Bezejmenná stránka: Hudba

Nikolaj Rimskij-Korsakov a Šeherezáda


Tohle CD zůstávalo dlouho mimo můj zájem, autor ostatně zůstával v mé paměti jako cimrmanovský Rimskij a Korsakov, a k poslouchání bylo hodně jiných věcí. Až jsem se k němu dostal, výjimečně přitom nedělal spoustu jiných věcí, které obvykle při poslouchání dělám (příkladem neustálé odbíhání z místnosti, čtení napínavé detektivky nebo telefonování z bezpečné vzdálenosti od reproduktorů), a okamžitě přesunul kompakt z archívní krabice do blízkosti přehrávače.

Skladatel

Nikolaj Rimskij-Korsakov

Narodil se v roce 1844 nedaleko Novgorodu. Možná právě blízkost tohoto prastarého ruského města v něm vzbudila jeho pozdější lásku k starým pohádkám a legendám své země.

Ve dvanácti nastoupil na petrohradskou Námořní akademii a jak dospíval, zapojoval se do tamního kulturního života. Když v roce 1861 potkal skladatele Milije Balakireva a seznámil se s dalšími petrohradskými hudebníky, začal komponovat také. Realismus tehdejší doby stejně jako náměty historické mu byly cizí. Zato mu učaroval romantický svět pohádek a pověstí. A přispěla k tomu i životní zkušenost v podobě téměř tříleté plavby kolem světa, na kterou se, na palubě lodi Almaz, vydal v roce 1862. Právě na palubě zkomponoval své první dílo, symfonii, kterou po návratu v pětašedesátém předělal pod dohledem svého přítele a učitele Balakirova. V témže roce byla uvedena.

V roce 1871 opustil Korsakov armádu a naplno se věnoval hudbě. Jako skladatel i jako pedagog na petrohradské konzervatoři. Mezi jeho žáky patřili pozdější proslulí autoři, z jmen nejznámějších nelze nepřipomenout Igora Stravinského nebo Sergeje Prokofjeva.

Dalším velkým jménem, které se v souvislosti s Rimskim-Korsakovem objevuje, je osobnost Modesta Petroviče Musorgského, velkého realisty, předjímajícího svým dílem hudbu dvacátého století. Korsakov se, a nejen u Musorgského, ale i u celé řady dalších tehdejších autorů, pustil do úprav cizího díla. Díky jeho instrumentální podobě Borise Godunova, získala neučesaná, proti tehdejším zásadám harmonie kráčející Musorgského hudba přízeň široké veřejnosti. Takto, nezištně, podle svého hudebního přesvědčení, posloužil i mnoha dalším, Borodinův Kníže Igor bývá v Korsakovově verzi uváděn dodnes.

Svou vlastní tvorbu z velké části zasvětil pohádkovým a legendárním námětům, ať už šlo o opery, symfonie či drobnější práce. Z celé řady jeho hudebních děl (snad kromě zprofanovaného Letu čmeláka), se nejznámější stala suita Šeherezáda.

 

Šeherezáda

Příběhy Tisíce a jedné noci inspirovaly mnoho lidí (jen tak na okraj, Šeherezáda neunavovala vyprávěním svého manžela, jak se traduje, ale chytře svou mladší sestru, vládce nechala v pozadí naslouchat a právě takhle se jí podařilo ho přimět neustálému odkládání popravy). Rimskij-Korsakov se jimi nechal ovlivnit také a výsledkem byla suita Šeherezáda, volně pojaté hudební vyprávění o Sindibádovi, careviči Kalendáři a princezně. Vzniklo v roce 1888 a skadatel jistě netušil, že se stane vlajkovou lodí jeho tvorby, dílem, které mu v budoucnu zajistí světovou proslulost.

Suita Šeherezáda má čtyři části - Moře a Sindibádův koráb, O careviči Kalendáři, Lásku careviče a princezny a Svátek v Bagdádu (Zkázu korábu). Ačkoliv někdy bývá považována za programní suitu, sám autor to v dopise, který v době práce na suitě napsal Glazunovovi, popírá.

První uvedení se konalo devátého listopadu 1888, netrvalo dlouho a suita se rozletěla do světa, aby se se začátkem nového století, přejícímu jiné hudbě, stala legendou.

 

Někde jinde

Mistři klasické hudby (http://www.muzikus.cz/mistri/25/index.html)

http://www.geocities.com/Vienna/3606/

The Rimsky-Korsakov Society (http://groups.yahoo.com/group/rimsky-korsakov/)

 

 

 
Google+ Facebook Instagram Flickr

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist