Bezejmenná stránka: Literárium

Trest

 

Bůh zachmuřeně hleděl na větev.

„Co mám s tebou dělat?“ řekl tiše, spíše pro sebe než k Adamovi, zírajícímu přes Boží rameno k bílým beránkům na obloze.

„Copak se ti tu nelíbí? Je to přece Ráj. Jediné, co jsem po tobě chtěl, bylo zapamatovat si několik jednoduchých pravidel. A dodržet je.“

„Vždyť si je pamatuju,“ zahučel Adam.

„Ale nedodržuješ. Tady,“ boží prst ukázal mezi lístky: „Bylo jablko. Jsem Vševědoucí, takže se nemusím ptát kde je. Kde je!?“

„Hmmmm mmhm hm.“

„Odpověď Člověka. Mohu být Nesmírně spravedlivý i Nesmírně trestající. Když jsem říkal: Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš, dodal jsem i: Ale z stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez. Pokud si tedy pamatuješ. Co ale teď s tebou?“

Bůh se zamyslel.

Jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého. Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní,“ zarecitoval.

„No a?“ s Adamem plamenná řeč nijak nehnula.

Stvořitel se zamračil: „To ti nevadí?“

Všiml si rychlého pohledu, který Adam věnoval okolo běžící gazele.

„Tak tady ne! Budu Nesmírně trestající a proto tě z Ráje vyženu.“

„Když chceš.“

„Cožpak ani tohle pro tebe není trest?“ podivil se Bůh. Pak se zamyslel. Myslel rychle a dobře.

„Tak já jdu,“ řekl vesele Adam, který se, popravdě řečeno, v Edenu začínal trochu nudit, a nenadálý vyhazov se mu tudíž celkem zamlouval.

„Prosím. Budu stále s tebou – tak daleko má zloba nesahá,“ řekl Bůh.

„Díky.“ kývl Adam. Zamával a vyrazil k východu.

Čekal horší věci.

Tohle vypadalo spíše na Nesmírně milosrdného Boha.  

„Počkej,“ uslyšel trochu jízlivý Boží hlas. „Něco sis zapomněl.“

V Božím hlase bylo něco, co Adama přinutilo otočit se pomalu a váhavě. Čekal cherubíny s ohnivými meči, draka nebo samotného ďábla.

Spatřil bytost, která v něm probudila pudy, o nichž neměl tušení a které – zatím – nedokázal pojmenovat. Příjemné pocity – a vzadu v hloubi myšlení první osten pochyb o budoucnu.

„Co to je?“

Bůh si chvíli vychutnával dokonalost svého soudu. Potom se usmál.

„Eva.“

 

 

© 2002, napsáno 2002, poprvé na Bezejmenné stránce v říjnu 2002
Biblické citáty převzaty z vydání Bible kralické roku 1613

 

 
Google+ Facebook Instagram Flickr

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist