Bezejmenná stránka: Literárium

Ostrov trpaslíků

 

Nelhali, nutno uznat. Ona celá ta historie byla plná pravdy.

Nejdřív stará námořní mapa, ukazující cestu k zapomenutému ostrovu na němž odvážný cestovatel nalezne velikánské bohatství. A obyvatele s velikánským srdcem. Obojí se potvrdilo brzy poté, co se naše posádka vylodila v malebné zátoce. Šestatřicet odvážných, po zuby ozbrojených mužů, z nichž někteří sloužili pod anglickými či francouzskými kapitány v Karibiku, a jiní získali zkušenosti na nechvalně proslulých džunkách Jihočínského moře.

Pravdou se ukázalo i neskutečné bohatství neskutečně velkým srdcem obdařených ostrovanů. Takové skutečně měli, přerůstali běžného člověka desetinásobně; představa našeho kapitána, že si domorodce koupíme za hrst korálků a udržíme v poslušnosti střelným prachem a šibenicí, vzala za své hned poté, co ho na pláži zašláplo nepozorné dítě.

Polovina naší posádky skončila v pastech na myši (zahlédli jsme ty obludy a viděli taky, co zbylo z Krvavého Freda, když se jedné z nich postavil. Asi takhle: přezdívku měnit nemusel.) My zbývající, ač jsme se snažili, seč mohli, končili jeden po druhém v tlapách těch monster. Ač se obři nijak nesnažili svůj majetek chránit, všechno naše úsilí přicházelo vniveč. Zásuvka s rodinnými šperky nemusí mít zámek, když je hluboká jako mezonetový byt a její stěny bez úchytů.

Nakonec nás pochytali všechny.

Očekávali jsme tvrdý ortel, ale obři se ukázali jako hlupáci. Sotva zjistili, že lapili inteligentní bytosti, propustili nás z klecí a dokonce se omluvili. Uvěřili naší historce o zbloudění na moři. Doplnili nám zásoby pitné vody (jakoby snad nepili víno), přidali několik soudků kvalitního soleného masa.

Od správce přístavu jsme pak ještě obdrželi radu:

„Vydejte se raději na západ. Když poplujete severovýchodně, mohli byste narazit na ostrov trpaslíků.“

„Jsou nebezpeční?“ ptali jsme se. Jedna zkušenost v těchto bezbožných končinách nám plně stačila.

„Nebezpeční? To snad ani ne,“ řekl, „Ale jsou to pěkně chamtiví pidižvíci. Mají zlaté doly a nijak zvlášť se jim nechce v nich kutat.“

Víc jsme neposlouchali.

Trpaslíci? Se zlatými doly?

Krátká porada skončila jednohlasým rozhodnutím. Severovýchod. Trpaslíky si rozhodně podmaníme. Pobijeme polovinu jejich kmene a druhou naženeme do zlatých dolů. Musíme nějak spláchnout hořkost z neúspěšné výpravy mezi obry. Teď budou výhody na naší straně.

Jak už jsem řekl, celá ta historie je plná pravdy.

Směrem severovýchodním od ostrova obrů skutečně leží ostrov trpaslíků. Jeho obyvatelé mají vážně zlata nadbytek. Jejich zlaté doly se opravdu zdají nevyčerpatelné.

Bohužel.

Vtrhli jsme do trpasličí vesnice bez prodlení, spoléhaje na moment překvapení a náš vzrůst. To první slavilo na okamžik úspěch. To  druhé...

Správcovy informace byly rozhodně pravdivé. To jen nám jaksi nedošlo, že pro patnáctimetrového chlapíka je trpaslík každý, kdo mu sahá sotva po kolena. Uvědomím si to pokaždé, když na má záda dopadne bič tři metry vysokého dozorce, který si na otrocích ve zlatých dolech vybíjí frustraci z toho, jak si ho dobírají jeho ještě o hlavu vyšší druzi.

 

© 2021, napsáno 2021

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Twitter

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv
Akta O
Holmesiana
Hudba
Film a TV
Historie

Poslední změny

 

TOPlist