 |
obsah předchozí část následující část |
Bestiář |
Ōgama
Obojživelníci Japonských ostrovů nepatří k přehlédnutelným. Takový Andrias japonicus, aneb velemlok japonský se svým metrem a půl délky rozhodně zaujme. (V tuzemské přírodě už docela vzácný mlok skvrnitý to dotáhne na nějakých pětadvacet centimetrů, když se extrémně zadaří).
I japonská ropucha přerůstá o nějaký ten centimetr tu naši. A už jsme tady. Pokud se tahle Bufo japonicus (Bufo praetextatus se někde píše, s vědeckými jmény v hluboké historii popsaných druhů je to občas krapet složitější) dožije tisíce let, čeká ji transformace v bytost nepřírodní. Tedy nadpřirozenou.
V první řadě ještě vyroste. Velmi. Byť k tomu získá možnost změny podoby, kupříkladu v člověka, návyky zůstávají, dál se skrývá na březích horských řek, chytá mouchy a hady, taky ptáky. Užívá k tomu dlouhého pružného jazyka, jak někteří obojživelníci činí. Ovšem, pozor, změna: láká kořist na duhový dech.
Tak, a teď přijde varování.
Převtělená ropucha je bytost od základu zlá. Nejen, že pro svou velikost je pro ni k jídlu prakticky všechno. Ogama vyšší tří metrů výšky se pak lidovému k obědu vůbec nevyhýbá. Tisíciletá žába je ozbrojena oštěpy, a když ji člověk – byť omylem, když si cestou v horách unaven sedne na docela příhodný balvan, který se ukáže být odpočívající ogamou – vyruší, okamžitě po něm vystartuje. Bez ohledu na velikost. Vyprávělo se, jak v horách prefektury Niigata nahodil jeden muž v horském jezírku udici. Posadil se na velký kámen, protože chytat ryby je zábava na delší dobu. A čekal, až nějaká zabere.
Naproti přes vodu seděl další rybář. Nově příchozího pozdravil – a najednou zbledl, zvedl se, sbalil prut a všechno, a vyrazil od vody pryč. Mávl, ať ho sedící muž následuje. Ale honem.
Sedící muž neváhal a poslechl, jeden nikdy neví. Když druhého rybáře dohnal, dozvěděl se, že kámen, na němž se uvelebil, najednou otevřel velké rudé oko, a že to dozajista byla ogama. A taky že ano, když se k jezírku vrátili, balvan byl ten tam.
Příběh, který přišel z prefektury Miyagi, prozrazuje, že střet s žábou nemusí mít nutně fatální následky. Ne pro člověka.
Ve zchátralém domku u mostu tam strašila podivná babizna, jíž lidé neviděli jinak, než příst. Vyzkoumat se to vypravil uznávaný střelec – a jak démonku zahlédl, okamžitě taky vystřelil.
Okamžitě taky zhaslo světlo, jako by nezasáhl srdce, na které zkušeně mířil, ale na babizninu lucernu, a rozhostila se naprostá tma. Ráno byla barabizna prázdná, nikde ani stopa po přízraku. Ani po nočním zásahu.
Několik nocí nato se démonka objevila znovu. Střelec pochopil svůj omyl a tentokrát mířil na světlo, ne na stařenu. Rána, tma – a děsivé zaúpění.
Ráno pak na podlaze ležela zastřelená obrovská ropucha.
Ilustrace pochází z knihy Ehon Hyaku Monogatari (cca 1841), autor Takehara Shunsen (竹原春泉), Public domain, via Wikimedia Commons
13.4.2025
Torikabuto
Japonský bubák, patřící mezi tsukumogami, oživlé předměty. Objevuje se převážně v sakrálních stavbách, tanec býval i je součástí mnoha posvátných rituálů mnoha náboženství a oficialit.
Proč tanec? Protože Ptačí přilba je právě toho typu: pokrývka hlavy obřadních tanečnic. Nijak neškodí, vzhledem k původu ho zajímá jen tanec.
13.4.2025
Furuōgi
Prakticky nic se o tomhle chlupatém tsukumogami s otrhaným vějířem na zádech neví. I jeho jméno, které je popisné a znamená Starý vějíř, přišlo až mnohem později, v dobách, kdy se lidem zachtělo yokai, nakreslené na starých svitcích, pojmenovat.
13.4.2025
Hone karakasa
Kostlivý slunečník poletuje vzduchem a předpovídá špatné počasí (to mohou za větrných podmračených dnů papírové předměty i bez toho, že by dle japonského zvyku po čase oživly, jako tento). Jméno nemá nijak děsit, je to dřevěná kostra, kterou každé paraple má, a která je pro tohoto tsukumogami základem. Právě z obnošených a potrhaných, papíru zbavených slunečníků se totiž rodí.
13.4.2025
Lir majoran
Bůh úrody, jemuž na indonéském souostroví Kei (Kai) předkládali jako obětinu první plody. Půda ostrovů jihovýchodních Moluk není z hlediska zemědělství nijak valná, takže rozhodně bylo za co.
20.4.2025
Opora
Docela nezvyklá skutečnost provází tuto řeckou bohyni – nevíme vůbec nic o jejích rodičích, což je vzhledem k mýtickému okolí zarážející. Šlo ovšem o nenápadnou bohyni, oddanou své práci, pročež unikla z hledáčku lovců senzací.
Pardon, mytografů a dramatiků. Jediné, čeho si všimli, byl její vztah k Síriovi.
Opora se starala o dozrávající ovoce (stejně jako její římská příbuzná Pomona), a především o víno. Taky o léto a podzim, respektive o přechod léta v ono nedefinovatelné období. Historka se Síriem, hvězdou, garantující letní horka, tak začíná dávat smysl. Udála se, když Psí hvězda navštívil Zemi. Potkal naši bohyni a vzplanul k ní tak silnou (a neopětovanou) láskou, až ta teplota začala lidem překážet. Bohové jejich nářky vyslyšeli, a Boréovi synové Oporu sebrali a dopravili k Síriovi, aby se uklidnil, zatímco Bóreas osobně ochlazoval rozpálenou zemi.
20.4.2025
Myrmêx Indikos
Myrmêkes Indikoi, mravenci indičtí, by jistě způsobili radost (nebo trable) nejen každému entomologovi. Už jen svou velikostí – větší než liška, menší než pes – tak i prostředím. Vyhrabávají totiž chodby svého podzemního mraveniště ve žilách zlaté rudy; vytěžený materiál se samozřejmě objeví na povrchu, jak připomíná Hérodotos. Žijí prý v indických pouštích, bližší upřesnění, včetně zmínky Aelianovy, jasně ukazuje na suchá místa, jimž dnes říkáme Kyzylkum a Karakum.
20.4.2025
Yhi
Sluneční dáma, ozařující na jihoaustralský národ Gamilaraay (nebo Euahlayi). Kdysi dávno dala našemu světu nejen světlo, ale i rostlinstvo, které přicházelo k životu každým jejím krokem. Ráda by také cosi tančícího; vydala se tedy i do podsvětí pátrat po nějaké pohyblivé bytosti. Objevila zlovolné duchy, kteří se ji snažili uzpívat k smrti.
Proměnila je v hmyz a vzala sebou na povrch. V horách pak nalezla ledové jeskyně a v nich spící zvířata všeho druhu a rodu. Světlo je probudilo a vyvedlo ven.
Když se pak ztratila zpátky na nebesa a svět opět pokryla tma, všichni si zoufali, že už Yhi nikdy nespatří. Přišlo ale první ráno a Slunce znovu vyšlo.
Zemi navštívila Yhi po nějakém čase i osobně. Vyptala se zvířat, co by asi tak potřebovala: klokan, že by chtěl skákat, lachtan umět plavat, ještěrce by se hodily nohy. Netopýr by rád křídla, a tak dál. Ptakopysk, mimochodem, chtěl všechno. Proto dnes vypadá, jak vypadá.
Jako představitelka jednoho ze základních nebeských těles je Yhi odpovědná i za zatmění obou; tahle australská jsou následkem jejího pronásledování měsíčního muže Bahlooa. Někdy je to prostě naopak.
27.4.2025
Hornet Spooklight
Duše zavražděného osagského náčelníka. Duše dvou zamilovaných Quapawů: dívky, která se utopila poté, co její vyvolený padl v bitvě. Duše horníka, pátrajícího po svých dětech, unesených Indiány. To jsou nejčastější a nejznámější vysvětlivky tajemného úkazu, objevujícího se u malé missourské vesničky Hornet. Ohnivé vířící koule, pohybující se vysokou rychlostí po několikakilometrové cestě až za hranici s Oklahomou.
27.4.2025
Shiwanna
Oblační lidé. Podle pueblanských Indiánů odpovědní za déšť a tím i úrodu. Po smrti se jimi stávají lidé, kteří prožili dobrá a příkladný život. Jejich domovem jsou pak čtyři (nebo šest) říše, každá své barvy. Případně hory, jezera nebo města v moři.
27.4.2025
Muyinwa
Hopi vědí, že tenhle Oblačný otec (mají takových šest, pro každou světovou stranu plus nahoru a dolů jednoho, tenhle je ten poslední vyjmenovaný, tedy dolů) jim nadělil fazole, dýně a podobné plodiny; jako božstvu plodnosti a deště mu to jistě nečinilo žádné potíže.
27.4.2025
Uvažujete o tom, odkud tato stránka čerpá, rádi byste bibliografii? ☞ Tímto směrem
Přišlo vám to zajímavé a nemáte nic proti pokračování? ☞ Tudy ke knihám
Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? ☞ Kontakt zde
obsah
předchozí část
následující část
