Bezejmenná stránka: Literárium

Ejut Sixeen

 

Přestalo pršet. Zástup pozvedl hlavy, hřímající Absolutní vládce, Nejmocnější císař, Největší dobyvatel, Zkáza nepřítele a Vytrvalý vojevůdce si změny povětrnostních podmínek nevšiml. Nejspíš ani deště předtím.

„Přede mnou se neschová žádný protivník,“ burácel ke shromážděnému davu poddaných a k nastoupenému expedičnímu sboru, do jehož čela se postavil a který mínil vést k poslední bitvě.

Bubny zavířily, armáda se pohnula. V uších ještě doznívaly pompézní věty, které všichni za dlouhé roky císařovy vlády mnohokrát slyšeli: Porazím všechny nepřátele a dobudu všechna území.

Byla to pravda. Honosil se atributem Neporazitelný, mezi lidem vlastním i podrobeným byl ale mnohem známější jako Nesnášenlivý.

„Já neříkám, že to byl špatný nápad poslat ho ze země, ale co ti chudáci? Dříve nebo později je najde. Vzal jste si je na svědomí,“ řekl tiše nejvyšší představitel státní církve tichému muži, jehož dvora znalí znali jako jednoho z vládci opravdu blízkých rádců, „Jak se vlastně ten poslední nezávislý panovník ono skrytého posledního nepodrobeného království jmenuje?“

„Sixeen, pane kolego. Ejut Sixeen.“

Sledovali odjíždějícího panovníka. Zpoza mraků vylezlo slunce a zazářilo v kalužích. Kněz odvrátil pohled od zrcadlícího se zlatého kotouče.

„Mrzí mě, příteli, že jste i vy mu začal pochlebovat. Ne, nevymlouvejte se. Všiml jsem si, jak jste byl najednou samý Dokonalý vojevůdce, vytrvalý válečník. Domníval jsem se, že patříte k těm, kteří by císařův odchod z trůnu uvítali.“

„Nechci se vymlouvat,“ pronesl rádce pomalu, ale bez patosu.

„Nebyl jste to dokonce vy, kdo mu řekl o posledním, skrývajícím se nepodrobeném království?“ pokračoval v útoku kněz.

„Byl,“ přiznal protějšek.

„Nevěřil bych, že zrovna vy ho budete podporovat v expanzi.“

Rádce pokrčil rameny.

„Má pravdu. Slíbil dobýt všechno a porazit všechny. Dobyl všechno. Porazil všechny.“

„Až na ty chudáky, které jste mu předhodil, a na které se chystá teď. Bude po jejich skryté zemi pátrat tak dlouho, než ji najde. Je houževnatý. Nikdy neporuší svou zásadu. A ať si o něm myslíme, co chceme, ať opravdu není nejostřejší tužka v penálu, tak válečné schopnosti opravdu má.“

„Správně.“

Rádcova tvář se pod dlouhé době nenořila do stínů odevzdaného smutku, Naopak, spokojeně se usmíval.

„Na císařovu urputnou vytrvalost se skutečně můžeme spolehnout. Při poslední výpravě jsme od něho měli sedm měsíců klid. Nedal si pokoj, dokud ten hrad na ostrově daleko v moři nedobyl. Vzpomínáte? Dokonce přezimoval na pobřeží. My mohli za to dobu aspoň trochu dát zemi do pořádku. Zrušit nesmyslné rozsudky, odpustit dluhy z dluhů, srovnat daně.“

„Jenže až Sixeena najde a porazí, pak se vrátí. A bude ještě nesnesitelnější,“ povzdechl si kněz, „A už tu zůstane. Jak dlouho mu asi poslední výprava může trvat?“

„Dlouho?“

„Ejut Sixeen nemůže být silnější než císař, to sám dobře víte.“

„To rozhodně není. Ale aby ho mohl porazit, musí ho náš neúnavný panovník nejdřív najít, příteli,“ prohlásil rádce. Sklonil hlavu. Ale nebylo to uhýbání pohledu ze studu. Usmál se na svůj odraz v louži. Na knězovu tvář, která se na hladině také objevila, jak se druhý činovník podvědomě, veden pohybem svého kolegy, naklonil.

„Já myslím, že času máme dost,“ řekl rádce po chvíli. Šibalsky sám na sebe mrkl.

I kněz chvíli zíral do vody. Na svou zasmušilou tvář, na mraky, které ve skutečnosti pluly oblohou vysoko nad jeho hlavou.

A potom, velmi opatrně, ale přece jen od srdce se usmál také, protože mu došlo, za kým rádce Nejmocnějšího císaře, Největšího dobyvatele, Zkázu nepřítele a Vytrvalého vojevůdce, který nedá pokoj, dokud nepřítele nenajde, poslal.

 

© 2019, napsáno 2019

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Twitter

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist