Bezejmenná stránka: Cokoliv > Holmesiana

Plukovník Sebastian Moran


Prázdný dům, il. F.Dorr Steele

„Nemáte nic proti tomu, když zavřu okenice?“

Jediné světlo v místnosti vrhala stolní lampa, při níž jsem četl. Holmes obešel pokoj těsně při stěně, přivřel okenice a zajistil je závorou.

„Bojíte se něčeho?“ zeptal jsem se.

„Ano, bojím.“

„A čeho?“

„Vzduchovek.“

„Proboha, jak tomu mám rozumět, Holmesi?“

 

— Poslední případ [FINA]

 

Holmes jen tak z někoho strach neměl. Bez mrknutí oka pronikal v přestrojení mezi zločince i do opiových doupat. Odmlouval hlavám států i ministrům. Dokázal se směle postavit mužům ozbrojeným i vlivným. Nevyděsili ho boháči ani zločinci. Přesto existoval muž, před nímž se necítil bezpečně.

Pravá ruka profesora Moriartyho, plukovník Sebastian Moran.

Byl to ovšem strach oprávněný. Druhý nejnebezpečnější muž v Londýně [EMPT] sice nemohl soupeřit s geniálním pátračem v souboji mozků, měl ale jistou ruku a pevnou mysl.

I před malým hadem má rozumný člověk respekt, natož před nebezpečným plazem, ozbrojeným smrtícím jedem. V Moranově případě měly jedové zuby podobu pušky. Tiché a tím nebezpečnější. Držely ji ruce zkušeného lovce divoké zvěře i lidí, muže odvážného a chladnokrevného. Muže, který řešil své problémy velmi přímočarým způsobem.

Narodil se v roce 1840 v Londýně. Otec, sir Augustus, který býval vyslancem v Persii, poslal syna do Etonu a poté na univerzitu v Oxfordu 1). Mladý Moran podobně jako mladý Watson prodělal afghánskou válku; zatímco lékař sloužil u Pátého northumberlandského střeleckého pluku, a bitvu, z níž si odnesl pověstné zranění, prodělal jako příslušník berkshiského pluku, Moran získal vojenské zkušenosti u 1. oddílu zákopníků v Bengalúru. Účastnil se tažení proti Afrídům (Jowaki Expedition, 1877-1878) a prokazatelně dvou bitev druhé afgánské války, šestého října 1879 bojoval u Char Asiabu a dvacátého třetího prosince v Kábulu, ve střetu, známém dnes jako Obléhání Šerpuru.

Po válce zůstal v Indii.

Jako správný britský gentleman v koloniích, i on se podepsal pod dvě knihy loveckých historek: Heavy Game of the Western Himalayas (Vysoká zvěř Západních Himalájí, 1881) a Three Months in the Jungle (Tři měsíce v džungli), vydané roku 1884. Zpočátku se choval řádně, jak se též na správného britského gentlemana v koloniích slušelo.

Potom se ale ukázala temnější stránka jeho povahy. Jen tak tak se vyhnul kriminálnímu skandálu, podle Holmese se projevilo dědičné zatížení:

 „Víte, Watsone, existují jisté stromy, které se prapodivně rozkošatí, jakmile dorostou do určité výše. Mnohdy se s něčím obdobným setkáváme i u lidí. Podle mé teorie formují povahu jednotlivce dědičné vlivy, a takový náhlý zvrat, kdy dobro či zlo nabude převahy, lze vysvětlit z rodokmenu.“ [EMPT]

Aby se vyhnul trestnímu stíhání, vrátil se Moran do Londýna. Na šikmé ploše už zůstal. Nastěhoval se na prestižní adresu v Mayfairu do ulice Conduit, stal se členem Anglo-indického klubu, klubu Tankerville – a karetního Bagatelle. Právě hra v karty se pro něho později stala převelice důležitou a zásadní. Nejprve si ho ale vyhlédl sám génius zločinu profesor Moriarty. Ten poznal, že mu osud přihrál muže velmi schopného ve všech ohledech. Ideální pravou ruku. Podle Holmese pověřil Moriarty Morana jedním nebo dvěma velmi těžkými úkoly [EMPT] . Detektiv podezíral plukovníka i z vraždy paní Stewardové, k níž došlo v roce 1887, Moran ovšem pracoval velmi chytře, takže zůstalo u pouhého Holmesova podezření.

Roční příjem Moriartyho zástupce byl vyšší než příjem ministerského předsedy, celých šest tisíc liber [VALL]. Když ale detektivovou zásluhou zdroj financí vyschl [FINA], nezbývalo po smrti představeného a rozpadu jeho zločineckého impéria plukovníkovi nic jiného, než žít z nejistého výnosu karetní hry. Učinil ho proto jistým, podváděl. Pracoval sám, pokud hrál s partnerem, ten se o nečisté hře nedozvěděl. Když ovšem na Moranovy triky nepřišel sám.

To se stalo osudným Ronaldu Adairovi, jehož záhadná smrt v zamčeném pokoji vzrušila na jaře roku 1894 londýnskou společnost. Nikdo za zavřené dveře nemohl, nikdo nic neslyšel... Doktor Watson se ve jméně svého za mrtvého v té době považovaného geniálního přítele pokusil případ vyřešit, ale nenapadlo ho zhola nic. Mysteriózní událost naštěstí přilákala zpět do Anglie i Holmese, který v té době  inkognito cestoval po světě. Detektiv neváhal a nalíčil na plukovníka past.

Sám sebe.

Moran, který věděl, že mu nezbývá nic jiného, detektiva zastřelil stejnou zbraní, jakou užil k likvidaci nepohodlného poctivce Adaira: vzduchovou puškou. Kulka revolverové ráže ovšem neprovrtala hlavu geniálního pátrače, ale pouze vosk jeho figuríny. Na Holmesův pokyn číhající policie zločince zatkla a soud poslal na dlouhá léta do vězení.

Za mřížemi už Moriartově bývalé pravé ruce nezbylo víc, než jen plané výhrůžky. Jeho přemožitel si na něj tu a tam vzpomněl [ILLU], jako na jednoho z těch, kteří se nakonec na víc než strašení nezmohli.2)

 


Poznámky:

  1. Stejné vzdělávací ústavy navštěvoval i lord Peter Death Bredon Wimsey, detektiv, jehož o půl století později přivedla na svět Dorothy L. Sayersová. Jde ovšem o běžnou kombinaci své doby, elitní vyšší škola, následovaná studiem na prestižní univerzitě.

    [zpět]
  2. Původně byl Sebastian Moran též zločinným aktérem v divadelní hře The Crown Diamond: An Evening with Sherlock Holmes, kterou Doyle napsal začátkem dvacátého století. Premiéry se dočkala až v roce 1921, autor ji sice přetavil do povídky  Mazarinův drahokam [MAZA], zločinného plukovníka v ní ale nahradil hrabětem Silviem. [zpět]

autorem ilustrace k příběhu The Adventure of the Empty House, který vyšel v Collier's 26 září 1903, originální titulek Colonel Moran sprang forward with a snarl of rage. je Frederick Dorr Steele (1873 - 1944)

(21. 1. 2022)

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Mastodon

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv

Poslední změny