Bezejmenná stránka: Cokoliv > Opravník

Opravník #8


Neúspěšná invaze do Ruska byla pro císaře Napoleona prvním krokem na cestě ke Svaté Heleně. Tragickou porážku mělo na svědomí hrdinství ruských vojsk, bojujících proti největší armádě, jaká kdy byla vyslána do boje, chyby francouzské strategie (stejné, jakých se dopustili o staletí později Němci) a jak je obecně známo - počasí. Proslavená ruská zima, která porazila téměř půlmilionovou armádu.

Ne tak docela.


Porazila Napoleona ruská zima?

 

Požáry v Moskvě roku 1812

Francouzský císař přešel s 440 000 tisíci muži 24. dubna 1812 řeku Němen, aby si vynutil dodržování kontinentální blokády, jejíž pomocí chtěl dostat na kolena Anglii, spolu s Ruskem poslední evropskou velmoc, která ještě nebyla pod jeho vlivem. S obávanou ruskou zimou počítal, rozhodoval se mezi bleskovou válkou a tříletým tažením. Dlouhou operaci si ovšem dovolit nemohl, podrobené evropské státy by císařovy nepřítomnosti jistě využily. Věděl, že Rusko musí padnout nejpozději do října, než udeří pověstné mrazy.

Děsil se zimy, byl před ní varován meteorology, a přitom první, co jeho vojska zaskočilo, bylo kupodivu léto.

Rusové se střetu s nepřítelem vyhýbali. Ustupovali, vypálili Smolensk, před nímž došlo k prvnímu větší bitvě. I oni dělali chyby a Napoleon jich chtěl využít. Především té zásadní - nesmyslně rozdělených Bagrationových a Barclayových armád. Ale ty se na poslední chvíli spojily.

V té době už díky vedrům čítaly francouzské sbory 255 000 mužů. Téměř polovinu počátečního stavu už vyčerpání, nemoci, roznášené komáry a mizerné zásobování zkosilo! Kdepak zima, do té bylo ještě daleko.

Opěšala polovina jízdy, koně padali jako mouchy. (Výsledek těchto ztrát se mimochodem projevil v pozdějších evropských bitvách o rok později i v bitvě u Waterloo. Nahradit jízdu se Napoleonovi nikdy plně nepodařilo.) Sedmého září, pouhých sto kilometrů od Moskvy pak došlo ke slavné bitvě u vesničky Borodino, bitvy, kterou dodnes obě strany považují za vítěznou.

Rusové museli ustoupit, ale Francouzům se nepodařilo jejich armádu zničit. Opustili Moskvu, ta navíc vyhořela - i když pravděpodobně není pravdou, že požáry byly založeny vědomě - a císař začíná vyjednávat.
Zbytečně.

Následoval ústup, zprvu spořádaný. Byl konec října a ruské počasí ukazovalo přívětivější tvář. Teplota se držela kolem nuly, pršelo - což pro přesuny vojsk nebylo zrovna příznivé. Teprve sedmého listopadu klesla rtuť na -10 °C, v další dny bylo ještě hůře.

Demoralizovaná francouzská armáda rychle ustoupila až k řece Berezině. 70 000 hladových a vyčerpaných vojáků, špatně oblečených (ani jejich pronásledovatelé na tom nebyli nejlépe) se zastavilo na jejím břehu. Načež se počasí opět změnilo. Přišla obleva. Rozblácené cesty se nedaly projet a navíc začal tát led, po němž by Francouzi mohli řeku přejít.

Napoleonova taktika sice slavila drobný úspěch a zdržení ruských vojsk umožnilo stavět mosty, ale Berezinu nakonec překonalo pouhých třicet tisíc mužů.

Teprve poté se dostavila Matička Zima.Byla toho roku ještě krutější než obvykle (klima předchozího roku 1811 bylo naopak výjimečné opačným směrem), panovaly třicetistupňové mrazy. Ty, spolu s postupujícími ruskými oddíly, císařovu armádu dorazily.


Jak je vidět, zima tedy postihla už jen zlomek obrovské armády, měla samozřejmě svůj díl (stejně tak ovšem ohrožovala i ruská vojska), ale počasí, které pomohlo obráncům nejvíce bylo právě to teplejší, léto a potom obleva u Bereziny.

Na to se ovšem Napoleon vymlouvat nemohl. Ani na schopné ruské vojevůdce. Zato proslulá ruská zima se mu stala až do konce života výmluvou za takové chyby, jakými bylo mizerné zásobování, mizerná výstroj vojáků a podcenění situace.

Mráz se jako obětní beránek hodil mnohem lépe.

(8.6.2003)

 

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Mastodon

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv

Poslední změny