Bezejmenná stránka: Literárium

Ostrý obraz, čistý zvuk

 

Povím vám jak to bylo, když Roajanci objevili Zemi. Kompetentnější osobu nehledejte, neznám nikoho, kdo by o tom věděl víc. A kdo ví, jestli to není taky informace poslední, poté co… Ale pěkně jedno po druhém.

Když narazili na naši životem kypící planetu, nenápadně se k ní Roajanci připlížili a upíchli se na orbitě hned za telekomunikačními družicemi. Zamaskovali se, aby nemuseli ukazovat padělaná víza, a potichu vyslali do atmosféry nenápadnou, leč výkonnou sondu. Ne z důvodů průmyslové špionáže ani pro obhlédnutí strategických bodů. Jejich technika byla už od pohledu tisíc let před opic… naší, a o finančních nákladech, spojených s dobyvačnými válkami si mysleli své. Po Galaxii poletovali z naprosto odlišných důvodů.

Tohle byla možná poslední roajanská loď, která šmírovala nudnou oblast do níž Stvořitel nastěhoval druh Homo sapiens, a pro posádku to byla poslední možnost, jak získat mimořádné prémie. Ale protože už podobných světů viděli tisíce, nijak zvlášť to neohodnotili a přenechali vše běžné rutině.

Sonda sebou několikrát třískla o vzdušný obal, pak se zapíchla dovnitř a šněrovala si to přímo nad střední Evropu, která hustotou osídlení představovala ideální vzorek. Chytila první signál toho druhu jaký měla hledat a už se ho nepustila, Roajanci byli na svou techniku pyšní a redundancí zdrojů se nezatěžovali. Takže jediný jejich špion se zavěsil do mraků nad příslušné místo a jal se špionovat.

Řeknu vám, tahle technika, to je věc. Z výšky tří tisíc metrů se mrňavá poletucha zaměřila na okno a z chvění skleněné tabule kradla zvukové vlny. To bylo ucho. Z intenzity odražených fotonů, z hustoty gravitačního pole a pnutí okolního materiálu si její oko poskládalo ostrý obraz. Vybrala si záběr, na němž momentálně docházelo k signálu příslušné pohybové aktivitě.

A nahoře, za telekomunikačními družicemi, si Roajanci dali roajanské kafe z automatu, dřepli k monitoru a pustili si nedělní program.

Vrozená cudnost mi brání blíže se o něm rozepisovat, o detailech nemluvě. Protože ty zelené, fialové nebo příčně šrafované potvory si naladily kanál velice dospělého obsahu a civěli na přímý přenos inscenace, v jejíž hlavní roli jsem účinkoval já a ve vedlejší má přítelkyně, jejíž jméno vám neprozradím, protože se na mně ta potvora minulý týden vykašlala a já jí nebudu dělat reklamu. Zkrátka a dobře, užívali jsme si tehdejší podmračené odpoledne tím nejlepším možným způsobem.

Řeknete si možná, co bylo těm hajzlíkům do toho. Proč si nepustili Velkou cenu v Silverstone, nebrnkli do OSN nebo Carlu Saganovi. Jenže ono jim do toho bylo celkem dost. Já vám to ještě neprozradil?

Roajanci jsou prastará rasa, obývající nafoukané planety u nesnesitelně namyšlených sluncí ve středu Galaxie. Eony jim k vytahování stačila adresa, jenže tahle Pátá avenue poslední dobou poněkud zchátrala a ztratila glanc. Díky gangu tamních černých děr, a hlavně té velké v samém srdci Mléčné dráhy, které nemají na práci nic jiného, než obtěžovat okolí, došlo k pozvolné, leč nevyhnutelné a nezastavitelné sterilizaci veškerého obyvatelstva, pročež té noblesní čtvrti začalo hrozit vylidnění.

Než by se pokusili lukrativní pozemky prodat dokud o ně někdo stojí a odstěhovat se někam na periferii, začali se raději Roajanci shánět po informacích. Zajímalo je rozmnožování galaktické chudiny, neboť jisté indicie hovořily o tom, že to jde i jinak než po roajansku, ať už to dělali jakkoliv.

Z téhož důvodu zavítali i k nám. A proto šmírovali právě nad mým kontinentem, mou zemí, u mého města a v mém domě.

Což, jak jistě uznáte, je pořádná drzost.

Pozorováním se bavili asi tak hodinu, aniž by se věnovali záslužnějším výzkumnickým činnostem. Užívali si to, připadali si skoro jako doma, jejich překladače jim servírovaly slovo za slovem, včetně intimních průpovídek. Měli pocit, že po tolika prolétaných světelných letech jsou konečně u cíle, protože podle všeho to u mně doma vypadalo stejně jako na jejich planetě, když jim to ještě šlo. Dokonce si připravili i zprávu a velitel lodi škrtl tlustou čarou v diáři zaznamenaný úkol: Zachránit civilizaci.

Kdyby ti šašci očumovali na Petříně, dopadli by lépe.

Měli skvělý zvuk a neméně kvalitní obraz, který celou dobu snímal místo, na něž se zaměřil při navázání spojení.

Kdyby si aspoň zjistili, jak vlastně vypadají de iure uznaní vládci planety Země. Jenže jim stačilo, že při sexu vedeme přibližně stejné průpovídky a vydáváme přibližně stejné zvuky. I obraz zvukovému signálu odpovídal.

Jasně že se těm zvrhlíkům ta podívaná líbila. Až do samého konce.

Potom velitel lodi pevně stiskl zuby, nebo chapadla, co já vím co mají, a zajektal povel k rychlému ústupu. Což nemusel, protože ještě vyděšenější pilot už řadil zpátečku.

Kousek od gauče, na němž se tak dobře odpočívá ve dvou, mám totiž terárium se svými hmyzími miláčky. Mají se k světu, hlavně v poslední době, proč by hmyz trávil podmračená odpoledne jen poposedáváním na větvičkách.

Jak nakonec ti emzáci dopadnou, nevím. Snad lépe než já, jemuž v následujících podmračených odpoledních nezůstalo nic jiného, než sepisovat tuhle historii, a lépe než sameček v teráriu, kterého Roajanci celou dobu tak nadšeně povzbuzovali.

Až do chvíle, kdy mu ta kudlanka ukousla hlavu.

 

© 2004, napsáno 1984, poprvé na Bezejmenné stránce v srpnu 2004

 

 
Google+ Facebook Instagram Flickr

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist