Veselé Vánoce

Přísně vzato se ten ostrov v Tichém oceánu nenacházel. Moře kolem ale bylo stejně pohlednicově modré a palmy rostly v kýčovitě známém uskupení. Vzduch voněl a zněl příjemnou melodií.

Befana dopila piña coladu. Odložila sklenici. Protáhla dlouhé kostnaté prsty. V kloubech zapraskalo.

Měla před sebou jako vždycky dlouhou noční směnu v níž musí obletět celou Itálii – jenže rok od roku obnášelo její zvládnutí méně a méně úsilí, a nebylo to jen získanými zkušenostmi. Dětí, které na ni čekaly, prostě ubývalo. Vlastně už hezkou řádku let zvládala přípravy na Vánoce tady, na Ostrově odpočinku a zábavy, kam dřív odlétala sebrat síly až po Třech králích.

Nebyla sama. Ani tehdy, ani dnes.

Rozhlédla se. Tamhleten obr, jak se jen, aha Olentzero, přišel z Pyrenejí. Ten si do lidského světa jen na chvíli odskočí, jinak tu už zůstává natrvalo. Stejně jako těch dvanáct hlučných chlapíků z Islandu.

„Hej, vy tam,“ křikla na tři skandinávské skřítky, hrající na dece domino. Ani v tomhle vedru nesundali své vysoké špičaté čepice. „Dejte pozor na toho kluka. Ať neleze do vody, aby se… Vlastně nic.“

Chlapeček, stavící si písečný hrad, už měl svou večerní roznášku taky připravenou. Stejně jako ostatní.

Až na jednoho, povzdechla si.

Od plážového baru, s vysokou sklenicí barevného pití v ruce, přikráčel chlupatý muž. Na pravém rohu mu visel malý věneček lei.

„Kdepak je naše nafoukaná, pardon, nafouknutá celebrita? Ani se nezapsal na novoroční bingo,“ zajímalo ho.

Dělals mu dřív společníka, ušklíbla se v duchu Befana, než tě vyměnil za elfy. Kdybys tak tušil, co závidíš.

„To víš, hodně práce,“ řekla nahlas, „Taky jsme se o Vánocích nezastavili, pamatuješ?“

„To je fakt. Nepinknem’ si volejbálek? Pár setů bychom v pohodě stihli.“

Ano, usmála se čarodějnice. Tohle je pravý duch Vánoc. Štěstí, mír a klid.

❖

Do kanceláře nakoukl adrenalinem nadšení poháněný elf. Mával papírem.

„Získali jsme další trhy… pardon, místa kde se věří na vás, pane.“

Santa Claus překontroloval poslední součet. Nezapomněl zase připočítat obchodní domy? Ne, v pořádku. Teprve potom dovolil unavenému mozku přijmout skřítkovu zprávu.

„Cože?“

„Víc, pane. Další a další a další!“

Jsou nadšení, já vím. Taky jsem byl, když v mou existenci začalo doufat víc dětí než v Ježíškovu, pomyslel si Santa. Když jsem přebral teritoria Otce Vánoc. Kdo mohl vědět, kam to dospěje?

Zmuchlal papír. Podíval se na číslo, které mu elf jásavě referoval.

Takže znovu. Energie, nutná pro spuštění souběžných realit se rovná… Proboha, takže obstarat další soby. Balík za účty u veterinářů. Zamluvit další prádelnu, komíny budou zanesené. Tuny krabic. Extra brigádníci. Žrádlo pro ně… ne, to těm zvířatům. Plotýnky mě berou už teď, co jen sedím za stolem.

Ačkoliv na severním pólu mrazil vzduch svou obvyklou třicítkou, tlustý muž si rozepnul červený kožich.

A to jsou jen přípravy. Co teprve samotná roznáška.

Jistě, až se rozední i v posledním časovém pásmu, zavře na rok krám a vyrazí na Ostrov odpočinku a zábavy. Jenže co tam?

Padne na písek pláže naprosto vysílený, do léta se ani nehne, zatímco ti… jeho kolegové si budou užívat.

Jestlipak to oni nevzdávají schválně.