Stavitelé sféry

Třetí oběžnice té jinak tuctové sluneční soustavy byla už od pohledu podivná. Průzkumný létající talíř se proto raději vzdálil od planetární roviny, aby si ji prohlédl z bezpečně čistého prostoru. Nepomohl si, ze všech stran to bylo stejné.

„Kovová planeta?” podivil se kapitán.

„Není z kovu. To je jen obal,” vysvětlil vědecký důstojník. Věnoval záhadnému úkazu několik dnů a nocí beze spánku.

„Přírodní?”

„Kdepak. Mezi ním a povrchem je dost místa. Obydleného, aspoň kdysi. Zachytili jsme spoustu signálů. Zábavné pořady, komunikaci, signály do vesmíru. Hlavně zpravodajství nás zajímalo. Naštěstí se nám ho podařilo rychle přeložit.”

„Zjistili jste, proč si zabalili planetu do plechu? Nehrozilo jim snad něco, čeho bychom se měli taky obávat?”

„Rozhodně nic takového, co by něco podobného vyžadovalo,” zavrtěl důstojník hlavou.

„Proč to tedy stavěli? Nemyslel bych, že je to vůbec možné.”

Vědecký důstojník zívl.

„Čtěte.”

Na obrazovce vykrystalizovala velkými písmeny obalená fotografie nějakého přístroje.

Byla vypuštěna poslední dávka družic Starlink. Satelitní konstelace, sestávající ze dvanácti tisíc družic je kompletní.

„Proč by…”

Vědec nenechal kapitána domluvit.

„Další.”

Project Kuiper úspěšně završen.

„Tři tisíce.”

Objevily se další přeložené zprávy. Další čísla.

„Podívejme, čtyřiadvacet tisíc satelitů. Tady jen osmdesát dva. A tohle…”

Kapitán se podíval po unaveném vědci. Uznával, že se svým týmem odvedl obrovský kus práce. Něco ale stejně chybělo.

„No tak poslali nahoru spoustu přístrojů. Jenže kolem té planety je kulová sféra.”

„Jistě, pane. Těch družic bylo na orbitální dráze opravdu hodně. To pak stačí opravdu málo.”

„Jak málo?”

„Třeba okamžik, kdy se komunikační družice potká na stejném kurzu s navigačním satelitem, vyhne se směrem k televiznímu, který... chápu, stručně. Říkají vám něco slova řetězová havárie?”