já měl těžkou denní můru.

 

Do zapadlé končiny někde v Transylvánii přijíždí londýnský advokát, aby s místním šlechticem dojednal koupi nemovitosti. Na rady venkovanů
Prosím, vemte si ten křížek. Jeho svatá láska a dobrotivý duch vás ochrání před skrytým nebezpečím … Dělá to patnáct kopejek,
nedá a po soumraku pokračuje na hrad hraběte Drakuly, což, jak se ukáže, není zrovna nejlepší nápad. Jeho tělní tekutiny sice zůstanou na svém místě, zato se stává otrokem upíra, který se stěhuje za lepší krví do Anglie.

Čeká ho zde setkání s pomilováníhodnými dívčími oběťmi, ale také s nepříjemným protivníkem.
Dr. Seward: Hrabě Drakulo, chci vám představit profesora Abrahama Van Helsinga z londýnské univerzity. Jeho oborem jsou vzácné choroby a teologie a …
Van Helsing: … a gynekologie.
Dr. Seward: Ó, i v tomhle máte prsty?
Síly jsou vyrovnané, proti vědě stojí mocná síla nadpřirozena, a hrabě může doufat v úspěch a konečné vítězství …
… jen kdyby jeho sluha nebyl takový pitomec.

 

Dobře, v brooksovském porovnání s Mladým Frankensteinem je Dracula někde úplně vzadu, režisér tu použil stejný styl, jako u předchozího Robina Hooda: vzal jeden konkrétní film (v tomto případě Coppolova Draculu) a narážkami na ty ostatní ho jen lehce okořenil. Což tak trochu nefunguje, i přes solidní obsazení a slušné herecké výkony. Brooks měl na scénáristy trochu šlápnout, aby příběhem aspoň trochu zamíchali. Nestalo se. Takže děj ničím nepřekvapí a divák jen čeká na gagy. Což je trochu málo.

Od obvyklé úvodní cesty vozem noční transylvánskou krajinou (v Mladém Frankensteinovi měla lepší nápad a v Plesu upírů také), přes klasické vstávání z rakve a la Nosferatu, eine Symphonie des Grauens (1922), po dobývání dámských ložnic a zasloužený konec, je film jen variací na známé téma.

Nakonec, když to neudělali jinak, proč ne. Kde jinde člověk narazí na pěknou sbírku viktoriánsky afektovaných bytostí, jimž vládne především Jonathan Harker,

Mina: Jsem tak šťastná, že jsme v Opeře. Miluju tento stánek umění a krásy.

Harker: Och, ano, má drahá. Opera je prostě kouzelná. Ta hudba přetéká láskou, vášní, nenávistí a nespoutanými city. Tedy vším, co již léta úspěšně potlačuji.

jemuž slušně sekunduje dr. Seward, například znechucením nad Renfieldovou hmyzí dietou (Ach můj bože. Vy jíte tu havěť rovnou ze země!), nebo jeho nefalšované zděšení při zjištění: Jste s mojí dcerou zasnouben teprve pátým rokem a máte tu drzost se jí dotknout?

Konečně, jen pravý anglický gentleman by poslal krví znečištěného přítele do koupelny – vchodem pro služebnictvo.

Mezi mé nejoblíbenější scény patří všechny – v podstatě na 105% úspěšné Draculovy hypnotické zásahy, od ovládnutí Renfielda, přes pokus o seznámení s doktorem Sewardem

uvaděčka: Dobrý večer. Mohu pro vás něco udělat?
Dracula: Ano, měl bych jedno přání. Doktor Seward je ve vedlejší lóži. Vyřiďte mu laskavě, že s ním potřebuji mluvit o samotě. [hypnotizující gesto] Řekněte mu, že má ve foyeru naléhavý vzkaz.
uvaděčka: Naléhavý – vzkaz – pro doktora – Sewarda - ve foyeru
Dracula: Dobře, tak jděte … A zapomenete okamžitě vše, co jsem vám řekl.
uvaděčka: Dobrý večer. Máte přání pane?
Dracula: Máte přání pane? Co je to s vámi? Přece jste mu nic neřekla!
uvaděčka: Ale co?
Dracula: Přeci o tom vzkazu.
uvaděčka: Od koho?
Dracula: To je jedno! Řeknu mu to raději sám. A vy za tenhle svůj mizerný výstup nedostanete žádné spropitné.
uvaděčka: No dovolte!
Dracula: Ha, tohle si pamatujete.
(v originále mimochodem uvaděčka místo No dovolte, opakuje: Žádné spropitné?, což Drakulovu repliku činí krapet vtipnější)

až k hezkému, leč bez obrazu těžko popisovatelnému martyriu s Minou a Essií.

Taky úvodní Van Helsingova školní pitva nemá chybu, studenti možná čekali vědomosti, ale profesor naopak. Ani Renfield, konverzující přes mříže se svým pánem a poslušně na slovo poslouchající (Renfielde, pročpak si po tom okapu neslezl? Já létám, ale ty ne.) není špatný, stejně jako obvyklé hudební, v tomto případě taneční, čardášové číslo.

Jsme u upírů, a tak nemůže chybět krev. Hodně krve.

Harker: Co budeme dělat?
Van Helsing: Pro spásu její fječné duše musíme jí zneškodnit. Nesbýfá než jí frazit dřevěný kolík do srdce.
Harker: Ó, to je hrozné. To není jiná možnost?
Van Helsing: Jedna ano. Můžeme jí useknout hlavu, do úst jí nacpat česnek a uříznout jí uši.
Harker: Dejte to sem.
[udeří do kolíku a z rakve vytryskne gejzír]
Harker: Ó můj bože! Bože! Taková spousta krve!
Van Helsing: Fždyť práfě jedla.
Harker: Ještě se hýbe!
Van Helsing: Udeřte znofu!“
Harker: Ne, nejde to.
Van Helsing: Kolik krve v ní ještě mohlo zbýt?

Výsledek si dovolím demonstrovat obrázkem.

 

Dabing je výborný, překlad také, jen ve scéně od hrobky vypadl vtípek, (který by stejně většina českých diváků nevzala)

Lucy: Já vím, žes po mně vždy toužil a já toužila po tobě. Konečně můžeme být spolu. Harker: Ale Lucy, já jsme zasnouben s Minou. A ty jsi mrtvá. Lucy: Nejsem mrtvá. Jsem nemrtvá. Harker: No jo, já zas nejsem nezasnoubený. ... Harker: Ale Lucy, já jsem solidní.	Lucy: I know you've always wanted me, and I've always wanted you. Finally we can be together. Harker: But Lucy, I'm engaged to Mina... and you're dead. Lucy: I'm not dead. I'm undead. Harker: Yes, well, I'm not unengaged. ... Harker: But Lucy, I'm British!
[nastrčí mu dekolt]
Lucy: A tyhle snad ne?	Lucy: So are these!

 

Abych se přiznal, s postupujícím časem jsem k Drákulovinám smířlivější. Možná je to věkem, možná taky tím, že veselohry posledních let jsou čím dál tím pitomější. A třeba je to obojím, každopádně nejlepší upírskou komedií pro mě stejně zůstává Polanského Ples upírů.

Harker: Můj bože! Tedy je mrtvá?
Van Helsing: Ne, není.
Harker: Ona je naživu?
Van Helsing: Je Nosferatu.
Harker: Ona je Italka?

16.12.2007

 

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv

Poslední změny