Bezejmenná stránka: Literárium

Nečekaná komplikace dokonalého plánu

 

Někdy vám možná budu vyprávět o tom, co jsem v Kouzelné říši prožil a prováděl. Nebo o tom, proč jsem teď tady. Dnes ne. Sluší se začínat od začátku, ab ovo, jak říkají vzdělanci.

Vod toho, jak říhají – tedy tuto frázi tlumočí – nevzdělanci.

Na začátku ovšem nebylo vejce, byť jeho doba brzy také nadešla, ale mladá dvojice sice souznící city a myšlenkami, leč poněkud disharmonická společenským postavením.

On – syn místního šlechtice, tichý, obdařený po matce neústupnou povahou a po otci pomyslným nožem na krku, totiž zajistit majetku další pokolení správců, jak zněla závěť starého barona. Jinak nebude nic.

Ona – dcera chalupníka, vlastnícího kromě chatrné střechy nad hlavou jen jednu kozu. Veselá, pohledná, ovšem poněkud naivní. V době, kdy k té situaci došlo, nešlo o problém. Byla to nepřekonatelná, nezničitelná překážka, široká hluboká řeka bez mostu i přívozu. A přece se ti dva rozhodli nepolevit a dosáhnout svého.

Stálo jim toho v cestě mnoho, kromě obecného mínění především rodiče. Ale mladý pán byl připraven. Ne nadarmo se říká, že jablko nepadá daleko od stromu. Syn studoval stejné Mistry jako jeho matka, koneckonců, nejen že ho přivedla na svět, ale taktéž ho i přes dobře vybrané učitele, vychovala. Proto se ušklíbal, když se budoucí tchyně rozhodla vyzkoušet nechtěnou snachu oním pevným způsobem, zdánlivě nesplnitelným úkolem, zahrnujícím malou místnost plnou slámy a požadavek její transformace na zlato. Věděl, kdo ji nenápadně podstrčenou večerní četbou inspiroval. A nejen to. Věděl též, že jen co za jeho vyvolenou zaklapnou dveře, spustí se řetězec příčinných událostí, které vyústí v jednoznačný závěr. Patřičně ji tedy instruoval: se vším souhlasit, vzít první nabídku.

Tak jsem se, ještě ani nepočat, stal předmětem smlouvy mezi dosud nesezdaným párem a bytostí nadpřirozenou. Prvorozené dítě výměnou za magickou pomoc.

Ráno byla venkovská dívka bohatší o několik desítek kilogramů drahého kovu, zpracovaného do podoby zlaté příze. Také o setkání se zakaboněným skřetem, jenž si vymínil již zmíněné. S ročním odkladem splatnosti.

Bylo jim jasné, že ta chvíle přijde, že rok uteče jako voda. Nespoléhali se na pomoc někoho jiného, na to byl můj otec příliš pyšný. Stačilo přece jen odhalit skřetovo jméno a smlouva bude vypovězena... Utratit většinu zlata za soukromé detektivy nešlo, protože soukromí vyšetřovatelé tehdy ještě nebyli. Mladého šlechtice, který v tomto příběhu přišel k pohledné partnerce a k zajímavému věnu i dědictví mu chyběl jediný krok, nic takového ani nenapadlo. Ani nemusel bezcílně, s důvěrou ve šťastnou náhodu, bloudit krajem. Měl plán. Věděl své.

Přečetl si své.

Neboť kolem se odehrávaly události počátku devatenáctého století a první svazek Pohádek bratří Grimmů si právě hledal cestu do knihoven. Do místní zámecké našel, proto mladý muž a otec čekal na výroční noc bez obav. Dokonalý plán dokonale vycházel, zbývalo jen zisk potvrdit. Pak by se mohl ujmout dědictví po otci a převzít i zlatou přízi, kterou baronka vdova prozíravě uschovala pro svého vnuka.

„Máte tři pokusy,“ upozornil ho skřet. „Jako obvykle. Když neuhodnete moje jméno ani napotřetí, dítě si odnesu.“

Otec se ušklíbl.

Takhle sebejistě se necítil od okamžiku, kdy poté, co ho odmítla i šilhavá komtesa, jíž táhlo na pětadvacet, a on pak na procházce, jíž chtěl ulevit zoufalé mysli zakopl o řešení v podobě dívky, vycházející z polorozpadlé chaloupky.

Nemusel hádat, on to jméno velmi dobře znal.

A také ho okamžitě vyslovil.

„Cože?“

Pohlédli na něho v nelíčeném překvapení, skřet i mladá manželka. První, protože čekal obvyklou porážku, druhá v náhlém prozření, neboť jí došlo to, co v zamilování přehlížela.

Víte co?

Nezkoušejte se zaplést s kouzelnými bytostmi, pokud nemáte naprosto jasno, jak si vést. Pokud máte, pak přece jen projděte svůj dokonalý plán ještě jednou, pročtěte bod po bodu – a nahlas.

Možná byste si tak uvědomili onen přehlédnutelný, leč klíčový nedostatek, popravdě jednu z příčin, která vyhnala mladého barona pátrat po dívkách mimo svou společenskou třídu. Nebudete se pak pokoušet uspět s vadou řeči tam, kde je zapotřebí pečlivá výslovnost.

„Wumplcimplcampl, povídám!“ zopakoval otec, „Wumpl... Sakva!“

A tak se stalo, že panství přišlo o dědice a já přišel k výchově u skřítka Rumplcimprcampra v Kouzelné říši.

Což už ale je – ale vždyť vy tohle obvyklé spisovatelské klišé přece znáte – docela jiná historie.

 

© 2017, napsáno 2017

 

 

 
Google+ Facebook Instagram Flickr

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist