Bezejmenná stránka: Literárium

Prokletí Medúsy Forkýnovny bohyní Pallas Athénou

 

„Co tě trápí, děvče?“ zeptala se První dáma Olympu Héra, když narazila na bohyni řemesel a spravedlivého boje, patronku svého města Athénu, zasmušile se opírající o bílý mramor iónského sloupu olympského paláce, a civící do hlubin, v nichž se nacházel lidský svět.

„Měla jsem problém,“ pronesla po chvíli mlčení oslovená bohyně odevzdaně, „Poseidon – nic proti tvým bratrům, ale tenhle se vám opravdu povedl – si k intimní schůzce se svou milenkou vybral můj chrám. Takovou pohanu jsem samozřejmě nemohla snést, takže jsem tu holku proklela. Forkýnovic Medúsa to je.“

„A co na tom? Ona se snad ubránila?“

Héru, jakožto specialistku na pronásledování milenek svého temperamentního manžela, zkušenosti jiných žen zajímaly. Ačkoliv by od hodiny mohla dávat v tomto směru hodiny, byla vždy ochotná se něčemu novému přiučit.

„Ale kdepak, prokletí bylo dokonalé. Jenže nedomyšlené. Nechtěla jsem z ní udělat obludu, to by se jí každý vyhnul. Kletba byla formulována takto: kdo jí pohlédne do očí, ten zkamení.“

„Ale to je dobré,“ pochválila Héra, „Lepší než obluda. Oni jsou z kamene a ona má vztek, protože se k ničemu nedostali.“

„Tak jsem to taky chtěla,“ kývla zachmuřeně Athéna. „Jenže ono se to jaksi zvrtlo.“

„Zkamenělo celé město?“ vyděsila se Héra představou zástupu vilných soch, které sice možná v budoucnu potěší archeology, ale tady a teď způsobí pozdvižení mezi bohy a hrdiny, neboť došlo k poškození většího množství jejich uctívačů a ctitelů, a to nelze nechat jen tak.

„Kromě jedné kočky a dvou psů nikdo. Ne, že by snad měla o nápadníky nouzi, naopak. Bylo jich dost. Jenže... Vždyť víš, jak ta naše starořecká móda vypadá. Chitóny přes ramena volné, prakticky nic nezakrývající...“

„No a?“

„Copak jí někdo z těch chlapů koukal do očí?“

 

© 2017, napsáno 2017

 

 

 
Google+ Facebook Instagram Flickr

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist