Bezejmenná stránka: Literárium

Bajka o vzdělaném beránkovi

 

Na louce poskakoval beránek. Nevypadal na to, protože ponožky nenosí žádná ovce, protetické pomůcky podepírající zrak, oslabený luštěním titěrných značek při slabém osvětlení, domácímu zvířeti též žádný doktor nepředepíše, a skopové bývá rozcuchané tak nějak od přírody, ale byl to velmi vzdělaný příslušník rodu ovis ammon.

„Flóra, kterou konzumuji, je trifolium, čili: jak se vulgárně říká – jetel. Prozrazuje to, že půda není příliš vápenitá,“ říkal si, zatímco spásal jasně zelený porost, „Ne, že by na tom nějak záleželo. Zajímavější je, že v prvním předžaludku, čili v rumenu (bachor není moc pěkné slovo) se o zhltnutou trávu postarají symbiontičtí prvoci, kteří rozštěpí celulózu, s níž by si jinak můj organismus těžko poradil. Já to poté dožvýkám a znovu polknu, aby v reticulu…“

K omasu a abomasu se už nedostal, protože při vší té moudrosti hloupě odhopkal dostatečně daleko na to, aby se ztratil z dohledu stáda a objevil v zorném poli vlka, který už nějaký čas brousil kolem pastviny a čekal na příležitost.

Šelma jí také okamžitě využila a pro efekt předvádějící v zlověstném šklebu zuby skočila před osamělého býložravce. A promluvila, aby se poznalo, že nemá tenký hlásek jako ten pitomec, co ho onehdy převezla prepubertální kůzlata.

„Teď tě sežeru.“

„Opravdu?“ kníkl beránek.

„Samozřejmě. Neutečeš, neubráníš se, nemáš šanci.“

„Počkej. Ty nevíš, co nevíš, a kdybys to věděl, byl bys radši, abys to nevěděl.“

Vlk se zarazil. Už jen tahle věta pro něj byla vyšší dívčí. Se vším všudy, to jest i s chichotáním, nepochopitelným chozením na záchod ve dvojicích a klikatými myšlenkovými pochody v jasných situacích.

„Co nevím?“ zeptal se opatrně.

„Jaké já mám předky.“

„Vovce.“

„Jistě. Ale před nimi?“

„Vovce.“

„A ještě před tím?“

„To jako myslíš, že usnu? Vovce.“

„Kdybych ti to prozradil, tak by ses bál.“

„Vovce. Tedy – ale houby.“

„Když se na mne podíváš, co vidíš?“

„Voběd.“

„Vidíš nedospělého samečka Ovis ammon, býložravce, nebezpečného snad jen v případě, že bych dospěl, a ty bys byl jiný samec rodu ovis.

Jenže kdysi dávno předkové všech kopytníků nežrali trávu. Když se ohlédneš – ale ne k lesu, ty joudo, myslím do historie, tedy když se podíváš takových dvacet milionů let zpátky, uvidíš obrovská vše- a hlavně vlkožravá stvoření, která se jmenovala andrewsarchové. Představ si horu svalů s tlamou větší než tvoje hlava, se spoustou zubů a s ohromnou chutí na maso.“

„Jo. To určitě.“

„A protože jsem velmi vzdělaný a ty příliš hloupý na to, abys pochopil co se ti tu snažím vysvětlit, raději si nějakého andrewsarcha  zavoláme. Stačí na to málo, jenom základy temporální psychognomie – ale dřív bych tě umluvil k smrti, než bych to vypovídal. Dělá se to prostě takhle.“

Beránek zabečel, nahrbil se, vzduch za ním se zatetelil náhlým teplotním výkyvem. Vlk, který se zrovna chystal ukončit neplodnou debatu svými zuby, se zarazil.

Za beránkem cosi vyrostlo.

Bylo to ohromné, zubaté, s protaženým čumákem, s očima podlitýma krví a s tělem, z něhož vyzařovala síla a energie, kterou by mu záviděl kdejaký bourací stroj.

„Je za mnou, co?“ řekl vzdělaný beránek vítězoslavně, „Tak tohle je, kamaráde, můj příbuzný. Co ty na to?“

Vlk na to nic. Neměl sice ani jednotřídku, ale tomuhle rozuměl dokonale. Nestaral se ani o to, aby zbaběle stáhl ocas mezi nohy, prostě okamžitě vyrazil nejbližším vhodným směrem, to jest na šest hodin od toho divného stvoření.

„Ehmm,“ chrochtl andrewsarchus, „A je pryč. Sakra.“

Cestou z miocénu mu pořádně vyhládlo. I na pouť zpátky by si měl taky zabalit nějakou svačinu.

Jedna naštěstí stála přímo před ním a naparovala se.

Mlaskl.

Tady by se mělo skončit. Ale protože je to bajka, musí mít nějaké to ponaučení, to se u bajek očekává.

Co třeba: Historie je dobrá. Plná důležitých stopových prvků a vitamínů. Ale kaloricky nic moc. Takže pokud se pořádně neládujete bílkovinou současnosti a vlákninami budoucího, je vám celá historie k ničemu a navíc si vás sama může dát k večeři. Nebo… nebo si nějaké ponaučení vymyslete sami.

Dobrou noc.

 

© 2002, napsáno 1991, poprvé na Bezejmenné stránce v prosinci 2002

 

 
Google+ Facebook Instagram Flickr

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist