Bezejmenná stránka: Literárium

A jaké je to u vás?

 

První spojení s budoucností provedl tým profesora Cortaa ve čtvrtek odpoledne. Kromě caltechské skupiny alfa superior mu byla přítomna řada celebrit – prezidentem Světového společenství počínaje, přes několik generálů přecházeje, nenápadně nápadným šéfem Tajné služby konče. Hluboká vráska, rozdělující čelo zmíněného státníka na dvě poloviny, svědčila o silné nedůvěře v ten zbytečný přístroj, pohlcující značnou část už tak hubeného rozpočtu pro vědecký výzkum.

Ne, Richard Novotný skutečně příliš nevěřil, zato cítil dusivou přítomnost deseti miliard Pozemšťanů, obří tíhu nedostatku potravin a bouří náboženské nesnášenlivosti. Leč idealista Cortao se tehdy nenechal jen tak odbýt.

Ani teď, tváří v tvář zadostiučinění, či kolosálně obludnému neúspěchu (to první bude utajeno, to druhé vyčmuchají novináři svým, za stovky let existence tohoto bohulibého povolání vytvořeným, šestým smyslem) neztrácel na optimismu. Povzbudivě na prezidenta zamrkal, kývl na asistenty a s úsměvem stiskl klávesu ENTER. Spustil tím podpůrné programy, uvádějící v činnost jeden sálový počítač, propojený s obřími budiči pole, třemi tokamaky a orbitální elektrárnou.

Bylo odstartováno.

Úzký proud antichrononů vystřelil po časové ose kupředu, zarazil se ve fixačním bodě a přitáhl zpátky dobrý obraz a ostrý zvuk.

Pomocný displej ohlásil datum 2295. Patrně duben, nejspíš někdy po svítání.

Na monitoru se objevila malá místnost, ne větší než dva krát jeden metr. Uprostřed seděl bledý človíček, zahalený do tógy novořímského stylu.

„Snažili jsme se navázat kontakt s nějakou vysoce postavenou osobností,“ poznamenal Cortao.

Prezident sebou trhl. Mužík na obrazovce také, protože profesorův hlas slyšel. I mu rozuměl, jeden z asistentů právě spustil translační program, tlumočící z jakéhokoliv a do jakéhokoliv jazyka současnou američtinu.

„Tak, ehmmm... Hovoří k vám prezident Světového společenství, zvolený v roce 2067,“ načal Novotný. Silně se přitom potil. Ta místnost se mu zdála podezřelá.

„Evidentní narušení soukromí,“ zašeptal mu do ucha šéf Tajné služby. Prezident vyjekl: „ Vy myslíte...“

„Co jiného. Při současném růstu populace bude životní prostor...“

Novotný ho přerušil. Vybavil si svůj luxusní třípokojový byt a zatmělo se mu před očima.

Má vůbec cenu s tím člověkem rozmlouvat?

Muž na druhém konci času zavřel ústa, upravil si tógu a lehce zčervenal.

„Jsem Vileam, císař všezemský, vládce veškerenstva a vůdce všech lidí na planetě Zemi,“ pravil upjatě.

Novotný přešlápl. Na co se ho má vůbec ptát? Jak vyřešili otázku porodnosti? Při rozměrech té místnosti by to byl směšný dotaz. A co problém celosvětového hladu?

„Všechno dobře dopadne, “ ujistil ho Vileam, jež si ticho vyložil správně, „Myslím, že jsem o vás četl.“

Prezident cosi zahuhlal, trochu ho to potěšilo, ale mlčel dál.

„Tak potřebujete něco?“ zeptal se muž na obrazovce.

„Máte tak půl minuty,“ řekl Cortao. „Dochází energie.“

Obraz miniaturní rezidence budoucího panovníka zahltil celou prezidentovu mysl. Všechno prý dobře dopadne. Jak asi žijí ostatní?

„Jak...“

Nešlo to.

„Tedy...“

„Tak už se konečně vymáčkněte,“ zamračil se Vileam a zahuhlal něco o očistě.

Proboha, on se tam i myje. Všechno na dvou čtverečních metrech!

„Ji... jistě, Výsosti,“ vykoktal zděšeně prezident. „Tedy... jaké je to u vás? Planeta? Lidé? Místo? Potraviny?“

Obraz se začal ztrácet. Císař se usmál a ten úsměv se roztáhl přes celou obrazovku a zůstal, jako úsměv kočky Šklíby.

„Mohu vás ujistit, drahý prezidente, že všem mým šestapadesáti podanným se vede skutečně dobře.“

A pak se obraz ztratil a z reproduktoru se ozval jen zvuk splachovaného záchodu.

 

© 1998, poprvé se objevilo v Gejzíru 1-2/1998, napsáno 1995, poprvé na Bezejmenné stránce v červnu 2001

 

 
Google+ Facebook Instagram Flickr

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist