Symfonie

Hudba, přenášená ze zlaté desky rozechvěla sluchové orgány i city všech na doslech.

„Pěkné,“ řekl první posluchač, „Úžasně prosté, ale přitom perfektní. Tři osminky, půlová nota...“

„Dokonalé“ kývl druhý, „I tím jménem... Jako by ten komponista snad něco tušil. Ale máš pravdu, nádhera.“

Třetí posluchač si otřel chapadlem zelený pot z čela a vyhlédl okénkem létajícího talíře.

„Jo jo, osudová Osudová,“ povzdechl z obou plic, „Teď nás to málem lízlo!“ vyjekl. Silové pole štítů naštěstí fungovalo dobře a velkou trosku bývalé třetí planety téhle zapadlé sluneční soustavy, svištící v nebezpečné blízkosti, bezpečně odklonilo.

„Krásné, prosím,“ odvrátil se od okna a obrátil ke svým druhům: „tohle mi ale vysvětlete: když už museli mermomocí posílat do vesmíru hudební nahrávku, proč zrovna sekvenci odpalovacího kódu našich zbraní?“