 |
obsah předchozí část následující část |
Bestiář |
Warraguk
Toulá se za dne monzunovými lesy, skalami a bažinami Arnhemské země, poloostrova na severu Austrálie. Pátrá po něčem sladkém, tedy po medu divokých včel a mravenců. Neškodný. Na druhou stranu taky nijak užitečný.
V jaké podobě ho lze pozorovat, když nechodí, ale podřimuje, zavěšen hlavou dolů na větvích kajeputu (to je rostlina rodu Melaleuca, až na výjimky příslušná do Austrálie, kde s třemi sty druhy zabírá třetí místo mezi rody největší rozmanitosti)? Už ta pozice napovídá, a což teprve popis, který dovolí zmíněnému tvoru přestup z folkloru do zoologie. Kožená blána, natažená mezi pažemi a nohama, umožňující let.
A máme tu kaloně, létajícího savce.
Ti australští nepatří většinou k největším, zato se živí sladkými plody tropických rostlin. Taky nektarem, malý kaloň dlouhonosý (Eonycteris major, ať to máte vědecky přesně) patří v džunglích jihovýchodní Asie a severní Austrálie k důležitým opylovačům. Ale i ten místně největší, Pteropus alecto, třičtvrtěkilový kaloň s rozpětím až k jednomu metru je na stejné dietě. Pak stačí jen trocha představivosti, která v první řadě přidává na rozměrech fyzických i psychických, nevymýšlí od základu.
A máme tu chodícího létajícího … někoho.
Obrázek na kůře: Walter Baldwin Spencer (1860 – 1929), Public domain, via Wikimedia Commons
19.4.2026
Ingwalin
Přívětivý duch, který existuje pouze v noci, kdy je možno zaslechnout jeho Brr, brr. Vidět ne, vidět ho mohou jen šamani australského kmene Kakadu. Užitečný ale tenhle vysoký hubeňour rozhodně je. Vyzbrojen kyjem dokáže totiž z těla vyhnat duchy zlé.
19.4.2026
Nangintain
Zlomyslný duch, náležící Austrálcům národa Geimbio. Škodící ovšem jejich sousedům Kakadu. Slídí po jejich mladých mužích, aby jim ukradl stín (Iwaiyu, tedy duši). Vrátit ji pak dokáže pouze šaman, když Nangintaina dožene a vyhrožuje mu jedem nabitým hadem.
19.4.2026
Kandauuk
Pokud jde o Měsíc, má kosmogonie severoaustralských Wardamanů jasno. Kdysi dávno, v Čase snění (jemuž tenhle národ říká po svém Jabulunga), žil daleko na západě, na místě zvaném Laguning, muž jménem Kandauuk. Měl klokana a tři psy, kterým dal jména Madburunga, Kajalimbilimbi a Murtgijina. Když zemřel, odešel i se svými zvířaty na oblohu.
Aby tu bylo ještě víc cizích slov, respektive termínů, pak duše živého člověka se nazývá Vibi, mertvého Yungeba. A právě ta druhá dala vzniknout nepřehlédnutelnému objektu noční oblohy. Pro jehož fáze mají Wardamané (taky Waduman) následující označení:
Igul my známe jako úplněk.
Yagadjun = Měsíc ubývající
Idadad je Luna z poloviny viditelná.
Tjuinma = Měsíc narůstající.
Wardu pak říkají novu.
19.4.2026
Ranbal
Had, pochopitelně obrovský (někde mu říkali Wonnaira) a v mýtech západní Austrálie (konkrétně na severu v Kimberley) působící. V Čase snění, jak jinak. Dnes je známý především jako původce zvýšené salinity některých vodních zdrojů. Ta jezera jsou slaná prostě proto, že si v těch místech tenhle Duhový had ulevil.
26.4.2026
Huai
Démoni, sužující příslušníky indického národa Mizo. Šíří životní smůlu a rozličné choroby. Existují různí Huai, pojmenovaní dle adresy trvalého pobytu: Pukhuai je démon jeskynní, Ramhuai náleží lesu, Sihhuai vodním zdrojům toho druhu (sih).
26.4.2026
Ta Pan a Ya Pan
Dědeček Pan a Babička Pan jsou nadpřirození dohližitelé nad čajovými zahradami Palaungů, malého národa jihovýchodní Asie. Trvá-li období sucha déle, než je záhodno, obětuje se jim vařená rýže, aby příchod dešťů uspíšili.
26.4.2026
Öluga
Na Malém Andamanu, jednom z pěti obydlených ostrovů Andamanského souostroví, nese tohle jméno kromě varana skvrnitého (Varanus salvator, vlastně, vzhledem k tomu, kde se nacházíme, úplně přesně Varanus salvator andamanensis) také bohyně, spojovaná s hromem a podle toho, že je místním ekvivalentem jinde na ostrovech populárních Stvořitelů Pulugy a Biliku, i dalšími vznešenými náležitostmi existence a náboženského života.
26.4.2026
Awk
Bývalo v Mizoramu třeba bušit do gongů a vůbec rámusit, aby se tahle obluda, připravená v onen patřičný moment sežrat Slunce a(nebo) Měsíc lekla a utekla.
26.4.2026
Tēcciztēcatl
Aztécký Měsíc. Ke téhle funkci nepřišel z vlastní vůle, respektive mířil trochu jinam, a takhle to dopadlo.
Na počátku byla nutnost dát (opět) novému universu Slunce. Té role se měl ujmout některý z bohů pátého pokusu, aztécká kosmogonie zahrnuje sekvenci budovaných a katastrofami ničených světů. Obřadně upálen měl vstoupit na nebesa; Tēcciztēcatl se rituálu, k němuž měl původně co říct, lekl a dal přednost svému dvojčeti, bohu chudých a postižených. Do ohně nakonec ale také vstoupil, to když si uvědomil, jak honosného postavení se jeho zbytečnému bratrovi dostane. O tohle přijít nechtěl.
Na oblohu tedy odešli oba synové Tláloka a Chalchiuhtlicue. Což nebyla dobrá situace. Příliš jasno. Ostatním bohům se taky nelíbil Tecciztēcatlův přístup. Hodili po něm králíka (dodnes je na měsíční tváři poznat), což oslabilo jeho svit, pročež je vidět především jen v noci. S lasturou na zádech teď někdejší bohatý bůh plodnosti putuje jako stařeček oblohou – někdy mu umělci malovali i motýlí křídla. A někdy věřící přiznávali i opačné pohlaví.
Aztécký Měsíc, jak se objevil v Codex Borgia: This image was created with Adobe Photoshop., Public domain, via Wikimedia Commons
3.5.2026
Yohualtonatiuh
Pán noci. Středová světová strana (tedy ta opačná všem těm čtyřem běžným, na Zeměploše by z něho měli radost). Protějšek slunečního Tonatiuha. Vyjma naší rodné hvězdy zastupoval též planetu Venuši. Dualita byla důležitá, aby koloběh dne a noci fungoval.
3.5.2026
Yohualticetl
Paní noci, aztécká měsíční bohyně. Ochránkyně dětí.
3.5.2026
Tajín
Spojenci španělských dobyvatelů Totonakové (Aztékové nebyli dobří sousedi) kdysi dávno založili město Tajín, první ze svých velkých sídel. Dostalo jméno boha deště, bouří a hurikánů. Nebo dvanácti bohů deště, bouří a hurikánů, kteří podle pověsti sídlili v Tajínu ještě v dobách, kdy byl už v troskách.
3.5.2026
Kōpū a Hine-i-tīweka
Obvykle si představujeme druhou planetu naší soustavy Venuši jako pohlednou dívku, což má jistě na svědomí její oku libé předvádění se na ranní obloze. Ne všude (dokonce ani v Evropě) ovšem bývala představitelka Jitřenky a Večernice žena. Na opačné straně zeměkoule taky ne.
Folklorní novozélandská, tedy maorská astronomie vidí tuhle planetu jako muže jménem Kōpū, při ranním vystoupení jmenovaného taky Tāwera a při večerním Meremere-tū-ahiahi. Jeho partnerkou je pak ona obrovská koule, obíhající Slunce ve vzdálenosti nějakých osmi set milionů kilometrů, které my říkáme Jupiter.
Maorové Hine-tiweka. A z pohybu nebeských těles si odvodili následující: protože i když se obě planety občas objevují na obloze poblíž sebe, toulá se jinak Jupiter po obloze ve společnosti jiných nebeských světýlek, je logické, že manželství nakráčelo do krize a pár se rozchází, a to z viny manželčiny, prohánějící hvězdy, pročež se jí také přezdívá Pareārau, Pare stovek milenců).
10.5.2026
Atutahi
Druhá nejjasnější hvězda jižní oblohy dostala jméno po veliteli Meneláovy flotily. Maorové ale Canopus znají takhle: tvůrce zbrusu nového vesmíru Tane, držel hvězdy k osazení noční oblohy v koši (dnes známe jako Mléčnou dráhu). Jedna se ale přichytila na vnější straně pleteného zavazadla, chtěla se stát první, která zazáří – a taky stala. Má tedy nad ostatními drobnými nebeskými světýlky dohled. Taky přímý vliv na růst rostlin, ať už kulturních, nebo rostoucích divoce.
10.5.2026
Hine-korako
Halo, aneb světelný kruh kolem Slunce či Měsíce, vzniká lomem světla v atmosféře plné ledových krystalků. Podobu toho lunárního na sebe na Novém Zélandě bere Hine-korako. Taky vystupuje coby pobledlá duha a někdy je jí přiznáván sám Měsíc. A božská pomoc při porodu.
10.5.2026
Moeahu
Lidské tělo, psí tlapy a hlava. Velmi rychlý a velmi nebezpečný. Jak vypráví maorská pověst, ani dobře vyzbrojení tři bratři, chystající se pomstít smrt čtvrtého (který kradl ryby v Moeahově vesnici, byl přistižen a při útěku zabit) ho nedokázali přemoci.
Možná i proto, že vyřídil jednoho po druhém, ne všechny najednou.
10.5.2026
Moko-hiku-waru
Ještěr, spolu s kolegou Tu-tangata-kino zuřiví a spolehliví hlídači podsvětního domova bohyně Miru, aspoň na západě Severního ostrova je tak znali. I přes příslušnost k té špatné, zlé straně bývali oba pro svou profesionalitu lidmi adoptováni taky jako strážci v našem zájmu. Proč ne, i biblický Ráj hlídal drak.
Malí gekoni, kteří dohlížejí na skryté poklady, aspoň ty novozélandské, jsou prý potomci oněch dvou velkých a divokých.
10.5.2026
Auahitūroa
Kometa. Respektive její zosobnění. Otec pěti dětí, známých jako Ngā Mānawa, manžel ohnivé bohyně Mahuiky. Domovský mýtický prostor: Nový Zéland.
17.5.2026
Ngā Mānawa
Pět prstů, pardon, potomků novozélandského božského páru Auahitūroa a Mahuika. Takonui, Takoroa, Māpere, Mānawa a Tōiti, bráno od palce k malíčku. Reprezentují oheň v jeho užitečné podobě, sloužící k přípravě jídel. Rodičovství to bylo plánované, Slunce Ra za účelem poskytnutí ohně lidem oslovilo Auahitūrou a doporučilo mu i vhodnou partnerku. Příběh platný pro kmen Ngāti Awa z Te Moana-a-Toi aneb Bay of Plenty, zálivu kde podle pověstí přistáli první polynéští mořeplavci. Na jiných místech říkají svým pěti prstům jinak, a přidávají i jiné historky.
17.5.2026
Uenuku
Býval to prý kdysi náčelník, žijící na Hawaiki, původním domově všech Polynésanů (a pozdějším Jiným světem, nejde o Havaj). Proč vyrazil na moře, aby nakonec dorazil na dnešní Nový Zéland a stal se praotcem jeho původních obyvatel, se vypráví několik příběhů. Jeden z nich je o pátrání po kouzelné manželce, mlžné dívce Hinepūkohurangi, jíž nedodržel slovo (běžná podmínka – nesmíš o mně nikomu povědět) a která od něho odešla; věčné a věčně neúspěšné pátrání ovšem nekončí přistáním, ale smrtí, po níž se Uenuku proměnil v duhu. A právě té je oficiálním a nejvyšším zástupcem. Byť ne jediným (taky proto, že není duha jako duha). Sloužil též jako božstvo válečné, respektive úspěch v nastávajícím boji věštící. Převtěloval se do malých amuletů, které měly bojovníky chránit.
O tak důležité osobě se toho v různých končinách země vědělo dost. Třeba o jeho boji se švagrem Tawhetou. Uenukova manželka – Tawhetova sestra Takarita – se spustila se dvěma muži, manžel je všechny tři zabil, čímž rozpoutal krvavou vendettu, jíž nepřežili čtyři z pěti Uenukových synů. A mnoho dalších na obou stranách. Podobně o něm vyprávěli i jinde, v jedné verzi byl dokonce jádrem sporu jen zabitý pes.
17.5.2026
Haere
Haere-a-tautu, Haere-waewae a Haere-kohiko. Tři bratři, kteří kdysi vystoupili na nabesa, aby se stali personifikacemi duhy. Nebylo to zadarmo, respektive něco se v těch dávných dobách odehrálo, jenže vyprávění novozélandského kmene Tuhoe, do nichž ti tři patří, jsou dnes bohužel zapomenuta. Na rozdíl od příhod mnohem známějšího představitele tohoto optického jevu Uenukua.
17.5.2026
Uvažujete o tom, odkud tato stránka čerpá, rádi byste bibliografii? ☞ Tímto směrem
Přišlo vám to zajímavé a nemáte nic proti pokračování? ☞ Tudy ke knihám
Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? ☞ Kontakt zde
obsah
předchozí část
následující část
