Bezejmenná stránka: Bestiář
obsah
předchozí část
následující část

Bestiář
část osmdesátá osmá

Marduk

Marduk

Stejně jako mnoho bohů, stojících v čele svých pantheonů, ani akkadský Marduk nebyl původně Nejvyšší bytostí. Stvořitelé a první generace božstev málokdy a málokde vydrží v činné službě; má to své příčiny, ať už vnitřní, z pohledu náboženského systému, nebo vnější,  které můžeme odhalit když chůzí proti proudu času dorazíme až do dob, v nichž byl budoucí vládce světa, do té doby zastávající nezajímavou nebo nedůležitou funkci, novými/mladšími uctívači vystrčen až nahoru. Nebo někdy i ke chvíli, v níž právě přechází hranice, aby se na skromné pozici připojil k původním starousedlíkům. A protože historii píší vítězové, dochází často i k úpravám do té doby pevně daných příběhů. (Vznikají tak někdy – jak může potvrdit například prakticky jakýkoliv do větší hloubky zkoumaný řecký příběh – drobné, či větší rozbory a chyby ve vnitřní logice. Lidé je ale pro svou dokonalou schopnost pomíjet nehodící se informace, vesele ignorují, takže se vlastně nic neděje.)

I Mardukův osud patřil k výše uvedeným.

Ač není jediné, které ho zmiňuje, nejvíce informací o něm máme z díla, známého dnes podle jeho prvních slov: Enúma Eliš. Tento kosmogonický mýtus, který vysvětluje vznik světa i lidí, je podle všeho především spisem, jenž má – co je psáno, to je dáno – víceméně úředně potvrdit Mardukův nárok na funkci. Vyprávění o bojích s nejstaršímu bytostmi a tvůrci světa, kteří se rozhodli své dílo zničit, je oslavou jediného, kdo se Tiamat, Životadárné rodičce, mohl postavit.

 

Mnohem vznešenější, nad ostatní vynikal ve všem.

Nepředstavitelně dokonalé byly jeho údy.

Nemožno jest to pochopit, obtížno jest to uzřít.

Čtvero bylo jeho očí, čtvero jeho uší.

Když pohnul svými rty, oheň vzplál. Čtyři uši vše slyšely

a čtyři oči vše viděly. 1)

 

Takový byl syn Eův a vnuk Anuův. (Opatrně, ať nenarušíme hrdinův obraz, si připomeňme, že příčinou božské války bylo právě Mardukovo dovádění a dětské hry, které prastarou Stvořitelku, personifikaci oceánu, přivedlo k běsnění.) Do boje nastoupil až jako třetí velitel, předchozí (i generačně) dva, Anšar a Anu, selhali. A ani Marduk neměl vítězství dané a na dosah ruky. V těžkém zápase, vedeném jak zbraněmi, tak kouzly a potopou i vichřicí, měl sám namále. Nakonec ale přece jen zvítězil. Tiamatu zabil, roztrhl vedví a vytvořil (ačkoliv už existovalo jak dílo Eovo, tak vesmír prvotní, stvořený právě Tiamat a Apsúem) z ní svět. Z jedné poloviny vzniklo nebe, na němž si dal opravdu záležet, z druhé Země. I meteorologie vzešla z mrtvé Pramatky. Přispěl i návrhem na stvoření lidí, božího služebnictva, a to z Kingua, Tiamatina manžela. Na závěr poválečného uspořádání pak založil Marduk pozemské sídlo bohů a lidí: Babylon.

Proto je sedmá tabulka Enúma Eliš věnována padesáti jménům, která bohové svému nově zvolenému vůdci, spojovanému i s planetou Jupiter, dali; každé je opatřeno vysvětlivkami. A pokud jde o na začátku zmíněný vnější pohled, stalo se tak ne na úsvitu světa, ale za vlády Nebuchadnezzara I. (ne toho Nebuchadnezzara, který je dobře znám z Bible, ten měl pořadové číslo Druhý), za jehož panování Marduk, do té doby nijak zvlášť významný bůh, vystoupal až na příčky nejvyšší.

 

1) Mýty staré Mezopotámie: sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. Přeložil Jiří PROSECKÝ Praha: Odeon, 1977. Živá díla minulosti (Odeon).
Marduk, na obrázku se svým ochočeným drakem, je takto znám z babylonské pečeti.
See page for author [Public domain], via Wikimedia Commons

3.12.2017

Kusarikku

Mezopotámské monstrum vcelku lidského vzhledu, až na uši, rohy a pozadí, které si vypůjčilo od býka. V malované podobě střežilo vchod do domu před nevhodnými návštěvníky a odrazovalo zlé duchy, v mýtické skutečnosti bylo jedním z Tiamatiných dětí, zlikvidovaných tu Ninurtou, tu Mardukem, podle toho, kdo který příběh vyprávěl.

10.12.2017

Ili u'Mete

Duchové předků sloužili jako ochránci domácností prakticky po celém světě. Ili u‘Mete – doslova Zbožštění mrtví – ukazují, že  prakticky také od nepaměti, spoléhali se na ně ve staré Mezopotámii.

10.12.2017

Bašmu

Jedovatý had, další z jedenácti potvor, které stvořila Tiamat a které měly přispět ke zničení světa. Skončily jako ilustrace; poté, co je zlikvidoval, nechal Marduk vymalovat jejich obrazy na bránu Apsú, Eova sídla. Také šlo o jednu ze sedmi oblud, které porazil Ninurta. Šedesát dvojích mil dlouhé mořské monstrum, šest úst, sedm jazyků (tedy sedmihlavé). Křídla, někdy k hadímu tělu dvě nohy. Na akkadském nebi se Bašmu také předvádělo stejnými hvězdami jako Ptolemailova Hydra.

10.12.2017

Men

Frýžský bůh Měsíce. Měl v pracovní náplni i uzdravování, patrně s velkou úspěšností, neboť ho za svého vzali i Řekové a později Římané. Byl možná i vzorem antiochijského ochránce, známého jako Men Ascaenus, který se na mincích v třetím století před rokem nula ukazoval jako býčí hlava nad měsíčním srpkem a vavřínem.

10.12.2017

Mansinskiri

Arawacký Mansinskiri, jemuž Warrauové říkají Maihisikiri, je lesní démon, zaměřující se na ženy. Bere na sebe podobu jejich partnerů; pokud přestrojení dotyčná neprohlédne, hrozí jí brzy na to smrt. Na první pohled ničím, či nikým nezaviněná. Přihodí se někdy, že žena následuje démona do pralesa (podvodem i násilím) a stává se jeho družkou; jak jeden takto postižený Indián potvrdil, proměnila se jeho manželka též v lesního ducha, a její paže, když se ji pokusil chytit, byla měkká a bez kostí. Sám Mansinskiri je pro muže neviditelný, proto se mu těžko mohou postavit.

10.12.2017

Ma'at

Podstata. Pravda, Spravedlnost, Pořádek. To vše, a ještě další, vpravdě abstraktní a dnes mnohdy s hořkou ironií vyslovované pojmy byly ve starém Egyptě pojmenovány a symbolizovány bohyní stejného jména. Jak složitý a těžko uchopitelný koncept, tak jeho personifikace pak bývali představovány, identifikovány či označovány pštrosím perem.

Ve své nejdůležitější úloze působila bohyně Maat při rozhodování o posmrtném osudu. Právě jako pštrosí pero, vyvažující srdce zesnulého před vstupem do Usíreovy zásvětní říše; na toho, kdo touto zkouškou neprošel, čekala Amemait, monstrum, jež se s člověk vypořádalo jednou provždy.

 

Ilustrace by No machine-readable author provided. Jeff Dahl assumed (based on copyright claims). [GFDL or CC BY-SA 4.0-3.0-2.5-2.0-1.0], via Wikimedia Commons

17.12.2017

Adze

Vnikne do domu v podobě světlušky, brouka čeledi Lampyridae, aby pak hodoval na krvi nic netušících spáčů. Není proti němu obrany, jak vědí lidé národa Ewe, obyvatelé západoafrického pobřeží. Je nebezpečný i v lidské podobě, do níž se přistižen promění. V ní může člověka posednout; jeho oběť je pak stravována závistí a žárlivostí, jejíž následky okolí – zvláště rodina – rozhodně pocítí. Když adzem posedlý závidí majetek, příbuzný nečekaně zchudne. Když mládí, je následek ještě horší.

17.12.2017

Karas

Na hranicích mezi Kostelcem a Doudleby nad Orlicí, v místech, kde stával po něm pojmenovaný kříž, obcházel v poledne pole Karas. Usuzovala Antonie Šedivá z Kostelce, že pokud straší, pak to musel rozhodně být zlý člověk. Však se také povídalo – jak vyprávěla v roce 1845 Františka Čechová – že to byl dědeček starého Karase, a že za svého života poposazoval mezníky. Však sama matka paní Hesové byla toho strašení svědkem. Ozývalo se za jejími zády, raději se tedy neohlížela. Pan Hes, jemuž nesla oběd, sice nic neviděl, ale znáte přízraky... Proto se Karasovu kříži lidé po soumraku raději vyhýbali a chodili jinudy.

17.12.2017

Tsiatko (Seatco)

Medvědí nohy velikosti 72, chlupatá těla, výrazný zápach. Viditelní pouze v noci. Podle Sališů žijí tihle lesní obři nahoře v kopcích, k lidem se stahují v rybolovné sezóně. Indiánům není jejich potencionální přítomnost příjemná, protože se po soumraku plíží do domů, kradou mladé dívky i lososy a ubližují dětem. Existují i jiná lesní stvoření toho jména, silní, ale nenásilní obři, ono to slovo totiž v překladu znamená Duch. Nepřipraveným folkloristům se pak pletou, naštěstí oba rody mohou vypravěči rozlišit, ti první se počítají mezi Stick Indians, ti druzí k Nočním lidem.

24.12.2017

Stick Indians

Nechme tento zástupný název bez překladu, i Indiáni používají anglické jméno namísto těch ve vlastních jazycích. Jak je všude zvykem, tak proto, aby příslušnou bytost na sebe zbytečně neupozorňovali. Nebezpeční a násilní lesní tvorové, skrývající se za tímto tabu, jsou dobře známí mnoha indiánským kmenům Severozápadu. Většinou jde o chlupaté obry, jindy (například u Nez Perce) naopak o skřítky. Ať tak, či tak, jsou to dobří hypnotizéři, zloději žen a dětí, občas i lidožravci. Ubližující každému, kdo jim neprokáže příslušnou úctu. Mají též zkušenosti ve vodění za nos, čili svádění z cesty. Hvízdají, nebo se do lesní noci smějí.

Není to ovšem definice definitivní.

Už zmínění Stick Indians kmene Nez Perce, jejichž místní jméno zní Its’te-ya-ha, chodí s jelení kůží omotanou kolem pasu, s dlouhými nečesanými vlasy. Umí se učinit neviditelnými třením vhodnou travou. Jsou velmi silní nejen na svou výšku; krade-li takový trpaslík dobytek, odnese klidně pod každou paží jedno tele. Aby si je předešli, servírují jim Indiáni misky s mlékem. Nebo nechávají zbytky lososa, to když v noci zaslechnou u domu ono tajemné hvízdání.

24.12.2017

Goo-teekhl

Měli s ním své zkušenosti Tlingité z kmene Jilḵáat Ḵwáan, (anglickým přepisem Chilkat). Tenhle lesní obr s oblibou házel velké větve po lovcích u ohně, kradl děti a kdysi ničil i celé vesnice. Přesto mu Indiáni občas přinášeli oběti, jeho přítomnost ve snu totiž bývala považována za dobré znamení.

24.12.2017

Chamlakhu

Lesní tvor, který podle kalifornských Maidu žije v korunách stromů, a až na drápy na rukou a nohou vypadá jako člověk. Málokdy sestupuje na zem (té se občas dotýkají jeho předlouhé vousy a vlasy), mezi stromy se pohybuje velkými skoky. Děsivý, ale jinak nepříliš nebezpečný. Alespoň o tom není mnoho záznamů. Možná i proto, protože Indiáni často po jeho spatření raději svůj tábor přestěhovali

24.12.2017

Hé-no

Heno

Bůh bouře, někdy psaný Hino(n) a Irokézy zvaný též familiárně Tisote (Pradědeček). Chodí v převleku za indiánského válečníka, v čelence na hlavě kouzlené pero, činící ho nezranitelným, na zádech koš s pazourky, které vrhá po zlých démonech a čarodějnicích. Jako božstvo, žijící v oblacích, má na starosti i zavlažování úrody.

Se svými dvěma pomocníky kdysi zachránil dívku, která se rozhodla riskovat a nechat se raději pohltit Niagarskými vodopády, než si vzít starého muže. Přeplout se jí nepodařilo, o život ale nepřišla, Pán bouří, který tehdy v tomto dnes turisty hojně navštěvovaném místě žil, si jí naštěstí včas všiml; zachytili ji do natažené pokrývky, takže zatímco její kanoe se dole rozbíjela v tříšti o kameny, dívka si udiveně prohlížela Bouřlivákův příbytek. A jednoho z pomocníků, který si prohlížel ji. Tak dlouho, až se vzali.

Pro Hé-noa měla ta příhoda nečekaně závažné pokračování. Když vesnici, odkud manželka jeho zaměstnance pocházela, napadl velký had, pustil se s ním démon do boje – to představitelé bouře v Severní Americe dělají prakticky všude, jsou s vodními hady na kordy bez ohledu na kmenovou příslušnost. Irokézskému Bouřlivákovi se podařilo blesky hada těžce zranit, protivník se pokusil uniknout do jezera Erie, ale zranění podlehl a jeho obrovské tělo přehradilo řeku. Když se pak tato nezvyklá a nezvykle velká hráz protrhla, zadržovaná voda udeřila vší silou. Nechala tak vzniknout Podkově, největšímu z tamních vodopádů, zároveň ale zničila Hé-noovo sídlo.

 

Hé-noa na obrázku nakreslil Jesse Cornplanter (Hayonhwonhish)(Life time: 1889–1957) [Public domain], via Wikimedia Commons

31.12.2017

Onditachiae. Též Hadiwennodagyes, nebo také Pletho

Vypráví se někdy, že Hé-no je nejstarším bratrem a vedoucím skupiny Hromových démonů, bytostí, kteří produkují blesky a hromy, žijí na nebi a vypadají jako lidé s křídly a krocaní hlavou. Ne vždy. Dovedou na sebe vzít podoby různé, celočlověčí stejně jako plnoptačí. Jejich pohled může zabít, za to ale Hromové, považovaní Indiány za čestné a poctivé, nemohou.

31.12.2017

Skadegamutc

Zlé čarodějky a čarodějové zůstávají podle Wabanakiů po smrti za dne po smrti, po soumraku se ale mohou probrat a rozsévat kletby. Zabíjet a požírat lidi. Pak pomůže jedině oheň, aby se Skadegamutc definitivně vzdal.

Někdy si za napadení mohou oběti samy, jako muž, který nedbal manželčina varování a ustlal si pod čarodějčiným pohřebním stromem (a tedy nad hrobem); rána nedožil a pohřbená – jak se při promptní exhumaci zjistilo – měla ústa od krve.

31.12.2017

Raweno

Stvořitel světa Irokézů, Mohawků a Huronů, známý latinkou slova zaznamenávajícímu prostředí mnoha dalšími přepisy, z nichž si vybereme  jiným písmenem začínající Ha-Wen-Neyu. Nebo Hahgwehdiyu. V překladu  ono jméno znamená Velký vládce, či Velký hlas. Důležitá postavy vpravdě světové historie obvykle u jednoho jména nezůstávají, Rawenovi se tedy někdy říká Shonkwaya'tihson (Náš stvořitel) nebo Taronhiawagon (Ten, kdo drží nebesa). Dnes také bývá po algonquinském zvyku zmiňován jako Velký duch (Great Spirit), časy se mění a současnost se na staré sousedské vztahy příliš neohlíží.

Podle jedné z verzí stvoření irokézského světa měl Hahgwehdiyu zlé dvojče jménem Hahgwehdaetgah. A zatímco hodný bratr budoval svět z těla mrtvé matky, zlý mu kazil dílo a zápasil s ním. V konečné bitvě pod jabloní ale dostal Hahgwehdaetgah na frak, byl spoután trnitým šlahouny a svržen do podsvětí.

31.12.2017

Letiche

Straší v bažinách Louisiany, útočí na lidi a převrací čluny. Jak Cajunové (potomci francouzských kolonistů a od roku 1980 v USA národnostní menšina) předpokládají, jde o duši nekřtěňátka. Nebo o dítě, vychované aligátory.

31.12.2017

Asin

Jinak též Lxalwaena. Jedna z lidožravých obryň ze severozápadního pobřeží, tato konkrétně náležející dnes už bohužel vyhynulému kmeni Alsea. Kromě toho, že zaslechnout její hlas znamenalo podobně jako u evropských černých psů předzvěst smrti, pracovala v oboru dětské výchovy. Strašilo se jí. Pro její spojení s brusnicemi rodu Vaccinum, se pak zejména děti vyhýbaly jinak jedlým a jinde oblíbeným plodům tohoto keře.

7.1.2018

Tcetin,  Cet'aeni

V dnešní řeči se slova tcetin používá v jazyce kmene Ahtna, náležícího do athabaské jazykové skupiny, jako výrazu pro opice, protože v překladu znamená Ocasatí. A takoví jsou i lesní a jeskynní tvorové, zapřisáhlí nepřátelé lidí, jichž se touto řečí hovořící obyvatelé subarktické Aljašky (žijí převážně u řeky Cooper), obávají.

7.1.2018

Itopa'hi

Ostré lokty. Démon dobře známý Winnebagům a Iowayům. Netvor, zabíjející často jen pro potěchu, vybavený k tomuto účelu dlouhými ostrými bodci na loktech. Má – alespoň podle některých svědků – v týlu druhou tvář.

7.1.2018

Shunka Warak'in

Velký vlk (někdy trochu podobný hyeně), křičící a lkající jako člověk. Iowayům krade po nocích psy.

7.1.2018

Wechuge

V pověstech Dane-zaa (známého spíš jako kmen Bobrů) byl tenhle příbuzný odžibvejského Windiga považován spíš za člověka, posedlého duchem některého pradávného tvora, než za ledového obra, přicházejícího ze zmrzlého severu. Lidožrout to byl ovšem v obou případech.

7.1.2018

Tupilak

Démonické monstrum, které inuitští kouzelníci probouzejí a tvoří z mrtvého dítěte, nebo sestavují z kostí různých zvířat. V druhém případě pak platí: čím větší diverzita, tím lepší, tedy hrozivější vzhled. Kosti se nejprve nechají odležet pdo mechem u řeky, poté se pospojují (pouze palcem a malíkem, jinak nebude démon dostatečně silný), kostra se obalí drny a potáhne starou odřenou kožešinou z lůžka. Zaříkáním k životu přivedené monstrum kňourá po tatínkovi (nebo mamince, záleží na pohlaví stvořitele), nechá se živit (z pohlaví svého stvořitele) a roste. Plně vyvinutého tupilaka hodí jeho tvůrce do vody, obluda se po čase vynoří, připlave k břehu a žádá rozkazy.

Muže zabíjí démon nejčastěji v podobě tuleně (s lidskou tváří, tu má tupilak v jakékoliv formě), tak, že předstírá kořist, načež stáhne lovce pod vodu i s kajakem. Některé cíle vyděsí k smrti. Tento tvor, schopný pohybu skalou stejně jako vodou, své oběti požírá, pokud se tato ubrání, hrozí tak nebezpečí tupilakovu tvůrci, neboť démon se najíst musí a v takovém případě pozře kouzelníka. Ať už ale zabije toho, či onoho, poté, co je společnost připravena o jednoho člena, démon se rozplyne.

14.1.2018

Angiaq

Ne všichni Inuity tvoření démoni jsou smrtelně nebezpeční. Někteří jen znepříjemňují život (ovšem někdy až tak, že se do smrtelně nebezpečného stavu může dostat). Neviditelný Angiaq, vytvářený z tajně narozeného dítěte, obvykle plave v moři za lovcem a vrabčím pípáním plaší tuleně.

14.1.2018

Bashō no Sei

Kulturní plodiny a užitečné dřeviny zaujímaly v lidském vědomí odjakživa důležité místo, mívaly a mívají tedy své nadpřirozené dohližitele nebo personifikace. V Japonsku i banánovník, protože jde o bylinu velmi důležitou. Nejen pro plody, tamní druh Musa basjoo je rostlinou jak okrasnou, tak užitnou pro své velké listy, jejichž vlákna sloužívala jako surovina pro výrobu tkanin.

Banánový duch je nejčastěji pozorován jako z listů náhle vykukující lidská tvář. Z rostliny ale vystoupila i celá žena, to aby se kolemjdoucího mnicha zeptala, zda i flóru čeká nebe. Mnicha u Nagana kdysi pohledná povětrná ženština začala svádět; neudržel se, bodl ji, ráno pak sledoval stopu krve až k banánovníku. Na ostrovech Ryūkyū se pak tradovalo, že po setmění může naopak na kolemjdoucí ženu z rostliny vyskočit pohledný muž, který s ní [POUZE PRO DOSPĚLÉ]. Té se nejen po příslušných devíti měsících, ale od té doby i každý rok narodí démon. Obvykle ovšem banánový duch jen straší náhlým zjevením (vyhýbá se střetu s osobami, vybavenými mečem).

14.1.2018

Jue Yuan (Ťüe-jüan)

Tvor, jehož jméno se můžete česky pokusit vyslovit dle fonetického přepisu v závorce, je znám z čínské historie. Tedy pověstí. V nich tento opičí muž obvykle unášel lidské ženy. Přicházel na svět – a to ontogeneticky, tedy jeden každý jedinec – z makaka rhesuse: dočká-li se prý tato opička osmi staletí, změní se ve větší opici, a pokud přežije dalších pět set let, promění se v Jue. Toho čeká dalších tisíc let existence. Řečené se ale týká pouze samečků, nelze se tedy  uvedeným únosům divit. Na rozdíl od podobných zkušeností z jiných končin také nebyl tento zločin fatální, nepředstavoval konečnou rozluku nebohé dívky s lidským světem. Nedobrovolné manželky chlupatců se z vesnic, ztracených kdesi v horách po čase vracely – nebo byly vraceny – domů, a to i s dětmi. Ti po svých opičích otcích nedědili nic, pokud jde o vzhled, vzdálený rodič jim zůstával jen ve jméně, bývalo totiž zvykem dávat potomkům neznámých otců příjmení Yang.

21.1.2018

Serpopard

Serpopard

Serpopard je jméno umělé, zastupující skutečné pojmenování tvora, kterého potkávali ve svých představách dávní obyvatelé předdynastického Egypta a Blízkého východu. Jejich označení monstra, jehož obrazy se objevují na egyptských líčících paletách, či na mezopotámských pečetních válečcích, se bohužel nedochovalo. Spojení (čili kontaminace) slov Serpent a Leopard, tvořené a vytvořené v dobách nám mnoho bližších, ho ovšem popisuje ne zcela dle zvyku, respektive had a leopard tu nejsou přímo složeni v nového tvora, máme před sebou kočkovitou šelmu s opravdu velmi dlouhým krkem. O tom proč je takhle – mnohdy v takové podobě, jakou ukazuje doprovodná ilustrace, tedy ve dvojici, s krky propletenými – před pěti tisíci let tvůrci předmětů v Egyptě času prvních faraonů, nebo daleko za Rudým mořem v Uruku, zobrazovali, se dnes už můžeme jen dohadovat, stejně jako o jejich vzoru.

 

Serpopardi na Narmerové paletě: see page for author [Public domain], via Wikimedia Commons

21.1.2018

Griepke

Pokud začnete u zeelandských řek pokřikovat: „Griepke, griepke, grauw, zonder tand en zonder mouw,“ můžete se opravdu dočkat vyvolávaného. Zpod hladiny se vynoří cosi velkého a černého a hupsne vám na záda. Pro znalce nizozemského folkloru nijak překvapivě, protože ten ví, že Griepke je místní variantou nizozemského vodníka, zvaného jinak ooschaart.

21.1.2018

Ijzeren Veulen

V běžném čase, tedy od půlnoci do jedné, strašívalo v nizozemské vesnici Cabauw Železné hříbě, holandsky Ijzeren Veulen. Přebíhalo sem a tam přes most, podle svědků rachotilo, neboť bylo skutečně z kovu a jeho klouby nahrazovaly zrezivělé panty. A protože tehdy bylo lze ve vsi přejít vodu toliko na dvou místech, stal se tak výskyt podivného tvora nepříjemnou komplikací. Zkoušeli se tedy cabauwští s ní  různými způsoby vypořádat, uspokojivého výsledku se ale nedobrali. Počíhali si třeba na něj jednou tři bratři, železný bubák ale jednoho z nich zabil. Nastal klid, když mostu požehnal pastor, vypráví se ale také, že když jiný kněz Železné hříbě z vesnice vyháněl, vrhlo se do vody a pohrozilo, že se za sto let vrátí.

28.1.2018

Elbst

V podobě mechem porostlé klády nebo plovoucího ostrůvku topí lidi v jezeře u švýcarského Seelisbergu; v noci na sebe ale bere podobu draka nebo hada a na břehu loví hospodářská zvířata. Případně se promenuje v podobě ohnivé koule, černé svině, i v jiných podobách. Spatřen, přináší smůlu.

28.1.2018

Dachsteinweibl

Bradavicemi pokrytá vrásčitá čarodějnice malého vzrůstu, jejíž přítomnost u Dachsteinu, této známé alpské téměř třítisícovky,  oznamuje velmi špatné počasí, nebo rovnou velké neštěstí. Bývala prý zlou pastýřkou, která se do ježibabí podoby proměnila za trest. Setrvá v ní – v souladu s běžným paragrafem folklorního trestního zákoníku – až do Soudného dne.

28.1.2018

Kasermandl

Skřítkové z tyrolských alpských pastvin. Na zimu se stěhují do horských chat, případně scházejí z hor dolů. Není dobré si jich všímat a už vůbec ne se o ně a jejich zvyky zajímat aktivně. Vypráví se o zvědavcích, kteří pozorovali oknem (nebo se dokonce schovali pod lavici), jak kasermandlové obědvají; přistiženého člověka udeřil skřítek malou sekerkou přes záda a pravil: „Rok to budeš cítit.“ A postižený cítil...

Proti pozorování se brání i Kasertörggelen, duchové kasermandlům příbuzní, z letních pastvin na den svatého Martina dolů scházející. Kasertörggelen jsou jinak neškodní, jen to sledování nemají rádi. Každého, koho při něm přistihnou, oslepí.

28.1.2018

Donanadl

Tyrolský trpaslík, malý stařeček, nepříliš dobře oblečený. Dobromyslný, vždy ochotný pomoci. Na výše položených pastvinách dává v létě pozor na dobytek; protože v Alpách je sníh k dispozici celoročně, hlídá například krávy před nechtěným uklouznutím a pádem ze svahu. Když pak na zimu ženou pastýři dolů, stěhuje se s nimi i Donanadl. Zabydlí se ve stáji, kde bývá někdy přistižen, jak dokrmuje ustájený dobytek. Sám se někdy krmí spolu s pastýři.

28.1.2018

Rauhe Else

Drsná Elsa byla vodní panna, která se ukázala Wolfdietrichovi, princi ze středověké německé pověsti, synu cařihradského panovníka, jehož vychovali vlci. Nejdřív ale spícímu hrdinovi schovala meč, aby pak před bdícího předstoupila pokrytá vodními rostlinami, bahnem a slizem, s chodidly velikosti lopaty a hlubokýma očima, a požádala ho o ruku. Tři království mu prý věnem přinese.

Wolfdietrich odmítl. Pochopitelně.

Elsa shodila šupiny a proměnila se v dívku nebývalé krásy.

Wolfdietrich upravil názor.

Že by si ji tedy, s dovolením vzal, pokud ale nedostane najíst a napít, ze svatby nic nebude, protože už několikátý den hladoví a obřadu by nemusel dožít. A i když dožije, stejně ji nemůže pojmout za manželku, protože nejdřív musí osvobodit svou rodinu. Elsa, která – upřímnost za upřímnost – přiznala, že je začarovanou trojskou princeznou jménem Siegeminne, mu tedy nabídla jídlo i pomoc. Když pak hrdina usedl na trůn svého otce, z mořské panny se stala královna mořských kouzel a podzemních skřítků.

28.1.2018

Hōkō

Tisíciletý kafrovník (i takové stromy lze prý v Japonsku nalézt) získává kromě běžných ptačích i hmyzích obyvatel, jací dřeviny obvykle osidlují, nebo aspoň navštěvují, také spolubydlícího nadpřirozeného. V podobě černého bezocasého psa s lidskou tváří, jemuž se v Japonsku říká hoko. Vypráví se, že když jednou chtěli jeden takový prastarý strom lidé porazit, místo mízy z něho začala prýštit krev, neboť hoko je, jako správný stromový duch, se svým hostitelem bytostně spjat.  Čínské pověsti – odtud se do Japonska tento duch dostal – ovšem též zmiňují, že hokovo maso je poživatelné.

28.1.2018

Grootslang

Když bohové tvořili svět a jeho obyvatele, nadělili omylem jednomu druhu poněkud víc, než chtěli. Obrovskou sílu stejně jako vysokou inteligenci a umění ji použít. Nezbylo jim tedy nic jiného, než tvory, které dnes známe pod jménem Grootslangové, a které rozhodně nemůže být původní, protože při vzniku světa se afrikánsky určitě nehovořilo, rozdělit. Na slony a na hady. Už z toho lze odvodit, jak ony prastaré bytosti vypadaly. Obrovští tlustokožci s hadími ocasy.

Jak si tím ale můžeme být tak jisti?

Ne všichni grootslangové se rozpůlení vzhledu a schopností nevyhnuli. Jeden prý tehdy utekl. Schoval se kdesi v Richtersveldu, skalnaté pouštní oblasti na jihozápadě dnešní Jihoafrické republiky. Oblíbil si teplou jezerní či říční vodu, napevno se ale usídlil v jeskyni, zvané Wonder Hole (jinak též Bottomless Pit), a živil se slony, které do ní lákal. Vyprávělo se v kraji, že tahle Bezedná jáma je jednak spojená s šedesát kilometrů vzdáleným mořem a jednak plná diamantů. K těm, podle pověstí z Beninu, přišel Grootslang prostým a sprostým vydíráním – vybíral je jako výkupné za unesené.

 


Grootslang na ilustraci
by Jeff McArthur (Guategeek) (Own work) [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons

28.1.2018

Zajímají vás prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy bibliografie? ☞ Tímto směrem

Chtěli byste odkazovat na jednotlivé kapitolky Bestiáře? ☞ Seznam odkazů

Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? ☞ Kontakt zde

obsah
předchozí část
následující část

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Mastodon

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv

Poslední změny