Bezejmenná stránka: Bestiář
obsah
předchozí část
následující část

Bestiář
část osmdesátá devátá

Rheia

Rheia

Kronova manželka a matka olympských bohů nikdy nepatřila mezi populární bohyně. O dceři Úrana a Gaie si lidé většinou pamatovali a pamatují, jen to, jak před Kronem, požírajícím své novorozené děti ve strachu před naplněním věštby, zachránila nejmladšího Dia. Její existence, v níž dědila po matce i funkci bohyně země, byla ovšem na události mnohem bohatší.

Podle nejstarších obyvatel Řecka, Pelasgů, ji stvořila Bohyně všech věcí Euronymé spolu s třinácti dalšími Titány; vždy ve dvojici byli určeni ke službě jedné z hvězdných mocností, Rheia pak spolu s Kronem Saturnu. Během času bylo ovšem pět Titánek a dva Titáni z tohoto pořádku vypuštěni, planetám zbyl toliko jeden zástupce. U Saturnu, hvězdy míru, to zcela očekávaně byla Rheia, kdo musel ustoupit. (I dnešní astronomie, zastoupená Johnem Herschelem, pokřtila v devatenáctém století jejím jménem druhý největší měsíc této planety.)

Jinou roli hrála v demiurgických představách orfiků, filozofů, kteří si vypůjčili jméno i myšlenky od proslulého pěvce Orfea. I jejich pojetí se vymykalo dnes známému pořádku, podle nich snesla Noc ještě před světem stříbrné vejce, z něhož vyšel Erós, aby právě svět stvořil. Tehdy Rheia sedávala před jeskyní, v níž Noc a Erós sídlili, a tlučením na měděný bubínek poutala pozornost k proroctvím.

Konečná verze božské minulosti, v níž Gaia porodila Úrana a spolu pak dali vzniknout Titánům, druhé generaci bohů, potvrzuje, že když se po Úranově kastraci ujal Kronos vlády, pojal svou sestru Rheiu za manželku a učinil ji matkou šesti dětí: Hestie, Déméter, Héry, HádaPoseidóna a Dia. Protože se ale, jak už to zde bylo několikrát připomenuto, obával vládnoucí bůh stejného konce, jaký přivodil svému nebeskému otci, skončilo pět z nich v Kronově trávicím traktu. Vzepřít se Rheia nedokázala, řešení našla teprve při porodu posledního potomka. Přivedla ho na svět za temné noci na hoře Lykaion v Arkádii a svěřila ho Gaie, Matka země pak předala mimino krétským nymfám v jeskyni Dikté. Malého Dia, v jehož budoucnost Rheia věřila, strážili jiné její děti, Kuréti, hlomozící zbrojí, když chlapeček plakal. To proto, aby ho Kronos na Olympu nezaslechl. Krkavčí otec žil ovšem v domnění, že třetího syna také spolkl. V dobré víře ale zhltl podstrčený kámen; v nepříliš vzdálené budoucnosti se mu to mělo vymstít. Zeus v bezpečí exilu (u pastýřů, jako mnoho mýtických hrdinů a pohádkových princů) vyrostl a otce svrhl. Což už je ovšem jeho příběh.

Cestovatel Pausaniás přidává ještě patrně pozdní a účelový přídavek k celé té historii. K tiché vzpouře se prý Rheia odhodlala už při narození Poseidona; ukryla dítě mezi koni a Kronovi podstrčila místo něho hříbě.

 

Dalo by se předpokládat, že s nástupem nové generace bohů se Rheia, byť svým dětem proti otci na Olymp pomáhala, uklidí do pozadí. Opravdu tak učinila. Snažila se ještě vysvětlit svému chtíčem ovládaném synovi, že svatba a plození potomků a zájem o opačné pohlaví vůbec, nemusí být v jeho případě šťastnou volbou, dosáhla ale jen toho, že se na ni Zeus vrhl. Přes to, že se proměnila v děsivého hada.

I v novém pořádku zůstávala se svými dětmi.

Zachránila svět, když rozmluvila Déméter prokletí neúrodou, poté, co Hádes unesl Koru. Poskládala dohromady kousky roztrhaného vnuka Dionýsa a oživila ho. Později též očistila budoucího boha vína z vražd, jež spáchal v šílenství a také vysvobodila jeho armádu, jíž zajal Lykúrgos. V tomto sporu se vůbec nedržela v pozadí, vložila se do něho aktivně a postihla thráckého krále šílenstvím; Dionýsos očividně patřil k jejím oblíbeným vnoučatům.

 

Jak Řekové, tak posléze i Římané si Rheiu později ztotožnili s frýžskou Kybelou; našli v ní ideální domácí postavu, k níž mohli Velkou matku bohů, bohyni nábožensky mnohem významnější, než byly pokojné a víceméně nekonfliktní Ops s Rheiou, přirovnat.

 

Rheia, Kuréti, Amaltheia a malý Zeus na obrázku:
By Numérisation Google (Galerie mythologique, tome 1 d'A.L. Millin) [Public domain], via Wikimedia Commons

4.2.2018


Anemoi (skupina B)

Personifikace středomořského vzdušného proudění jsme tu v osobách hlavního boha Aiola a čtyř zástupců větrů, vanoucích ze čtyř hlavních světových stran, probrali už před patnácti lety. Nastal čas seznámit se i s dalšími. Jejich existence byla ostatně zmíněna už tehdy, ani v nejmenším jsem ale netušil, že jejich cesta potrvá tak dlouho. Meteorologie je ovšem pověstná nečekanými zvraty, aspoň u nás, laiků.

Ale k věci.

Jako Anemoi byli tehdy představeni čtyři hlavní pánové: Zefýr, Boreas, Notos a Euros. Větrná růžice má ovšem kromě základního kříže  přinejmenším jeden další, takže měli staří Řekové k dispozici ještě:

Vítr severovýchodní, zvaný Kaikas. Na athénské Věži větrů ho nalezneme jako vousatého muže se štítem, plným krup.

Apeliotes zastupuje na zmíněné meteorologické stanici vítr východní. Východní? Ale z téhle strany přece vane Euros, ne? Psalo se to tu před oněmi patnácti lety. A píšou tak všude.

Píšou. Někteří ovšem také už několik tisíc let tvrdí, že Euros náleží jihovýchodu. Věc se má nejspíš tak, že představitel směru, z něhož přicházelo pro obyvatele Peloponésu a plavce v okolních vodách důležitější počasí, převládl nad nevýrazným zástupcem směru hlavního. A převzal jeho titul. Z východu teď tedy místo hladce oholeného muže s kudrnatými vlasy a nákladem zrní, květin a ovoce (jemné deště, prospívající úrodě) fouká zasmušilý chlapík s rozcuchanými vousy (silné bouře). Pro římské meteorology pak v obou případech Subsolanus.

Vítr jihozápadní označují apeninští Africus, neboť z toho směru vane, původní řecké jméno ovšem zní Lips. Na již několikrát zmíněné věži, jíž můžeme říkat též horologion, se objevuje jako mladík, tlačící loď.

Od severozápadu, k Athénám od Skironských skal (dnes známých jako Kaki-Skala) přilétal Skiron. Na věž se dostavil s hrncem, plným žhavého popela a dřevěného uhlí, přinášel totiž zimu, a na tu bylo nutno se jaksepatří vybavit. Jeho římským protějškem byl Caurus (Corus), mohl se ale představit i jako Argestes. Neboť ten (někdy) vanul ze stejného směru.

Ani osm světových stran někdy nestačí, z kruhu čtverec nebude. Navíc nabývá vzdušné proudění různé síly, přichází v různých časech a za různých podmínek. Přidávám tedy ještě menší menší božstva povětří (výčet opět není úplný):

Aparctias, též vedlejší jméno severního Borea.

Euronotos, latinsky Euroaster, zastupující jihojihovýchod.

Libonotos, jihojihozápadní proudění, jež Římané pojmenovali srozumitelným Austro-Africus.

Thrascias, severoseverozápad, latinsky Circius.

11.2.2018


Bieggolmai

Laponský Větrný muž se specializuje na pohyb vzduchu v atmosféře letní. Dvěma dřevěnými lopatami vyhazuje vítr ze své jeskyně, případně zahání zpět. Ochlazuje ovzduší, když se do toho slunce příliš opře, postrkuje k uším a nosu lovců zvuky a pach kořisti. Ne vždycky je příjemný, občas pohání vítr pěkně zostra. Ale Laponci si na něho nijak zvlášť nestěžují. Dřevěnými lopatami ho také uplácejí.

V zimě se o vzdušné proudění stará Biegkegaellies, pracující patrně stejnou technikou, o němž bohužel nemám k dispozici více informací, než právě jen tuto.

11.2.2018


Auld ‘Opper

Strašil v yorkshirském Raydale House. Vytrvale klepal a ťukal na nábytek, jak potvrdila i jistá dáma, která ho v mládí nejen slyšela, ale dokonce i viděla. Dnes už je patrně v duchové penzi, neboť v souvislosti s domem, proměněným ve čtyřhvězdičkový hotel, již zmiňován není.

18.2.2018


Nessie, aneb Loch Ness Monster

Nessie

Loch Ness Monster, Příšera z Loch Ness. Anebo Nessie, jak ji i její duchovní soukmenovce familiárně oslovují lidé po celém světě,   bývala ve starších pověstech docela obyčejným vodním bubákem, s nímž jsme už měli tu čest. Byl to vodní kůň, jemuž v téhle krajině říkají kelpie, koho pozorovali v dobách dřívějších. Nejstarší písemný záznam, který se o vodní potvoře, v těch místech působící (ne ovšem v jezeře Ness, ale v řece Ness, která z jezera vytéká), učinil v sedmém století představený kláštera na hebridském ostrově Iona, když dával dohromady biografii svatého Kolumby. Irský misionář se prý stal na svých cestách Skotskem svědkem pohřbu muže, jehož obluda stáhla pod hladinu, a rozhodl se, že místním Piktům pomůže. Že hastrmana vyžene. Poslal na řeku návnadu, jednoho z mužů ze svého doprovodu. Důvěra ve schopnosti svého duchovního vůdce, s níž se Luigne moccu Min do vody ponořil, nebyla zrazena. Monstrum se skutečně objevilo – ale svatý muž ho zažehnal znamením kříže, provázeným přísným rozkazem. Na něj se obluda skutečně zastavila a ponořila (dle záznamu jako by něčím tažena zpět), aby od ní měl kraj už pokoj.

Dvacáté století, jež se rádo ohání vědou a ohání po vědě, ovšem nalezlo ve vodách jezera tvora nekouzelného, z masa a kostí. Jen vývojově poněkud zapomenutého – plesiosaura. Tihle druhohorní plazi (kteří, stejně jako ptakoještěři nepatřili mezi dinosaury) bývali po sto padesát milionů let ozdobou moří, než se jim na sklonku křídy podařilo vymřít; konkrétní druh jménem Plesiosaurus byl mimochodem občanem spodnějurským, takže svět opustil zhruba sto milionů let před svými posledními příbuznými.

Jak se ale (někomu) zdá, některé druhy, pravděpodobně pouze v párech, neboť většinou bývá pozorován toliko jediný exemplář, který by se ovšem sám rozmnožovat nemohl, přežily až dodnes, a to kupodivu většinou ve vodách sladkých. Populární ovšem neznamená jediný, proto lze i v případě identifikace jezerního monstra, jemuž někdy pozorovatelé přisuzují protáhlý, až třímetrový krk na patnáct metrů dlouhém těle, narazit i na jiné výklady. Hřbet a hadí hlavu z vody vystrkující tvor by tedy mohl být:

Úhoř. (Ti se ale vlní horizontálně)

Sumec.

Slon. (Ano, i taková teorie se objevila. Vztyčený chobot, vrchol hlavy a hřbet plujícího tlustokožce – pochopitelně zvířete z nějakého krajem projíždějícího cirkusu –, to vše by se do pověstného Nessiina snímku vešlo. Kdyby ovšem... ale o tom až za chvíli.)

Tuleň.

Žralok. Přesněji Somniosus microcephalus, žralok malohlavý, či též grónský. Prý by tahle mořská paryba vodu sladkou přežít dokázala.

Strom, respektive kmen.

Zrakový klam.

Výron plynu.

Zvláštní, leč hydrologicky možná vlna (vodní).

Čímž výčet nekončí.

Mohl by teď následovat další, totiž seznam vtipů a podvodů, které zákonitě záhady s velkou poularitou provází. Lidská důvěřivost je prakticky bezbřehá, když víte jak na ni. Stejně jako zlomyslnost.

Víte, v takových případech, jako je ten Nessiin, ve společnosti nadpřirozené nebo kryptozoologické celebrity, kolem níž se pohybují nejrůznější osoby, od fanoušků předspoctivé výzkumníky, až po obchodníky, schopné prodat cokoliv komukoliv, je lepší být opatrný.

U Nessie se skepse v případě oné slavné první a nejznámější fotografie, (té, na níž později paleontolog Neil Clark demonstroval Powerovu a Johnsonovu teorii slona) pořízené dr. Wilsonem v roce 1934, vyplatila. Jak se bohužel po letech ukázalo a prozradilo, šlo o podvod a vtip. Zastánci ovšem mohou poukázat na jiné momentky a jiná svědectví.

Materiálu, byť o jeho kvalitě můžeme vést dlouhé spory, je v tomto případě dost.

 

Nenadálý střet pana Granta s podivným tvorem nakreslil roku 1934 pro dubnové číslo časopisu Modern Mechanix ilustrátor Norman Saunders [Public domain], via Wikimedia Commons

18.2.2018


Inkanyamba

Podle Zuluů a kryptozulu...ologů obývá tento hadí tvor jezero  severně od Pietermaritzburgu. První přisuzují ke zmíněnému tělu koňskou hlavu, ti druzí hovoří o velkém úhoři. Ryba, byť sebevětší, by ovšem nedokázala zapůsobit na místní počasí, což Inkanyamba činí, proto se budeme držet varianty číslo jedna. Tedy místních obyvatel, kteří vědí, že nejde jen o nějaké zvláštní zvíře, ale o bytost nadpřirozených možností, která roste, když se vytahuje z vody, víří v kroutící se spirále až se dotkne nebes, aby se posléze opět zmenšila a ztratila pod hladinou. Roste pak převážně v letních měsících, kdy – když se hněvá – přivolává prudké bouře. Jistě k tomu přidá své, když představíte popsané: vířící, od země až k obloze sahající sloup. To pak máte o Inkayambově podstatě představu pevnou. A zaručeně nekryptoichtyologickou.

18.2.2018


Mawári

Karibové dobře vědí, že nadpřirozené bytosti v jejich okolí jsou závislé na tabáku. Tenhle zlozvyk se démoni naučili od lidí, jak o tom vypráví třeba příběh náruživého kuřáka, dnem i nocí, ve vesnici i v přírodě potahujícího z hořícího smotku. Dýmu, vycházejícímu Indiánovi z úst si všiml právě Mawári. Ten, jak je lidem známo, dohlíží na hory (které tvoří základní pilíř světové konstrukce). Spojují si ho s nebeskými posly kondory, zprostředkovávajícími spojení mezi Nejvyšší bytostí a šamany; chřestěním kouzelníkova nástroje je v dýmu tabáku Mawári také vyvoláván.

A právě tohoto yurokona (přírodního ducha) vůně doutnajících listů zaujala. Rozhodl se prozkoumat ji blíž a proto poslal pro Indiána svou překrásnou dceru. Její vzhled měl význam zcela zásadní: kuřák okamžitě zrušil lovecké plány a přijal její pozvání, a to i přes varování, že by měl nabídku zvážit, neboť tatíček je lesní démon. Nezvážil a nerozmyslel. Dávaje přednost zcela jiným smyslům, než je rozum, následoval dívku k jejímu otci.

Mawári se začal vyptávat proč člověk inhaluje zapálené listí a jak ho připravit, aby on taky mohl bánit, Indián duchovi vše vysvětlil a předvedl, načež obdržel neodmítnutelnou pracovní nabídku: zůstat u Mawáriho jako jeho osobní zpracovatel tabákových výrobků. Souhlasil, za což se mu dostalo osobního ohodnocení v podobě sňatku s krásnou duchovou dcerou. K lidem se už nikdy nevrátil, jen jednou – to už měli tři děti – ho manželka přemluvila, aby navštívil svou matku. Dlouho se ale nezdržel, proměnil se za tu dobu, jak se ve světě Karibů často stává, sám na yukorona, a k jeho někdejšímu lidu už ho nic nevázalo.

25.2.2018


Diao si gui

Duch oběšence. V překladu, a v podstatě i vzhledem; mívá totiž dlouhý rudý jazyk, visící z úst. V místech, kde zemřel (na důvodu nezáleží, jen na provedení) přemlouvá kolemjdoucí, aby si s ním vyměnili místo. Podle čínských tradic totiž oběšení (a též utopení) lidé nemohou reinkarnovat, pokud za sebe nenajdou ve své smrti náhradu.

25.2.2018


Huráni

V lese Dusavci nedaleko Skutče, v místě plném nadpřirozených bytostí, z nichž místní záznamy zmiňují vodníka, hejkala, či ohnivého muže, jsou domovem též huráni. Berou na sebe často podobu zvířat, jak potvrzuje příběh pana Daňka z nedaleké Leštinky, který kdysi chytal raky v dusavském potůčku. Chytil jednoho obzvlášť velkého, z úlovku se ale dlouho neradoval. Sotva ho dostal do nádoby, kterou měl na raky připravenu, ozvalo se:

Kde jsi Huráne?

Na což lapený korýš promptně odpověděl:

U Daňka ve džbáně.1)

Netřeba připomínat, že lovec vzal okamžitě nohy na ramena, nechávaje kořist kořistí.

Odvážnější byl jiný do Leštinky příslušící člověk. Chalupník, který se ocitl ve špatné životní situaci. Věděl, že se nebojácnost může vyplatit, byl totiž dobře seznámen se skutečností, že u zakletého člověka lze někdy pochodit přímým a poctivým jednáním. Že pak bývá občas ochotný pomoci. A že je tomu tak i u huránů, kteří k démonům lidského původu náleží. Protože už mnoho jiných možností neměl, rozhodl se zkusit štěstí i v Dusavci. Přišel k lesu a třikrát do něho zavolal: „Huráne! Huráne! Huráne!“ a když ze stromů vystoupil zarostlý chlapík v černém, požádal ho o finanční příspěvek.

Hurán mu bez dalšího půjčil. S tím, že do roka a do dne musí peníze i s úroky splatit. Chalupník poděkoval a vrátil se do vsi. Využil půjčku dobrým způsobem, neutrácel zlaťáky za zbytečnosti, ale k   zajištění budoucnosti, pracoval a střádal, takže se v uvedené lhůtě mohl s klidným svědomím a plným měšcem vrátit do Dusavce. Na trojí zvolání se znovu zjevil Hurán v černém. Jiný Hurán, neboť ten, který bez řečí před rokem a dnem chalupníkovi překlenovací půjčku poskytl, byl za tento skutek ze zakletí vysvobozen. A protože na věčnosti není majetek k ničemu, mohl si člověk peníze ponechat.

 

1) HLINECKÝ, Ant. Z dob šerých, dávných: pověsti a pohádky, obrázky, staré zvyky a pověry ze Skutče, Spolek Komenského, 1909

25.2.2018


Traîcousse

Traicousse, krajově Trécouche, je přerostlá krabí potvora (metr v průměru) s krvavýma očima velikosti lidské pěsti. Opatřena ostrými zuby a klepety číhá na kořist, samozřejmě lidskou, rybářskou – a co si budeme namlouvat obzvláště dětskou – pod hladinou řek v Ardenách. Po obou stranách hranice, jak na části francouzské, tak belgické. V oblibě má hlubiny a vodu rychleji proudící. V těch místech hnízdí a číhá; na hladině se pak po nebohých obětech objeví jen krvavá pěna.

4.3. 2018


Zwarte Juffer

Nejen u nás se oblékají ženské přízraky i do jiných barev, než je ověřená bílá. Zwarte Juffer, známá též jako Zwarte Wijf, pak už jménem prozrazuje, že pokud jde o tohoto neštěstí přinášejícího a zjevením  smrt v rodině ohlašujícího ducha ze severonizozemského Groningenu, je jeho volbou černá.

4.3. 2018


Heggemoeder

Pro nizozemské ženy v očekávání velmi nebezpečný noční démon. Jeho jméno – Matka z plotu – napovídá, že se obvykle ukrývá v živých plotech. Přesněji v živých plotech, pěstovaných z lísky; tenhle keř má (kromě jisté podoby zvukové, takže není dozajista jediným podezřelým) pro své pradávné užití v lidové magii, nejspíš co do činění i s druhým běžným titulem: Heksenmoeder, Matka čarodějnice. Občas sice těhotné paní horečnatých nemocí zbavuje, většinou jim je ale naopak přináší. Doporučuje se tedy, aby budoucí matka nesvlékala na noc punčochy, přičemž jednu má mít navíc oblečenou obráceně. Boty by pak měla postavit špičkami od postele a spodní prádlo (též převrácené naruby) přehodit přes postýlku.

Pokud už Heggemoeder pronikla až k ženě a postihla jí horečkou, je zapotřebí vyrýt své jméno do kusu rašeliny, případně vyřezat z tohoto fosilního paliva proužky jeden za každý den nemoci, a spálit. Důležitý bod instrukcí: upřeně hořící materiál pozorovat a nespustit z něho oči, než shoří na popel.

4.3. 2018


Brahmárákšasa

Brahmárákšasa

Když brahmán, hinduistický učenec, zneužije svých znalostí k dosažení nečistých cílů, stane se po smrti démonem. Velmi nepříjemným a velmi mocným démonem. Velmi vzdělaným lidožravým démonem. Málokdo se mu dokáže postavit. Zvládl to básník Majurbháta, který jednou v sedmém století seděl pod fíkovníkem a činil pokání. Psal verše, oslavující slunečního Súrju, jenž ho vyléčil z malomocenství, přeříkával si je – a bráhmarákšasa, který ve stromě přebýval, je posměšně opakoval po něm. Umělec se nedal. Odrecitoval Súrjovu chválu nosem, což démon nedokázal. Poražen pak opustil strom i svou nečistou existenci, zatímco Majurbháta mohl nevzrušeně pokračovat v díle.

Démonem se stala v rozhořčení nad násilnou smrtí svého muže i manželka kněze, jehož zabili najatí vrazi namísto královnina milence. Nedala pokoje, trápila lidi bez výběru, proto se král rozhodl pro v Asii ne neobvyklé řešení: přistavěl v Thirunakkaře k velkému Šivovu i malý chrám brahmárákšasin.

 

Snímek vzdělaného démona viz: [CC BY-SA 4.0], via Wikimedia Commons

11.3. 2018


Jvarasura

Bohy i démony více těl známe i z Evropy. Hinduistický Jvarasura, který se narodil z potu na čele meditujícího Šivy, měl ovšem původně pouze jedno. Působil jako démon horečky, než si ovšem vybral za svůj cíl Višnua. Vysoce postavený bůh si se zvýšenou teplotou uměl poradit i bez antipyretik, rozsekal Jvarasuru na tři kusy svým diskem. Průvodního jevu nemoci se sice zbavil, démona zahnal, nadobro ho ale neodstranil.

Byl to Brahmá, kdo později rozdělenou bytost znovu spojil, než k tomu ale došlo, došlo v mezičase též k nečekané skutečnosti – tři části si mezitím vypěstovaly vlastní končetiny i hlavy. Tak se zrodila nová podoba démona, který je od té doby znám tím, že dokáže vykročit libovolným směrem najednou. Což je vlastnost při šíření chorob k nezaplacení. Začalo se ovšem vykládat, že Jvarasura je součástí týmu (někdy dokonce partnerem) božské léčitelky Šitaly; vzhledem k tomu, že horečka bývá pro organismus sice nepříjemná, ale v boji s nemocí přínosná, dává toto zařazení smysl.

Podle jiného vyprávění ocitl se démon Horečka (jméno skutečně vzniklo složením slov Horečka a Démon, Jvara a Asura) v kontaktu s touho bohyní už na počátku její kariéry. Zahubil Šitalina přítele Batuka, jehož s ním poslala zápasit; následovala reinkarnace v Bhairavu, neúspěšné mírové rozpravy, boj – a v jeho závěru probodnutí  Jvarasury Bhairavovým trojzubcem.

11.3. 2018


Hariram

Odnepaměti se bohy stávali i lidé. Stávají i dnes, a to nejen v katolické církvi. Nové zástupce na nebesích mají i lidé jiného vyznání. V největším indickém státě Rádžasthánu se tím, kdo léčí hadí uštknutí, stal Baba Hariram, brahmán z vesnice Jhodra, žijící v letech 1867–1947. Jako lékař nedělal žádné rozdíly mezi pacienty, léčil a snažil se pomáhat bez ohledu na kastu. Dnes má chrám v rodné vsi a uctívače po celé severozápadní Indii.

11.3. 2018


La Ciguapa

Žena tmavší pleti a dlouhých vlasů, jediného oděvu, kryjícího její nahé tělo. Objevuje se v horách Dominikánské republiky a setkání s ní není tak příjemné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jakmile spatříte pohlednou nemluvnou slečnu s chodidly, obrácenými zpět, můžete si být jisti, že jde o život. A také tím, že pokud jí pohlédnete do očí, očaruje vás na celý život. Což nemusí být na dlouhou dobu.

11.3. 2018


Arawidi

Karibské slunce, známé jinak jako Adaili, či Hadalli, na sebe umí brát i lidskou podobu. Pravda, naposledy tak učinilo už před dávnými a dávnými časy, kdy ne vše už mělo tvar a vzezření, jaké má dnes. Proměnilo se tehdy v muže, který si říkal Arawidi. Objevil se na světě po velké potopě, v čase, kdy se ještě lidé se zvířaty uměli domluvit, a zasáhl do běhu věcí v okamžiku, kdy člověčenstvo, představované toliko jedním párem, začalo z nedostatku jiné potravy jíst nejprve vejce a posléze i ptačí maso. Zvířata a ptáci s lidmi tehdy přestali komunikovat, což způsobilo mnohem větší potíže, než by se dalo čekat. Naštěstí byl přítomen Arawidi, který proměnil chycenou, ale prozatím ještě nezkonzumovanou rybu v prvního psa, v němž Muž a Žena získali přítele a užitečného pomocníka, jenž jim rozuměl (ale neodpovídal lidskou řečí) a pomáhal při lovu, takže smrt hladem byla odvrácena.

Sám sluneční pán měl s některými zvířaty potíže. Vybudoval kdysi přehradu, aby měl kde rybařit, ale ondatry mu ji ničily. Pověřil proto hlídáním datla. Ten střežil svěřený majetek opravdu poctivě; do aligátora, který se v nádrži jednou objevil, se pustil tak od podlahy, až je to dodnes na potlučených hlavách a od té doby zubatých ocasech těchto ještěrů vidět.

18.3.2018


Yawahu

Nadpřirození tvorové často nemají rádi jedno: jsou-li okřikováni, vyvoláváni, když je na ně pískáno. Nebo když někdo opakuje jejich slova, či zvukové projevy. Známe už od místních hejkalů. Stejně nebezpečný je i stejně zaměřený lesní duch Arawaků z pobřeží Karibiku. Jen za krk neskáče, likviduje člověka, který po něm pískal, jinak.

„Nejdřív ti promění chodidla ve špičaté kameny,“ varoval jeden Indián svou ženu, když ji bral sebou na lov, „A potom ti zkamení srdce. Raději tedy žádné ptačí popěvky nenapodobuj, mohl by to být právě Yawahu.

Netřeba dlouze popisovat, jak manželka, čekající pod stromem, pustila rady z hlavy, jak byla očarována, a jak se chlad kamenného srdce poté obrátil proti manželovi. Kamennýma nohama rozdupala aligátora v domnění, že jde o jejího muže; on sám málem zahynul rukou svých švagrů, kteří mu vyčetli, že jejich sestru nevaroval. Uvěřili mu teprve poté, co se divá žena pokusila zlikvidovat i je.

18.3.2018


Akwulabemu

Algonkinský kulturní hrdina a bůh Gluskap se zasloužil o mnohé, to už víme. Jednou z potíží, na které narazil a které pak odstranil z tváře světa, byla také veliká žába Akwulabemu. (Aglabemu, též Kci Cekolhs,Velká žába, případně též  Mitche-hant, což znamená Zlá obluda a užívá se pro označení i jiných nepříjemných netvorů.)

V krajině, do níž jednou (jak Wabanakiové vyprávějí, v doprovodu svého staršího bratra Mikumwesua) přišel, zadržovala tahle příšera všechnu dobrou vodu, takže lidem nezbývalo, než za ni platit mladými dívkami, neboť zbývající zdroje byly plné brouků a nečistot. Pokorné prosebníky pak ponižovala a trápila, třeba i žhavým železem. Žena jménem Svišť, jíž žíznivý boží návštěvník o osvěžení požádal, takto přišla o dvě ze svých tří dcer. Přesto poslala pro vodu i poslední, aby splnila hostovo přání, měla před velkým mužem velký respekt.

Dívka přišla s prosíkem k Velké žábě, tyran se jí samozřejmě vysmál. Milostivě se pak uvolil vodu pro hosta uvolnit: mísu, v níž si myl nohy. Hulvátem můžete beztrestně být, jak se vám zlíbí, pokud máte moc. Problém ovšem nastává, když si ve své naduté bohorovnosti nepřipustíte, že vždy existují síly mocnější, než je ta vaše.

Rozhořčený Gluskap se nezdržoval žádnou diplomacií, jsou chvíle, kdy už pro slova prostě není místo. Vzal hůl, vyrazil k vodě a rozbil žábě hlavu. Vyběhlo z ní zvířátko a chtělo uniknout v kamenné kánoi, tu ale Gluskap roztloukl ještě předtím, proto se Akwulabemu proměnil v hada. Neunikl ani v téhle podobě. Jeho smrtí se lidé nejen dostali k zdroji, který okupoval, zázračně se též vyčistily i všechny ostatní prameny v kraji.

18.3.2018


Nalusa Falaya

Velké špičaté uši a drobná očka má tenhle tvor, který dříve útočil na lovce a jehož se dnes dovolávají choctawské maminky, když varují ratolesti před pozdním návratem. Číhá prý v prodlužujících se stínech, kroutí se a svíjí jako had, však také jako had dokáže vklouznout až do žaludku.

25.3.2018


Hashok Okwa Hui'ga

Nebezpečí číhající na choctawské pocestné v bažinách. Ve dne ho nespatříte, v noci můžete zahlédnou srdce, tlukoucí v podobě plamínku v neviditelném těle.

Nad vodní hladinou.

Jak vidno, bludičky působí po celém světě. A jako jinde, ani v severní Americe není dobré považovat je za příhodný maják. Hashok Okwa Hui'ga vás sice nemají v úmyslu rovnou utopit, pokud však včas neodvrátíte zrak, ztratíte orientaci a budete bloudit v kruzích.

25.3.2018


Tsuchinoko

Na severovýchodě Japonska mu sice říkají bachi hebi, ale pořád jde o stejného, v pase nezdravě obtloustlého hada kolem poloviny metru délky, který se prý někdy pohybuje tak, že se valí v kole, vytvořeném zahryznutím do vlastního ocasu. Dokáže vyskočit až metr do výšky a odrazit se k dalšímu skoku ještě ve vzduchu. Připočtěte k tomu jedovaté zuby, občas sklon ke konzumaci alkoholu a tendenci lhát, pokud promluví lidskou řečí, a máte před sebou tvora, jemuž je lépe se vyhnout.

25.3.2018


Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? Nebo přímo konkrétní přání? Zde můžete klást požadavky . Také je tu Pátrání po bubácích, které vám může pomoci najít ty správné informace.
Můžete se seznámit i s prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy s bibliografií
Pokud chcete na jednotlivé kapitolky Bestiáře odkazovat, zde je seznam odkazů.

obsah
předchozí část
následující část

 

 
Google+ Facebook Instagram Twitter

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist