Bezejmenná stránka: Literárium

Ostrov obrů

 

Dělová šalupa Jejího Veličenstva Setter narazila na onen ostrov jedenáctého června roku 1857, devět dní poté, co ji nečekaná bouře svedla z cesty do Bombaje, kde jsme měli nabrat zásoby na plavbu k Andamanům a na souostroví Malajské. Zastával jsem na palubě funkci lodního lékaře, ačkoliv jsem profesí přírodovědec; pouze toto místo mi však umožnilo vypravit se do dalekých krajů, v nichž, jak jsem doufal, nalezne má zvídavá duše uspokojení.

V bouři jsme přišli o prvního důstojníka, kapitán zůstal jediným na palubě, kdo byl schopen určit polohu. Nacházeli jsme se někde uprostřed Indického oceánu, v místech, kde rozhodně neměla ležet žádná pevnina. Ale byla tu, v šeru svítání jsme pozorovali tmavé siluety podivných stromů na široké písčité pláži. Rostly ve zvláštních pravidelných shlucích se spojenými korunami, nepodobné ničemu, co jsem znal.

Osud mi nabídl jedinečnou příležitost k botanickému výzkumu.

Jsou to jen balvany, prohlásil kapitán. V doprovodu dvou námořníků pak vyrazil na průzkum. Na mou žádost zúčastnit se mise za účelem určení místní flóry zareagoval nemístnými poznámkami a hrubou nadávkou, nakonec však souhlasil.

Na břehu zůstali oba veslaři u člunu, zatímco kapitán a já jsme vyrazili až k oné botanické zvláštnosti, jíž jsem mínil prozkoumat a případně k ní připojit své jméno. Vytáhl jsem nůž, abych odloupl kus kůry. Bůh mi zadržel ruku právě včas.

V ten okamžik totiž slunce vystoupilo tak vysoko, aby jeho paprsky dopadly přímo na písek a postavily celé tajemství do světla záhady naprosto jiné.

Nebyly to žádné stromy.

Žádné kmeny, ale nohy pekelných stvoření, hřadujících v písku, tvorů přicházejících z noční můry, přesto povědomých!

To jsou krabi, kapitáne, hlesl jsem po chvíli.

Byli to krabi.

Vím, že největšího doposud známého členovce popsal kolega Temminck před dvaceti léty, ale jeho Maja kaempferi se nemůže těm třicet stop vysokým obludám na deseti nohách, každé o průměru končetiny dospělého slona vůbec rovnat.

Co teď? Byli jsme uvězněni mezi monstry a jedinou naší nadějí zůstal nenápadný, avšak rychlý ústup ke člunu. Jenže i zvířata se začala pohybovat, snad vycítila, že je mezi nimi někdo cizí. Klepeta, která by dokázala bez námahy přeštípnout statného býka, zarachotila, velké koule očí na dlouhých stopkách těkaly všemi směry.

Když budou mít co žrát, seběhnou se na to místo, zvolal kapitán nedbaje nebezpečí, že zvýšeným hlasem ty potvory upozorní na naši přítomnost. Vytáhl přitom z pouzdra svou zbraň a natáhl kohoutek.

Domnívá se snad, že kulka z revolveru dokáže prorazit chitinový pancíř? Vždyť výstřelem ta monstra pouze podráždí!

Přišel snad o rozum?

Vzápětí na to jsem seznal, že kapitánova mysl zůstala z jistého hlediska neporušena. Bohužel. Jeho plán byl veskrze praktický, i když rozhodně ne křesťanský.

Namířil zbraň na mne!

Vykřikl jsem.

Zvuk uvedl obří kraby okamžitě do pohybu.

Včetně toho, který se zahleděl přímo na mne a vedle něhož stál kapitán. Ten se kryl se vpravo od obří nohy, aby nebyl spatřen a nestál v cestě útoku na návnadu, kterou jim chtěl předložit. Mé tělo.

Dekapod vyrazil.

Nikdy nezapomenu na ohromený výraz muže, chystajícího se právě zastřelit svého bližního, když si v poslední okamžik svého života uvědomil, že krabi chodí do strany.

 

© 2011, napsáno 2011, poprvé na Bezejmenné stránce v červnu 2011

 

 
Google+ Facebook Instagram Flickr

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist