Bezejmenná stránka: Cokoliv > Opravník

Opravník #24


V Československé republice bývalo odnepaměti zvykem – a později i předpisem – jezdit vlevo, podobně jak to dodnes praktikují v Británii, Indii či Japonsku. V čase dramatických změn, v předvečer druhé světové války ovšem došlo ke změně na stav, který známe dnes.

Tvrdí se, že jízdu vpravo zavedl Hitler, tedy Tisíciletá říše, potažmo její armáda. Není to pravda.


Kdo zavinil jízdu vpravo?

 

Ve skutečnosti se o změně uvažovalo dlouho předtím. Celá věc se, jak bývá zvykem, pouze odkládala. Už od dvacátých let, kdy Československá republika podepsala příslušné mezinárodní smlouvy, dle nichž se celá Evropa měla v pravidlech silničního provozu sjednotit. Ve zmiňovaném Německu se mimochodem vpravo jezdilo nejspíš už od dob okupace Napoleonem. (Změny zmiňovaného pravidla často přicházely s cizími vojsky, ať už třeba v Japonsku nebo ve Finsku).

My jsme si dávali načas, (Švédové vzdorovali až do roku 1967), ale bod zlomu se donekonečna odkládat nedal. Automobilová doprava a cesty ze státu do státu rostly.

K přechodu na nová pravidla a druhou stranu mělo dojít prvního května 1939. Stanovil tak opatřením č. 275 Stálý výbor Národního shromáždění 10. listopadu 1938.

Německá okupace tedy změnu pravidel silničního provozu jen o několik týdnů urychlila, nikoliv způsobila.

Ale proč se vlastně vůbec začalo jezdit vpravo?

Je to záležitost historická, vycházející z Francie. Nejprve ale musíme odcestovat ještě hlouběji, do středověku a snad i dál, do dob, kdy běžným pozemním dopravním prostředkem byl kůň. Respektive – protože vozy, byť v různých podobách, jsou starším vynálezem, než řehtající nosič – kdy kůň s jezdcem míval na cestě absolutní přednost v jízdě. V sedle totiž sedávali šlechtici, kterým v těch dobách musela nákladní doprava ustupovat.

Doprava v těch časech byla – když na to přišlo – levostranná. Na koně se nejlépe nastupuje zleva a každý, pokud to jde, pak volí k nastupování krajnici, než střed cesty. I jezdilo se tedy vlevo, po stejné straně se i bojovalo, meč, kopí nebo dřevec držel jezdec obvykle v dominantní pravé ruce. Leváci měli smůlu. Jízda vlevo byla mimochodem archeologickými nálezy potvrzena už za dob Římské říše, ale o tu teď nejde.

Jde o změnu.

Ve zmíněné Francii začaly v osmnáctém století díky rozvoji obchodu putovat po cestách velké vozy, tažené několikaspřeženími. A vedené nikoliv kočím z kozlíku, ale vozkou, sedícím na posledním koni vlevo. Nasedal na něj totiž z obvyklé strany.

Zleva.

Jenže když pak spřežení vedl, chtěl každý vozka míjet protijedoucí vůz tak, aby mohl předejít srážce. Což obnášelo jet po pravé straně cesty.

A bylo to. Základní krok ke změně dopravních zvyklostí byl učiněn.

 

26.2.2014

 

Žabinčina dobrodružství

Fantastické světy neobývají jen draci, hrdinové, dámy v nesnázích a démoni. Žijí v nich i tvorové nepatrnější a na první pohled mnohem méně zajímaví. Například květinové víly.Toto je v šesti povídkách zpráva o šesti dobrodružstvích, do nichž se jedna z nich vlastní vinou zapletla.

E-kniha dostupná v obchodech: Smashwords ($1.49) | Apple Books (39 Kč) | Google Play (35 Kč) | Palmknihy (35 Kč) | Kosmas (35 Kč) | Alza (35 Kč)

 

 

Copyright © 2000–2025 Petr Vyhlídka × Kontakt × Obchůdek s knihami x English digest
autorův Mastodon a Tumbrl (RSS, když chcete zůstat v obraze) a Bezejmenná stránka na Facebooku
Bezejmenná stránka nesbírá informace o svých čtenářích. Vůbec žádné. Dokonce i prastaré počítání návštěv už je pryč.

 
Tumbrl Facebook Instagram Mastodon

Literárium
Ani andělé
On to byl
Zahradník
Žabí léto
Bajka o bajce
další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv
Holmesiana

Poslední změny
Mapa stránek

Obchůdek s knihami