 |
obsah předchozí část následující část |
Bestiář |
Diomēdous hippoi
Některá zvířata překvapí nečekaným chováním v rámci druhu. Nejen zvířata, zaskočit může i fakt, že třeba takový tabák i rajče patří do stejné čeledi, takže Tomacco vyšlechtěné Homerem Simpsonem (díl AABF19 E-I-E-I-(Annoyed Grunt), česky Fujtajbl) až tak zvláštní nápad vlastně není. Diomédovy klisny, navenek kvalitní, leč běžné příslušnice rodu Equus, se od ostatních lichokopytníků lišily zcela zásadně, a to přijímanou potravou. Kdepak tráva, seno, obrok (okamžik, podívám se, co to vlastně je.... aha, oves). Ani jablka. Kostky cukru už vůbec ne, a nejen proto, že ty několik tisíc let ještě čekaly na svého vynálezce. Kobyly, chované thráckým králem, se krmily masem. A protože posloucháme pradávný mýtus, je snad každému jasné, že konkrétně masem lidským.
Pro pořádek připomenu, že i když se obvykle hovoří o klisnách, existují i verze, v níž jde o hřebce. Jmény Podagros, Lamón, Xanthos – což znamená Žlutý, a je to celkem frekventované starořecké jméno, koně takové známe hned tři – a Deinos. Nic to nemění. (A ještě přidám, že i mezi kopytníky vědě opravdu známými se tu a tam masožravci vyskytovali, například eocénní Andrewsarchus.)
Po čtyřech lidožravých klisnách zatoužil mykénský král Eurystheus, a pověřil jejich dodáním Hérakla. On tedy spíš toužil po tom, aby Diova syna, jehož zaměstnával, při pokusu o krádež sežraly; výsledkem osmé z dvanácti pověstných prací ovšem potěšen nebyl. Ani původní majitel, jehož hrdina, který přesilu neporazil silou svých svalů, ale mozku. Ten – král Diomédes, ne Hérakles – totiž skončil v žaludku svých kobyl taky. Zatímco lidské protivníky zahnal pomocí záplavy mořské vody, přivedené na bitevní pláň chytře vykopaným kanálem, cíl své výpravy zkrotil Hérakles až poté, co byla čtveřice čtvernožců nasycena. Kromě Dioméda bohužel sežraly klisny také hrdinova přítele a pomocníka Abdéra.
Héraklés odvedl lidožravé koníky do Mykén, Eurystheus je obratem ruky věnoval Héře, případně Diovi, a nechal vypustit pod Olympem. Tam pak podlehly tamním divokým šelmám, lvům, vlkům a medvědům, dle jedné verze vyslaných samotným Diem, který takovou obětinu odmítl přijmout.
Římská mozaika Hérakla, krotícího Diomédovy klisny: Luis García, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons
21.12.2025
Aigaios
Syn Gaie a Ponta, spojenec Titánů v jejich válce s Olympany. Bůh mořských bouří, přesněji těch zuřících nad Egejským mořem. Pro spletitost řeckých mýtů někdy brán jako otec storukého Briarea (Homér to tvrdí). Později oba dokonce splývali v jednu postavu. Pletou se tu ovšem dvě jména, Aigaión a Aigaios. Stejná významem, to první ale taky může znamenat Aigaiův syn. (Čeština tady tedy vůbec nepomáhá, že?)
21.12.2025
Paregoros
Jedna z Okeanoven. Společnice bohyně Afrodity, specializující se na útěchu a povzbuzení. Ne všechny vztahy vedou k: „Žili šťastně až navěky.“
21.12.2025
Xanthe
Ókeanovna, tedy dcera Ókeana a Tethys, o níž se dnes podle jména, znamenající Žlutá, jen dohadujeme, sloužila-li coby personifikace takto zbarvených ranních a podvečerních oblaků nebo jako nymfa žlutých vod písčitých a bahnitých řek.
28.12.2025
Menoites
Podsvětní pastevec Hádových stád. Taky jeden z chovatelů dobytka, jemuž se poštěstilo setkat se s Héraklem. Diův syn mu zlámal žebra, než na Persefoninu prosbu zápas přerušil. Je pravda, že to byl Menoites, kdo Hérakla vyzval, ovšem je také pravda, že důvodem bylo bez ptaní poražení jedné z krav, jejíž krví chtěl hrdina potěšit stíny mrtvých.
28.12.2025
Helén a Heléna
Divý muž a Divá žena domovem v lesích kolem šumavského Boubína. Ta jména dostali nejspíš podle toho, že po zvyku jiných lesních bytostí rádi škádlí dřevorubce a taky pokřikují: „He! Hele.“
Jiná tamní divoženka se jmenovala Ihana, aspoň tak na ni kdosi z lesa volal. A další Sála. Johana a Sára by snad znělo srozumitelněji, ale uši očitých svědků to chytily takhle.
28.12.2025
Hlávka
Pozorovali jedné noci na cestě mezi Zdíkovem a Branišovem (dnes úředně jedna vesnice) nedaleko Vimperka černý kočár s černým bezhlavým kočím a černým, oheň chrlícím pasažérem. Tím byl branišovský sedlák Hlávka, osoba pověstně zlá a nepřející. Než se fantomatické vozidlo propadlo do země, hodil Hlávka po svědcích velký kámen. Vzteky, že jim nemohl jinak ublížit.
Když se pak odvážní venkované vypravili za bílého dne kámen prozkoumat, zjistilo se, že nejde o kus zlata, jak někteří očekávali, ale mezník, který sedlák zaživa poposadil, aby mohl souseda připravit o kus pole.
28.12.2025
Hahnengickerl
Alpský horský hřbet Untersberg není jen domovem spícího krále pod horou Fridricha Barbarossy. Žijí v ní i bytosti bez vlastní stránky v učebnicích dějepisu, ovšem obdaření neméně mocnými silami.
Jednoho tamního trpaslíka poznala bohatá, leč vážně nemocná cizinka, která kdysi přispěchala do Salcburku nechat si pomoci samotným Paracelsem. Zkušený a znalý lékař ale selhal, nedokázal nemoc rozpoznat a vyléčit. S lítostí se musel omluvit.
Poslední šance padla.
Aspoň tak to žena, naříkající na lůžku cítila. Jenže potom se otevřely dveře – a v nich trpaslík. Že prý Paracelsus je dobrý lékař, ale je to jen člověk, a lidé že všechny choroby neznají a léčit neumí. Ovšem on by to, coby bytost moudrá a kouzelná zvládl, pochopitelně ne zcela zdarma. Co dáma, souhlasí?
Souhlasila.
A dál už to vlastně znáte. Číslo 500 v klasifikaci Aarne–Thompson–Uther. Kouzelný léčitel slíbil pomoc pod jednoduchou podmínkou: dostaví se za rok ke kontrole, a pokud na něho přestane během té doby pacientka myslet a zapomene jeho jméno – Hahnengickerl – odvede ji sebou do hory a pojme za manželku.
Jednoduché, že?
Stejně jako pokračování. Vyléčené cizince se pochopitelně jméno z paměti vytratilo. Jak se ale blížila lhůta, začala panikařit a shánět se po sebemenší pomoci, až v zoufalství vypsala odměnu ve výši poloviny svého majetku.
Protože jsme v lidové pověsti, vstoupila do děje pochopitelně chudá dívka, sbírající v horách léčivé byliny pro svou nemocnou matku. Vyslechla radostně prozpěvujícího trpaslíka, okamžitě nechala sběru a uháněla do hotelu Goldnen Schiff (dneska sídlí v budově tohoto prý „nejstaršího salcburského hostince“, stojící na Residenzplatz vedle kostela sv. Michaela banka), aby trápící se cizince zatepla prozradila, co zjistila. Následoval šťastný konec pro zúčastněné osoby lidského rodu – spokojená cizinka odjela vstříc dlouhému zdravému životu, chudá dívka přetala být chudou. Jen Hahnengickerla radost přešla. Jak se o zmařené naději na brzký sňatek dozvěděl, se neví. Pro odpověď, kterou by dostal, a která by ho rozhodně nepotěšila, už si ale ani nepřišel.
28.12.2025
Sinmara
O téhle skandinávské obryni toho mnoho nevíme. Vlastně ani, jestli je skutečně obryně (prakticky všechny dámy skandinávských mýtů, pokud nepatřily do rodu Ásů nebo Vanů, jsou takhle označovány). Což znamená, že více či méně sofistikovaným úvahám o jejím původu, funkci a vůbec všemu jsou dveře široce otevřeny.
Dnes je obecně považována za partnerku ohnivého Surtra. Taky Mímiho. To vše podle několika veršů jedné jediné eddické básně.
V její správě je zbraň jménem Lævateinn. Vyrobil ji Loki, sloužit má k likvidaci zlatého kohouta Vidofnira. Že jste se o ní nedočetli? Potom se vám do rukou dostalo nejspíš starší vydání, Lævateinn dosadil do poemy Fjölsvinnsmál až v devatenáctém století norský filolog Sophus Bugge. V předchozí edici se zbraň jmenovala Hæva-teinn. Změna nijak velká, ukazuje ale na skutečnosti, že nic není trvalé. Ani minulost být nemusí.
O kohoutovi se od Fjölsvinna třeba dozvíme:
Vidofni se jmenuje, ve větvích sedí
mocného Mímiho stromu
a trpkým smutkem stále naplňuje
Surta a Sinmaru.1)
'Viþofnir heitir, en hann stendr veþrglasi
á meiþs kvistum Mima:
einum ekka þryngr hann ørófsaman
Surt ok Sinmǫru.'2)
V osmnáctém století ale Árni Magnússon ani Surtra ani Sinmaru v básni na tomhle místě nečetl. Poslední verš tehdejšího vydání vypadá takto:
einum ecka þrúngr han ó-rof saman
Svrtr sinn mavtv.3)
Tak co tedy? Než se postavíte na jednu stranu, pamatujte ale, že skutečné básně jsou mnohem starší, předávané ústně a později zapisované dnes ne moc čitelným gotickým písmem.
Zdrojem více či méně zasvěcených úvah je pak jméno probírané dámy; ta jsou – nebo ještě nedávno bývala – vždycky popisná. Před tisícem let přímo adresně, nejen proto, že se tak jmenoval dědeček, oblíbená celebrita nebo že hezky zní. Sinmara by tedy mohla podle Rudolfa Simeka být Bledá noční můra. Taky Setrvalá, jak soudí jiní. Velká. Děsuplná noční vize je to už od Magnússonových dob vždycky.
Ilustrace: Jenny Nyström, Public domain, via Wikimedia Commons
citáty:
1) Edda. V MKP 1. elektronické vydání. Přeložil Ladislav HEGER. Eposy. Praha : Městská knihovna v Praze, 2019. ISBN 978-80-7602-689-6.,
2) Hildebrand, Gering & Möbius (1904), "Fjǫlsvinnsmǭl" strophe 18,
3) Magnæus (1787). "Fiöl-svinns mál" strophe XXV.
4.1.2026
Juutas
Démon, objevující se v finské Kalevale. Její český překladatel Josef Holeček poznamenává ve své studii, otištěné v roce 1878 v časopise Osvěta, že jméno vychází z litevského jüdas, černý, jemu ale hned napadl biblický Jonáš.
Do zmíněného příběhu se kolega mnohem známějšího Hiisiho dostal pro Lemminkäinenovo vychloubání. Že prý není zvíře, které by on nedokázal lapit. Hiisi a Juutas, kteří mladého vejtahu zaslechli, nenechali výzvu bez odezvy. Ten první sestavil děsivého soba, druhý losa. Nebo naopak. Důležité je, že Hiisiho zvíře, byť ho hrdina v mezičase dostal, dokázalo Lemminkäinenovi zatopit tak, že poučený třetí syn předal budoucím generacím tuto zkušenost:
„Nikdy nechoď druhý z mužů,
nikdy nechoď ve svém věku,
nechoď zpupně v lesy lovit,
na Hiisova losa číhat,
jako já sděl přenešťastný,
jenž si zkazil dobré lyže,
ztratil krásné bidlo s bodcem,
přelomil si pádný oštěp!“
(LÖNNROT, Elias. Kalevala. Přeložil Josef HOLEČEK. Praha: Městská knihovna v Praze, 2018. ISBN 978-80-7602-055-9.)
4.1.2026
Katajatar
Víla jalovcového keře. Finská, pod vedení tamního Pána lesů Tapia spadající.
4.1.2026
Groac'h
Groagez jsou celkem běžní antagonisté bretonských pověstí. Vodní lid, sídlící v pobřežních jeskyních i v mořských hlubinách. Někteří vypravěči poukazují i na lesy. A další (včetně rodičů) na vodní zdroje, do nichž může nepozorné děcko spadnout.
Často je při popisu vybraných jedinců poukazováno na signifikantní ošklivost, někdy i na obrovské mroží kly, jimiž jsou opatřeni. Jisté ovšem je, že umí svůj vzhled dle potřeby měnit. Vypráví se tedy jak o babizně s berlí, tak bohaté krásné princezně. Ani s jejich povahou – poukazováno bývá na skutečnost, že rádi lidové k nedělnímu obědu – to není tak zlé; máme i historky, v nichž byli Groagez k lidem hodní a štědří.
11.1.2026
Haselmännchen
Hornorakouský skřítek adresou pod lískovým keřem. Drobné ruce, velká pusa, občas pěkně zlomyslná mysl. Probere podzimní úrodu, některým oříškům přičaruje tvrdý obal a odpornou chuť, jiné udělá chutné, se snadno rozlousknutelnou skořápkou. Dětem, které je přijdou ke keři sesbírat, pak podstrkuje vybranou sortu podle toho, jestli má dobrou náladu nebo se mu chce škodit.
11.1.2026
Almgeist
Před zimou scházívali alpští pastevci i s dobytkem z horských pastvin dolů. Jejich chaty ale opuštěné zůstat nemusely. Se zimou přicházel horský duch, obešel všechny zazimované chaty, a do té, které nebyla chráněna křížem nebo iniciálami jmen Tří králů se i se svou domácností nastěhoval. Služebnictvo se s řevem, klením a nadávkami, násilí nevyjímaje, hned pustilo do výroby sýra a dalších hospodářských prací. Jak skončilo, šlo se dál, k dalšímu prázdnému nezajištěnému objektu.
Členem téhle tak trochu zvláštní Divoké honby se stávali lidé, na něž Almgeist narazil. Takový nešťastník byl bez prodlení zařazen do démonovy družiny, odsouzen k namáhavé noční práci až do Soudného dne. Co mohlo tomuto osudu zabránit, bylo mít u sebe nůž se znamením tří křížů. A věrného jezevčíka, takového, jaký doprovázel mladíka, jemuž se podařilo díky popsanému vybavení ducha z pastviny Rettenbachalm nedaleko Bad Ischlu vyhnat.
11.1.2026
Bir
Nebezpečný démon, postihující indické vesnice nemocemi. Venkovské cíle jsou pevně dané, kromě lidí se zaměřuje i na hospodářská zvířata. Což je škodící strategie ještě účinnější.
11.1.2026
Payak Wane Tai
Běžný thajský kříženec. Tygří hlava na Garudově těle, zakončeném ocasem Hongsy.
11.1.2026
Uvažujete o tom, odkud tato stránka čerpá, rádi byste bibliografii? ☞ Tímto směrem
Přišlo vám to zajímavé a nemáte nic proti pokračování? ☞ Tudy ke knihám
Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? ☞ Kontakt zde
obsah
předchozí část
následující část
_08.jpg){kind=link}
