Bezejmenná stránka: Film a TV a ... > Mel Brooks

Němý film

 

Co když do toho filmu seženu největší hvězdy Hollywoodu?

Němý film

1976, režie/produkce: Mel Brooks / Michael Hertzberg; scénář: Mel Brooks, Ron Clark, Rudy DeLuca, Barry Levinson; hudba: John Morris

hrají:

Mel Brooks .... Mel Funn
Marty Feldman .... Marty Eggs
Dom DeLuise .... Dom Bell
Bernadette Peters .... Vilma Kaplan
Sid Caesar .... Šéf studia
Harold Gould .... Engulf
Ron Carey .... Devour
Carol DeLuise .... těhotná dáma
Liam Dunn .... Newsvendor

 

Tři stateční Filmová společnost Big Picture se řítí do černé díry krachu a není tu nic a nikdo, co by ji mohlo zachránit. Nebo ano? Stane se zázrak a tři muži, přijíždějící v kabrioletu s neobvyklým nápadem vyrvou Big Picture ze spárů firmy Pohltil a Uchvátil?

Možná.

Jenomže muž v kapitánské čepici je, jak ví celý Hollywood, už jen alkoholem zničený bílý trpaslík někdejší režisérské supernovy Vtipálka Mela. Vtipálek Mel to ovšem myslí s návratem smrtelně vážně. Natočí němý film - to už tu dloooouho nebylo - a svět si sedne na zadek.

Má totiž Nápad.

Co když do toho filmu seženu největší hvězdy Hollywoodu?

To už je lepší. Jenže Pohltil a Uchvátil (s jejichž zisky to také není nijak valné) se převzetí studia nechtějí vzdát. A neštítí se ničeho.

Začíná honba za filmovými hvězdami.

 

Honba za hvězdami Nahrajte si Němý film na špatnou videokazetu. Půjčte si letitý, hojně používaný přehrávač. Stáhněte barvu a přes obrazovku nalepte fólii, tónovanou do sépiové. A jste tam, totiž ve Zlatém věku grotesky, jemuž je tenhle film poctou. Docela vyvedenou, i když některé pasáže mohly být rychlejší.

Všechno odpovídá, dějem počínaje, klasickými gagy konče.

Aby Brooks dostál své pověsti parodisty, navezl se tentokrát ne do filmů, ale do jejich tvůrců, sebe samého nevyjímaje. Zatímco logo Metro Goldwyn Meyer hlásá Ars gratia artis, v logu Big Picture je slogan Ars est pecunia (V umění jsou prachy). Pohltil a Uchvátil (v originále Engulf & Devour) parodují společnost Gulf & Western, která v druhé polovině šedesátých let skoupila na osmdesát firem, včetně Paramountu. Strefuje se do filmových hvězd, které parodují sebe samy - Burt Reynolds, James Caan, Liza Minelli, Brooksova manželka Anne Bancroftová i Paul Newman, které se trojice potrlých filmařů rozhodla ulovit, ale vlastně v Funnově filmu účinkovat chtějí, výjimkou je francouzský mim Marcel Marceau, který pronese jediné slovo ve filmu, a to zvučné Non. (Pro ně je také Silent Movie v některých filmových databázích zařazen mezi francouzsky namluvená díla). Ale především je Němý film holdem kilometrům filmového pásu z počátku minulého století.

Jako malé dítě jsem grotesky miloval. Hodně k tom přispěl komentovaný pořad Komik a jeho svět (bylo dobré vědět jak se představitelé těch směšných figurek jmenují a jaký byl jejich osud). Někdy v té době běžel tenhle film v kinech za oceánem a kdyby se tehdy dostal i do našich, asi bych byl v sedmém nebi.

Dnes už to tak žhavé není, ale přesto mám Němý film rád. Není to žádné veledílo, děj je víceméně jen vodítkem pro prvoplánové vtipy, některé gagy jsou pro Evropana docela nenápadné, to když při záběru na New York přestane po chvíli hudba s přehráváním skladby San Francisco, v orchestru to zaskřípe a začne pěkně od začátku I'll Take Manhattan. Jiné vtipy jsou značně fousaté a některým ani to letité stáří nevadí; honící scéna v kolečkových křeslech, ranní porada v sídle Engulf & Devour, hlídání psů i spousta dalších jednoduše fungují.

Tohle není Woody Allen.

Tohle je prostě němý film.

 

Šéf studia

„Pokud je film úspěšný, byl natočen u nás.“

25.4.2010

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Mastodon

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv

Poslední změny