Bezejmenná stránka: Literárium

Zabij si svého

 

„Podařilo se mi ho přesvědčit – bylo to v roce 1893 – aby toho nechal. Musel jsem se kvůli tomu naučit jedno bojové umění – ani nebylo orientální, jen z něho vycházelo – a vykoupat se v ledové alpské vodě. Ale jeho pak napadlo postavit si nový dům a došly mu peníze. A šup, hned jsem zázračně ožil. Dobře, nevydržel, dalo se to snést, koneckonců, životnost takového člověka je sedmdesát osmdesát let. Jenže pak přišli ti ostatní...“

Seděli na velkém kameni, muž v redingotu a mohutný barbarský válečník, opírající se o těžký dvouruční meč. Kolem nich se rozkládala bezútěšná krajina, jakou by na Zemi nikdo nenašel. Pokud by ji vůbec chtěl hledat, tu mírně zvlněnou rovinu, táhnoucí se odnikud nikam pod oblohou, po níž letěly šedivé mraky s jedovatě oranžovým nádechem.

Ti dva, ač každý očividně z jiné kultury, tu nepatřičně nepůsobili. Cosi ve výrazu jejich tváří i v postojích prozrazovalo, že na toto místo patří.

Předpeklí. Pláň, kterou musí projít každý. Poslední zkouška.

A také jediné místo, kde se autoři mohou setkat se svými postavami. Bývá to někdy setkání vítané, někdy lhostejné. Někteří se na něj těší a připravují, potěšeni možností stanout tváří v tvář svému tvůrci a potřást mu rukou.

Někteří se na něj těší a připravují z naprosto opačných příčin.

„On mi nevadil,“ zaburácel válečník, „Všechna ta dobrodružství. A poklady. A ženy.“

„Ženy,“ vzdychl smutně muž v obleku. „Já dostal tuhle stupidní čepici.“

„Copak jsem ale mohl vládnout velkému království, když mě ti druzí štvali na další a další cesty? Copak si Conan, král Aquilonie mohl užívat, když o všechnu sílu přišel jako Conan barbar při bláznivých dobrodružstvích v mládí?“

„Že prý: Sherlock Holmes je dokonalost sama v přemýšlení, ale jako muž by za nic nestál!“ použil detektiv po vzoru svého méně vzdělaného druha v neštěstí třetí osobu. Řeči toho druhého poslouchali, takže nebylo možno jejich projev nazvat dvěma navzájem se míjejícími monology, vnímání protějšku ovšem sloužilo jen k tomu, aby mohli zvyšovat sázky.

„Přežil bych to. Kdyby nepřišli ti další... Green, Boucher, Carr...“

„Carter. De Camp,“ odfrkl si válečník.

„Postihlo to i toho malého Belgičana – a to byl definitivně mrtvý. Právě proto, aby se takovému osudu vyhnul,“ žaloval Holmes. „Proč?“

Jenže spravedlnost přece jen existuje. I pro tvory z papíru.

Nebylo to jen jediné místo, kde se postavy mohou se svými tvůrci setkat.

Bylo též jediné místo, kde se s nimi mohou vypořádat.

Proto tu oba, barbar Conan i Sherlock Holmes právě teď čekali.

„Jednoho po druhém je vezmu, můj barbarský příteli,“ řekl detektiv pomstychtivě. „Koho ty tu vlastně vyhlížíš?“

Předpeklí bylo v ten časový okamžik prázdné. Nesmírně rozlehlá písečná savana, prorůstající osamělými ostrými kameny, nebývala příliš frekventovanou komunikací. Postavy navíc věděly, kdy se jejich trýznitelé vydají na cestu, proto se dlouhým číháním nemusely zdržovat.

Překračuje trsy suché trávy blížil se toliko jediný muž.

Conan na něho ukázal prstem.

„On.“

Viktoriánský detektiv se zvedl a zaclonil si rukou oči.

„Ale ne, to se pleteš. Tenhle je, drahý příteli, můj,“ řekl a zkusmo otočil bubínkem svého Enfieldu.

„Já!“

Bystrý pátrač nepotřeboval více indicií.

„Psal o nás obou?“

Pohlédli na sebe.

Porozumění ve společném neštěstí bylo to tam. Pomsta bývá sobecká a  nerada snáší společníky.

„Hodíme si mincí?“

Conan místo odpovědi zaútočil. Neobtěžoval se užitím zbraně, na její jílec by musel přehmátnout, což by byla ztráta času a momentu překvapení. Velká tlapa cimmerského barbara ale udeřila do prázdna.

„Orientální bojové umění, copak jsi neposlouchal?“ zašklebil se Holmes.

Válečník mu podrazil nohy. Chytil protivníka za hrdlo, zatímco detektiv mu vleže okopával holeň. Převalili se ve změti bušících a kopajících končetin a reflexivních výkřiků náhlé bolesti, procezených skrz zuby, zahryznuté do ucha.

Prošel jsem kolem nich chůzí rychlou, nevšímavou.

Tohle mi vyšlo.

Když víte, co vás může potkat, můžete se připravit.

A to se počítá. Protože skutečný problém teprve přijde.

Postavy vlastní.

 

© 2015, napsáno 2015

 

 
Google+ Facebook Instagram Flickr

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist