Bezejmenná stránka: Literárium

Jistota příběhu

 

Oheň skomíral. Nejmladší z trojice se natáhl, aby na uhlíky přihodil zkroucený klacek.

„A potom?“

„Nebyla jiná šance,“ řekl mohutný muž v potrhaném plášti. Používal ho na cestách mimo města, kde jím zakrýval šat předposlední módy a opasek naditý zlatem; v kombinaci s hrozivě vyhlížejícím dvouručním mečem to byla slušná pojistka proti lapkům.

„Ta věž neměla dveře a stavitel si dal moc záležet, aby mezi kameny nezbyla jediná škvíra. Jo, bejt to takhle jedna z těch moderních staveb, znáte to, sáhneš semhle, vytáhneš cihlu, o kousek vejš zatlučeš skobu a za chvíli seš nahoře... Ale tady ne, tohle byla poctivá stará práce.“

Mladý muž dychtivě naslouchal. Měl pocit, že ty dva seslalo samo nebe. Právě poslední noc před nejdůležitějším životním rozhodnutím.

„To děvče nenapadlo nic jiného, než si rozpustit vlasy. Tedy – stálo to za to, měla je delší, než Vousatej poustevník chlupy na bradě. Vylez‘ sem na koně a dosáhl na konečky. Stoupl jsem si do sedla a...“

„... a vyšplhals nahoru!“ přerušil ho jásavě mladík.

„... a houby. Zkusil jsem, jestli vydrží – vydržely. Tak jsem se na ně pověsil. Jenže ta husa měla čtyřicet kilo i s postelí. Vyletěla z okna jako holubička a rozmázla se na zemi jako kravinec. Kůň se lekl a já si narazil záda.“

Mladík protáhl obličej. Sáhl do záňadří a sevřel malý oválný medailon. Na něho nečekala princezna, zavřená nelítostným otcem do věže. Přesto ho bodl osten nejistoty.

„Jo, kamaráde, tos měl štěstí,“ odplivl si druhý muž. Charakterizoval ho těkavý pohled, smutná tvář a nadprůměrná spotřeba alkoholu.

„Já chtěl tu nejstarší. Měla zdědit výnosný hospodářství – to by byl kauf, protože v tý době nám zámek padal na hlavu –  a byla i docela hezká. Jenže to na mne navlíkli, rodinka jedna. Dali tý mladší na uhrovatej ksicht závoj, voblíkli jak královnu moří – tady koukal kousek a támhle druhej, člověk byl hned zvědavej jaký je to mezi nima. Navíc dělala fóry, to jednoho rozpálí. Když vypadla na terasu, šněroval jsem si to za ní – jenže tam nikdo, zbyla po ní jenom bota. A mě, pitomce, nenapadlo nic jinýho, než jí sebrat a hledat k ní nohu.“

„A našel jsi?“ mladík ani nedýchal.

„Jo. Spolu s druhou dávaly dohromady písmeno z abecedy psaný hodně ostrým brkem, mělo to pár vybledlejch očí, který koukaly jedno po druhým, a věno čtyři cejchy, rozklíženou almaru a vydojenou krávu.“

Znovu si odplivl, trefil ohniště, a nejžhavější uhlík rázem zčernal.

„A tak jsem vzal raději roha. Máme ještě něco k pití?“

Neměli.

„Stojí to za tři tečky, to mi věř,“ řekl první muž. „A co ty?“

Mladík pokrčil rameny. On žádný příběh k ohni neměl. Ale ráno...

Znovu nahmatal medailon, v němž se skrýval portrét krásné mladé dívky.

Nebyla zavřená ve věži a vzato do detailu její věno – bude-li po ruce armáda dobrých právníků nebo žoldnéřů – obnášelo mnohem víc než pár kusů ložního prádla. Mimo jiné zahrnovalo i tenhle les.

Jenže to mělo háček. Ne, nešlo o to, že mu ti malí pidižvíci s trpasličí přesností vysvětlili kdo a proč jejich dočasnou podnájemnici otrávil. Z toho strach neměl. Ani z procedury, jejíž aplikací měl princeznu zachránit. Teď ovšem přišly ty dva příběhy, a svět byl rázem geologicky velmi nejistý...

Když odjížděl, jaksi počítal s jistotou příběhu. Vždycky to vycházelo. Třetí syn, stařenka, čekající na kus okoralého chleba a oschlý sýr, panny v nesnázích. Slýchával to od malička. Ale může se opravdu spolehnout, že historie nelže? Co když i jeho potká něco podobného, jako jeho spolunocležníky?

Přemýšlel. Dlouho.

Když ti dva šli spát, rozfoukal oheň a přiložil. Vytáhl obrázek. Bledá tvář, orámovaná tmavými loknami.

Takhle vypadala před rokem. A teď?

Otočil portrét.

Žena na druhé straně byla neméně atraktivní. Jen trochu (spíš více) zkušenější.

A mezí ní a věnem nestálo nic a nikdo. O tolik starší nebyla. Vdova? Jistě, ale nikdo nepotvrdil, že vlastním přičiněním. Konečně, nepotřebovala nic, než být ujišťována o svých kvalitách. A to se dá zvládnout.

Pochybnosti byly rázem pryč.

 

© 2002, napsáno 2001, poprvé v Morphu, únor 2002, poprvé na Bezejmenné stránce v prosinci 2003

 

 
Google+ Facebook Instagram Flickr

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist