Bezejmenná stránka: Hudba

Nosferatu

 

Poslouchal jsem Nosferatu, aniž jsem věděl, jak se ta kapela jmenuje (což je u mně docela typické). A ironicky první skladba, u níž jsem věděl kdo ji hraje, Somebody Puts Something In My Drink, je předělávkou Ramones (a mám pocit, že první písnička, kterou jsem slyšel od Ramones taky nebyla jejich).

 

něco historie

obálka prvního alba Rise

Nosferatu spatřil světlo světa v druhé vlně gotiky, na přelomu osmdesátých a devadesátých let, přesněji v říjnu 1988, kdy po několika měsících zkoušek vylezli Vlad Janicek (ex-Dreaming) a Damien DeVille na londýnské pódium, aby odehráli první živý koncert. K tehdejší sestavě ještě patřila zpěvačka Sapphire Aurora, která po druhém (prosincovém) koncertu odešla. Poprvé.

Vrátila se za měsíc, na natáčení první demokazety. Ta jednoho vydavatele zaujala, ale neměl peníze, druhému se zdála příliš gotická, žádné začátky nejsou zkrátka jednoduché.

Sapphire v létě devětaosmdesátého opět opustila upíří řady, aby po půl roce dorazila k natáčení další demokazety. Na té byla, mimo jiné, i skladba Anaal Nathract, což – jak my staříci dobře pamatujeme, – byla slova Merlinova zaříkání z báječného a slavného Boormanova filmu Excalibur. Stejně jako mnoho kapel druhé vlny pojali Nosferatu žánr tak trochu teatrálně, s hororovými texty, pseudopohanským oltářem s kozí lebkou na pódiu, upírskými jmény. Temnou duši tu nahradily rekvizity. Což je, ať už se mi to líbí nebo ne, běžný vývoj jakéhokoliv žánru. Nejen hudebního.

Po natočení dema se zpěvačka ztratila definitivně a její místo zaujal Gary Clark, záhy překřtěný na Incuba. Vydržel sedm koncertů. V dubnu 1991 už s Nosferatu zpíval Louis DeWray. Devadesátý první ovšem znamenal víc, než jen výměnu za mikrofonem. Zatímco rok před tím se na kompilaci New Alternatives objevila jedna skladba Nosferatu (Bloodlust), teď si fanoušci mohli vychutnat celé EP. Neslo název The Hellhound a obsahovalo šest skladeb.

Následovalo několik singlů, první úspěchy v rádiích – jen málokterá gotická kapela té doby pronikla do 200 UK Chart a Nosferatu se to podařilo, když skladba Inside the Devil zápasila o stro třicátou první pozici s mnohem populárnějšími Duran Duran a Metalikou. To bylo v době, kdy skupina natáčela první dlouhohrající desku a kdy se znovu uvolnilo místo zpěváka, protože Louis DeWray následoval příkladu předchozích a odešel.

Album Rise vyšlo v květnu 1993, je k dostání dodnes a prodalo se ho přes dvacet tisíc kusů. Následovala ho turné po Británii i západní Evropě, začátkem příštího roku kompilace Legend, obsahující starší nahrávky a koncem čtyřiadevadesátého druhá řadová deska Prophecy.

V květnu 1995 zůstal z původní sestavy už jen Damien DeVille. Sehnal si dalšího zpěváka Dominika LaVeye a baskytaristu Danta Savarelle, další personální změny ovšem na sebe nenechaly nikdy dlouho čekat. Po vydání Prince of Darkness o rok později se vypařil Savarelle a nahradil ho Doc. Milton, na jehož místo v devadesátém osm zase nastoupil Stefan Diablo.

Poslední pětiletka dvacátého století představovala pro Nosferatu vrchol. Jejich úspěch je – mimo vlastní natáčení a úspěšné koncertování – přivedl k celé řadě cover verzí na vzpomínkových albech, v roce 1996 natočili jednu stopu pro Testify The Damned (bubeník The Damned Rat Scabies později natočí s Nosferatu několik skladeb pro alba Lord Of The Flies a ReVamped) a další na desce Cure, o dva roky později zase Starmen Davida Bowieho, v roce 1999 People Are Stranged na vzpomínkovou desku Doors.

V roce 2002 vypadl zpěvák Dominic LaVey. Bylo to těsně před festivalem, naštěstí se našla rychlá dočasná náhrada v podobě Christiana Slaughtera, který se zvládl naučit repertoár za týden. Z téže doby pochází kouzelná historka: když Nosferatu natáčeli ve Stanbridge Farm Studios, uslyšeli najednou z vedlejšího studia legendu legend, k pětadvacátému výročí se tam sešli Sex Pistols. Gotičtí upíři samozřejmě okamžitě přestali hrát a užili si nečekaný a neočekávaný koncert.

Christian Slaughter se za mikrofonem nezdržel dlouho, nelíbil se nahrávací společnosti a prodloužení smlouvy dostalo přednost. Načež následoval nečekaný návrat – poprvé po deseti letech se setkali a domluvili Damine DeVille s Louisem DeWrayem. Automatického bubeníka, ve studiích zaskakovaného Ratem Scabiesem, nahradil živý J.J. Bones (který dva roky na to odešel rovněž nedobrovolně, tentokrát ovšem ne díky nahrávací společnosti, ale zákonu, který ho poslal do vězení). Na prvním singlu po desetileté singlové přestávce, remaku Somebody Puts Something In My Drink, ho zaskočil Eddie McEvil. Další změnou byla baskytara, jíž opustil Stefan Diablo a ujal se jí Six.

Od posledního alba v roce 2000 vydali Nosferatu tři výběry, jeden singl a jedno DVD, nová deska by se měla objevit v roce letošním. Zveřejněné ukázky silně připomínají Sisters of Mercy devadesátých let, takže možná zase nebudu vědět, co to poslouchám.

Nevadí.

 

15.2.2008

 

diskografie

Rise (1993)

Legend (1994)

The Prophecy (1994)

Prince Of Darkness (1996)

Lord Of The Flies (1998)

ReVamped (1999)

Reflections Through A Darker Glass (2000)

The Best Of Nosferatu: Volume 1: The Hades Years (2001)

Vampyres, Witches, Devils & Ghouls: The Very Best Of Nosferatu (2006)

Anthology (2006)

 

Někde jinde

Oficiální stránky

 

 
Google+ Facebook Instagram Flickr

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist