Bezejmenná stránka: Literárium

Přirozenosti neporučíš

 

„Nastřádali jsme dostatek okultní energie k provedení Velké transformace,” oznámil Pekelné radě Belial. Tu větu čekali vysoce postavení ďáblové po staletí. Proto k němu vzhlédli s jistou nedůvěrou.

„Který druh vybereme?” položil klíčovou otázku.

„Lidi!” vykřikl Astaroth.

„Proti těm je to namířeno,” upozornil ho rohatý kníže.

„Samozřejmě kočky. Vždycky si je s námi spojovali,“ navrhl Asmodeus.

„Rozhodně to přivítají,“ zajásal Mefistofeles, „Jak dobře víme, jejich přirozeností je nezávislost. Jsou od přírody kruté. Když jim přidáme inteligenci, uvědomí si, jak je lidé zneužívali, jaké mají možnosti, a rychle přijdou na způsob, jak jim to vrátit.“

„Přirozeně správně, pane kolego,“ pochválil ho Astaroth a šťastně se zašklebil, jako by to byl jeho perfektní nápad.

Ludiferius, ředitel zapadlé oblastní pobočky, vystrčený až do rohu zasedacího sálu (povolávali ho do Rady prakticky jen k vyplnění prázdné židle, která zbyla po Baalovi, jehož nikdo neviděl od spuštění nového urychlovače částic v CERNu), se nadechl. Zvedl ruku.

„Jestli dovolíte, měl bych připomínku. Co si myslíte, že bude následovat, až Velkou transformaci provedeme?“

Odpověď se mu dostala dřív, než stačil ohnout poslední slovo do otazníku. Ze všech stran. Shlíželi na něho s blahosklonností o eony služebně starších a tím samozřejmě zkušenějších odborníků. Co může vědět nějaký – řekněme si na rovinu – obyčejný provozní o správném chodu společnosti?

„Ale pane kolego, to je přece jasné i tomu nejšpinavějšímu topiči. Ta nezávislá stvoření si vybudují svět podle svého.“

„Pochopitelně zotročí lidi. Viděl jste, jak si dokážou hrát s chycenou myší? Vím, že pro vás je to těžké vidět v souvislostech, mladíku, ale aspoň to zkuste.“

„Vrhnou se na ně, copak je složité tohle si uvědomit?“

„Sežerou je. To pak ti nahoře pořádně natáhnou rypáky, nemyslíte? Nemyslíte.“

„Pak ovládneme svět! Ta vpravdě pekelná stvoření nám budou vděčná.“

„Moment, pánové,“ zarazil sbor dokonalých Belial.

Ludiferius natáhl krk. Že by?

„Nezapomínejte na jedno. Nebude rušno jen na Zemi, ale taky u nás. Musíme zajistit kotle pro duše. Připravit se na práci mezi lidmi. Bude tam hodně strachu, a než to zabalí, spousta násilí a hříchů. Buďte připraveni.“

Odpovědělo mu jásavé mnohočetné To jsme vždycky, ďábel nikdy nespí.

Násilí a hříchy. Hrůzy a utrpení, povzdychl si Ludiferius. Tihle tady nevystrčili ze svých pohodlných pracoven a kanceláří rohy bůhví kolik století. Pyšní se nepopiratelnými úspěchy, to ano. Taky schopností bezmyšlenkovitě aplikovat úspěšné postupy, které kdysi vytvořili v konkrétním čase pro konkrétní prostředí všude, kam je napadne.

Protože oni jsou přece ti zkušení s výsledky.

Vzdal to. Pravdu přece jen mají, řekl si, když se pod shovívavými pohledy starších členů Pekelné rady vmáčkl do opěradla své židle. Zavrzala.

Ano, je třeba se připravit.

Na to, co po Velké transformaci nastane.

„Promiňte.“

Technicky vzato se ani omlouvat nemusel, seděl až na konci, vedle věčně pospávajícího obtloustlého Belzebuba, jemuž správa Hříchu obžerství přinesla kromě pevné pracovní pozice i klid a vyrovnanost spokojeného pyknika.

Vrátil se za čtvrt hodiny. Víc nepotřeboval.

„Neuteklo mi něco?“

Belzebub chrochtl a zafuněl.

„Nic.“

Bodré plácání po ramenou pokračovalo. Když pak došlo pití, které nechal na účet Rady Belial objednat, aby si ďáblové připili na své zdraví a své schopnosti, ukončil předsedající zasedání slavnostním rozhodnutím:

„Sejdeme se příští měsíc. Hlavní bod programu: Zhodnocení úspěšné akce.“

Hlavním prvkem atmosféry jednacího sálu bylo ticho. Pekelná rada dobrou půlhodinu od oficiálního zahájení mlčenlivě zírala před sebe. Až si předseda konečně odkašlal a suchým hlasem vyzval ještě před čtyřmi týdny sebevědomím překypujícího zástupce pro politické plánování.

„Prosím ctihodného pana Mefista, aby podal referát.“

„Provoz u pekelných bran se nezvýšil,“ zakňoural zasmušilý ďábel, „To je všechno.“

„Jak všechno? Copak se nepustily do decimování lidské populace. Copak nehoří města i lesy? Na co vlastně ta čtyřnohá sebranka čeká?“

„To kdybychom věděli. Nežerou lidi, nesnaží se převzít vládu. Ignorují i naše agenty,“ žaloval Mefistofeles. „Jen polehávají – a to ještě víc než předtím.“

„Povedlo se Velká transformace vůbec? Získala ta zvířata inteligenci?“

„Povedla, to je ověřeno. Luciferova oblíbená černá kočka hraje s  Jeho Výsostí právě teď šachy. Jenže v podstatě jediná kočičí aktivita tam nahoře byla telefonická a e-mailová komunikace. Někdo nás musel předejít.“

Všichni mimoděk pohlédli ke stropu.

Kam by mohly volat? Proč?

Belial zoufale rozhodil ruce.

„A všechna energie je v prachu!“

Pekelné tváře se protáhly.

„Co hůř,“ prohlásil Asmodeus, zodpovídající za pekelnou pokladnici, „Fuč je taky hotovost, kterou vy jste vyplácali na jámy rozehřátého asfaltu, velkokapacitní kotle, sudy značkového pekelného puchu, motivační nápisy a korporátní psychology. Jsme v bankrotu.“

Ludiferius, naslouchající tiše, ale pozorně ze svého zastrčeného místa, solidárně smutnil taky. Nuceným napnutím mimických svalů zajistil, aby se mu tvář neroztáhl spokojený škleb.

Mohl je varovat. Opravdu chtěl, jenže stejně ho neposlouchali. Natož poslechli. Nebylo to v jejich přirozenosti.

Mohl teď dokonce značně přispět do fondu na záchranu pekelného majetku a reputace. Byl ale jedním z nich.

Brada mu padla až na prsa v předstírání zoufalého odevzdání. Nenápadně rozsvítil pod stolem displej svého mobilu, aby zkontroloval stav portfolia.

Tvořily ho minulý měsíc nakoupené akcie výrobců kočičího žrádla. Od chvíle, kdy do jejich nákupu vložil veškeré úspory, vystoupala jejich cena do výšin vpravdě nebeských. Stejně jako odbyt jejich produkce.

Mrkl na Pekelnou radu.

Panáci. V jednom ale měli pravdu.

Přirozenosti neporučíš.

 

© 2022, napsáno 2022

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Twitter

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv
Akta O
Holmesiana
Hudba
Film a TV
Historie

Poslední změny

 

TOPlist