 |
obsah předchozí část následující část |
Bestiář |
Gaia
Matka všeho, ztělesnění Země. Zrozená z Chaosu, rodící vše ostatní. Tak zní dnes nejznámější a i v dobách minulých převládající olympský mýtus; ve skutečnosti se v opravdu starém Řecku a okolí věřilo v několik různých kosmogonických modelů. Zdaleka ne ve všech stála Země na prvopočátku. Vyklubala se z vejce, jež snesla Euronymé, spolu s hvězdami, faunou i flórou. Stvořil ji Erós. Šťastnými rodiči se stali Aithér a Hémerá, tedy Vzduch a Den. Vyberte si.
Významu to Gaie nijak neubírá. Protože důležitější byly události následující.
Porodila Úrana, svého pozdějšího partnera a protějšek, totiž Nebe. Taky Ponta čili Moře. To ještě patří k onomu mytologickému počátku všech věcí, dál už je ale historie. A o ni tu jde.
S Úranem přivedli na svět řadu, vlastně několik řad potomků. Dvanáct Titánů. Tři Kyklopy. Tři Hekatoncheiry. (Taky Giganty, to ovšem bylo oplodnění řekněme umělé. Krví kastrovaného Úrana). Nebyly to zdaleka jediné Gaiiny děti. Pouze nejvýznamnější. A nejznámější.
Gaia se nechovala ke svým potomkům jako jejich otcové, milovala je (dobře, až na výjimky). Výše zmíněné rozhodně. Proto se jí nelibě dotklo, když Úranos, znechucen nepatřičným vzhledem Storukých, je nechal zavřít do podsvětí. Vybídla nejmladšího z Titánů Krona, ať si to s nevděčným otcem vyříká. Vyříkal, jak dobře víme. Převzal vládu nad světem. Vládl způsobem, který se od Uranova nijak zvlášť nelišil, ale který matce Zemi nevadil, až nadešel i jeho čas. (Ačkoliv spojení Krona s Chronem je záležitostí opravdu pozdní, stejně jsem si tuhle poznámku nedokázal odpustit).
Matka Země. Tenhle titul svádí k listování albem rodinných fotografií, a ničím jiným taky tohle povídání ani nebude. Další stránka: tři Lítice. I u nich se obvykle předpokládá – a příběhem i básnickou licencí smysl dává – původ z kapek Úranovy krve, padajících na Gaiu.
Múzy – tohle tvrdí Hésiodos, že jsou dcerami Země a Vzduchu.
Erichthonios. Docela zajímavý případ. Poseidon namluvil Hefaistovi, že Athéna by se s kovářem ráda vyspala, jen se stydí to říct; když pak bohyně řemesel navštívila s Diovým vzkazem jeho dílnu, Héfaistos neváhal a vrhl se na věc. Athéna ho sice včas odstrčila, přesto ji potřísnilo (nad kolenem) jeho semeno. Setřela ho a odhodila; spadlo na zem nedaleko Atén a oplodnilo Gaiu. Té se představa výchovy Héfaistova potomka nelíbila, Athéna se tedy dítěte ujala. Nejprve ho předala Kekropsově dceři Aglauře (divné, za chvíli vysvětlíme) a poté, co princezna skočila v děsu nad vzhledem nemluvněte z Akropole, vychovala ho sama. Stal se aténským králem a skončil na obloze jako souhvězdí Vozky.
Kekrops. Otec neexistuje. Napůl člověk, z poloviny had. Zakladatel Atén. Tolik převládající verze. Podle zapomenutých drbů byl ale otcem tohoto Gaina syna právě Erichthonios.
Néreus, Thaumas, Forkýs, Kétó a Eurybia. Mocné mořské celebrity, kolonka otec v rodném listu vyplněna jménem Pontos.
A další a další. Známí, méně známí, neznámí. Bohové, nymfy, obři, démoni, národy. Entity.
Vnoučata, byť jim tu a tam nějaký ten dárek dala, třeba Héře sad, Gaia nijak zvlášť nešetřila, tak daleko cit řeckých božstev nesahal. Když Zeus svrhl Krona (před čímž Země syna varovala, i proto se choval jak choval), poslala proti novému pánu světa Giganty. Vybavila je dokonalou ochranou, bylinou, která činila božské zbraně neúčinnými. Problém, který řešili po celém světě (například v Indii) tady elegantně obešel do služby povolaný Hérakles, tehdy ještě člověk. Giganti – boj s nimi nebyl rozhodně lehký – nakonec putovali do Tartaru, a Gaia mohla chystat další pomstu. Právě s bohem nejhlubší propasti měla dalšího, a vnoučatům ještě nebezpečnějšího syna, Tyfóna.
Ani tenhle pokus nevyšel.
Stropní malba ve vídeňské Akademie der bildenden Künste: Anselm Feuerbach, Public domain, via Wikimedia Commons
29.9.2024
Uvažujete o tom, odkud tato stránka čerpá, rádi byste bibliografii? ☞ Tímto směrem
Přišlo vám to zajímavé a nemáte nic proti pokračování? ☞ Tudy ke knihám
Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? ☞ Kontakt zde
obsah
předchozí část
následující část
