Bezejmenná stránka: Literárium

Všechno chce svůj čas

 

Vážně mě nemusíte uplácet. Jednak to nevypadá dobře – a hlavně toho nemáte zapotřebí. Na každého se dostane, žádný strach. Můžete v klidu dojíst, hlavně tak nehltejte, aby vám nezaskočilo.

To bych vám chtěl poradit: žádný zbytečný spěch. Věřte mi, nevyplácí se to. Všechno má svůj čas. A všechno nějaký čas trvá. On by jeden řekl: lusknu prsty a hop: z člověka je zvíře. Kdepak, milý pane. Jak by vám každý černokněžník potvrdil, kletba vyžaduje přípravu a nějakou dobu její provedení taky trvá.

A zrušení jakbysmet.

Netřeba tlačit na pilu, jak se říká. Podívejte na nás. My se taky obávali, že už se následníka trůnu nedočkáme. Plná pokladnice, ale prázdný plesový pořádek. Cizí element na trůnu jsme rozhodně nechtěli, zbytečně by utrácel naše peníze. Jenže žádná skromná šlechtična o našeho krále ani okem nezavadila, ke zlatokopkám se pak lid prostřednictvím rádců vyjádřil jednoznačně. Nebrat. Nebo revoluce. A král, poslušný svého národa – konečně, vždyť jeho výchova probíhala ve stejném duchu –, vybíral a odmítal, až už nebylo z čeho vybírat a koho odmítat. Jak už jsem říkal: nevypadalo to pro naši hrdou zemi dobře.

Pak ale zničeho nic narazil na zakletou dámu, naši budoucí královnu. Viděl jste ji dnes? Excelentní kráska. Ovšem ještě na jaře, to by se vám nelíbila – aspoň doufám. Dalo se předpokládat, že ji zkušenost skromnosti naučila. Což o to, ukázalo se, že opravdu ano. Ale k věci: konkrétně pro koho jste vlastně přišel? Nebojte, žádné tři úkoly, žádné turnaje, nic takového. Toho u nás nemáme zapotřebí.

On byl celý natěšený, že konečně našel svou vyvolenou, že se konečně dostal k... kul železo, dokud bylo žhavé, a ona měla radost, že už není zelená a nekuňká, široko daleko taky nikdo, kdo by rušil, prostě se neudrželi, znáte mládí. Jak ji políbil, tak hned pokračoval. Nikdo starší, zkušený a rozumný u toho nebyl, aby mu to rozmluvil, v dohledu ani zvědavá sousedka za záclonou. Nic jim nebránilo. Bohužel. Měl si vybrat jiné přísloví, ráno moudřejší večera, nebo něco v tom duchu. Jenže ona už vypadala jako královská dcera, vnější vzhled se mění rychle, kvůli efektu, povídal náš dvorní kouzelník. Jen ten organismus uvnitř ještě nebyl plně lidský.

Víte, jak funguje u žab tohle... tamto... myslím: děti a tak? Víte. To je dobře, já o těch věcech nerad hovořím, za nás se o tom jen významně mlčelo. Abych to zkrátil: opravdu nemusíte mít strach, že se na vás nedostane. Máme ještě volných dva tisíce sedmdesát osm princů, jeden každý slušně vychovaný, odvážný a silný, a sedmnáct set dvacet čtyři princezny, všechny dobré plavkyně, nenáročné v jídle, pohledné a způsobné.

Peníze jsme si takhle utratili sami, zbyla nám jen ta hrdost. I když... no, nic. Takže pro vaše království ženicha, nebo nevěstu?

 

© 2017, napsáno 2017

 

 

 
Google+ Facebook Instagram Flickr

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist