Bezejmenná stránka: Literárium

Nová doba, nové prostředky

 

„Co teď, doktore?“

Z Broučkova hlasu nezněla hysterie, tuhle náladu odhodil už před notnou chvílí. Bylo to suché konstatování vědce, postaveného před problém.

Neřešitelný a nebezpečný.

Nebezpečný a neřešitelný?

Tísnili se, praktický lékař a fyzik, v předsíni bytu po tetičce, který dr. Kraus udržoval a počítal s ním na dobu, kdy se dceři zachce nezávislosti. A skrze dveře se k nim dobýval...

Brouček tomu nevěřil. Ani v čase předminulém, ani právě teď. Víra a skutečnost jsou ovšem světy často se míjející.

Pronásledoval je upír.

Ano, krvesaj. Tečka.

Nezáleželo na tom, jak se do téhle situace dostali. Jak přišli v tmavé noci ve městě plném lidí o možnost zavolat o pomoc.

Prostě to tak bylo.

A bylo to zlé. Muž za dveřmi, vedený v tento okamžik už jen čistým pudem, jim šel po krku.

Kdyby nebylo Krause, už by dávno dosáhl svého. Jenže lékař se nečekaně projevil jako znalec, nebezpečí včas odhalil, získal pro oba čas. Ale potom – právě pro značné vědomosti, které v tomto zvláštním oboru měl – se zhroutil a začal vyvádět.

„Jsme v háji. Vím co říkám, to mi můžete věřit. Mám své zkušenosti,“ lkal. „Upíři opravdu jdou po krvi. Opravdu mají sílu několika mužů. Dostanete je jen dubovým kolíkem, nebo hřebem, zatlučeným do srdce. Skutečně nesnáší česnek. Všechno je to pravda, i ono nutkání spočítat štětiny na koštěti.“

„Tak na co čekáme? Když víte co a jak?“

V nouzi přijmou lidé jakoukoliv pomoc. I tu, o jejímž účinku pochybují.

„Nemáme česnek!“

„Co takhle kříž?“ napadla Broučka spásná myšlenka.

„Tohle je moderní upír. Navíc studovaný, já toho chlapa znám,“ povzdechl si odevzdaně Kraus, „Toho nějaký náboženský symbol nezastaví, protože ho nepozná. Má exaktní vzdělání, dokonce snad i nějaké vědecké tituly.“

Já taky, pomyslel si Brouček, a vší silou zatlačil proti prohýbajícím se dveřím. A teď mi nejsou k ničemu. Tady fyzikální zákony, jak je znám a umím využít, nepomůžou. A dokonce ani náboženské...

Fyzik se zarazil.

„Říkal jste: symboly... vzdělaný... koště?“

„Nemáme koště!“ zavyl lékař. „Už vůbec ne vzdělané koště!“

„A což takhle křídu?“

Jasně a střízlivým hlasem vznesený požadavek Krause zmátl.

„Tamhle ve škatuli s odloženými hračkami je dětská tabule,“ odpověděl oklikou a na fyzikův pokyn odběhl, aby se v minutě vrátil s požadovaným kvádrem s vysokým obsahem uhličitanu vápenatého. Brouček se odpíchl ode dveří, vyškubl mu ho z prstů, klekl si a začal rychle kreslit. Křída se mu drolila se mezi prsty, ale přesto zanechávala na podlaze čitelnou stopu.

Kraus ho s otevřenými ústy pozoroval.

„Co to je?“

Nic se v tu chvíli nedozvěděl, protože zapomněl převzít hájení vchodu, dveře zapraskaly a rozlétly se.

Fyzik odskočil. Lékař zaječel.

V troskách stanul vysoký muž v černém, s bledýma hypnotizujícíma očima. Natáhl ruce.

„Útěk je zbytečná a neefektivní obrana,“ ušklíbl se, nechávaje nahlédnout na zvětšující se špičáky.

Potom si všiml symbolů na podlaze.

„Cha! Tochle mě má snad zastafit?“ zašišlal přes vyčnívající ostré zuby. „Já se v kabale stejně nevyznám, a na pověry nedám. Ale tochle je přece... zajímavé...“

Fyzik mu klidně a s úsměvem podal zbytek křídy.

„Díky. Sakra!“

Upír zle loupl očima, ale útočná akce ten pohled nenásledovala. Přidřepl a k lékařově úžasu pokračoval v malování symbolů tam, kde fyzik skončil.

Jak si Kraus uvědomil, byly to značky matematické, ne okultní.

„Nemáme dubový kolík,“ řekl smutně při pohledu na shrbená záda. „Jak jste to... co to je?“

Upír se zaškaredil, ale od výpočtů se odtrhnout nedokázal.

Kolík po ruce neměli, ani palici, koneckonců ani vůli – kdyby byli obojím vybaveni – odpravit bezbranného tvora. Proto tiše a rychle opustili scénu.

„Říká vám něco Fermatova věta?“ zeptal se fyzik na schodech.

„Ne,“ přiznal upřímně lékař.

„Jemu naštěstí ano. Než mu dojde křída, budeme už pryč. Povídal jste přece, že upíři trpí nutkáním počítat.“

„Ano,“ odpověděl zmatený Kraus, „Štětiny na koštěti, nebo rozsypané zrní.“

„Nebo rovnice, či důkazy matematických vět, když poznají zadání,“ usmál se fyzik.

Vyšli do noci. Strach už z ní neměli. Nad nimi, skryty za světelným šumem města zářily hvězdy, které dobře znaly odvěkou pravdu, že na bubáky jakéhokoliv doby lze najít ty správné prostředky.

Můžete se jich bát. Ale nesmíte se vzdávat.

 

© 2015, napsáno 2015

 

 
Google+ Facebook Instagram Flickr

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist