Bezejmenná stránka: Bestiář
obsah
předchozí část
následující část

Bestiář
část sto pátá

Nurarihyon

Drzé zjevení, které se nikdy nenechá chytit. Podle všeho to ale není jen tak obyčejný strašidelný rošťák, ale yokai vyššího postavení. Bytost vrásčitého tělíčka a velké dýni podobné hlavy (někdy popisované jako sumčí), oblékající kvalitní kimono, s oblibou nepozvána vstupuje do bohatých domácností. Činí tak obvykle večer a chová se, jako by jí dům patřil; nabídne si kvalitního tabáku, čaje i jiných pochoutek z majitelových zásob, zprvu nepovšimnuta. Když si démonovu přítomnost lidé uvědomí, jsou jím natolik zmateni, že ho považují za skutečného pána domu a ještě se mu klaní, když nastupuje do svých honosných nosítek, aby ho nosiči (ať už lidští nebo nadpřirození) odnesli k další vile. Kromě obydlí dobře situovaných rodin má v oblibě též vykřičené domy.

Na jihu ostrova Honšú, v prefektuře Okajama mají za to, že je tenhle vznešený bubák v jistém příbuzenském vztahu s Umibozu, Nurarihyon tu totiž patří k yokai v moři žijícím. Obrovských rozměrů umi bōzu zdaleka nedosahuje, je velký jen jako lidská hlava. A stále nepolapitelný. Tomu, kdo se ho pokusí z vody vylovit, vyklouzne z rukou, zmizí pod hladinou, aby znovu vyplaval o kousek dál a provokoval.

Jiní yokai si Nūrihyona považují a ctí ho. Patří mezi vůdce procesí duchů, pochodující městem za temných deštivých nocí.

 

Ilustrace: Sawaki Sūshi (佐脇嵩之, Japanase, *1707, †1772), Public domain, via Wikimedia Commons

16.5.2021


Onji no kitsune

Nadpřirozený lišák hnědé srsti, postarší vzhledem, stále čilý aktivitou. Mezi Iwami a Onji, městečky v provincii Tottori, sváděl noční poutníky světlem své lucerny z cesty. Odlákal je do hor, načež se ztratil. Což oni taky.

23.5.2021


Ōji no kitsune

Světla provázejí i lišky z Oji. Tady ale nejde o nějaké zlomyslnosti, v Oji (dnes části Tokya) se nachází chrám božstva plodnosti a obchodu Inari, nejdůležitější sakrální stavba všech kicune z východu Japonska. Vždy na Nový rok ho liščí démoni navštěvovali; procesí vycházelo od velkého stromu u cesty. Noci bývají nejen chladné, ale především tmavé a každé obřadné či památeční pouti sluší iluminace, proto si i kicune, které se na tom místě sešly z celého Kanto, svítily na cestu. Lidé z okolí, v těch dobách farmáři, mívali pak ve zvyku z bezpečné vzdálenosti liščí procesí sledovat; množství světýlek prozrazovalo štědrost úrody nadcházejícího roku.

23.5.2021


Amefuri kozō

Deštiví chlapci jsou chlapci jen podle vzhledu. Jinak jsou tihle kluci s nosánky nahoru, chodící v dětských kimonech a dřevácích démony povětří, přinášejícími kam přijdou mraky a déšť. Bohu z nebe padající vody také nejspíš na kontinentu sloužili, v Japonsku jsou skupinou yokai, jejichž existenci prostě musíme přijmout, protože jde vlastně o přírodní zákony. I když občas kradou deštníky.

Považují si jich kicune. Lišky totiž rády vstupují do svazku manželského v atmosféře sluncem prozařovaných přeháněk, proto se k Amefuri kozo obracejí s prosbou o lehký déšť ve správný čas.

23.5.2021


Kosamebō

Zjevení tvaru buddhistického mnicha, které se objevuje za slabě deštivých nocí. Chodce nepříjemným počasím nijak neohrožuje, jen poprosí o něco k jídlu.

23.5.2021


Kurote

Chlupaté monstrum, skrývající se v toaletách a příbuzných hygienických zařízeních domů v japonské prefektuře Išikawa.

Kdysi obtěžoval jeden takový manželku jistého samuraje. Postěžovala si, muž neváhal, vzal meč a vyrazil nezvaného vetřelce vyřídit. I na něho z šera zaútočila velká černá pazoura, šlechtic byl ale ve střehu. Jeden rychlý sek katanou – a na zem padla chlupatá dlaň. Samuraj pozůstatek démona, jehož považoval za kicune nebo tanukiho, nevyhodil. Schoval tu zvláštní trofej do krabice.

O pár dnů později navštívili dům tři mniši. Hned na úvod první z nich prohlásil, že v domě cítí cosi podezřelého a podivného. Pán domu neváhal a předvedl svůj úlovek. Od druhého svatého muže se promptně dozvěděl, že je to končetina bytosti zvané Kurote.

Třetí vzal ruku do svých rukou, prohlédl ji – a místo detailního výkladu oznámil, že patří právě jemu, a že si ji tedy bere zpátky. Tři mniši v ten okamžik zmizeli a na jejich místě se objevilo na tři metry vysoké chlupaté monstrum. I ono se pak ztratilo.

Samuraje později v noci venku cosi (co asi?) chytilo a seřezalo, meč, který na záchodě proti obludě použil, pak někdo (kdo asi?) ukradl.

23.5.2021


Courilové

Bretaňští skřítci, obývající ruiny na pláži Trezmalaouen. Dnes je v těch místech docela dobře hodnocený kemp, takže můžete klidně vyrazit na terénní průzkum spojený s dovolenou na pobřeží Iroiského moře. V takovém případě ovšem pozor na celkem běžný zvyk většiny tancechtivých nadpřirozených bytostí – jakmile se k nim připojíte, počítejte s k smrti vyčerpávajícím kroužením a vrtěním se v rytmu až do prvního kohoutího zakokrhání.

30.5.2021


Fjøsnisse

Za celoroční dohled na stáje (v nichž měl nejraději zvířecí obyvatele šedé srsti) a stodoly dostával tenhle norský skřítek zaplaceno miskou kaše o Vánocích.

30.5.2021


Donaufürst

Princ dunajských vodních duchů, aspoň těch v místech, kde tato řeka protéká Dolním Rakouskem. Ztracený princ, pátrající po čtyřech kamenech ze své koruny. Nebo aspoň nešťastný princ, který utrpěl podstatné omezení své moci. To se někdy stává, když se člověk – nebo nadpřirozená bytost – plně spolehne na své postavení.

Strhl kdysi pod hladinu řeky jedinou dceru starého rybáře. Opuštěný otec se rozhodl smutek ventilovat ostřeji než truchlením. Vyčkal správné chvíle, času, kdy se Donaufürst předvádí lidem a slibuje splnění přání. Za bouřlivé noci vyplul doprostřed řeky – a dočkal se. Vodní král se vynořil, vlasy a vousy modré, plášť fialový, vzhled příšerný, zato na hlavě parádní korunu. Oslovil rybáře, ptal se po čem touží, odpovědi se nedočkal. Kdyby člověk odpověděl, vodník by ho stáhl pod hladinu, takhle ale jen připlul blíž, aby dotaz zopakoval; dostal se na dosah vesla a právě tím, opatřeným pro jistotu růžencem, ho rybář bez dalšího udeřil. Vodníkovi ta rána nijak zvlášť neublížila, urazila ale z koruny právě ony čtyři drahokamy. Což byla ztráta závažnější než by se čekalo. Donaufürst musel na břeh a ztracené části symbolu své vlády hledat. A sucho vodním bytostem nesvědčí. Stejně jako vládcům ztráta moci.

Od té doby každý, kdo se v Dunaji toho kraje utopí, musí nejprve strávit čtyři dny v podvodním paláci, kde ho přivítá rybářova dcera. Ta, i když nemůže nic jiného, aspoň pošle na hladinu zprávu o neštěstí, pustí po proudu kytici.

30.5.2021


Tuoni a Tuonetar

Pán a paní podsvětí, starou finskou vírou Tuonely. Jak známo i z jiných konců planety, nijak zvlášť se se světem tam nahoře a jeho historiemi ti dole nezaplétají, vždycky se ale najde hrdina, kterého příběh do temné říše zavede. Ať už se jmenuje Hérakles, Quetzalcóatl nebo třeba Väinämöinen.

Právě věčný vědmý velestařec (jak ho v překladu Josefa Holečka tituluje Elias Lönnnrot) krále a královnu podsvětí navštívil. Potřeboval se dobrat znalosti jistých kouzelných slov a k temné magii a záhadám měly chtonické bytosti vždycky velmi kladný vztah. Dostalo se mu vřelého přivítání a poháru piva, Väinämöinen ovšem úvodní lest prohlédl a nápoje černého jedu zapomnění se nenapil. Kdyby to udělal, nikdy by z Tuonely nevyšel.

Podsvětí se ho nechtělo vzdát. Tříprstý Tuoni spletl kovové sítě a  Väinämöinena, prchajícího řekou, se pokusil chytit, akční stařec se ale proměnil v čiperného hada a sítí proklouzl. Odnesl si kromě požadovaného ještě poznatek, s nímž neváhal na světě každého seznámit: „Nehřešte, nebo se dostanete do pekla. Já tam byl a věřte, žádná legrace to není.“

O vzrušení a nebezpečí se víc než vládci podsvětí, kteří náš  světa nenavštěvují, starají potomkové Temnoty a Smrti, tedy děti Tuoni a Tuonetar. Nemoci, nákazy, démoni. K těm konkrétnějším patří bohyně různých smrtí a bolestí Kivutar, Kalma, Loviatar, Kipu-Tyttö nebo Vammatar.

6.6.2021


Piru

Finský lesní démon (a neslušné slovo), který přepadával lidi a nutil je do hádankářské soutěže. Vítězi (někdy) ukázal kudy ven, poražený přišel o život.

6.6.2021


Ovda

Toulá se finskými lesy, buď jako nahý chlap nebo divná ženština s chodidly opačně. Člověka nutí k tanci nebo zápasení; protějšek pak lechtá až k smrti.

6.6.2021


Abarimon

Pověstmi prakticky celého světa procházejí bytosti poněkud zvláštní anatomické odchylky, totiž s chodidly (případně větší částí doplních končetin) otočenými dozadu. Obvykle, a nejen v Evropě, to bývají lesní démoni. Naše divoženky, ale také středoameričtí sisimito a cipitio, filipínští alanové. I mnozí další.

Starověcí autoři ale nalezli celý národ takto konstruovaných lidí. Nazvali jeho příslušníky Abarimon a určili jako jejich domovinu vzdálenou Indii. Později podhůří Himaláje. Dlouho se pak věřilo, jak dokazuje doprovodný obrázek, pocházející z Norimberské kroniky, vydané v patnáctém století, tedy právě tolik století od nejznámějšího Pliniova záznamu, že tihle navzdory tělesné konstrukci velmi rychlí běžci ve vzdálených krajích opravdu žijí. Dokážou ovšem dýchat pouze zvláštní vzduch rodného údolí, proto je nemožné přivést zástupce druhu a představit civilizovanému světu.

Plinius nebyl prvním, kdo lid obrácených nohou popsal. Tři století před ním tak učinil Megasthenés. Opisovači zápisků tohoto starověkého cestovatele a politika (originální dílo se bohužel nezachovalo) předali dál jeho informaci o Nuli, obyvatelích indické hory Nulus.

 

Ilustrace: Hartmann Schedel (1440-1514),, Public domain, via Wikimedia Commons

13.6.2021


Pisitasana

Když už jsme v té Indii, tak nebude od věci varovat před obávanými lidožrouty, známými jako Pisitasanové. Jedna skupinka se sice vzdala svých stravovacích návyků a přešla na zeleninu, aby také sloužila jako strážný oddíl u Bílé hory, obecně ale zůstávají tihle démoni lidskému životu škodlivými.

13.6.2021


Pagazozi

Vodní děti z pověstí Kawaiisu, indiánského národa Velké pánve. To jednou Pokušitel Kojot spadl do jezera (dnes známého jako Owensovo) a jak se namočil, vyplavilo to z jeho kožešiny spoustu velkých červů. Zamířili stejně jako Kojot ke břehu a když k němu doplavali a vylezli z vody, změnili se v lidi. Podivné lidi, jak nezapomněli Kawaiisu připomenout.

13.6.2021


Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? Nebo přímo konkrétní přání? Zde můžete klást požadavky . Také je tu Pátrání po bubácích, které vám může pomoci najít ty správné informace.
Můžete se seznámit i s prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy s bibliografií
Pokud chcete na jednotlivé kapitolky Bestiáře odkazovat, zde je seznam odkazů.

obsah
předchozí část
následující část

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Twitter

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv
Akta O
Holmesiana
Hudba
Film a TV
Historie

Poslední změny

 

TOPlist