Skandál v New Yorku

Bezejmenná stránka: Cokoliv > Holmesiana

Skandál v New Yorku

Když se při večeři newyorského spolku Baker Street Irregulars, pořádané 31. ledna 1941, debatovalo o druhé manželce doktora Watsona, nevypadalo to zpočátku na nic víc, než na obvyklé sezení, zpestřené snad trochu zvýšenými hlasy, dojde-li během řeči k rozporům v důkazech. Až do chvíle, kdy přítomní holmesologové pustili ke slovu Rexe Stouta, literárního otce olbřímího pěstitele orchidejí a pijáka piva Nera Wolfeho.

Spisovatel (který se fyzicky svému detektivovi vůbec nepodobal) hned na úvod prohlásil, že žádná druhá (tím pádem ani třetí ¹⁾ ) manželka nikdy neexistovala. A z jednoho prostého důvodu si nemohl vzít ani Mary Morstanovou [SIGN]. Protože doktor Watson byla ve skutečnosti slečna Watsonová!

Než se posluchači stačili nadechnout, vysvětlil Stout svou teorii blíže.

Watson s oblibou popisuje vybavení bytu, jídelníčku a nudné pohodě večerů u krbu. Bezmezně svého přítele obdivuje. Takhle by žádný muž přece nepsal.

„Zřídkakdy se stalo, aby šel spát později než v deset, vstával a snídal dřív než já. Než jsem vstal, byl už pryč.“ [STUD, I/17] tak zní první z citátů, který prý ve Stoutovi proměnil nejasné podezření v očividnou stopu. Děsivou jistotu pak prý znamenají citáty následující:

„Když jsem se opět obrátil, stál před mým pracovním stolem usměvavý Sherlock Holmes. Zvedl jsem se, několik vteřin jsem na něho užasle zíral a pak jsem patrně poprvé a naposled v životě omdlel.“ [EMPT, III/11]

„V oněch pozdějších letech se mezi námi ustálil zvláštní vztah. Holmes měl své zvyky, nečetné, avšak hluboce zakořeněné, a já jsem se stal jedním z nich. Byl jsem nepostradatelný jako jeho housle, řezaný tabák, stará černá lulka, odborné příručky a ty další, méně chvályhodné jeho záliby.“ [CREE, V/321]²⁾

Proč ale nejsou zápisky doktora Watsona prostě vyprávěním milující manželky? Proč je zapotřebí takové krytí?

Protože, vážení přítomní, argumentuje dál Rex Stout, Holmes žil s touto ženou bez řádného sezdání. A s tím by se viktoriánská dáma nikdy nechlubila.

Ale pokračujme, praví Stout (mimochodem, jeho vlastní, wolfovské detektivky měl v velké oblibě William Faulkner). Z díla, jenž po sobě slečna Watsonová zanechala, lze odvodit i její křestní jméno. Není to nic jednoduchého, ale jsme přece následníci slavného detektiva z Baker Street. Jméno, tedy titul najdeme v názvech šedesáti příběhů.

Seřaďme je chronologicky. A přemýšlejme.

Jde o mystifikaci. Nejmystičtější číslo je sedm a pro zesílení efektu ho vynásobme sebou samým. Čtyřicet devět.

Čtyřicet devět: The Adventure of the Illustrious Client.[ILLU] První čtyři slova jsou pochopitelně zbytná. Odložme příběh a pojďme dál.

Watson se snaží čtenáře přesvědčit, že jeho příběhy jsou absolutně správné (v originále they are on the square.“ A první square, čili druhá mocnicna celého čísla je čtyři.

Red-Headed League [REDH]

Holmes ve své práci nepočítá s náhodou a štěstím, nejšťastnější čísla ve hře jsou sedm a jedenáct. Sedm už tu bylo, jedenáctý příběh je The Adventure of the Engineer's Thumb [ENGR].

Dvacet sedm let bylo Holmesovi a dvacet šest Watsonovi, když zakotvili v Baker Street.

The Adventure of the Norwood Builder [NORW] a The Adventure of the Empty House [EMPT]

Seřazeno pod sebou, ořezáno o uvozující Dobrodružství s a čteno jako akrostich (první písmena každé řádky),

Illustrious Client

Red-Headed League

Engineer's Thumb

Norwood Builder

Empty House

tedy Irene

Druhá skupina (dedukci, která k ní vedla neznám) pak doplňuje příjmení, aby to bylo zřejmé

Wisteria Lodge

Abbey Grande

Twisted Lip

Study in Scarlet

Orange Pips

Noble Bachelor

tedy Irene Watson

A jak se jmenuje žena všech žen, jejíž portrét stojí na krbové římse?

Irene Adlerová, známá dobrodružka, která kdysi přivedla do nesnází následníka českého trůnu.

Pokud si připomenete děj slavného Skandálu v Čechách,[SCAN] pak Holmes přiznává, že byl svědkem na svatbě Ireny Adlerové. Přiznává to ovšem slovy dr. Watsona. Co tehdy v kostele Svaté Moniky na Edgware Road [SCAN, I/212] vlastně stalo? Leč nerozvíjejme příliš Stoutovu geniální konstrukci, nemuselo by se nám to vyplatit. Jak se v totiž holmesologických kruzích traduje, musel Rex Stout po tomto skandálním odhalení tajně prchnout zadními dveřmi.

Prameny:

Josef Škvorecký: Desatero čtenáře detektivek, 1990
Dvorana slavných – Sherlock Holmes, in: časopis Knokaut, 1990

Poznámky:

Nedá mi, abych se nepřipojil s vlastní, neméně potrhlou teorií. Tři Watsonovy manželky opustily svět po nepříliš dlouhém soužití s tímto afghánským veteránem. Vzhledem k tomu, že dr. Watson byl lékař, zdá se to ještě podivnější. Na počátku dvacátého století byla mimochodem Anglie vzrušena skutečným případem dr. Crippena, který prokazatelně zavraždil aspoň jednu manželku, (první zesnula řadu let předtím v Americe). Byl popraven v roce 1910, tedy v době, v níž dr. Watson i Sherlock Holmes už své praxe téměř zanechali. Že by Cora Crippenová byla čtvrtou ženou jinak bezúhonného lékaře?
A co na to Holmes? Watson ho předstíráním slabomyslnosti a neustálým obdivováním mohl dokonale omámit. Konečně, už po druhé vraždě by možná Holmes, kdyby vraha odhalil, nedokázal přiznat, že on, geniální detektiv, měl zločin pod nosem a nechal ho zajít tak daleko. Podobných a mnohem bláznivějších teorií se dá pochopitelně vymyslet celá řada. [zpět]
Pro pořádek připomínám, že v první osobě angličtina těžko rozezná mužský a ženský rod. [zpět]

(24. 10. 2004)