 |
obsah předchozí část následující část |
Bestiář |
Toyotama-hime
Je to příběh jak starý, tak po celém světě známý. Když novomanželka nejasného původu požádá o přísné soukromí v určitém čase nebo situaci, je – i přes jisté podezření a narůstající zvědavost – dobré vyhovět. Jinak se může stát to, co Meluzíniným manželům (jednomu každému v jeho vlastním příběhu, nepotkali se v koupelně najednou). Netýká se mimochodem pouze milenek a manželek, někdy dojde na bližší příbuzenstvo. Partnerky coby činitelky ovšem převládají.
Své o tom mohl vyprávět Hoori, dědeček prvního japonského císaře.
Vypůjčil si jednou od svého bratra rybářské náčiní – a háček ztratil. To se stává, obvykle pak dostane původní majitel stejný předmět v lepším (protože novém) stavu plus více či méně upřímnou omluvu, případně ještě drobnou kompenzaci. A vše je ó ká. Jenže Hoderi trval – což se někdy také stává – na svém původním háčku (ta historie i s aktéry má své vlastní mýtické pozadí, a kráčí svým vlastním směrem, proto ji sem teď nebudeme tahat), Hoori tedy začal v nekonečném světě nepatrný předmět hledat.
Našel místo něj u studny krásnou dívku. Dceru Dračího krále Watatsumiho, ať to neprodlužujeme. Na první pohled prvního setkání se do pohledného lovce zamilovala. Nenásledovala Hooriho, odvedla si ho do rodného mořského sídla představit rodičům.
Otec problémy nedělal, ověřil si, že nápadník jeho dcery je člověk dobrého – božského – původu, a byla svatba. Tři roky pak strávil spokojený pár v podmořském paláci s krytinou z rybích šupin. Poté si Hoori vzpomněl na svůj závazek. Našel háček, který i s návnadou před časem spolkl pražman (Pagrus major, ryba v Japonsku velmi ceněná, jak kulinárně, tak kulturním významem). Na hřbetě krokodýla, případně žraloka – rozpor zanedlouho nepatrně osvětlím – se vrátil domů, aby staršího bratra s tchánovou přemohl. K vítězství, které obrátilo sourozenecké role a postavení, dostal ještě skvělou zprávu: bude otcem.
Čímž se dostáváme k oné známé, v úvodu zmíněné scéně.
Když se v příslušném čase Toyotama-hime zavřela do porodního domku vystlaného kormoráním peřím, požádala manžela, ať v žádném případě neasistuje u porodu. Neposlechl, zajímalo ho, proč by neměl té úžasné situaci přihlížet. Nakoukl dovnitř – a místo ženy v bolestech spatřil obrovského draka. Krokodýla nebo žraloka. Do jedné z těch podob (bylo to dávno, tak se jisté nedůslednosti příběhu, zaviněné mimo jiné i vývojem jazyka, nemůžeme divit) se dcera dračího krále proměnila, aby přivedla syna na svět.
Rozezlena a ponížena manželovou nespolehlivostí odešla Toyotama-hime zpátky do moře. Dítě s sebou nevzala, bez dohledu ho ale nenechala, to manželky takového původu nedělají. Poslala k Ugayafukiaezumovi, jak byl chlapeček pojmenován, jako chůvu a vychovatelku svou mladší sestru. Tamayori vzala úlohu opravdu za své; když synovec dospěl, se svou tetou se oženil a zplodil právě onoho prvního japonského císaře Jimmua.
Dračí princezně se kromě místa v panovníkově rodokmenu dostalo o dva a půl tisíce let později i pocty stát se kmotrou pleistocénního krokodýlího rodu Toyotamaphimeia, až sedmimetrovým ještěrům, příbuzných dnešním tomistomám a gaviálům, žijícím na území dnešního Japonska a na Taiwanu.
Ilustrace Toyohara Chikanobu, Public domain, via Wikimedia Commons
3.9.2023
Querkeln
Trpaslíci ze Staffelbergu, kopce v bavorském Franckém Švýcarsku (které, stejně jako Švýcarsko české nemá s onou alpskou zemí vlastně nic společného). S lidskými sousedy vycházeli dobře, pomáhali jim a radili; coby tvorové přírodní se dobře vyznali v bylinkářství.
Minulý čas předchozího odstavce je tentokrát součástí jejich příběhu, ne vývojem evropské společnosti. Querkele totiž milovali bramborové knedlíky. Často si proto vybírali k návštěvám lidských přátel právě čas, kdy se tohle tamní oblíbené jídlo připravovalo. Kdo by nepohostil návštěvu, dostávali svou porci, ale znáte to, občas je touha silnější. Když se hospodyně nedívala, sáhli si trpaslíci někdy pro přídavek i do hrnce.
Kuchařky to věděly, a vědu z toho nedělaly, trpasličí rady ty drobné krádeže víc než vyvažovaly. Až se jednou našla jedna lakomá selka, která začala knedlíky v hrnci počítat. Své už přece dostali, tak co mají ti pidižvíci ještě krást?
Klasická situace. Dei domestici i Učitelé (Querkelové očividně zastávali obě funkce) jsou bytosti citlivé, zvlášť na svůj osobní život a dodržování zavedených pořádků. Tohle je urazilo.
Počítat knedlíky v hrnci?
Sbalili se a odešli. Poslední zprávy o nich jsou od Hausenu, kde probudili převozníka, aby je přepravil přes Mohan.
10.9.2023
Querciòla
To jméno přimělo Charlese Godfreye Lelanda možná trochu odvážně spojit jeho nositelku s bavorskými Querkeln. V italském kraji Romagna ji ovšem od pradávna znávali jako vílu, k níž se obraceli především zamilovaní. Dryádu, jejímž stromem byl mladý (malý) doubek, querciuòla. Querciola je ovšem i italské jméno rostliny, česky známé jako ožanka kalamandra a vědecky Teucrium chamaedrys, užívané kdysi při trávicích potížích.
Querkeln, jak už víte, byli dobře znalí bylinkářství...
10.9.2023
Fantines
Květinové víly ze švýcarského údolí Vaudois. Naprosto klasické, alespoň podle zmínek, které lze o nich najít: dohlížejí na juvenilní fázi rostlinné existence (srozumitelně: starají se o to, aby květiny vykvetly).
10.9.2023
Esprit Follet
Rád svádí noční chodce z cesty a těší se z nepříjemností jaké to způsobí. Ano, jedna z francouzských bludiček.
10.9.2023
Henkies
Skřítci ze Shetlandských ostrovů a Orknejí. Tančí – to kouzelné národy rády – při tanci ale nejsou příliš jistí v pohybech, což jim dalo jméno.
10.9.2023
Tylwyth Teg
Národ waleských víl, na jihu té země zvaný Bendith y Mamau, domovem pod zemí nebo pod vodou, prostě mimo dohled. Obvyklého chování: návštěvy lidských domovů, pletky s mladými Pozemšťany. Podstrkávání lidem svých potomků (kymricky crimbil) výměnou za plavovlasé; blond je obecně i barva vlasů těchto bytostí, které mají na svědomí vílí kruhy, rády tančí a dovedou být velmi štědré. O původu těch darů ovšem nesmí padnout ani slovo, jinak se okamžitě ztratí. Stejně jako vílí dívky, provdané za lidské muže, pokud je jim ublíženo nebo – v krajním případě – se jen dotknou železa. To, jak víme, je nebezpečné mnoha nadpřirozeným tvorům, a ukazuje, jak hlubokou historie s námi sdílejí.
Informace o vzrůstu Tylwyth Teg se liší, někdy jde o drobné bytůstky, jindy o osoby (ženského pohlaví, věk tak akorát) běžné výšky. Jde totiž o skupinové jméno pro několik svébytných rodů svébytného chování: označují se jím vodní Gwragedd Annwn stejně jako Gwyllion z kopců. Domácnost pak zastupují Bwbachod a údolí Ellyllon. Všichni se tu časem už objevili, račte je navštívit.
Ilustrace Hogyncymru, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
17.9.2023
Nanny Button-Cap
Celkem zapomenutá a podle všeho neškodná a hodná malá víla z anglického West Yorkshire. Připomínaná (respektive dnes zaznamenaná) v dětských říkadlech.
17.9.2023
Robin Round-Cap
Místní skřítek z anglického Yorkshire. Zaměstnán ve Spaldington Hallu, kde pomáhal s domácími pracemi. Občas se ovšem neudržel a přimíchal do plevy zpátky mezi vyčištěné zrní nebo převrátil díži nadojeného mléka.
17.9.2023
Knocky-Boh
Anglie, North Yorkshire. Neviditelný, nijak zvlášť škodlivý. Pokud nemáte doma stěny obložené dřevem, pak vůbec, jelikož – jak prozrazuje už jeho jméno – projevuje se jeho přítomnost ťukáním, které se zpoza táflování ozývá.
17.9.2023
Vittra
Bájný národ ze severu Skandinávie. Tihle zkušení pastevci a zemědělci prý žijí pod zemí a užívají pastviny v zimě, kdy z nich lidé svůj skot odehnali, což je nejspíš varianta pro uspěchané myslitele a p-o-m-a-l-é čtenáře, jiná verze totiž bez obalu tvrdí, že Vittror (mn.č) existují v odlišném čase a posunuté rovině světa. Vodí svůj dobytek po svých cestách bez ohledu, co na nich v našem prostoru stojí. (Zjednodušená verze – jak pastevci, tak jejich čtyřnohý majetek jsou neviditelní.) Střet s překážkou, což bývá obvykle novostavba, vybudovaná na z našeho pohledu prázdném bezpečném místě, pak přiměje tyhle jinak se lidem spíš vyhýbající bytosti působit nepříjemnosti.
Tak paralelní zase oba světy nejsou.
24.9.2023
Busebeller
Běžný nadpřirozený vychovatel, tento najímaný rodiči východofrískými. Známého vzhledu – tmavý a vysoký. Výbava rovněž obvyklá – pytel na neposluchy a hák k jejich odchytu. Záběru širšího, zlobivé děti nemusel jen odnášet (aby si je třeba upekl k obědu), někdy je prostě jen seřezal holí. Číhal u vody, také na místech nevhodných a nebezpečných, dětem zapovězených.
24.9.2023
Fenixmännlein
Vyšší než trpaslíci, běžných lidských měr ale nedorůstají. Domovem ve Slezsku. Přesněji uvnitř Slezska, v kopcích, což prozrazuje jejich příslušnost k elementu země. Nebývali nijak obávaní, až na obvyklé podezření z vyměňování svých ošklivých dětí za hezké lidské.
24.9.2023
Kvarngubbe
Nadpřirozený obyvatel švédských mlýnů. Hastrman se zvyky hospodáříčka. Občas taky se zlozvyky škůdce, zprávy o pomocné ruce ovšem převažují. Svou severskou vodní náturu nezapře, stejně jako jiní tamní vodníci skvěle hraje na housle.
24.9.2023
Marool
Mořská příšera, známá obyvatelům Shetland. Zlovolná ryba se spoustou očí a planoucím znamením na hlavě, jejíž spokojený řev lze zaslechnout za bouře, která právě pomohla pod hladinu další lodi.
24.9.2023
Zajímají vás prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy bibliografie? ☞ Tímto směrem
Chtěli byste odkazovat na jednotlivé kapitolky Bestiáře? ☞ Seznam odkazů
Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? ☞ Kontakt zde
obsah
předchozí část
následující část
