Velký průšvih v dobrém úmyslu

Rok 1889, Medford, Massachussetts, U.S.A. Hodiny na místní věži se zastavily. Nevěštilo to žádné neštěstí – katastrofa se už ulicemi města proháněla.

Město v tu dobu podléhalo drtivé invazi. Indiánských kmenů? Žlutého nebezpečí? Nikoliv. Medford byl plný – housenek bekyně velkohlavé. Byly jich miliony, pronikly úplně všude, do domů, do skříní, postelí i zásuvek. Noc naplnil zvuk kusadel, požírajících listí. Město naplňoval neuvěřitelný zápach rozkládajících se housenek, které rozjezdily povozy a rozšlapali lidé.. Nová egyptská rána (jak ji označoval tehdejší tisk) donutila všechny obyvatele města přerušit veškerou jinou práci a soustředit všechny síly na likvidaci katastrofy. Pro okolní lesy a městské parky bylo už pozdě, ale byli tu ještě lidé. Hodiny na věži se ostatně zastavily jen proto, že housenky pronikly i mezi ozubená kola.

Po několika dnech invaze skončila. Boj pokračoval dál, protože bekyně obsadila území o rozloze devíti set čtverečních kilometrů.

Po několika letech, kdy byl zápas s tímto motýlkem (respektive s jeho housenkami) přerušen, podnikly bekyně silnou protiofenzívu a během čtyř let se obejvily nas území desetkrát větším.

Co bylo na počátku?

Nejprve stručné seznámení s nepřítelem. Bekyně velkohlavá (Lymantria dispar) je evropský motýl z čeledi obávaných škůdců Lymatriidae. Bílé samičky a o něco menší hnědí samečkové plodí žravé potomstvo, které před zakuklením dosahuje délky šest až sedm centimetrů. Housenky nejsou nijak vybíravé, živí se listím i jehličím. V Evropě, převážně jižní, patří k nejnebezpečnějším škůdcům.

Ale jak se dostaly přes Atlantik?

Z vědeckého zájmu a patriotismu.

V polovině devatenáctého století byli ve Francii napadeni neznámou chorobou bourci morušoví. Miliony jejich housenek zahynuly, aby tím způsobily ekonomickou katastrofu, kdy desetitisíce lidí, pracujících v hedvábnictví, přišlo o práci. (Francie byla v té době největším evropským producentem hedvábí.) S národní pohromou vyrazil bojovat i Luis Pasteur, aby odhalil příčinu: jednobuněčného parazita Nasema bombycis Naegeli čili hmyzomorku bourcovou, jejíhož příbuzného tak dobře znají včelaři.

Hledání příčiny však bylo jednou ( a úspěšnou) taktikou boje. Otevřela se i druhá fronta a ta to zkoušela z jiné strany - vyšlechtěním odolnějších druhů. I Leopold Trouvelot, takto francouzský astronom, pracující na observatoři v Harvardu pojal ušlechtilou myšlenku pustit se (ve volném čase) do hybridizace. A přivezl za tím účelem z Francie housenky bekyně velkohlavé.

Následoval jeden z velkých historických průšvihů, jichž se vědci dopustili. Právě v Medfordu, kde v roce 1869 na šlechtění pracoval, si jednoho dne odložil nádobu s housenkami na okno. Průvah, který otevřel dveře a okenice, poslal pokusné housenky na nepokusný let do zahrady. Trouvelot spolu se svými studenty okamžitě vyrazil na lov nedobrovolných uprchlic. Bezúspěšně. Nešťastný astronom se jen mohl utěšovat, že bekyně v cizím prostředí nepřežijí.

Motýlci se adaptovali víc než skvěle, jak se ukázalo o dvacet let později.

A ukazuje se dodnes, kdy i přes veškerou snahu, posvěcenou i Kongresem, žijí bekyně na severovýchodním pobřeží Států stále a pomalu vyráží na svou pionýrskou cestu na Západ.

(2000)

Jak si lidé z různých končin planety Země představovali stvoření světa? Různě. V této knize je shrnuto více než sto padesát pověstí, evropskými počínaje, přes Asii, obě Ameriky a Tichý oceán až ke kolébce lidstva, Africe.

Copyright © 2000–2025 Petr Vyhlídka × Kontakt × Obchůdek s knihami x English digest
autorův Mastodon a Tumbrl (RSS, když chcete zůstat v obraze) a Bezejmenná stránka na Facebooku
Bezejmenná stránka nesbírá informace o svých čtenářích. Vůbec žádné. Dokonce i prastaré počítání návštěv už je pryč.