Bezejmenná stránka: Film a TV a ...

Zítra vstanu a opařím se čajem

 

Doktore, myslíte, že taková příhoda s rohlíkem může mít zásadní vliv na povahu člověka?

Zítra vstanu

1977, 93 minut, Námět: Josef Nesvadba, scénář: Miloš Macourek, Jindřich Polák, režie: Jindřich Polák, hudba: Karel Svoboda

hrají:

Petr Kostka .... Jan Bureš / Karel Bureš, „Já vím, že jsi Jan. Já jsem taky Jan. My jsme teď oba dva Jan.“

Jiří Sovák ... Klaus Abard, „Znám to tam, velel jsem tehdy popravčí četě.“

Vladimír Menšík ... Kraus, „Teď musím oddělat sám sebe. No přece nebudeme žít dva z jednoho platu.“

Vlastimil Brodský ... ing. Bauer

Marie Rosůlková ... Whiteová, „Patri, zažili jsme únos. To je fantastické.“

Otto Šimánek ... White - „Waterloo? Neznám. Snad Watergate.“

Valerie Chmelová ... Helena, „Po tom, co jste si ke mně dovolil na trase Zkáza Pompejí s vám letím naposled.“

Slávka Budínová ... Kroupová

Josef Větrovec ... Kroupa

Zuzana Ondrouchová ... Eva

František Vicena ... Hitler, „Hímlhergot, takhle se přece nedá řídit světová válka.“

Horst Giese ... Goebbels

Jan Sedliský ... Himmler

Marie Drahokoupilová ... Markéta

Josef Bláha ... Rousek

František Peterka ... šéfpilot Robert Nol, „Připrav si chrup. Zuby. Náhradní zuby.“

Ota Sklenčka ... dr. Kryl, „Který z vás dvou vlastně zemřel?“

Jiří Lábus ... technik

Jan Přeučil ... SS lékař

 

Kdyby mohl Hitler využít technologie sklonku dvacátého století, možná by válku vyhrál. To už nezjistíme.

Nebo ano?

Skupina nacistických stařečků se dostane k příruční atomové bombě, a protože se dožili i komerčního využívání cest časem, rozhodnou se výše uvedené Kdyby realizovat. S pořádným balíkem peněz není problém získat spojence na nejrůznějších místech.

Zachovalí důchodci
Zítra vstanu

Především pak v pražské společnosti Universum, jediného provozovatele časových raket. Nejdůležitější personální akvizicí je pilot Karel Bureš, létající na trase Druhohory, který má spiklence dopravit do roku 1944, kdy zoufalí vůdcovi vojevůdci nečekanou pomoc určitě přijmou.

Svět má namále a neví o tom.

Do hry však vstupuje jako deux ex machina snídaně.

 

S časem si čeští filmaři nehráli příliš často, zato málokterá taková scifi zapadla, ať už to jsou Návštěvníci, či Zabil jsem Einsteina, pánové. Tahle podívaná mezi ně jednoznačně patří. Už parádní videoklip v úvodních titulcích, sestříhaný z dokumentárních filmů, puštěných pozpátku od válečných záběrů až k známé děsivě nadšené tváři německé dívky v davu při Hitlerově nástupu k moci, stojí za to. I dnes.

Kouzlo má také proto, protože v hlavní roli není osvědčený komik, jehož pouhá přítomnost víceméně zaručuje zábavu, ale Petr Kostka, do té doby charakterní herec. Neskutečně dobře to funguje, proměna z naivního zakřiknutého konstruktéra v sebevědomého pilota je přirozená a silně kontrastuje v porovnání s životními peripetiemi jiných hrdinů jiných komedií té doby. Proti tomu stojí standardně skvělý výkon Jiřího Sováka, civilnější kontrast se dá najít jen těžko.

Jak se Petr Kostka přiznal, po prvním přečtení šel scénář vrátit. Měl pocit, že se v de iure dvojroli a de facto dokonce trojroli diváci nevyznají. Ale Jindřich Polák, který měl už při psaní na mysli právě tohoto herce, ho přece jen přesvědčil. K babylonskému zmatení ovšem došlo, aspoň při natáčení, kdy se v jednotlivých scénách vyznali opravdu jen režisér a jeho hlavní hrdina. Chvíle napětí při premiéře – a tvůrci si mohli oddechnout, protože to vyšlo. I přes zamítnutý návrh, aby zlé dvojče Karel chraptělo a divák měl ulehčenou identifikaci.

Pro potřeby scén, kdy se měli na plátně objevit oba bratři, měl zpočátku Kostka dubléra. Ten účinkoval ve záběrech, v nichž stál jeden z Burešů zády, brzy ale filmaři museli začít používat triky s natáčením s napůl zakrytým objektivem kamery, protože dvojníka sebrala policie za nelegální obchody. A jiného už štáb nesehnal.

Výtvarník Teodor Pištěk odvedl perfektní práci, když například Hitlerův hlavní štáb pojal tak historicky dokonale, jak jen to šlo. I řádové stužky na uniformách tam přítomných vojáků jsou seřazeny přesně tak, jak je nosily skutečné předlohy. Jen kufříková vodíková bomba, se kteroužto rekvizitou si pořádně vyhrál, si ve filmu příliš nezahrála, objevila se ve dvou záběrech. A to byla, prosím, plně funkční, ne sice jako zbraň, ale šla zpod plastového krytu vyjmout a složit. Z kufříku se bohužel oproti původním záměrům nedostala, ale to už se stává.

Tím, že příběh je jednoznačně směřován do období druhé světové války a tehdejší současnost využívá jen jako kulisu (z několika dobových vtipů se dnes staly jen třešničky pro pamětníky, jinak tok děje vůbec nenarušují) dělá ze Zítra vstanu a opařím se čajem srozumitelnou podívanou, sice bez dokonalých efektů (Lucasovo Industrial Light and Magic v té době za oceánem začínalo), zato nenásilně přirozenou.

 

Odlet
Prosíme cestující za prominutí. Odlet za Alexandrem Velikým je o tři vteřiny opožděn.

19.10.2008

 

Někde jinde:

České filmové nebe

 

 

 
Google+ Facebook Instagram Flickr

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist