Delegace bez legrace

„Všechno,” potvrdil mluvčí.

Když první mezigalaktická kosmická loď dorazila na první obydlenou planetu galaxie M31, chystali si Pozemšťané, nadšení úspěšným dosažením tak vzdáleného cíle, vzletnou řeč, jímž osloví místní domorodce, dozajista ohromené dokonalostí návštěvníků z Mléčné dráhy.

Zbytečně.

Děl se pravý opak.

Na místě přistání byli očekáváni skupinkou od pohledu různorodých bytostí, jimž nevadily ani plameny přistávacích trysek, ani radiace netěsnících motorů. Oslovena srozumitelnou řečí, simultánně překládanou a dokonale do prostoru z osobních audiosystémů umístěnou (netrvala dlouho, takže zavření do dočasné časové smyčky, byť bylo použito, nutné nebylo) zjistila pozemská delegace, vedená sebejistým kapitánem Nováčkem, že nemusí mít o hostitele strach, neboť příslušnou fyzickou odolnost jim dodaly ontogenetické změny, které místní nedospělci provádějí v rámci školních projektů. Že místní observatoř zaznamenala pozemskou loď už když nabírala rychlost k průletu domácím galaktickým ramenem. Že před ní vyčistili prostor od temné hmoty. A aby návštěvníci zbytečně neplýtvali pro ně vzácným palivem, změnili ještě mimogalaxané nepostřehnutelně kurz vesmírného korábu k opravdu obydlenému světu.

Pozemská výprava klesla během uvítacího ceremoniálu na duchu tak hluboko, až se málem ztratila v oblaku materializované nejistoty.

„Copak je pro vás všechno možné?”

Hostitelé po sobě mrkli. Některá gesta jsou opravdu univerzální.

„Ano, tady je všechno možné. Neznáme žádné limity.”

Očividně ne. I jejich samolibost dalece přerůstala pozemskou.

„Rádi vám splníme jakékoliv přání. Chcete si zalovit v pradávné minulosti? Vrátit se domů v jediném okamžiku?“

Kapitán se ošil. Telepatie, jíž domácí samozřejmě taktéž disponovali, ho rozčilovala ještě víc než namyšlené předvádění technických udělátek. Instantní léčby libovolné choroby, včetně rýmy. Transmutace.

„Nás nezaskočíte, přátelé.”

Zdálo se, že z pozemské pýchy nezůstane ani drobeček, když se dopředu protlačil (vlastně zůstal stát, zatímco ostatní potupně couvali) sociálně odstrkovaný mladý muž, jinak oprašující palubní počítač.

„Co vám můžeme nabídnout?”

Poplašeně se rozhlédl, aby zjistil, že otázka skutečně patřila jemu. Že je na něj upřena pozornost. Na to rozhodně nebyl zvyklý, pročež jeho hlavu okamžitě opustily všechny myšlenky. Následovaly v děsu sublimující sny a nesplnitelné představy. Jediné, co zbylo, bylo taky jediné, v čem si byl už od dvanácti naprosto jistý.

„Co bych… Takhle nějakou science fiction, co jsem ještě nečetl, nějakou vaší, to byste po ruce neměli?”

Zavládlo nečekané ticho.

„Cože?”

„Fantastické historky,” vysvětlil technik.

„Jaké?”

Nabídl jim svou mysl. Ticho přetrvávalo.

„Všechno… možné…” zopakoval po několika nekonečných sekundách mluvčí.

Tónem už ne tak sebejistým.

I malý triumf někdy stačí, a tak se první mezigalaktická kosmická loď nevracela od první obydlené planety galaxie M31 tak docela s nepořízenou.