Bezejmenná stránka: Bestiář
obsah
předchozí část
následující část

Bestiář
část osmdesátá devátá

Rheia

Rheia

Kronova manželka a matka olympských bohů nikdy nepatřila mezi populární bohyně. O dceři Úrana a Gaie si lidé většinou pamatovali a pamatují, jen to, jak před Kronem, požírajícím své novorozené děti ve strachu před naplněním věštby, zachránila nejmladšího Dia. Její existence, v níž dědila po matce i funkci bohyně země, byla ovšem na události mnohem bohatší.

Podle nejstarších obyvatel Řecka, Pelasgů, ji stvořila Bohyně všech věcí Euronymé spolu s třinácti dalšími Titány; vždy ve dvojici byli určeni ke službě jedné z hvězdných mocností, Rheia pak spolu s Kronem Saturnu. Během času bylo ovšem pět Titánek a dva Titáni z tohoto pořádku vypuštěni, planetám zbyl toliko jeden zástupce. U Saturnu, hvězdy míru, to zcela očekávaně byla Rheia, kdo musel ustoupit. (I dnešní astronomie, zastoupená Johnem Herschelem, pokřtila v devatenáctém století jejím jménem druhý největší měsíc této planety.)

Jinou roli hrála v demiurgických představách orfiků, filozofů, kteří si vypůjčili jméno i myšlenky od proslulého pěvce Orfea. I jejich pojetí se vymykalo dnes známému pořádku, podle nich snesla Noc ještě před světem stříbrné vejce, z něhož vyšel Erós, aby právě svět stvořil. Tehdy Rheia sedávala před jeskyní, v níž Noc a Erós sídlili, a tlučením na měděný bubínek poutala pozornost k proroctvím.

Konečná verze božské minulosti, v níž Gaia porodila Úrana a spolu pak dali vzniknout Titánům, druhé generaci bohů, potvrzuje, že když se po Úranově kastraci ujal Kronos vlády, pojal svou sestru Rheiu za manželku a učinil ji matkou šesti dětí: Hestie, Déméter, Héry, HádaPoseidóna a Dia. Protože se ale, jak už to zde bylo několikrát připomenuto, obával vládnoucí bůh stejného konce, jaký přivodil svému nebeskému otci, skončilo pět z nich v Kronově trávicím traktu. Vzepřít se Rheia nedokázala, řešení našla teprve při porodu posledního potomka. Přivedla ho na svět za temné noci na hoře Lykaion v Arkádii a svěřila ho Gaie, Matka země pak předala mimino krétským nymfám v jeskyni Dikté. Malého Dia, v jehož budoucnost Rheia věřila, strážili jiné její děti, Kuréti, hlomozící zbrojí, když chlapeček plakal. To proto, aby ho Kronos na Olympu nezaslechl. Krkavčí otec žil ovšem v domnění, že třetího syna také spolkl. V dobré víře ale zhltl podstrčený kámen; v nepříliš vzdálené budoucnosti se mu to mělo vymstít. Zeus v bezpečí exilu (u pastýřů, jako mnoho mýtických hrdinů a pohádkových princů) vyrostl a otce svrhl. Což už je ovšem jeho příběh.

Cestovatel Pausaniás přidává ještě patrně pozdní a účelový přídavek k celé té historii. K tiché vzpouře se prý Rheia odhodlala už při narození Poseidona; ukryla dítě mezi koni a Kronovi podstrčila místo něho hříbě.

 

Dalo by se předpokládat, že s nástupem nové generace bohů se Rheia, byť svým dětem proti otci na Olymp pomáhala, uklidí do pozadí. Opravdu tak učinila. Snažila se ještě vysvětlit svému chtíčem ovládaném synovi, že svatba a plození potomků a zájem o opačné pohlaví vůbec, nemusí být v jeho případě šťastnou volbou, dosáhla ale jen toho, že se na ni Zeus vrhl. Přes to, že se proměnila v děsivého hada.

I v novém pořádku zůstávala se svými dětmi.

Zachránila svět, když rozmluvila Déméter prokletí neúrodou, poté, co Hádes unesl Koru. Poskládala dohromady kousky roztrhaného vnuka Dionýsa a oživila ho. Později též očistila budoucího boha vína z vražd, jež spáchal v šílenství a také vysvobodila jeho armádu, jíž zajal Lykúrgos. V tomto sporu se vůbec nedržela v pozadí, vložila se do něho aktivně a postihla thráckého krále šílenstvím; Dionýsos očividně patřil k jejím oblíbeným vnoučatům.

 

Jak Řekové, tak posléze i Římané si Rheiu později ztotožnili s frýžskou Kybelou; našli v ní ideální domácí postavu, k níž mohli Velkou matku bohů, bohyni nábožensky mnohem významnější, než byly pokojné a víceméně nekonfliktní Ops s Rheiou, přirovnat.

 

Rheia, Kuréti, Amaltheia a malý Zeus na obrázku:
By Numérisation Google (Galerie mythologique, tome 1 d'A.L. Millin) [Public domain], via Wikimedia Commons

4.2.2018


Anemoi (skupina B)

Personifikace středomořského vzdušného proudění jsme tu v osobách hlavního boha Aiola a čtyř zástupců větrů, vanoucích ze čtyř hlavních světových stran, probrali už před patnácti lety. Nastal čas seznámit se i s dalšími. Jejich existence byla ostatně zmíněna už tehdy, ani v nejmenším jsem ale netušil, že jejich cesta potrvá tak dlouho. Meteorologie je ovšem pověstná nečekanými zvraty, aspoň u nás, laiků.

Ale k věci.

Jako Anemoi byli tehdy představeni čtyři hlavní pánové: Zefýr, Boreas, Notos a Euros. Větrná růžice má ovšem kromě základního kříže  přinejmenším jeden další, takže měli staří Řekové k dispozici ještě:

Vítr severovýchodní, zvaný Kaikas. Na athénské Věži větrů ho nalezneme jako vousatého muže se štítem, plným krup.

Apeliotes zastupuje na zmíněné meteorologické stanici vítr východní. Východní? Ale z téhle strany přece vane Euros, ne? Psalo se to tu před oněmi patnácti lety. A píšou tak všude.

Píšou. Někteří ovšem také už několik tisíc let tvrdí, že Euros náleží jihovýchodu. Věc se má nejspíš tak, že představitel směru, z něhož přicházelo pro obyvatele Peloponésu a plavce v okolních vodách důležitější počasí, převládl nad nevýrazným zástupcem směru hlavního. A převzal jeho titul. Z východu teď tedy místo hladce oholeného muže s kudrnatými vlasy a nákladem zrní, květin a ovoce (jemné deště, prospívající úrodě) fouká zasmušilý chlapík s rozcuchanými vousy (silné bouře). Pro římské meteorology pak v obou případech Subsolanus.

Vítr jihozápadní označují apeninští Africus, neboť z toho směru vane, původní řecké jméno ovšem zní Lips. Na již několikrát zmíněné věži, jíž můžeme říkat též horologion, se objevuje jako mladík, tlačící loď.

Od severozápadu, k Athénám od Skironských skal (dnes známých jako Kaki-Skala) přilétal Skiron. Na věž se dostavil s hrncem, plným žhavého popela a dřevěného uhlí, přinášel totiž zimu, a na tu bylo nutno se jaksepatří vybavit. Jeho římským protějškem byl Caurus (Corus), mohl se ale představit i jako Argestes. Neboť ten (někdy) vanul ze stejného směru.

Ani osm světových stran někdy nestačí, z kruhu čtverec nebude. Navíc nabývá vzdušné proudění různé síly, přichází v různých časech a za různých podmínek. Přidávám tedy ještě menší menší božstva povětří (výčet opět není úplný):

Aparctias, též vedlejší jméno severního Borea.

Euronotos, latinsky Euroaster, zastupující jihojihovýchod.

Libonotos, jihojihozápadní proudění, jež Římané pojmenovali srozumitelným Austro-Africus.

Thrascias, severoseverozápad, latinsky Circius.

11.2.2018


Bieggolmai

Laponský Větrný muž se specializuje na pohyb vzduchu v atmosféře letní. Dvěma dřevěnými lopatami vyhazuje vítr ze své jeskyně, případně zahání zpět. Ochlazuje ovzduší, když se do toho slunce příliš opře, postrkuje k uším a nosu lovců zvuky a pach kořisti. Ne vždycky je příjemný, občas pohání vítr pěkně zostra. Ale Laponci si na něho nijak zvlášť nestěžují. Dřevěnými lopatami ho také uplácejí.

V zimě se o vzdušné proudění stará Biegkegaellies, pracující patrně stejnou technikou, o němž bohužel nemám k dispozici více informací, než právě jen tuto.

11.2.2018


Auld ‘Opper

Strašil v yorkshirském Raydale House. Vytrvale klepal a ťukal na nábytek, jak potvrdila i jistá dáma, která ho v mládí nejen slyšela, ale dokonce i viděla. Dnes už je patrně v duchové penzi, neboť v souvislosti s domem, proměněným ve čtyřhvězdičkový hotel, již zmiňován není.

18.2.2018


Nessie, aneb Loch Ness Monster

Nessie

Loch Ness Monster, Příšera z Loch Ness. Anebo Nessie, jak ji i její duchovní soukmenovce familiárně oslovují lidé po celém světě,   bývala ve starších pověstech docela obyčejným vodním bubákem, s nímž jsme už měli tu čest. Byl to vodní kůň, jemuž v téhle krajině říkají kelpie, koho pozorovali v dobách dřívějších. Nejstarší písemný záznam, který se o vodní potvoře, v těch místech působící (ne ovšem v jezeře Ness, ale v řece Ness, která z jezera vytéká), učinil v sedmém století představený kláštera na hebridském ostrově Iona, když dával dohromady biografii svatého Kolumby. Irský misionář se prý stal na svých cestách Skotskem svědkem pohřbu muže, jehož obluda stáhla pod hladinu, a rozhodl se, že místním Piktům pomůže. Že hastrmana vyžene. Poslal na řeku návnadu, jednoho z mužů ze svého doprovodu. Důvěra ve schopnosti svého duchovního vůdce, s níž se Luigne moccu Min do vody ponořil, nebyla zrazena. Monstrum se skutečně objevilo – ale svatý muž ho zažehnal znamením kříže, provázeným přísným rozkazem. Na něj se obluda skutečně zastavila a ponořila (dle záznamu jako by něčím tažena zpět), aby od něho měl kraj už pokoj.

Dvacáté století, jež se rádo ohání vědou a ohání po vědě, ovšem nalezlo ve vodách jezera tvora nekouzelného, z masa a kostí. Jen vývojově poněkud zapomenutého – plesiosaura. Tihle druhohorní plazi (kteří, stejně jako ptakoještěři nepatřili mezi dinosaury) bývali po sto padesát milionů let ozdobou moří, než se jim na sklonku křídy podařilo vymřít; konkrétní druh jménem Plesiosaurus byl mimochodem občanem spodnějurským, takže svět opustil zhruba sto milionů let před svými posledními příbuznými.

Jak se ale (někomu) zdá, některé druhy, pravděpodobně pouze v párech, neboť většinou bývá pozorován toliko jediný exemplář, který by se ovšem sám rozmnožovat nemohl, přežily až dodnes, a to kupodivu většinou ve vodách sladkých. Populární ovšem neznamená jediný, proto lze i v případě identifikace jezerního monstra, jemuž někdy pozorovatelé přisuzují protáhlý, až třímetrový krk na patnáct metrů dlouhém těle, narazit i na jiné výklady. Hřbet a hadí hlavu z vody vystrkující tvor by tedy mohl být:

Úhoř. (Ti se ale vlní horizontálně)

Sumec.

Slon. (Ano, i taková teorie se objevila. Vztyčený chobot, vrchol hlavy a hřbet plujícího tlustokožce – pochopitelně zvířete z nějakého krajem projíždějícího cirkusu –, to vše by se do pověstného Nessiina snímku vešlo. Kdyby ovšem... ale o tom až za chvíli.)

Tuleň.

Žralok. Přesněji Somniosus microcephalus, žralok malohlavý, či též grónský. Prý by tahle mořská paryba vodu sladkou přežít dokázala.

Strom, respektive kmen.

Zrakový klam.

Výron plynu.

Zvláštní, leč hydrologicky možná vlna (vodní).

Čímž výčet nekončí.

Mohl by teď následovat další, totiž seznam vtipů a podvodů, které zákonitě záhady s velkou poularitou provází. Lidská důvěřivost je prakticky bezbřehá, když víte jak na ni. Stejně jako zlomyslnost.

Víte, v takových případech, jako je ten Nessiin, ve společnosti nadpřirozené nebo kryptozoologické celebrity, kolem níž se pohybují nejrůznější osoby, od fanoušků předspoctivé výzkumníky, až po obchodníky, schopné prodat cokoliv komukoliv, je lepší být opatrný.

U Nessie se skepse v případě oné slavné první a nejznámější fotografie, (té, na níž později paleontolog Neil Clark demonstroval Powerovu a Johnsonovu teorii slona) pořízené dr. Wilsonem v roce 1934, vyplatila. Jak se bohužel po letech ukázalo a prozradilo, šlo o podvod a vtip. Zastánci ovšem mohou poukázat na jiné momentky a jiná svědectví.

Materiálu, byť o jeho kvalitě můžeme vést dlouhé spory, je v tomto případě dost.

 

Nenadálý střet pana Granta s podivným tvorem nakreslil roku 1934 pro dubnové číslo časopisu Modern Mechanix ilustrátor Norman Saunders [Public domain], via Wikimedia Commons

18.2.2018


Inkanyamba

Podle Zuluů a kryptozulu...ologů obývá tento hadí tvor jezero  severně od Pietermaritzburgu. První přisuzují ke zmíněnému tělu koňskou hlavu, ti druzí hovoří o velkém úhoři. Ryba, byť sebevětší, by ovšem nedokázala zapůsobit na místní počasí, což Inkanyamba činí, proto se budeme držet varianty číslo jedna. Tedy místních obyvatel, kteří vědí, že nejde jen o nějaké zvláštní zvíře, ale o bytost nadpřirozených možností, která roste, když se vytahuje z vody, víří v kroutící se spirále až se dotkne nebes, aby se posléze opět zmenšila a ztratila pod hladinou. Roste pak převážně v letních měsících, kdy – když se hněvá – přivolává prudké bouře. Jistě k tomu přidá své, když představíte popsané: vířící, od země až k obloze sahající sloup. To pak máte o Inkayambově podstatě představu pevnou. A zaručeně nekryptoichtyologickou.

18.2.2018


Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? Nebo přímo konkrétní přání? Zde můžete klást požadavky . Také je tu Pátrání po bubácích, které vám může pomoci najít ty správné informace.
Můžete se seznámit i s prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy s bibliografií
Pokud chcete na jednotlivé kapitolky Bestiáře odkazovat, zde je seznam odkazů.

obsah
předchozí část
následující část

 

 
Google+ Facebook Instagram Twitter

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist