![]() |
Spaceballs |
1987, 96 minut, produkce: Mel Brooks, Ezra Swerdlow; scénář: Mel Brooks, Ronny Graham,Thomas Meehan; režie: Mel Brooks; kamera Nick McLean; hudba John Morris; kostýmy Don Feld, střih Conrad Buff IV
hrají:
Mel Brooks ... prezident Skroob/Yogurt
John Candy ... Barf (Blaf)
Rick Moranis ... Dark Helmet (Tmavá Helma)
Bill Pullman ... Lone Star
Daphne Zuniga ... princezna Vespa
Dick Van Patten ... král Roland
George Wyner ... plukovník Sandurz
Michael Winslow ... radarový technik
Joan Rivers ... Dot Matrix (hlas)
Lorene Yarnell ... Dot Matrix
John Hurt ... John Hurt
Sal Viscuso ... operátor vysílačky
Ronny Graham ... ministr
JM J. Bullock ... princ Valium
Leslie Bevis ... velitelka Zircon
Jim Jackman ... major Asshole (Hovádo)
Mike Pniewski ... střelec z laseru
Sandy Helberg ... dr. Schlotkin (Šmatkin)
Vesmírná tělesa, Kosmíči čili Spaceballs u mně v oblibě Brooksových filmů jednoznačně vedou. Je to dáno jednak skutečnou kvalitou tohoto biografu, jednak žánrem (pro science fiction mám samozřejmě slabost) a také tím, že parodovaná díla znám v originále. Čímž jsme u jádra věci.
Vše začíná v jedné vzdálené galaxii ...
... kde se princezna Vespa
připravuje na svatební obřad. Nikterak radostně,
protože (jak už to u panovnických rodů bývá) je
provdávána proti své vůli. Princ Valium je bohužel
jediný vysoký šlechtic široko daleko ...
... kde vláda planety Spaceball
vytunelovala místní atmosféru a pokrytí vzduchového
deficitu se chystá řešit odsátím atmosféry
mírumilovných sousedů na planetě Druidia ...
... kde se vesmírem plíží obří
křižník Spaceball 1, pod velením plukovníka
Sandurze a nelítostného muže v tmavé kombinéze,
tmavém plášti a tmavé helmě ...
... kde kosmem prolétá malý
náklaďák se sympatickým pilotem a jeho chlupatým
přítelem, kteří mají problémy s podsvětím ...
Spaceballs se zhlédly v Hvězdných válkách (prvním filmu
z roku 1977), z jejichž hlavních hrdinů chybí pouze Luke
Skywalker a R2D2. Počínaje klasickými ubíhajícími řádky
úvodu, přes vesmírnou sílu a světelné meče, až po drobné
detaily. Na jiné proslavané podívané se ovšem nezapomělo.
Star Trek, Planeta opic a Vetřelec jsou nejzřetelnější.
Nechybí ani jedna z klasických Brooksových značek - interakce
filmu s natáčecím týmem (o mnoho lepší než v Závrati
a úplně jiná než v Ohnivých sedlech, kde si to
kladní i záporní hrdinové - "Já dělám pro Mela
Brookse!" - společně rozdali s aktéry show z
vedlejších studia).
Poměrně přímočarý děj, kopírující Hvězdné války jen částečně, je vyplněn hromadou pitvornůstek, vtípků (některých značně fousatých, ale ono to kupodivu nevadí), narážek a především řadou neskutečných hlášek. Brooks tu stírá nejen fantastická dobrodružství, ale i filmový průmysl - "Uvidíme se v příštím díle. S názvem Honba za penězmi" - .
Báječná scéna se odehrává v kosmickém motorestu (kosmorestu), kde se zhroutí jeden z návštěvníků - "Vodu ne. Tu naposled pil jako malej "- Z útrob v křečích se zmítajícího nebožáka se vyklube - samozřejmě - Vetřelec. "Ale ne. Už zase," zachroptí živý inkubátor. Má proč, protože ho hraje tentýž herec, který představoval nedobrovolnou matku v původním Vetřelci, John Hurt.
Některé záležitosti jsou bohužel srozumitelné jen pro Američany, jméno gangsterského bossa Pizza the Hut (nechutná hromada sýra a pizzových ingrediencí, rozhodně odpornější než nechutná hromada tuku Jabba the Hutt) je (pokud se nepletu) jméno velké prodejní sítě pizzy ve Státech (Pizza Hut), ale tyhle bonbónky nijak nevadí. Což se nepovedlo třeba u Bláznivého příběhu Robina Hooda, kde se uprostřed rvačky Hepčík zarazí a skloní se k botám, aby se přifoukl. Pamatujete na přifukovací obuv značky Nike ze začátku devadesátých let? Pokud ne, tak vám smysl té scény uniká.
Kapitolou sama pro sebe je český dabing a překlad. Neviděl jsem verzi pro video, ale televizní je naprosto skvělá, zachovávajíci tolik oplakávanou někdejší úroveň českého dabingu. Václav Postránecký (Tmavá Helma) se mi dokonce líbí víc, než Rick Moranis v originále. Televizní verze nechala originální název Spaceballů (videoverze má, což nevím jistě, Kosmíče), ale s většinou dvojsmyslných a vícevýznamových jmen si poradila dobře. Až na nápisy - takřka každá cedulka, přes kterou kamera přejede, je vtípek. Ne každá je přeložena do češtiny. Něco samozřejmě dost dobře nejde, takže je tuzemský divák ochuzen například ve scéně, kdy Lone Star a Blaf (Barf, celým jménem Barfolomew, což asi opravdu nešlo česky přeložit než jako Blafoun) zachraňují princeznu Vespu a její droidku Dot Matrix:
VESPA: Who are you?
BARF: Barf.
DOT: Not in here, mister. This is a Mercedes.
BARF: Na, that's my name. Barf.
Vtip spočívá v tom, že Barf je možná dobré jméno pro česa (napůl člověk, napůl pes), ale zároveň sloveso zvracet.
Čeho si překladatel nevšiml, je narážka na Star Trek, kdy Lone Star stiskne jednomu z vojáků krk a nechá si od něj poradit, že vulkanický tlakový bod je níž, "tam kde se stýká rameno s krkem". V originále jde samozřejmě o The Vulcan Neck Pinch, Vulkanský nervový stisk (známý to chvat pana Spocka). Rejpu do toho proto, že i když mi tenhle vtip byl jasný už od prvního shlédnutí, bezmyšlenkovitě jsem špatný výraz použil v jedné povídce. (Z čehož je jasné, že mám raději Spaceballs než Star Trek).
Na závěr jedna z nejznámějších hlášek, verze česká i anglická. Kdysi (možná dodnes), se soubor několika scén nacházel ve formátu mp3 na jednom z scifistických webů. Bohužel už nevím kde.
Tmavá
Helma: Dávejte pozor, vy idiote, řek' jsem pod
nos, ne do něj! |
Dark
Helmet: Careful, you idiot! I said across her nose,
not up it! |
(1.3.2001)
Delší, kratší i nejkratší povídky z let 1990-2022
Nebezpečí kouzelné hory. Válka s mimozemšťany. Země v ohrožení.Démoni, přízraky i duchové. Blázniví vynálezci. Cesty časem i dimenzemi. Divoký západ i divoký vesmír. A ještě víc.
Čtyřicet devět více či méně (nebo vůbec) fantastických příběhů.
E-kniha dostupná v obchodech: Google Play (39 Kč) | Knihy Apple (49 Kč) | Smashwords ($1.69)
Copyright © 2000–2025 Petr Vyhlídka × Kontakt × Obchůdek s knihami x English digest
autorův Mastodon a Tumbrl (RSS, když chcete zůstat v obraze) a Bezejmenná stránka na Facebooku
Bezejmenná stránka nesbírá informace o svých čtenářích. Vůbec žádné. Dokonce i prastaré počítání návštěv už je pryč.