![]() |
obsah předchozí část následující část |
Bestiář |
Aztécké Slunce. Páté Slunce, což ovšem neznamená, že by se na obloze vznášelo najednou několik silně zářících nebeských těles jako v čínské pověsti nebo Asimovově povídce Nightfall. Jde o pátého slunečního boha v pořadí, svět podle Středoameričanů prošel několika fázemi, a Tonatiuh patří právě té dnešní.
Čtyři předchozí skončily pro spory různými katastrofami (ani náš věk nečeká pokojný konec), bohové se proto dohodli a stvořili nový rukou nedílnou. Včetně nebeských těles, jimiž se rituálním sebeobětováním v ohni stali slabý nemocný bůh dvojčat a fyzicky postižených Nanahuatzin (vrhl se do plamenů první) a zdravý bohatý namyšlený Tecuciztécatl (ten si celý proces vymyslel, ale pak se lekl, a bratr mu nakonec musel jít příkladem).
Ve Slunce se proměnil Nanahuatzin. Jako silný a mocný Tonatiuh pak začal vyžadovat lidské oběti. Ze sporu s Tlahuizcalpantecuhtlim, jehož ranou se dosud pevně zavěšené Slunce rozpohybovalo, vyšel vítězně – proměnil protivníka v kámen a boha chladu Itzilacoliuhquiho – a ostatní bohové požadavek uznali. Quetzalcoatl jim vyřízl srdce a stanovil tím precedent platný i pro lidi. Běžná zábava středoamerických náboženských systémů byla na světě.
Těch jmen a jejich změn je opravdu hodně, aztéčtí bohové měli několik podob a funkcí, proměňovali se a splývali v čase i nutností. Taky proto, že byli syntézou různých božstev různých národů, Aztékové nestavěli svou kulturu na zelené louce. Dobývali a přejímali od starších i sousedních národů; k pádu jejich říše nevedla jen technologická převaha Španělů, ale tady podpora, kterou konkvistadorům poskytli obyvatelé Aztéky okupovaných území.
Kromě denní hvězdy byl Tonatiuh též pán Východu a božstvo válečné. Sílu získával a předával bojovníkům z krve obětí, jak jinak. Byl též čtvrtým z třinácti Pánů dne, zastupoval nepříznivý devatenáctý den quiáhuitl, „déšť“. Odvážel při své každodenní pouti duše zabitých válečníků do nebes. Zobrazován obvykle býval s čelenkou z orlích per a slunečním štítem. S rudou kůží.
Podobně jako egyptský Ré, i Tonatiuh musel dennodenně zápasit s nebezpečnou obludou, která se ho snažila pohltit. V provedení byl ovšem rozdíl. Obrovská ropucha Tlaltecuhtli polykala Slunce pravidelně každého večera, aby ho ráno vyzvrátila a vrátila na oblohu. (Jiný – taky dobře známý a už připomenutý – mýtus ovšem připomíná, že tuto obludu zabili Tezcatlipoka s Quetzalcóatlem, a vyrobili z ní náš svět.)
ilustrace pochází z Codex Telleriano-Remensis (16. století), licence public domain
2.2.2025
Bůh ohně, jemuž Quiché Mayové věnovali svůj zájem a místo v dodnes populární posvátné knize Popol Vuh. Jako praotec Čech nebo Mojžíš přivedl svůj lid do nové (dnešní) země. Vyžadoval za svou službu krvavé oběti – a to z vlastních řad. Jak je v kraji zvykem, nebylo jich málo.
Jako všichni uctívaní podobným způsobem, i Tohil byl španělskými dobyvateli a misionáři vytlačován z myslí lidí. Přesto se v nich udržel. V guatemalském Santiago Atitlán obléká jedenáctého listopadu jeho jelení kabát (kůži i s parohy) kněz, aby vzýval Martína, Pána deště, Pána kukuřice, Pána hor, syntézu Tohila a katolického sv. Martina. Ve vnitrozemském Rabinalu zase splynul dnešním Mayům bůh těch včerejších se sv. Pavlem.
8.2.2025
Patron včelařů a bůh medu. U starých Mayů osoba důležitá, stejně jako byl důležitý i med, pevná a důležitá součást jejich ekonomiky.
8.2.2025
Skupina včelích bohů, jeden každý zastupující jednu mayskou světovou stranu a specifickou barvu. Známá dnes především z východního pobřeží Yucatánu. Pravděpodobně. Ony ty staré malby na starých zdech pevnosti Tulum nemají popisky.
8.2.2025
Někde k nalezení pod jménem Saiyamkoob. Obyvatelé první verze světa, jak viděli vesmír ve své kosmogonii Mayové. Národ menšího vzrůstu, žijící ve tmě, neboť první verze světa nebyla zpočátku vybavena Sluncem. Když bylo instalováno, proměnily jeho paprsky trpaslíky v kámen. Svět spláchla potopa, a jediné co z těch prehistorických dob zůstalo, jsou staré trosky měst, která před příchodem Slunce Saiyamkoob vystavěli a v nichž žili.
8.2.2025
Za své je brali už Olmékové. Přežili Aztéky a zůstali ve folkloru dnešních Mexičanů. Stařečci s dětskými tvářemi (případně naopak, děti se stařeckými obličeji, rozhodující je výška, která je vždy nevelká). Obyvatelé vodopádů, ochránci ryb i zvěře. Předpovídají deště. Svádějí z cesty. Nízké pudy je někdy vedou k únosům mladých žen (i mužů). Distribuují nemoci. Taky se živí lidskými mozky, tvrdí někteří. Ale je jich málo. Těch některých.
Do říše těchto skřítků vede cesta suchým kapokem, tedy vlnovcem pětimužným, užitečným stromem který se ze střední Ameriky rozšířil do celého světa, až se dostal i na vlajku a do znaku africké Rovníkové Guiney. Projít do podsvětí ovšem může jen duše, ne tělo.
Ač si jich někdy venkované považovali, převážnější část pověstí Chaneques nestavěla trpaslíky do dobrého světla. Proto bývalo bezpečnější mít při cestě pralesem oblečení naruby.
16.2.2025
Mexický (přesněji tlaxcalský) upír. Nikoliv bytost záhrobní, přes den žije běžný život v kruhu své rodiny, to až v noci vyráží na lov. V libovolné podobě (krocan nebo kondor jsou ovšem preferováni). Je původu – myšlen kulturní – smíšeného, to napovídá už jeho jméno, pocházející z jazyka nahuatl. Od evropských předků pak převzal normy chování. Mění podobu. V noci pije krev dětem – lehká kořist. Štítí se česneku, cibule a železa.
Pokud jde o existenci jako takovou, pak proměna v Tlahuelpuchiho je vrozená. Nezvratná. Děje se, kdo by to byl řekl, v čase dospívání. Dívky převládají. Nejen početně, jsou i silnější, než tlahuelpuchi opačného pohlaví.
Pokud loví v ptačí podobě, pak nad domem oběti nejprve prolétne upír křížem: ze severu na jih a od východu na západ.
Příbuzní jeho existenci obvykle tají, a to nejen pro blízké vztahy, kletba by totiž přešla na toho člena rodiny, kdo by měl na svědomí Tlahuelpuchiho smrt. Ta není nejistá, krve se musí upír minimálně jednou měsíčně, jinak je po něm.
16.2.2025
Devět nocí v řadě strávil jistý muž na hřbitově, aby se desátou mohl pustit do zápasu s ďáblem, kterého tím přilákal. Odměnou – pokud člověk zvítězí – měla být schopnost proměny ve Wina. Respektive schopnosti Wina, k nimž proměna patří. Prohra by znamenala smrt vyzyvatele v dalších devíti dnech. Zmíněnému muži se vyhrát povedlo. Přes den pak nikým nepodezírán chodil vesnicí, po soumraku řádil.
Jak yucatánští Quiché Mayové vědí, je Win (obvykle se jimi stávají muži) tvor opravdu nebezpečný, nejen nebezpečně vyhlížející. Ovládají ho ty nejnižší pudy a touhy: zloba, chtíč, msta a lačnost. Ve zvířecí podobě vniká v noci do domu, zabije hlavu rodiny, znásilní spící ženy a sebere cennosti. Zabit může být pouze v téhle formě, a to jen holýma rukama.
16.2.2025
V Ekvádoru rozhodně pod tím jménem nečekejte reportéra z belgického komiksu. Tamní Tin Tin je démon, který za úplňku přepadá a unáší do své jeskyně mladé dívky. Následek se dostaví za devět měsíců.
16.2.2025
Zatímco o nějaký ten tisíc kilometrů severněji jsou rohatí hadi nebezpečnými protivníky Indiánů mnoha kmenů, Awanyu pueblanských Tewa stojí (nebo plave, když jde o démona vodního elementu) na opačné straně. Jak prozrazuje stará keramika i petroglyfy v kaňonech arizonských i sousedních řek, je Avanyu uctívaným ochráncem vodních toků i Pueblanů. Posel bouří.
Kromě rohů mívá někdy i opeřené tělo, a to už tušíme odkud vítr fouká. O nějaký ten tisíc kilometrů jižněji býval Opeřený had mocným bohem Indiánů několika národů.
Hady na ilustračním snímku namaloval Fred Kabotie a vyfotil © Pierre André, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
23.2.2025
Božstvo Muisků, odpovědné za stvoření světa. Někdo uvádí rod mužský, někdo ženský, záležet bude spíš na pisatelově pocitu či názoru. Chiminigagua má na svědomí pouze základní (zásadní) práci, dalo světu světlo, vypustilo do prostoru dva černé ptáky, aby prvotní temnotu rozsvítili. Muiskové mu vzdávají úctu ne přímo, ale uctíváním Slunce a Měsíce. (Je samé, tedy lidskou rasu, pak stvořila Bachué.)
23.2.2025
Dnes kolumbijská folk metalová kapela. Dříve podsvětní bůh, mající podle Muisků kromě nebožtíků na starosti též lži, zlodějinu a distribuci kožních chorob.
23.2.2025
Shora je dobrý výhled a nebe je pak ta nejlepší strážná věž. Mnohobarevná lama dohlížela v andském státě Inků na královské stádo lam. Představovalo ji několik jasných hvězd čili souhvězdí; jak vypadalo a které hvězdy ho tvořily, to bohužel nevím.
Andská astronomie znala i nebeské obrazce netvořené světly, ale naopak tmavým prostorem, Yana phuyu , aneb temné mraky, plující v Mléčné dráze. Ve výčtu těchto důležitých obrazců se ale Orqo-Cilay nevyskytuje, je tu pouze Lama s lamátkem. Tahle listopadová tmavá skvrna s jasnýma očima Alfa a Beta Centauri ovšem patřila ke znamením velkého významu.
23.2.2025
Překrásné vodní panny bledé pleti a odéru hnijících ryb. Stejně jako jiné jejich druhu, i Tingoi (taky Dyinyinga) náležející do pověstí sierraleonského kmene Mende, rády dávají své zlaté vlasy na odiv veřejnosti, pročesávají je sedíc na kamenech. Toho, kdo je osloví vhodným způsobem ve vhodný čas, obdarují.
Pokud si přivlastníte hřeben vodní panny, počítejte se dvěma nepříjemnostmi: tou první je kňouravé žebrání o vrácení; jestli mu podlehnete a ukradený předmět majitelce odevzdáte, přichází druhá část – postihne vás doživotní bída. Jedinou možností, jak kletbu odvrátit, je hřeben spálit a popel rozprášit po ohništi. Otázka v tom případě zní, proč ho vůbec krást.
2.3.2025
Jméno (na rozdíl od jiného, jež zní Brunčadlo) jasně napovídá, že jde o bubáka, přicházejícího se soumrakem. Do oblasti, obývané Lužickými Srby. Jak připomíná Adolf Černý, tahle příbuzná naší Klekánice si ale zachovala víc ze své původní funkce vegetačního démona.
2.3.2025
Pozor na západě Slovinska a v sousedních italských krajích. Tantava (Tantasmota) tam, ať už viděna nebo neviděna, trápí a svádí lidi z cesty.
2.3.2025
Tahle folklorní slovinská ještěrka, pověstná především svou enormní, vpravdě nadpřirozenou silou (dokáže vyrazit sebepevnější dveře, praví pověst) se rodí z hada, jemuž byl uťat ocas.
2.3.2025
Úterka. Úternice. Prostě paní Úterková. Podobně jako rumunský démon téhož dne Marţolea, dohlížela slovinská Torka (Štorklja či Glodež) na ženy a dodržování zákazu daných prací v den, jež má ve jméně. Pověstnou se staly její zásahy proti pozdně úternímu předení.
Vpadla jako bílá paní do místnosti, natáhla se až ke stropu, zhasla světla a roztočila kolovrátky; pracovaly až do rána samy a podle toho výsledek vypadal: příze potrhaná, stroj rozlámaný. Šlo někdy i o život, vypráví některé výchovně hrůzyplné historky. Ženu, která přinesla z půdy v onu nevhodnou dobu materiál ke zpracování, Torka sežrala a kosti házela po ostatních přadlenách.
2.3.2025
Pátečnice. Další ze dohlížitelek na pracovní dobu slovinských žen. Po nocích by se prát a žehlit a plést nemělo. A příst už vůbec ne, předení kontrolovaly nesmlouvavé drsné kouzelné dámy po celé Evropě.
2.3.2025
Přilétá jako náhlý závan větru, aby tanečnicím zvedl sukně. Hlasitě se pak směje nad stydlivými ruměnci, které na jejich tvářích takové faux pa vykreslí. Muzikantům fouká do nástrojů, a když pak samovolně hrají a lidé to s otevřenými ústy užasle sledují, i to ocení smíchem – načež zmizí.
Hudba a tanec ho fatálně přitahují, veselého démona nebo démonku (na pohlaví se vypravěči, respektive folklorní záznamy neshodnou) ale někdy lidé přivolávali i sami. To když potřebovali opravdu zvednout náladu, o Curedoie se totiž v italském kraji Romagna dobře vědělo, že patří k bytostem neubližujícím, přinášejícím radost a pohodu.
9.3.2025
Ačkoliv později převzala funkce i příběhy po řecké Démétér (a to včetně rodinných trablů), byla bohyně obilí a úrody Ceres římským božstvem prastarým a původním. Už několik století před naším letopočtem mívala vlastní chrám na úpatí Aventinu; udržovanou a i po požáru roku -31 znovu vystavěnou stavbu sdílela s Liberem a Liberou, dle pozdějších představ svými potomky. V řeckém pojetí Dionýsem a Persefoné, ta byla ovšem Latiny zvána Proserpina. Spolu také tvořili plebejskou Trojici, jakýsi protiklad vznešené triádě Jupiter, Juno a Minerva.
(Když jsme u těch jmen, možná se sem hodí i soupis Ceresiných pomocníků. Dle římského smyslu pro pořádek specialisté na jednotlivé kroky procesu pěstování obilí, od orby po distribuci zákazníkům. Členy týmu tedy jsou: Vervactor, Reparātor, Imporcĭtor, Insitor, Obarātor, Occātor, Serritor, Subruncinator, Mĕssor, Convector, Conditor a Promitor. Třeba se k nim někdy dostaneme. Nešlo, mimochodem, o společníky jediné.)
Ke spojení s řeckou Démétér došlo v pátém století před Kristem, kdy Řím postihl hladomor. Římané hledali pomoc v Sibylliných knihách, a nalezli tam právě tuto radu. Cereřinými kněžkami pak bývaly Řekyně. Římané ostatně nejvíce obilí dováželi z řeckých kolonií na jihu Apeninského poloostrova, tedy z bohatého kraje, tehdy zvaného Magna Graecia. Rituály, provázející původní kult, se pod řeckým vlivem ztratily, jisté – a z logiky věci jasně vyplývající – je jen Cereřina kooperace s Tellus, bohyní Země.
Kromě obilí a úrody obecně dohlížela bohyně též na svatby, mateřství a pohřby. Byla též ochránkyní plebejského práva. Na její počest se slavil jeden z nejstarších římských svátků, sedmidenní dubnová Cerealia, zahajované dostihy v Cirku Maximu. Zahrnovaly též vypuštění lišek s pochodněmi přivázanými k ocasům; symboliku téhle zábavy dnes jen odhadujeme, buď měla představovat teplo pro růst obilí potřebné, nebo očišťovat pole od škůdců.
Ceres jako alegorie léta: Jean-Antoine Watteau, Public domain, via Wikimedia Commons
9.3.2025
Božské zosobnění římských zásob obilí. Byla to funkce zodpovědná a nelehká, stejně jako byl propracovaný zásobovací systém, zvaný Cura annonae. Zásobit milion obyvatel hlavního města císařství představovalo ročně více než dva tisíce obilných konvojů, vyplouvajících z Egypta a severní Afriky. Uskladnění, zpracování, distribuci. Opravdu žádná legrace.
Na svět přivedla Annonu, zobrazovanou obvykle s rohem hojnosti (a obilnou lodí v pozadí), císařská propaganda. Přiřadila do služby k Ceres, dnes proto nese Annonino jméno kráter na jižní polokouli planetky, pojmenované po její představené.
9.3.2025
Někdy považovaná za Ceres, jindy za Démétér, neměla to tedy Bohyně dne, římská bohyně setby, plodnosti a růstu nijak lehké. I svátek, Ambarvalia, držený na konci května, sdílela s Ceres a Bakchem. A nebo také v prosinci, a ačkoliv rituál, v němž se prosilo za úrodnost polí vedli Polní bratři, Fratres Arvales, účastnit se směly pouze ženy.
9.3.2025
Marques není pekelný markýz, ale dokonce vévoda. Dle Lemegetonu jeden z patnácti přímých podřízených Prince jihu Barmiela. (Pekelných vévodů mimochodem se různé okultní zdroje dopočítaly celkem sto osmnácti.)
16.3.2025
Padlý anděl, jeden ze Samiazovy (Shemhazaiovy) výpravy. Takže jeden z nebešťanů, kteří pojali za manželky lidské ženy a stali se otci Nefilim.
Někdy se toho jména dostává taky Satorialovi, rohatému démonu s hrozivým pohledem a jednotkou zlých kentaurů.
16.3.2025
Jedno z dvaasedmdesáti Božích jmen, tvořících zástupné Šem ha m’foraš.
Také strážný anděl těch, kdo se narodili od 13 do 17 září. (Ne striktně, jiné výklady a zdroje mu předepisují různá další data, i konkrétní hodiny. Jo, a to Ch ve jméně se čte samozřejmě Č, ačkoliv se výpisky na tuzemských webech stejně jako já často drží nejobvyklejšího přepisu anglického. Originál je pochopitelně hebrejský.)
16.3.2025
Někdy se jeho jméno objevuje mezi padlými anděli. Patří ovšem do vybrané skupiny sedmdesáti dvou Nebešťanů, zakrývajících svými jmény (Šem ha m’foraš) to skutečné Boží.
Strážný anděl pro ty, kdo přišli na svět mezi sedmnáctým a dvacátým prvním prosincem.
16.3.2025
Anděl strážný, dohlížející na lidi s datem narození třetího až sedmého září. Má též funkci anděla smrti (v judaismu), utěšuje při ztrátě milované osoby. Odnáší duše do nebes. Taktéž jeden z prominentních Božích poslů.
16.3.2025
Uvažujete o tom, odkud tato stránka čerpá, rádi byste bibliografii? ☞ Tímto směrem
Přišlo vám to zajímavé a nemáte nic proti pokračování? ☞ Tudy ke knihám
Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? ☞ Kontakt zde
obsah
předchozí část
následující část