Bezejmenná stránka: Literárium

Navěky

 

„A tak jsem jí prostě řekl: Milostivá, když mi nevěříte, klidně ho potom přineste. To vám byla jedubába. Nic jí nebylo dobré, ten kanárek je nějaký schlíplý a tamten moc divoce poskakuje... To štěně nechci, vypadá, že nedožije léta... Náš zákazník, náš pán, jistě, ale tohle už bylo příliš. Už bych někoho takového potkat nechtěl.

To bylo v devětaosmdesátém. Ne, počkejte, Jubilejní výstava byla hned jaro nato, ano, tedy v roce osmnáct set devadesát. Tehdy jsem měl podobný krámek. Malý, zapadlý, brzy potom jsem ho prodal, abych si otevřel antikvariát. Ten mi pak vydržel mi až do sedmačtyřicátého. Tam jsem vám měl zákazníky! I pana Čapka. Potom jsem musel všeho na čas nechat, ale padesát let na to jsem se vrátil k...“

Posluchačova tvář zůstávala ledově chladná.

„Držte se raději věci.“ připomenul obchodníkovi, „Prostě už se musíte oženit. Jinak vám seberou licenci a budete se muset vrátit.“

„Dobře, dobře. Vezmu si první naší ženskou, která sem vleze. Souhlas?“

„Vaše slovo?“

„Aby ne. Říkal jste, že Věčnost pustila do světa omladinu? Bylo načase. Od doby, kdy jsme přišli my – pamatujete, jak jsme se dali do party s tím Florenťanem? Ten měl panečku hlavu. A ty nápady. Jo, mládí.“

„Pamatujte na domluvu. Jak jste navrhl: První, která přijde,“ zvedl návštěvník varovně ukazovák.

Ozval se zvonek u dveří.

„No, doufejme, že nějaká naše slečna si co nejdřív přijde koupit akvarijní rybičky. Nebo papouška – jako tenkrát ta baba. A určitě se dožije sta let? To vám byl hlas. Ta když otevřela hu... ústa, tak vadly kytky. A tak jsem jí řekl, milostivá, když mi nevěříte...“

„Ehhmm.“

Na pultu přistála klec, jejíž obyvatel nezareagoval ani na řinčivý dopad.

„Tak jsem přišla s tím papouškem.“

 

© 2006, napsáno 2006, poprvé na Bezejmenné stránce v červnu 2006

 

 
Google+ Facebook Instagram Flickr

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist