Bezejmenná stránka: Literárium

Prostě smůla

 

Ta kniha se jí vážně neměla dostat do rukou. Ale když už jí Gabriela měla – a když si ji několikrát za sebou pečlivě přečetla, aby jejímu obsahu vůbec uvěřila – nebyl důvod ji nevyužít.

Připravila se, podle svého přesvědčení důkladně a dokonale. Nakreslila kruh, ozdobila ho příslušnými značkami, nezapomněla se postít a šat měla volný.

Vyslovila zaklínadlo.

Na okamžik se svět propadl do tmy a potom se na pohovce uprostřed kruhu objevil On.

Zálibně si ho prohlížela. Vysoký, svalnatý, přesně takový, o jakých snila. Možná to byl stereotyp, ale Gabriela po exotice nikdy netoužila.

Třeba se ale po noci strávené s inkubem bude dívat na věc trochu jinak.

Olízla si rty špičkou jazyka, jedna proto, že je měla díky nervozitě suché, jednak si myslela, že je to sexy.

Démon se usmál, a i on jí věnoval hodnotící pohled. Čekala, že  bude  žhavý a plný vášně, ale tohle byl spíš trochu znechucený a hlavně neutrální kukuč, jakých se Gabriele denně dostávalo nespočetně.

Přisunula se blíž. Dotkla se vypracovaného bicepsu.

Inkubus si odsedl.

Něco tu bylo špatně.

„Sakra, jsi přece inkubus, ne?“ spustila bez otálení, protože situace se musela vyjasnit, a to pokud možno rychle. „Sexuální démon, který... který...“ nechtělo se jí dopovědět naplno. Neměla vůbec mluvit, předpokládala  aktivitu jiných tělesných orgánů.

Ucukl, jako by ho dotek prstu pálil.

„Jistě. Jen tu máme jeden problém,“ řekl tiše, „Jsem inkubus. Jenže, víš...“ i on se začal ztrácet v odmlkách, „Co kdybychom si hezky popovídali.“

„Jsi démon. Ty si nepovídáš. Nezáleží ti na vzhledu a já přece nejsem tak ošklivá a ani nejsem tlustá,“ vychrlila ze sebe. „Podle toho,“ ukázala na knihu, kterou v brzkém očekávání něčeho, co se najednou pozdrželo, před chvílí rychle odložila na zem, „ti záleží jen na správném... pohlaví.“

„Jo,“ upřeně pozoroval něco zajímavého na koberci u nohou.

Aha. Takže tu skutečně byl problém – výjimečně ne v Gabriele. Ale teď už se nechtěla jen tak vzdát. Zvedla knihu a znovu se do ní podívala.

Rychle přečetla ještě jednu větu.

Svět znovu na okamžik zhasl.

A seděli tu tři.

Gabriela zklamaně vzdychla. Čekala náhradního inkuba, tak proč se tu sakra objevila –

Zvedla palec, který jí zakryl drobné vysvětlivky vedle zaklínadla. Protějšek.

– ta zatracená rajda?

„Nějaký problém?“ zeptala se sukkuba tónem, který jí Gabriela zazáviděla a který by donutil Davida slézt z podstavce a dát si ledovou sprchu.

„Jo, tenhle,“ přehlédla nervózního spoluobyvatele astrálního světa opovržlivě, „Tos, holka, netrefila moc dobře.“

To už věděla nešťastná amatérská okultistka sama, na to nepotřebovala vyvolávat démony. Tím spíš ne ty, určené mužům.

Takže to bude opravdu vyprávěcí večer?

Sukkuba se na svého kolegu mile a poťouchle usmála.

„Zase smůla, co? Kolikrát jsem ti říkala, že – ale na tom nesejde. Teď –“

Mrkla na Gabrielu.

„Zmiz, brouku,“ ani se po něm neohlédla, jen mávla lehce rukou.

Ozvalo se tiché PLOP, jak vzduch rychle vyplňoval náhle prázdný prostor.

„Díky.“

„Není zač,“ řekla sukkuba, „zlato.“

Posunula se po pohovce.

„Stejně by jen překážel.“

A položila Gabriele ruku na koleno.

 

© 2006, napsáno 2006, poprvé na Bezejmenné stránce v listopadu 2016

 

 
Google+ Facebook Instagram Flickr

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist